Chci být jako naši

07. května 2010, 18:04 - Eva Jarešová
07. května 2010, 18:04

Podle neformálního průzkumu jsou nejčastějším vzorem českých gymnazistů jejich rodiče

Existuje někdo, koho si dnešní maturanti váží a komu se chtějí podobat? Týdeník EURO tato otázka zajímala. Do čtyř elitních tuzemských gymnázií proto zaslal anketní lístky se dvěma otázkami: „Kdo je vaším ženským vzorem a proč?“ pro dívky a „Kdo je vaším mužským vzorem a proč?“ pro chlapce. Odpovídali letošní maturanti a jejich o rok mladší spolužáci z gymnázií Vídeňská a Matyáše Lercha v Brně. Doplnili je studenti gymnázia Jana Keplera (GJK) z Prahy a jejich kolegové z Prvního obnoveného reálného gymnázia (PORG). Týdeník EURO získal zhruba 250 anonymních odpovědí. Nešlo samozřejmě o žádný seriózní sociologický průzkum. Spíše letmý vhled do duší těch, kteří budou za pár let pravděpodobně opouštět české a zahraniční univerzity. A jednoho dne se možná dostanou do významných pozic ve státní správě, byznysu či vědě. Výsledky byly v některých ohledech překvapivé.

Investice se vrací Několik desítek studentů uvedlo jako svůj „vzor“ někoho z rodiny, nejčastěji rodiče. Následovali prarodiče a sourozenci. „Moje matka, díky svým názorům, věcné argumentaci v debatě, odhodlanosti, rozhodnosti, autoritě. V některých oblastech s ní ale nesouhlasím a vadí mi, že občas dělá něco jiného, než říká,“ uvedla jedna ze studentek. „Můj otec, protože se dokázal vypracovat ,z ničeho‘ na majitele firmy,“ doplnil jiný student. Rodiče jako ideál jsou do značné míry udivujícím jevem. Neměli by se osmnáctiletí teenageři proti rodičovské autoritě spíše bouřit? Také Natalii Simonovou ze Sociologického ústavu AV tato tendence překvapila. „Čekala bych spíše revoltu mládí,“ pozastavuje se. Kořeny obdivu k rodičům je dle ní třeba hledat ve složení respondentů. Neboli v tom, že na dotazy odpovídali studenti předních gymnázií. Tedy mládež většinou nadprůměrně chytrá, jejíž rodiče jsou sami často inteligentní, dobře zajištění a do svých potomků investují časově i finančně více než ostatní rodiny. Takoví rodiče považují vzdělání za zdroj životního úspěchu. Jejich potomci tyto postoje přebírají v raném věku, čímž si je „zautomatizují“ a vnímají jako přirozené. Neboli je, odborně řečeno, internalizují. Jak ukázal jeden z průzkumů, s rodičovským pohledem na svět se tito studenti tak ztotožňují, že mají paradoxně pocit, že si o vzdělávací dráze rozhodují zcela samostatně. Kdyby měli na otázku v zadání ankety odpovědět studenti odborných škol a učilišť, je hodně pravděpodobné, že rodičů coby životních vzorů by bylo mnohem méně.

Já jsem já Často se také vyskytovala odpověď „nikdo“. „Žádný vzor nemám. Dělám to, co chci sama, nepotřebuji se rozhodovat podle někoho. Lidé z GJK jsou osobnosti sami,“ napsala jedna ze studentek gymnázia Jana Keplera. Soudě podle podobných odpovědí, které dodali i její spolužáci, měla v poslední větě pravdu. S tím, že mladá generace je dnes podstatně individualističtější než jejich rodiče, Simonová souhlasí. Možnost nemít otevřeně úctu k autoritám, kterou přinesla porevoluční doba, je podle ní pozitivním doprovodným jevem společenských změn. I když, jak v čem. To, že se teenageři nebojí zastávat nějaký názor bez ohledu na to, zda s nimi souhlasí nějaká autorita, vítané je. Horší už je fakt, že jejich postoj může hraničit s neúctou k jakékoli autoritě. A z toho už může být blízko k extremistickým hnutím, nebo naopak k naprosté životní deziluzi. Ti, kdo se narodili až po sametové revoluci, mají také větší sebevědomí než předchozí generace. A oprávněně, dodává Petr Leidl, seniorní partner poradenské společnosti McKinsey & Company (viz rozhovor). Umožnil to i internet, snadné kontakty do zahraničí a větší otevřenost české společnosti. Přesto se ale podle Natalie Simonové stále nedá říci, že čeští teenageři už plně srovnali krok se zahraničními vrstevníky. Dvacet let, které uplynuly od revoluce, nejsou dostatečně dlouhá doba na to, aby se chování celé společnosti zcela proměnilo. „Bude trvat další obměnu generací, než se myšlení i současných mladých lidí změní,“ říká a poukazuje s nadsázkou na fakt, že mladí Češi po dosažení dospělosti přejímají chování starší generace. A ta je prý „kazí“ hlavně tím, že je učí, že se o ně v životě postará někdo jiný než oni sami.

Božena versus Paris Přes překotné porevoluční změny v chování mladé generace ale existuje jedna vlastnost, která se od dob socialismu nezměnila. Dala by se označit jako touha po nezávislosti. „Teď sice může narůstat, ale podle mě existovala vždy,“ soudí socioložka. Paradoxní ovšem je, že před rokem 1989 se přání být samostatný projevovalo přesně opačně než dnes. Zatímco před revolucí se lidé snažili získat nezávislost na rodičích tím, že si překotně pořídili vlastní rodinu, dnes se opevňují hradbou kariéry, cestování a budování majetku. Nechtějí mít naopak brzy děti, protože by je to v mnoha ohledech omezovalo. Trend se týká hlavně vzdělaných lidí se slibnou kariérou. Je proto možné, že se mu za nějakou dobu nevyhnou ani ti, kdo v anketě odpovídali. Mezi odpověďmi se obecně objevila jména, která jako vzory u osmnáctiletých teenagerů překvapí. Je celkem pravděpodobné, že anketu brali někteří studenti elitních škol jako příležitost zašermovat na veřejnosti svými znalostmi a postoji. Koho by ale napadlo, že ideálem v dnešní době může být Máří Magdaléna nebo Božena Němcová, případně Johann Wolfgang Goethe? Některé slečny vzhlížejí třeba k Victorii Beckhamové, manželce fotbalisty Davida Beckhama, nebo k Paris Hiltonové, americké dědičce stejnojmenné sítě hotelů, či „herečce“ Pamele Andersonové. Pár jejich spolužáků zase obdivovalo třeba úspěšné fotbalisty. Podobných odpovědí, adorujících popové hvězdy a fotbalisty, bylo ale nad očekávání málo. Důvodem je nejspíše zase gymnazijní „výlučnost“ dotazovaných. Slovy jednoho ze studentů: „To, že někdo umí dobře hrát fotbal, mi jako vzor nestačí.“ Ještě jedna věc se dá z ankety odvodit celkem spolehlivě: studenti gymnázia Matyáše Lercha v Brně mají rádi svého ředitele. Jméno Petra Kovače uvedla na anketním lístku skoro čtvrtina z nich. Ředitele gymnázia loni na podzim z postu odvolala Rada Jihomoravského kraje s poukazem na údajné nesrovnalosti v hospodaření školy. Po peticích studentů a profesorů se ale na své místo vrátil.

Box 1
Kdo je vaším vzorem a proč?
(Vybrané odpovědi respondentů)
- Nikdo. Mám sice některé oblíbené osobnosti, ale příčilo by se mi nekriticky přejímat názory jediné osoby. Nemám proto žádný vzor, spíše si z mnoha různých lidí beru to, co považuji za nejlepší.
- Jsem žena, ale mám mužský vzor. Je to jeden můj kamarád. Je mu kolem 30, má rodinu – ženu a tři vlastní děti plus dvě děti, které přijal za své. Jeho morální, duchovní i duševní hodnoty jsou hodné následování.
- Pro mě je vzor profesor Martin Hilský, přední český anglista a překladatel, který mimo jiné přeložil kompletní dílo Williama Shakespeara, a navíc je to neuvěřitelně charismatický člověk.
- Můj otec Petr Hejný, violoncellista, člen Stamicova kvarteta. Uměřeně zásadový, klidný, milý, vstřícný, dostatečně schopný.
- Obdivuji spíš abstraktní ideály než konkrétní lidi, a to jsou skoro všichni muži. Jeden ženský vzor však mám – Judit Polgárovou. Hraju šachy, sport, kde jsou ženy téměř nevídané. Polgárová je jediná žena, která ve své době patřila k úzké světové špičce. Nikdy nehrála ženské turnaje, vždy dokazovala, že je schopná soutěžit s muži. A proto není mým vzorem jako žena, nýbrž jako hráčka.
- Josef Bican – příkladný profesionál, legenda Slavie Praha.
- Ježíš – jeho myšlenky jsou dodnes velice aktuální.
- Máma. Ze špatné rodinné situace v pubertálním věku se dokázala dostat do vysoké pozice ve firmě mezi muži. Založila rodinu a nezbláznila se z toho.
- Mým vzorem je můj děda. Je to chlap, který v životě dokázal velké věci, a je to správný charakter, který ví, co chce.
- Eric Clapton. Úspěšný muzikant a dokázal otočit ferrari na třísetmetrovém úseku z hospody domů.
- Johnny Cash, čistě proto, že jeho krušný život se odrazil i v jeho hudební tvorbě prostřednictvím nesporného talentu. Nejde však o jednoznačnou věc, vlastně ani nemám skutečného „vzora“.
- Václav Havel. Cením si toho, že přes všechny překážky od minulého režimu zůstal věrný svým vizím o demokracii a svobodě. Chápu, že nebojoval jen on, ale stal se symbolem těchto lidí.
- Všichni českoslovenští piloti, kteří za druhé světové války odešli do Anglie a bojovali za vlast.
- Mým posibilním mužským vzorem je Linus Torvalds, zakladatel linuxového jádra. Protože dokázal vyniknout v oboru, o který se zajímám.
- Miroslav Řihák, majitel Anectu. Jelikož se dokázal z nuly vyvynout na jednoho z nejbohatších lidí v ČR pouze tím, že si šel za svým a nenechal se sebemenšími ani většímy problémy zastavit. Samozřejmě není pro mě úplným vzorem, některé soukromé věci bych určitě řešil jinak.(Ponechán jazyk originálu – pozn. red.)
- Pamela Andersonová. Již od mládí sním o tom, že až mně bude 18 let, nechám si pomocí plastické operace udělat tak krásné a velké poprsí, jako má právě Pamela. Ve volném čase sleduji na internetu její videa a nedokáži si představit den bez zhlédnutí několika těchto videí. Pamela je pro mě celoživotním vzorem.
- Silvia Trkmanová, slovinská cvičitelka psů, dvojnásobná mistryně světa v agility, mezi kynology známá po celém světě.
- Jane Austenová, její román Pýcha a předsudek mě nenechá spát. Tak romantické dílo jsem nikdy nečetla, opravdu pro mě bylo velmi inspirující a snažím se realizovat některá gesta i v realitě.
- Můj otec. Už jenom to, že mi dal život, je určující pro tento můj názor. Ač není přehnaně chytrý a neumí zpívat, tak je to osoba, kterou pro jeho šikovnost a vždy velký optimismus obdivuji a velice uznávám.
- Moje babička. Sice v životě ničeho zajímavého nedosáhla, ale je to dobrosrdečná osoba, která se snaží být co nejhodnější. I přes svá onemocnění se vše snaží dělat a se vším se vypořádat.
- Victoria Beckhamová. Její chování je naprosto úžasné, nemluvě o stylu oblékání. A to, že jsem anorektička, mi lidé taky často říkají. Aspoň máme něco společného.
- Ernest Hemingway. Díky stylu psaní, které má naprosto dokonalé. Jednoho dne bych chtěl dosáhnout stejných úspěchů s psaním.

Box 2: Koho také studenti uvedli za svůj vzor: Tomáš Garrigue Masaryk, Máří Magdaléna, Johanka z Arku, Karel Čapek, Madeleine Albrightová, Božena Němcová, Valentino Rossi, Karel Gott, Tomáš Hanák, Freddie Mercury, Bill Gates, Johann Wolfgang Goethe, John Lennon, Daniel Landa, Victoria Beckhamová, Aristoteles, Jiří Dopita, Olaf Tufte (norský olympijský vítěz ve veslování).

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče