Chraňte svého Picassa

10. září 2007, 14:55 - Martin Horňáček
10. září 2007, 14:55

Rozhovor se Stefanem Horsthemkem, výkonným ředitelem pojišťovny Axa Art Insurance pro Německo

V Česku nejsou muzea správně pojištěna proti nebezpečí, které hrozí uměleckým dílům. Tedy nemají smlouvy se specializovanými pojistiteli. Tvrdí to kunsthistorik a ekonom Stefan Horsthemke, výkonný ředitel pojišťovny Axa Art Insurance pro Německo, která se specializuje právě na pojišťování uměleckých předmětů. „K nápravě tohoto stavu bude třeba spolupracovat s institucemi typu Národní galerie a vytvořit zvláštní koncept. Mám pocit, že vůle k takovému kroku v zemi existuje, problém může být ve finanční stránce věci. S představiteli českých muzeí o takovém konceptu již hovořili,“ doplňuje.

Jaká je hodnota uměleckých předmětů pojištěných Axa Art Insurance? Umělecké předměty pojišťujeme na základě ceny, kterou by bylo třeba aktuálně vynaložit na jejich opětovné pořízení. Jde tedy o ceny dosahované v místních i mezinárodních aukcích. Celková hodnota námi pojištěných uměleckých předmětů se pohybuje v desítkách miliard eur. Například nedávno jsme pojišťovali velkou výstavu v New Yorku, kde pojistná částka přesáhla miliardu eur. Ročně se hodnota námi pojištěných uměleckých předmětů pohybuje kolem osmdesáti nebo devadesáti miliard eur. Roční růst námi předepsaného pojištění se pohybuje mezi dvanácti až patnácti procenty, je tedy v průměru vyšší, než jaký dosahuje světová ekonomika. Tempo růstu se však liší podle jednotlivých zemí – například v Hongkongu rosteme velmi rychle, zatímco v jiných zemích pomaleji.

Proč je vlastně nutné umělecké předměty speciálně pojišťovat? Uměleckým předmětům hrozí především poškození nebo krádež. Běžné pojistky tato rizika pro pojištění příliš dobře nekryjí. Námi sjednané pojistky uměleckých předmětů zahrnují pojištění všech rizik. Například i poškození obrazu během přepravy nebo pád ze stěny jsou pojištěny, což jsou rizika, která běžná pojistka domácnosti nekryje. Stejně tak standardní firemní pojištění neobsahuje pojistku podnikové sbírky v případě povodně nebo požáru. Přitom dokážeme pojišťovat tato rizika celosvětově. Například máme-li klienta, který má trvalé bydliště v Praze, ale zároveň i letní sídlo v Provence a byt v Londýně, zahrneme všechna tato místa do jedné pojistky.

Jak se vyvíjí trh pojištění uměleckých předmětů? Pojistné sazby nyní trochu klesají, na světovém trhu totiž existuje velký přetlak kapitálu. Celková hodnota všech pojištěných uměleckých předmětů dosahuje asi 600 miliard eur, přičemž zdaleka nejsou speciálně pojištěny všechny. Někdy se až člověk diví, jaká díla nejsou správně pojištěna. Například při nedávné loupeži v bytě vnučky Pabla Picassa si lupiči odnesli díla za 50 milionů eur. Dotyčná dáma ovšem nedostala skoro nic, neboť nebyla správně pojištěna. Zásadní rozdíl je v tom, že v pojistce od specializovaných pojistitelů, jako je Axa Art Insurance, se vždy uvádí hodnota uměleckého díla a tu poškozený také od nás dostane. V pojistce domácnosti naopak žádné ocenění není a hodnotu odcizeného předmětu musí prokázat pojištěnec.

Krádeže uměleckých předmětů jsou velmi sledované téma, ubývá jich? Naopak. Jejich množství se stále zvyšuje, je jich mnohem více, než se dočteme v tisku. Interpol odhaduje hodnotu ukradených uměleckých předmětů na jeden a půl až dvě miliardy eur ročně. Tento odhad zahrnuje hlavně odcizení významných uměleckých předmětů, ne krádeže drobnějších věcí. Navíc v poslední době roste počet vloupání do hradů a zámků, což může být aktuální i v Česku. Významným prvkem boje proti obchodu s kradenými uměleckými předměty bylo před patnácti lety založení Art Loss Register, kde je možné zmizelá díla nahlásit. Při koupi si můžete ověřit, zda předmět není veden v tomto registru. Pokud ano, nelze ho samozřejmě prodat a za určitých podmínek se může i vrátit původnímu majiteli. Dnes Art Loss Register soustřeďuje více než milion záznamů a registruje kradené umělecké předměty s hodnotou přesahující 2500 eur. Míra objevených předmětů z tohoto registru dosahuje dvaceti procent. Některé věci se objeví třeba až za patnáct let, což je příklad uměleckých předmětů z hamburské Kunsthalle, jiné už za rok. Tak tomu bylo v případě Tizianových obrazů, které byly ukradeny z Isabella Stewart Gardner Museum v Bostonu.

Lze nějak charakterizovat světové krádeže uměleckých předmětů? Trendem je v posledních letech růst brutality. Například v Munchově muzeu v Oslu srpnu 2004 vběhli zloději dovnitř během dne se samopaly a prostě si obrazy odnesli. Něco podobného se odehrálo například i v Nizozemsku, Rakousku a v Rusku. Takže musíme vyvíjet speciální bezpečnostní koncepty, abychom těmto vloupáním zabránili. Pro krádeže je rozhodující tržní poptávka. Proto se kradou velmi cenná díla, zejména impresionistů, expresionistů a konstruktivistů. Pokud však celý řetězec pátrání dobře funguje, lze cenné obrazy prodat jen na černém trhu. Tam jich také velká část směřuje. Například během devadesátých let se zjistilo, že s kradenými uměleckými předměty obchodovaly i gangy překupníků drog. My jsme nasadili privátního detektiva, který vypátral výměny drog za umělecká díla mezi Moskvou a Madeirou.

Jak je vlastně organizován obchod s kradenými uměleckými předměty? Krádeže uměleckých předmětů jsou naštěstí mnohem méně organizované, než se veřejnost domnívá. Většina pachatelů spíše využívá chyb v zabezpečení muzeí nebo se zaměřuje na bohaté domácnosti, v nichž mezi jinými cennostmi kradou i umělecké předměty. Jejich hodnotu přitom zloději dobře neznají a domnívají se, že jejich prodejem lze rychle vydělat. To je ovšem díky uvedeným mechanismům, jako je Art Loss Register, poměrně těžké. Nicméně nejdůležitější je právě prevence. Pro všechna muzea, která nyní v západní Evropě pojišťujeme, vyvíjíme bezpečnostní standardy skládající se z mechanických, elektronických a organizačních způsobů zajištění objektů. Tato opatření pomáhají významně snižují úspěšnost lupičů.

Trh s uměním neohrožují jen krádeže, ale i falzifikáty. V některých typech grafik podíl falšovaných předmětů dosahuje až osmdesáti procent. Naši experti pravost uměleckých děl pečlivě posuzují. V případě, že by se mýlili, jsme připraveni sběrateli vyplatit cenu, za kterou falzum koupil. Některá falza, zejména dotisky nebo přemalby, poznáte jednoduše, jiné jsou natolik dobré, že dodnes visí v muzeích. Trendem současnosti není falšovat nejcennější díla, ale spíše ty, jejich cena je v rozmezí mezi deseti až třiceti tisíci eury. Nejčastěji se falšují obrazy z devatenáctého a dvacátého století, například v Německu to jsou nejčastěji expresionisté a také ruští i čeští konstruktivisté.

Řekl jste, že pojišťujete na základě hodnoty uměleckých děl. Ta se však může časem značně měnit. Přeceňujete průběžně pojištěná díla? Klientům nabízíme službu pravidelného přecenění našimi kunsthistoriky. To umožňuje i změnu pojistné částky. Pojistná sazba pro umělecká díla se například u předmětů v hodnotě jednoho milionu euro pohybuje mezi 2500 až 3500 euro ročně. Částka se může lišit podle konkrétní bezpečnostní situace, zejména přijatých bezpečnostních opatření na zamezení krádeže nebo zničení uměleckého díla.

Kdo nejvíce využívá pojištění uměleckých předmětů? Privátní sběratelé a muzea. Jejich podíl se liší zemi od země. Rovněž se odlišují i situace, kdy se pojištění sjednává. Někde muzea pojišťují umělecké předměty jen během transportu a mezinárodních výstav a veletrhů, jinde jsou pojištěny i sbírky uložené v muzeu. Státní muzea nejsou pojištěna například v Německu. Naopak je to ve Švýcarsku. Poslední dobou také často vládám jednotlivých zemí nabízíme model Public Private Parnership. Nedávno jsme se dohodli s Maďarskem na pojišťování výstav uměleckých předmětů, které jsou ve vlastnictví maďarského státu.

Znáte situaci pojištění uměleckých předmětů v Česku? Hlavními sběrateli umění jsou v současnosti soukromníci, nebo veřejné instituce?
Situace se stále mění, nicméně je si třeba uvědomit, že historické sbírky byly i přesto, že je vytvářely vládnoucí a šlechtické rody, svým způsobem veřejné. To začalo již ve středověké Itálii u rodin, jako byli Mediciové nebo Forzové. První sběratelkou v Mantově v patnáctém století byla Isabella d‘Este, která vytvořila úžasnou sbírku Tiziana. V sedmnáctém a osmnáctém století na tuto tradici navázaly evropské královské dvory, velmi významným sběratelem byl například Rudolf II. v Praze nebo saský kurfiřt August I. v Drážďanech. V osmnáctém století rostla vzdělanost středních měšťanských vrstev, které také začaly sbírat umění, a tak vznikali opravdu soukromí sběratelé. A v devatenáctém století se velmi cenilo tehdy aktuální umění – dá se říci, že oblíbení malíři dosahovali velmi vysoké ceny. V dnešním vyjádření šlo až o miliony eur. V současnosti jsou hlavním motorem rozvoje trhu s uměním soukromí sběratelé, kteří mají k dispozici mnohem více kapitálu než státní instituce. Sběratelé jako úspěšný manažer hedgeového fondu Steve Cohen investují do umění ročně až několik stovek milionů dolarů, což si nemůže žádné státní muzeum dovolit.

Které národy se nejvíce věnují sbírání uměleckých předmětů? Na prvním místě jsou sále Američané, za nimi následují Francie, Velká Británie a Německo. Nově se velmi významnými trhy pro umění stává Jižní Korea i Čína. Velké sbírky umění jsou i v Rusku. Již po několik let se na světové scéně prosazují ruští soukromí sběratelé a aktivní jsou i ukrajinští sběratelé. Ovšem mezi Amerikou a ostatními zeměmi je například velký rozdíl v tom, že v USA se velmi významná část uměleckých předmětů prodává za více než milion dolarů. Naopak celosvětově hodnota většiny uměleckých předmětů nepřesáhne deset tisíc eur.

Nákladné pro pojišťovny jsou jistě také velké živelné katastrofy. Kolik stály Axu například povodně v roce 2002? Tehdejší povodně na Labi nebyly pro nás až tak drahé, věděli jsme poměrně dlouho dopředu, že přijde velká voda. Proto jsme mohli přestěhovat nebo vystěhovat ohrožená díla. Největším neštěstím, které nás postihlo, byl hurikán Katrina v New Orleans. Hlavní škody přitom nezpůsobil hurikán, ale neočekávané záplavy. Celkově nás Katrina stála téměř třicet milionů dolarů, byly totiž zničeny i domy několika soukromých sběratelů a několik galerií bylo vyplundrováno. Další velkou pohromou bylo 11. září v New Yorku, které nás stálo 22 milionů dolarů. Ve zničených budovách totiž byla uložena velká sbírka Rodinových plastik. V Evropě bylo zničeno mnoho uměleckých předmětů například v roce 2004 při požáru v londýnském skladě starožitností Momart, kde shořela i část sbírky Charlese Saatchiho. Škoda činila na sedmdesát milionů eur. Naštěstí sbírku pojišťovalo více pojišťoven, takže jsme nemuseli nést všechny škody sami. Navíc samozřejmě část škod přenášíme dále, neboť pracujeme i se zajistiteli.

Kolik peněz vyplatíte ročně jako náhradu škody? Ročně jde o desítky milionů eur, průměrně čtyřicet až padesát procent vybraného pojištění. To je více než v případě běžných pojištění, jako je pojistné domácnosti nebo vozidel. Musíme totiž při výpočtu pojistného kalkulovat nižší míru škody.

Jak se současný trh s uměním vyvíjí? Stále více sběratelů se zaměřuje na umělecké předměty vzniklé po roce 1945. Jde o autory jako Roy Lichtenstein nebo Andy Warhol. Toto umění sbírá hodně lidí v Evropě včetně Ruska, ale například i v Indii. Dalším trendem je rychlý růst cen, přestože je na trhu hodně zboží. Například za Green Car Crash od Andyho Warhola se letos v květnu na aukci zaplatilo 71 milionů amerických dolarů. Právě Warholovy obrazy ukazují, jakým výkyvům zájmu trh s uměním podléhá. Dříve byl Warhol velmi ceněn, pak ceny jeho děl rychle klesly a dnes jsou opět vysoko. Hodně začínají být rovněž ceněni současní umělci. Mění se totiž sběratelské generace, to je zvlášť patrné například v Německu, Českou republiku tato výměna ještě zřejmě čeká. Projevuje se zejména poklesem cen u průměrných obrazů z devatenáctého století, a naopak vyšší poptávkou a růstem cen mladšího umění. Stále populárnější je sbírání fotografií, zejména v USA.

Mladé umění je pro řadu lidí složité. Existují nějaká kritéria, jak rozpoznat kvalitu? Kvalitní mladé umění musí mít nový výraz, vysoký stupeň rozpoznatelnosti a také musí mít tento umělec za sebou již několik úspěšných výstav, tedy jeho umělecký koncept musí být trvalý. Mnozí sběratelé nyní dělají tu chybu, že kupují velmi mladé umělce, kteří v podstatě ještě neměli výstavu. Dnes se totiž trh s uměním vyvíjí velmi překotně. Před deseti lety jste mohli mladého umělce klidně celý rok pozorovat, než jste se rozhodli koupit jeho díla. Dnes musíte nakupovat okamžitě, může se totiž stát, že budete-li otálet, tak jeho díla již nedostanete. Někteří mladí umělci se stávají tak rychle populární, že na jejich díla vnikají čekací seznamy. V oblasti umění existují dva trhy – primární, tvořený galeriemi, a sekundární, vznikající prodejem od sběratelů, kteří v galerii nakoupili. A mezi těmito dvěma trhy může být propastný rozdíl: obraz od velmi významného německého umělce jménem Daniel Richter koupit v galerii za sto tisíc eur a v aukci prodat za tři sta tisíc. Jen se je třeba k takovému obrazu dostat. Ale to jsou samozřejmě jednotlivé případy.

Do kterého druhu umění je výhodné investovat v současnosti? V zásadě je třeba investovat anticyklicky. To znamená do právě podhodnocených druhů uměleckých směrů a typů umění. Do této kategorie nyní určitě spadají kvalitní malby starých mistrů, některé malířské směry 19. století, například romantismus. Naopak obecně lze říci, že trh současného a poválečného umění je nyní nadhodnocen. Přesto existují autoři, jako Donald Judd nebo Dan Flavin, jejichž díla považuji za nedoceněná.

Která díla českých autorů se prodávají i mimo Česko? Z českých umělců rostou ceny zejména u děl abstraktního malíře Františka Kupky, fotografa Františka Drtikola, kubistických obrazů nebo u tvůrců ze sedmdesátých, osmdesátých až devadesátých let. U Kupky uvedu kvaš Etude pour contrastes gothiques prodaný v aukci Christie's v New Yorku za 33 600 dolarů, odhad přitom činil jen šest až osm tisíc dolarů. Nebo akvarel Composition, který se v aukci Christie's v Londýně prodal za 56 917 dolarů. Jeho odhadní cena přitom nepřesáhla 40 tisíc dolarů. Z Drtikolových fotografií lze uvést prodej snímku Nude with circles (Nahá s kruhy) s odhadní cenou 50 až 70 tisíc dolarů za 114 tisíc dolarů. Zajímavé navýšení dosáhlo Drtikolovo dílo Sněžná vlna (Snow wave), které se v newyorském Sotheby's v dubnu vydražilo za 312 tisíc dolarů. Odhadní cena činila pouze 60 až 90 tisíc dolarů. Z poválečného a současného umění uvedu čtveřici Jiří David, Krištof Kintera, Jiří Kovanda a Jan Kadlec. Jiří David, který se věnuje malířství, fotografii, sochařství a také instalačnímu umění vystavuje například i v New Yorku a Berlíně. V zahraničí žijící Krištof Kintera, který se soustřeďuje na skulptury a instalační umění, je spolu s Jiřím Kovandou jedním z nejznámějších českých umělců současnosti v zahraničí. Kovanda se letos i zúčastnil nejvýznamnější výstavy současného výtvarného umění Documenta konané jednou za pět let v německém Kasselu.

Axa Art má přímé zastoupení v devíti městech, ale Praha mezi nimi ale chybí. Střední Evropa pro vás není zajímavá? Určitě nás střed Evropy zajímá, zmínil jsem se již o spolupráci s maďarskou vládou, působíme i v Polsku, v České republice a na Slovensku jsme pojišťovali některé soukromé sbírky. Ale míru své aktivity v regionu chceme zvýšit. To platí zejména pro Českou republiku, v níž se hodláme hodně zaměřit na soukromé sběratele a majetné domácnosti. Podpoří nás přitom česká pobočka Axa. K našemu vstupu na trh jsme využili podporu open air festivalu soch Sculpture Grande Prague ´07, který právě probíhá v pražských ulicích.

Budou na to Češi mít? Věřím, že ano. Minimální roční pojistné by mělo dosahovat asi tisíc eur za celou sbírku. Například když budete mít sbírku v hodnotě 500 tisíc eur, bude roční pojistné bude asi tři a půl promile, tedy 1500 euro. Našim cílem je během tří až čtyř let dostat se na výběr pojistného ve výši jeden až jeden a půl milionu euro ročně. Potenciál trhu vidíme velký, v Česku je hodně opravdu zajímavých uměleckých předmětů, které však často nejsou vůbec nebo jen špatně pojištěné.

Stefan Horsthemke (41) studoval kunsthistorii v Münsteru, Vídni a Florencii a podnikovou ekonomii ve švýcarském St. Gallenu. Vyučuje management v oblasti umění a kultury, rovněž přednáší o vývoji trhu s uměleckými předměty a jejich pojišťování na Heinrich-Heine-Universität v Düsseldorfu a dalších vysokých školách. Publikuje články a vědecké práce o italském a německém umění. Pracoval pro Nordstern Kunstversicherung a od roku 2005 je výkonným ředitelem Axa Art Deutschland. V této pozici se soustřeďuje především na pojišťování uměleckých předmětů ve střední Evropě a také ve skandinávských zemích. Ve volném čase se věnuje své sbírce současných děl autorů, jako jsou malíři Paul McCarthy, Elizabeth Peytonová a Christian Hahn, či fotografií Wolfganga Tillmanse.

Axa Art Insurance patří k největším pojistitelům uměleckých předmětů na světě. Vznikla z německé společnosti Nordstern Kunstversicherung založené v šedesátých letech devatenáctého století v Kolíně nad Rýnem. Nordstern Kunstversicherung se součástí skupiny Axa stal v roce 1997. „Dnes je Axa Art Insurance jedinou společností, která pojišťuje umělecké předměty ve všech zemích světa,“ charakterizuje pojišťovnu Stefan Horsthemke. „Zároveň jsme i jedinou pojišťovnou pojišťující umělecké předměty ve všech fázích jejich života. Tedy ateliéry umělců, galerie, obchodníky s uměním, soukromé sběratele, výstavy, muzea, přepravu uměleckých předmětů a obecně veškeré činnosti související s uměním. Celosvětově zaměstnáváme 55 kunsthistoriků, kteří pro nás ověřují pravost uměleckých předmětů a odhad jejich cen. Máme také vlastní risk manažery posuzující rizika spojená s umístěním uměleckých předmětů v muzeích a vytvářejí vhodné bezpečnostní koncepty s cílem zabránit poškození či krádeži vystavených sbírek,“ dodává Horsthemke.

Trh v roce 2006 Jako za dob bubliny Ceny umění se v loňském roce rychle zvyšovaly. Cenový index společnosti Artprice, která sleduje vývoj ve světových aukčních síních, v loňském roce celosvětově vzrostl o 25,4 procenta. Skončil pouhých pět procent pod vrcholem z roku 1990, v němž dosáhla vrcholu spekulativní bublina, jež záhy praskla a trh s uměním se na dlouhá léta zhroutil. Růst trhu potvrzuje i zvýšení počtu uměleckých předmětů, jejichž cena přesáhla jeden milion amerických dolarů. Loni jich bylo 810 a celkem se za tato díla utržilo 2,7 miliardy dolarů. V roce 2005 tuto hranici překonalo jenom 487 děl s celkovou hodnotou 1,4 miliardy dolarů. Koncem 90. let se za více než milion dolarů vydražilo jen něco mezi stovkou a dvěma stovkami děl. Celkově loňské tržby aukčních domů dosáhly hodnoty 6,4 miliardy dolarů, což znamená oproti roku 2005 nárůst o 52 procenta. Konalo se 9200 aukcí, což je o 400 méně než předloni, zvýšilo se ale množství nabízených děl. V katalozích se jich loni objevilo na 400 tisíc, neprodalo se přibližně 34 procent. Výkonnost trhu s uměním se značně liší podle cenových segmentů. V případě uměleckých děl s cenou převyšující deset tisíc dolarů dosáhl loni meziroční nárůst hodnoty díla 33 procent, jejich ceny přesáhly úroveň z roku 1990 o 32 procent a neprodejnost dosahovala jen 26,2 procenta. Naopak u nižší cenové kategorie byl cenový nárůst pouze osm procent a zůstala tak dvacet procent pod skutečností roku 1990. Riziko neprodejnosti je v této kategorii přibližně 35,5 procenta. Na současném růstu cen nejvíce profitují sběratelé, kteří investovali do drahých uměleckých předmětů. Nicméně v tomto segmentu je vyšší riziko kolísání cen. Například mezi červencem 1990 a červencem 1993 se hodnota obrazů s kupní cenou přes deset tisíc dolarů propadala o 57,4 procenta.

Spojené státy

USA i loni potvrdily pozici suverénně největšího světového trhu. Tržby dosáhly téměř tři miliardy dolarů, což znamenalo globální tržní podíl 46 procent (v roce 2005 to byla 43 procent). Vrcholem byla aukce Impresionisté & moderní umění z 8. listopadu 2006, při níž se v Christie’s prodalo 78 položek za 491 milionů dolarů. Nejvíce vynesla díla Gustava Klimta, jen za obraz Portrét Adele Bloch-Bauer II nový majitel zaplatil 87,9 milionů dolarů. Obraz Portrét Adele Bloch-Bauer I změnil majitele v privátní transakci za 135 milionů dolarů. V květnu dosáhla Sotheby’s prodejem portrétu Dory Maar od Pabla Picassa za 95,2 milionů dolarů druhé nejvyšší částky při aukci zaplacené za obraz tohoto malíře. Celkově se v USA loni prodalo 407 uměleckých děl za více než milion dolarů, a ceny byly dokonce o 32 procent výše než v roce 1990.

Velká Británie

Spojené království loni získalo asi 27 procent tržeb světových aukčních domů, Aukce v Londýně byly velmi úspěšné, celosvětově britská metropole získala 58,7 procenta evropských aukčních tržeb. Nejdražším obrazem bylo dílo malíře Amedea Modiglianiho Jeanne Hébuterne au Chapeau prodané za 16,3 milionu britských liber. Celkově se loni v Británii prodalo 141 uměleckých předmětů za více než milion liber. Londýn stále zůstává nejvýznamnějším místem pro prodej děl starých mistrů.

Francie

I když Francie stála stranou boomu trhu s uměním v letech 2002 až 2004, loni se výnosy z aukcí v zemi zvýšily o 42 procent na 330 milionů eur. Ceny vzrostly o devět procent, přesto jsou ještě 40 procent pod úrovní z roku 1990. Loni globální podíl Francie na trhu s uměním dosáhl jen 6,5 procenta. V hodnotě přes milion eur se v Paříži loni vydražilo třináct děl. Nejdražším vydraženým předmětem se stala malba Henryho Matisse Jeune Fille aux Anémones sur Fond Violet za 5,1 milionu eur.

Německo, Rakousko, Švýcarsko

Německy mluvící země podobně jako Francie zůstávaly dlouho netknuté světovým růstem trhu s uměním. V loňském roce však začaly vykazovat zajímavé přírůstky, cenový index se v nich zvýšil o 8,4 procenta. Objem tržeb aukčních domů v těchto třech zemích loni dosáhl při 80 tisících prodaných předmětů hodnoty 343 milionů eur oproti 276 milionům předloni a 129 milionům v roce 2001. Dvacet děl přesáhlo hranici milionu eur, předloni to byla jen polovina. Patnáct milionových obrazů se prodalo ve Švýcarsku, nejdražší byl Braqueův La Terrasse za 6,1 milionu švýcarských franků. Nejdražším obrazem v Německu se stal obraz od Heinricha Campendonka za 2,4 milionu eur a v Rakousku Tanec mrtvých za 760 000 eur od Albina Eggera-Lienze. Přes tyto dobré výsledky se globální podíl německy mluvících zemí meziročně propadl z 6,6 procent na 5,3 procenta. V Německu 74 procent prodejů nepřesáhlo hodnotu dvou tisíc eur. Proto podíl země na světovém trhu s uměleckými předměty dosáhl podle počtu transakcí 12,7 procenta, i když podle hodnoty to bylo jen 2,9 procenta.

Čína a Indie

Stále významnějšími hráči na mezinárodním trhu s uměním jsou Čína a Indie. Například dvě aukce konané v listopadu 2006 společností China Guardian dosáhly obratu asi 31,5 milionu eur. Takové tržby neměla nikdy předtím žádná čínská aukční síň. Přitom asijské umění nekupují jen Asiaté, ale i řada západních sběratelů. Například Charles Saatchi získal loni při aukci Christie’s v Londýně významné dílo současného čínského umělce Čang Siao-kanga za 680 tisíc liber. Že jsou sběratelé připravení platit za obrazy čínských autorů vysoké ceny, napovídají i letošní výsledky: v dubnu se prodalo dílo prominentního čínského malíře Sü Pej-chunga z roku 1939 s názvem Put Down Your Whip za 72 milionů hongkongských dolarů, tedy asi devět milionů amerických dolarů. Byla to zřejmě vůbec nevyšší cena zaplacená za čínský obraz.

TOP 10 NEJDRAŽŠÍCH DĚL

1. JACKSON POLLOCK: Number 5, 1948, vznik 1948 Cena: 140 milionů USD
Soukromý prodej, 2006. Prodávající: David Geffen. Kupující: David Martínez (údajně)

2. WILLEM DE KOONING: Woman III, vznik 1952-1953
Cena: 137,5 milionu USD
Soukromý prodej, 2006. Prodávající: David Geffen. Kupující: Steven Cohen

3. GUSTAV KLIMT: Adele Bloch-Bauer I, vznik 1907
Cena: 135 milionů USD
Soukromý prodej, 2006. Kupující: Ronald Lauder.

4. PABLO PICASSO: Garçon a la pipe, vznik 1904 Cena: 104,1 milionu USD
Sotheby's New York , květen 2004. Kupující: anonymní
Prodej obrazu byl milníkem ve světových aukcích. Jde o dosud nejdražší obraz prodaný formou aukce, jak první prolomil hranici sta milionů dolarů. Jméno kupce nebylo zveřejněno, některé zdroje říkají, že jím byl italský těstovinový magnát Guido Barilla.

5. PABLO PICASSO: Dora Maar au chat, vznik 1941 Cena: 95,2 milionu USD
Sotheby's New York , květen 2004. Kupující: anonymní

6. GUSTAV KLIMT: Adele Bloch-Bauer II , vznik 1912
Cena: 87,9 milionu USD
Christie's New York , listopad 2006. Kupující: anonymní

7. VINCENT VAN GOGH: Portrait of Doctor Gachet, vznik 1890 Cena: 82,5 milionu USD
Christie's New York , květen 1990. Kupující: Ryoei Saito

8. JASPER JOHN: False Start, vznik 1959
Cena: 80 milionu USD
Soukromý prodej, podzim 2006. Kupující: anonymní

9. PIERRE AUGUSTE RENOIR: Le moulin de la Galette, vznik 1876 Cena: 78,1 milionu USD
Sotheby's New York , květen 1990. Kupující: Ryoei Saito

10. PETER PAUL RUBENS: Massacre of the innocents, vznik 1611-1612 Cena: 76.7 milionu USD Sotheby's Londýn, červenec 2002. Kupující: Kenneth Thompson

Poznámka: všechny soukromé transakce nemusejí být známé
Pramen: http://www.theartwolf.com/10_expensive.htm

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče