Chcete zámeček nebo lázně?

21. března 2008, 13:58 - Lenka Petrášová
21. března 2008, 13:58

Ministerstvo zdravotnictví prodává majetek za miliardu korun

Jde o jednu z posledních neobraných kostí, které dosud patří státu a na nichž lze vydělat: Nepotřebný majetek ve správě jeho organizací.
A jde o mnoho. Kromě nepotřebných a zchátralých budov a skladů sem totiž patří i lázně, ozdravovny na atraktivních místech českých a moravských hor, léčebné domy na kolonádách nejznámějších lázní, pozemky a budovy v centrech měst nebo zámečky s lesoparky jen několik kilometrů za velkými městy.
Vedení jednotlivých resortů se rozhodlo nepotřebné zátěže zbavit. Zbytný majetek proto jde do prodeje. Zřejmě největší vlnu výprodeje státního majetku zahájilo minulý měsíc ministerstvo zdravotnictví. A to prodejem sedmnácti objektů, které kdysi měly sloužit v případě krize - třeba války - jako nemocnice či sklady léků a zdravotnického materiálu. Spadaly pod organizaci Zdravotnického zabezpečení krizových stavů Příbram a byly roztroušené po celé republice - tu v horším, onde v lepším stavu. Kriterium bylo jediné: Nejvyšší nabídnutá cena. Ministerstvo zdravotnictví tím vydělalo prvních 113 milionů korun.

Odklepnutý prodej Prosečnice

Nedávno ministerstvo prodalo ještě atraktivnější majetek: Bývalou léčebnu tuberkulózy v Prosečnici. Ta ukončila provoz po 85 letech loni na jaře a rozhodně jde o zajímavou investici. Komplex tří- a čtyřpatrových budov v rozlehlém lesoparku 30 kilometrů za Prahou spíše připomíná zámeček. Navíc k němu patří další třípatrové budovy s byty mimo areál léčebny. To všechno přímo u železniční zastávky.
Nemovitost byla oceněna tržní cenou 95 milionů korun a zájem o ni měl i europoslanec Milan Cabrnoch (ODS) - ovšem za třetinu.
„Zajímal jsem se o to, protože jsem chtěl vědět, bude-li zařízení dále sloužit zdravotním nebo sociálním službám. Požádala mě o to skupina lidí, kteří je chtěli koupit a provozovat v rámci dlouhodobé péče o pacienty. Nemá smysl je však jmenovat, když se soutěže nezúčastní,“ řekl Cabrnoch.
„Oslovili nás bývalí zaměstnanci léčebny,“ vysvětluje blíže Jiří Pubrdle, bývalý šéf Thomayerovy nemocnice, který se o Prosečnici zajímal spolu s Cabrnochem. „Byla představa, že se závazkem provozování zdravotní a sociální péče se dá objekt koupit za 30 milionů korun. Ministerstvo však závazek sociální nebo zdravotní péče nechce a chystá se budovy prodat za tržní cenu. A to už je mnoho peněz.“
Nápad to byl chytrý. Kdyby skupina Prosečnici získala, zrekonstruovala by ji a poté nabídla ministerstvu vnitra jako vhodné místo pro rehabilitaci policistů. Ti mají rehabilitace povinné, a proto by se takové zařízení dokázalo bez problémů uživit na státní zakázce.
Jenže nápad nevyšel. Ministerstvo zdravotnictví totiž chtělo za objekt získat nejméně sto milionů korun, a to bez břemene provozování zdravotní péče. V pátek 8. února byly otevřeny obálky a z šesti zájemců zvítězila akciová společnost Razpetta za 98 milionů korun.
Ta se zabývá pronájmem nemovitostí a patří firmě Braxton Invest, již vlastní mimo jiné britský kapitál. Navíc jako jediná (ač to nebylo v podmínkách soutěže - kriteriem byla opět cena) napsala, jak chce objekt využít. V Prosečnici má vzniknout dům s pečovatelskou službou - původní smysl budovy tedy zůstane zachován.

Rychlost vyvolává emoce

Rychlost, s jakou se ministerstvo zdravotnictví zbavuje nepotřebného majetku, však vzbudila značné emoce. Především fakt, že se ministerstvo rozhodlo prodat zámky společně s nepotřebnými zchátralými sklady krizového řízení jako balík.
Získala je teprve nedávno založená realitní kancelář Terabet se sídlem v kyperské Nikósii.
„Rozhodli jsme se to prodat jako balík, protože jinak bychom se některých objektů jen obtížně zbavovali - jsou neprodejné. Zajímavé jsou možná čtyři, ostatní by nikdo nekoupil. Proto bylo poprvé v historii ministerstva kriterium soutěže jediné: Nejvyšší nabídka,“ říká první náměstek ministra Marek Šnajdr, pod něhož prodej spadá.
Odhadní tržní cena za balík skladů, mezi něž patří i zámek s parkem z počátku 18. století na Osoblažsku, byla 95,5 milionu korun. A to je kámen úrazu. Obce z Osoblažska na Bruntálsku, kde leží nejzajímavější objekty z balíku, totiž tvrdí, že je ministerstvo podvedlo. Starostové počítali s tím, že ministerstvo splní sliby z minulosti a převede majetek na obce bezúplatně. Proto teď protestují proti soutěži.
„Podala jsem podnět k prošetření způsobu nabídky státním organizacím k dislokační komisi ministerstva financí i ke způsobu ocenění nemovitostí,“ říká starostka Slezských Rudoltic Martina Jalamasová.
„Zahájili jsme totiž už v roce 2003 jednání o převodu zámku na obec a stali se správcem objektu. Dne 22. dubna 2005 jsme podali žádost o bezúplatný převod a na zámku pořádali kulturní akce. Jednání dospěla až k návrhu darovací smlouvy a pokračovala. Obec předložila všechny dokumenty, které po nás úředníci požadovali, rada odsouhlasila text smlouvy a čekalo se jen na podpis organizace krizové řízení. A pak se náhodně dozvíme, že na prodej zámku je vypsané výběrové řízení a nám jej nikdo předem nenabídl, ač se o to dlouhou dobu snažíme a máme zpracované i projekty na jeho využití včetně SWOT analýzy,“ říká starostka.

Pozastavení soutěže

Ministerstvo proto až teď horečnatě hasí požár, který samo zavinilo. A soutěž na první prodej raději zastavilo. „Pozvali jsme si starosty a dali jim, domnívám se, férovou nabídku: Pozastavujeme soutěž na měsíc. Aby měli čas zareagovat, a pokud zámky opravdu chtějí, pak je dostanou,“ říká k tomu Šnajdr.
Obce sice své zámky mohou získat, ale za cenu znaleckého posudku, který ji stanovil na 92 milionů korun. A společně s nimi dostanou i zbytek balíku - tedy dalších deset skladů roztroušených na druhém konci republiky. Jenže ministerstvo mělo se starosty jednat dříve, a nikoli až ve chvíli, kdy vítězné firmě vázne na účtu ministerstva šestimilionová jistina.
„Připouštím, že to byla chyba,“ říká náměstek. „Stejně bychom se však nedohodli na bezúplatném převodu na obce. Máme zodpovědnost za fakultní nemocnice a peníze, které z prodeje získáme, půjdou na investice právě do nich. Letos to bude 550 plus dalších 50 milionů korun, které půjdou do krizové připravenosti resortu, což je čtyři roky nenaplněné rozhodnutí. Třeba o penězích za prodej Prosečnice už teď víme, že za ně opravíme dům, který leží ladem v areálu Thomayerovy nemocnice,“ popisuje Šnajdr. A dodává: „Stále však nechápu, proč se obce o majetek, který potřebuje nákladnou rekonstrukci, na niž nemají, tak hlásí. Právě tento týden nás přitom starosta jedné takové obce - Branky na Zlínsku - požádal, abychom si vzali nazpět zámek, který na ni byl před několika lety bezúplatně převeden. Pro chudé obce je prostě taková nemovitost příliš velké sousto. Obvykle časem zjistí, že na to nemají a pak nás prosí, ať si ji vezmeme nazpět a nesankcionujeme je.“

Prodáváme majetky

Ať už to se zámky na Osoblažsku dopadne jakkoli, jedno je jisté. Rozhodnutí prodat nemovitosti jako balík není ničím výjimečným a může být pro prodávajícího velmi výhodné. Pomůže ušetřit transakční náklady, které se obvykle pohybují kolem tří procent, a zároveň se zbavit majetku, o nějž by jinak těžko někdo měl zájem.
Sotva lze také něco namítat proti kriteriu nejvyšší ceny. A také není nijak neobvyklé, že se na realitní obchody zakládají firmy ad hoc těsně před vyhlášením soutěže. Ovšem mnoho nemovitostí v balíku bylo zřejmě podhodnocených. „Neviděl jsem všechny, protože jsem je nestihl objet, ani to nešlo. Byl jsem třeba v Ostravě - a to je hezká stavba. Z toho, co jsme viděl, se domnívám, že některé objekty podhodnocené byly,“ říká Jan Hora, majitel rodinné firmy, která se zabývá realitami a nemovitostmi, a proto se zúčastnil soutěže na sedmnáct objektů krizového řízení. Nevyhrál - nabídl 111 milionů korun, což je o dva méně než vítěz.
A podivné je i ticho, které zahájení výprodeje majetku doprovázelo. Dokud se obce neozvaly, o prodeji státního majetku nikdo nemluvil. A o vyhlášení soutěže na objekty krizového řízení se mohl dozvědět jen pravidelný návštěvník Centrální adresy. „Je pravda, že informovanost o prodeji mohla být větší,“ připustil i mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.
S tím však náměstek Marek Šnajdr nesouhlasí. „Ověřoval jsem to a obě soutěže jsme zveřejnili i na dvou nejnavštěvovanějších realitních serverech, ač nám to zákon neukládá - jedním z nich je Sreality,“ říká. Obcím však nikdo nic neřekl a ani ministr se nepochlubil, že vedle nových zákonů se z ministerstva stala dočasná „realitní kancelář“.

Něco máme, ale nevíme co

A nikdo ani nemluví o dalších, mnohem chutnějších soustech, která ještě pod ministerstvo spadají. Pod přímo řízené organizace přitom patří celá řada lukrativního majetku, který pod jejich správou nemá co pohledávat. Proč by například fakultní nemocnice měla spravovat lázně, které leží v jiném kraji?
Ředitelé nemocnic se však tváří, že vlastně ani neví, co všechno spravují. Například pražská nemocnice Homolka, pod niž spadá lázeňská léčebna Mánes v Karlových Varech, na dotazy ohledně ní nereagovala. Když však před více než rokem nastupoval na své místo nynější ředitel Vladimír Dbalý, tvrdil, že Homolka o léčebnu, kterou na ni převedl ještě bývalý ministr David Rath, nemá zájem.
Šéf Fakultní nemocnice Bulovka Petr Sláma si zase nevzpomíná, že pod ni spadají malé středočeské lázně Toušeň. Ty na ni také převedl před dvěma lety exministr David Rath. Ředitel však ví, že hospodaření lázní momentálně končí nulou. „Tam jsou třeba velké investice. U některých pokojů chybí sociální zařízení, a to už nesplňuje parametry moderní doby. A v okamžiku, kdy by tyto investice někdo poskytl, ocitne se hospodaření v červených číslech,“ dodal.

To nejlepší až akciovkám

Pod správu ministerstva zdravotnictví přitom patří nejen malé slatinné lázně Toušeň, ale i Janské Lázně, lázně Bludov či lázně Karlova Studánka. A desítky dalších nemovitostí, jejichž hodnota je mnohamiliardová. Kolik přesně majetku a jakého ministerstvo má, však nikdo nedokáže říct. „To neevidujeme. To spadá do kompetencí zřizovatele, tedy ministerstva,“ říká mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Jana Lysá.
Jenže ministerstvo neví, co má. „Inventura teprve probíhá,“ krčí rameny ministr Tomáš Julínek. Co tedy bude letos následovat, a jakého majetku se chce resort zbavit, nikdo říct nedokáže. Žádný jízdní řád prodeje zbytného majetku neexistuje.
Podle informací týdeníku EURO se však ministerstvo chystá prodat právě léčebnu Mánes v Karlových Varech a slatinné lázně Toušeň. „Měla by to být záležitost příštího roku,“ potvrdil náměstek Šnajdr.
To už však peníze z prodeje nebudou příjmem státního rozpočtu, odkud je resort může vylákat zpět jen po složitém politickém vyjednávání, ale nemocnic samých. Pokud vyjdou Julínkovy plány, které počítají s tím, že se fakultní nemocnice od roku 2009 stanou akciovými společnostmi.

Další na řadě je pozemek IKEM

Co chce ministerstvo letos prodat dalšího, prý dosud neví. A náměstek Šnajdr otázky na toto téma odbývá. Ministerstvo však ví zcela jistě, kolik za to chce dostat: 600 milionů korun. „Zhruba takovou částku máme předjednanou, že získáme alokací ze státního rozpočtu za utržené prodeje,“ řekl Julínek.
Přibližně 200 milionů korun už ministerstvo teoreticky má. A dalších zhruba sto milionů korun chce získat dalším prodejem. Jde o pozemky pod novým sídlištěm Zelené domky v Praze, v těsné blízkosti Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Nemocnice totiž v roce 1997 uzavřela nájemní smlouvu s developerskou společností IPB Real (dnes ORCO) a dohodla se, že stavební firma na prázdných pozemcích vedle IKEM vybuduje sídliště. Někdejšího šéfa IKEM tato smlouva stála místo - bývalý ministr Josef Kubinyi ho odvolal.
Na 80 tisících metrech čtverečních však už dávno stojí 900 bytů a několik desítek rodinných domků, v nichž bydlí lidé. Pozemek pod nimi však stále patří nemocnici. A firmě ORCO to pochopitelně nevyhovuje.
„Je to tak. Vedeme už asi dva měsíce s firmou jednání o tom, jak sladit naše a jejich představy o ceně,“ říká Šnajdr. Firma nabízí 50 až 80 milionů korun, zástupci ministerstva chtějí ještě o něco vyšší částku. „Máme poměrně velký zájem na tom, abychom za majetek získali co nejvíce peněz a mohli je použít zase ve zdravotnictví,“ říká Julínek. Alespoň něco se tedy ví jistě: I v dalších soutěžích na zbytný majetek bude jediným kriteriem cena.

Dosud vlastní

Slatinné lázně Toušeň
Lázeňská léčebna Mánes, Karlovy Vary
Dětská lázeňská léčebna, Lázně Kynžvart
Státní léčebné lázně Bludov
Státní léčebné lázně Janské Lázně
Státní léčebné lázně Karlova Studánka
Balmed Praha, státní podnik
Referenční laboratoř přírodních léčivých zdrojů (Mariánské Lázně, Karlovy Vary a Františkovy Lázně)

Pramen: Ústav zdravotnických informací a statistiky

Prodáno?

Brantice - zámek (kulturní památka) - tři miliony korun
Dívčí Hrad - zámek (kulturní památka) a budovy č. 56 a 57 - tři miliony korun
Holice v Čechách - budova č. 771 a dvě budovy bez čísla - devět milionů korun
Chřibská - budova č. 265 a jedna budova bez čísla - 2,3 milionu korun
Kaznějov - budova č. 411 a čtyři budovy bez čísla - 9,5 milionu korun
Libochovice - budova č. 705 a tři budovy bez čísla - deset milionů korun Lnáře - budova č. 103 - 4,5 milionu korun
Lukášov, Rýnovice - budovy č. 83 a 3944 a dvě budovy bez čísla - 5,4 milionu korun
Malý Újezd - budova bez čísla - 1,2 milionu korun
Mezno - budova č. 86 a deset budov bez čísla - 1,3 milionu korun
Mlékovice, Svojšice - budova č. 66, pět budov bez čísla - deset milionů korun
Nová Chřibská - budova č. 62 - 300 tisíc korun
Ostrov nad Ohří - budova č. 1345 a jedna budova bez čísla - šestnáct milionů korun
Slezské Rudoltice - zámek, kulturní památka - 4,6 milionu korun
Ševětín - jedna budova bez čísla - 1,9 milionu korun
Tábor - Klokory, budovy č. 60 a 37 a jedna budova bez čísla - 4,5 milionu korun
Vizovice - budova č. 862, garáž a jedna budova bez čísla - devět milionů korun
Celková hodnota - 95 milionů korun

Pramen: Centrální adresa, Česká pošta

Souvislosti

V majetcích ministerstev jsou stovky budov, skladů, garáží, pozemků a dalšího zbytečně drženého majetku, který resorty začaly rozprodávat.
Zbavit se chtějí i organizací, které z historických důvodů spravují, ale často nedobře, například lázně.
Některé resorty navíc dosud nevědí, co všechno pod ně spadá a jak velký je objem majetku, který spravují, a proto probíhá inventarizace. Majetek, o nějž jde, je velmi lukrativní: Cenné budovy a pozemky v centrech měst nebo hotely v lyžařských střediscích a podobně.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) se chce například zbavit jedenácti budov v centru Prahy, mimo jiné budovy CzechInvestu nebo sídla České obchodní inspekce.
Cílem MPO je vydělat a především získat za své budovy jednu velkou, do které se roztříštěné organizace ministerstva soustředí.
Prodává i ministerstvo vnitra. Letos chce utržit asi 800 milionů korun. Má nejzajímavější majetek - rekreační chaty a penziony na Šumavě či v Krkonoších či lázeňské domy v lázních.
Způsob prodeje se liší.
Například ministerstvo zdravotnictví něco prodává balíkovým způsobem a něco soutěží, při níž je jediným kriteriem cena.
Ministerstvo vnitra část majetku prodá přes realitní kancelář a na nejlepší kousky uspořádá internetovou aukci.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče