Chcete uchvátit moc? Zde je návod

13. června 2008, 14:19 - Michal Kučera
13. června 2008, 14:19

Cesta vzhůru má svá jednoduchá, ale nemorální pravidla

Řada lidí se s obdivem, ale i trochou závisti dívá na ty, jež mají moc, vliv a významné funkce. V takové chvíli mnohdy mluvíme o štěstí, známostech nebo zákulisních tazích. Stejně kdysi uvažoval začínající americký publicista Robert Greene, který se rozhodl cesty vedoucí k uchvácení moci důkladně prostudovat. Po čase dospěl k závěru, že získání velkého vlivu není žádný záhadný proces. “Existují postupy, které okamžitě zvýší vaši moc nad ostatními lidmi, a ty, které ji naopak sníží,” uvádí Greene. Cesta “nahoru” je podle něj něco jako sestavování nábytku nebo jako vaření. Stačí mít dostatečně přesný návod či recept a zvládne to každý. Tak vznikla kniha nazvaná 48 zákonů moci (48 Laws of Power). Pro svůj nekompromisní a cynický styl bývá přirovnávána k Vladaři Nicoly Machiavelliho. Od vydání knihy letos uplynulo desáté výročí a o jejím úspěchu svědčí i fakt, že deset let po svém uvedení na trh kniha stále figuruje v seznamu nejprodávanějších titulů prestižního amerického týdeníku BusinessWeek. Ve firmě jako na královském dvoře 48 zákonů moci si od jejího vydání zakoupil více než milion lidí. Kniha tak má dnes statisíce oddaných vyznavačů, kteří knihu velebí jako praktický návod nezatížený zbytečným balastem morálky a vůbec tím, “co se sluší”. Řada jiných naopak dílo jednoznačně odsuzuje jako bezskupulózní návod jak zneužívat jiné a získat dominanci na jejich úkor. Obviněním z amorálnosti se ale Greene brání poukazem na přirozenou snahu každého člověka získat navrch nad jinými. “Pocit, že nemáme žádnou moc nad lidmi a událostmi, je pro nás nesnesitelný. Když se cítíme bezmocní, tak se cítíme hrozně. Nikdo nechce méně moci, všichni chtějí více. V dnešním světě je ale nebezpečné dávat najevo, že toužíte po moci. Musíme všichni vypadat bezúhonně a slušně. Proto musíme působit nenápadně. Musíme být příjemní, ale mazaní, demokratičtí, ale ne zase úplně čestní,” píše Greene. Jemu samému urážky a obvinění z nepoctivosti jeho metod vůbec nevadí, protože vášnivé diskuse koneckonců přitahují k jeho knize další čtenáře.
Zákony moci jsou založeny především na jednom poznatku. Moderní firma s řadou zaměstnanců, se šéfy a generálními řediteli ze všeho nejvíce připomíná knížecí a královské dvory z minulých staletí s králem obklopeným dvořany. Ti sice mají svou práci a své úkoly, nicméně mezi plněním těchto povinností se často věnují pomlouvání kolegů, navazování účelových přátelství, drobným intrikám a snaze zavděčit se nejvyššímu šéfovi. To vše ve snaze dostat se v dvorní hierarchii co nejvýše. Jediné, co vztahy v moderní firmě odlišuje od dvora renesančního velmože, je absence jedu v nápojích a dýk ukrytých v rukávech.
Při analýze a popisování jednotlivých zákonů proto vycházel Greene z klasických děl, která byla o tomto tématu napsána v minulosti, stejně jako z historicky doložených příkladů chování velkých osobností. Jeho kniha si vybírá to nejlepší z Machiavelliho Vladaře, z Umění války čínského mistra Suna nebo ze zápisků lidí, jako byl kardinál Richelieu či španělský jezuita Baltasar Gracián. Příklady z novější doby zahrnují jména jako Henry Kissinger, John D. Rockefeller nebo Thomas Alva Edison. Jednotlivé rady jsou v Greenově knize vysvětlovány na konkrétních historických událostech a jsou doprovázeny hojnými citáty a odkazy na díla velkých mistrů zákulisních tahů z minulosti.

nedotknutelní nadřízení Prvním z pravidel moci je stará pravda, že se obvykle nevyplácí snažit se působit chytřeji nebo lépe než vaši nadřízení. “Vždy dbejte na to, aby se ti, kteří jsou nad vámi, cítili bezpečně. Ve své snaze je potěšit a udělat na ně dojem nezacházejte příliš daleko. Pokud budete dávat své nadání příliš najevo, může se vám povést pravý opak a vyvoláte v nich obavy a nervozitu. Dejte si záležet na tom, aby vaši nadřízení vypadali lépe, než jací jsou ve skutečnosti, a brzy se dostanete mezi ty mocné.” Jako příklad fatálního porušení tohoto základního pravidla kniha uvádí historku ze dvora francouzského krále Ludvíka XIV, který si nechával říkat Král Slunce. Jeho ministrem financí byl brilantní odborník jménem Nicolas Fouquet. Byl to poživačný muž, který miloval ženy, přepych a honosné plesy. Král jej ale respektoval, a Fouquet byl proto po smrti kardinála Mazarina jasným favoritem na místo prvního ministra Francie. Monarcha ovšem se jmenováním nového předsedy královské rady váhal, a Fouquet se proto rozhodl, že mu musí dokázat své schopnosti a svou oddanost. Rozhodl se na královu počest uspořádat největší a nejkrásnější ples, jaký kdy země zažila. V nově postaveném úchvatném zámku ve Vaux-le-Vicomte ministr podával ty nejvzácnější orientální lahůdky na pozlacených talířích. Obrovské zahrady zámku osvětlovaly ohňostroje a hosté při nich sledovali novou divadelní hru, kterou pro tuto příležitost sepsal Molière. Všichni pozvaní šlechtici souhlasili, že to byl nejkrásnější večírek, jaký kdy země viděla, a Ludvík svému ministrovi za nebývalou podívanou veřejně poděkoval. Druhého dne byl ovšem Fouquet na králův rozkaz zatčen, obžalován z rozkrádání státních financí a uvržen do vězení, kde strávil příštích dvacet let. A jaké z toho plyne ponaučení? Není vhodné snažit se trumfnout vladaře.

Vyvést z rovnováhy Lidské chování je dáno především zvykem. Proto pokud ostatní vědí, jak se v konkrétní situaci nejspíše zachováte, dostanou pocit převahy. “Otočte to. Buďte nepředvídatelní. Chování, které neodpovídá vašim zvyklostem, nebo nemá žádný smysl, vyvede ostatní z rovnováhy a přinutí je plýtvat energií na vysvětlení vašich kroků. Pokud tuto strategii přivedete do extrému, lze s ní zastrašit kohokoli,” píše Greene. Lidé mají sklon věřit vzorcům chování. Čekají, že pokud se nějak chováte po delší dobu, budete jednat stejně pokaždé. V boji o moc se dá tato strategie snadno a elegantně využít. Ukázkovým příkladem byl jeden z nejslavnějších boxerských zápasů v historii – souboj Muhammada Aliho a George Foremana o titul mistra světa těžké váhy v roce 1974. Styl zápasu byl předem jasný – rychlý a mrštný Ali bude tančit kolem soupeře ve snaze ho unavit, zatímco fyzicky silnější Foreman bude spoléhat na drtivé údery. To byl zkrátka styl, jakým oba bojovali po řadu let. Ali se ale rozhodl k razantnímu prohlášení – před zápasem veřejně oznámil, že mění svůj styl boje a přistoupí na Foremanův silový způsob, kdy si soupeři budou vyměňovat tvrdé rány, dokud jeden z nich nepadne. Alimu ovšem nikdo nevěřil, byl to notorický chlubil, rád si vymýšlel a provokoval. Všichni také věděli, že proti silnějšímu Foremanovi by byl tento styl boje sebevraždou. K překvapení všech nicméně Ali v zápase udělal přesně to, co slíbil. Foreman, který se připravoval na zcela jiný typ zápasu, byl zmatený a nechal se vtáhnout do hry podle soupeřových pravidel. Po několika kolech skončil na zemi a Muhammad Ali si odnesl další titul mistra světa. ”Návyk předpokládat, že se soupeř bude chovat tak jako obvykle, je tak silný, že jej neovlivní ani to, pokud veřejně oznámíte změnu svých způsobů. Váš soupeř padne do pasti. Do pasti, na kterou jste ho předem upozornili.”

Morální zásady do stoupy Dobrý dvořan se umí hravě a bez námahy pohybovat ve světě, kde se všechno točí okolo moci a politické obratnosti, dokáže dokonale využívat nepřímé nástroje vlivu – lichocení a pochlebování nadřízeným, drobné služby a nenápadné a elegantní získávání vlivu. Takové zákulisní jednání je mnohým lidem nepříjemné a rozhodně jej nelze nazvat čestným ani obdivuhodným. Historie ale přináší ponaučení, že ten, kdo je ochoten vzdát se morálních zásad výměnou za vyšší postavení, může sklízet ovoce. “Naučte se chovat jako dobří dvořané a výše, kam až můžete na dvoře vystoupat, bude prakticky neomezená,” radí Greene. Jak ale každodenním životem ve společnosti elegantně a úspěšně proplouvat? Podle Greenovy knihy existuje několik zásad. Mistři zákulisních her jsou vždy milí a zdvořilí, jejich agresivita je skrytá a působí nepřímo. Nikdy neříkají více, než je nutné, a jejich lichotky nebo jemné slovní útoky proto působí s mnohem větší silou. Ostatní lidé jim chtějí být nablízku, protože umějí ostatní potěšit a současně jsou respektováni a trochu obáváni. Dvořan ale musí být především dobrým hercem. Neboli, jak napsal francouzský barokní esejista Jean de La Bruyère: “Muž, který se vyzná na dvoře, je mistrem svých gest, svých očí a své tváře, je hlubokomyslný a neproniknutelný, skrývá své neúspěchy, usmívá se na nepřátele, ovládá svůj hněv, skrývá vášně, klame své srdce a mluví a jedná v rozporu se svými skutečnými pocity.”

BOX:
JAK BÝT PERFEKTNÍM “DVOŘANEM” Nebuďte okázalí. Čím více se chlubíte svými úspěchy, tím více závisti a odporu vzbudíte. Vždy se potom najde někdo, kdo vám bodne dýku do zad. Nechte za sebe mluvit skutky a raději projevujte zájem o jiné.
Působte nenuceně. Nikdy nedávejte najevo, jak moc musíte pracovat. Nechte ostatní, ať vás raději považují za výjimečně talentovaného génia než za dříče. Vzbudíte tím obdiv.
Šetřete lichotkami. Přestože se může zdát, že lichocení nadřízeným není nikdy dost, opak je pravdou. Příliš mnoho čehokoli škodí, a navíc vám to uškodí v očích kolegů. Naučte se lichotit nepřímo.
Zařiďte, aby si vás všimli. Je to paradox – potřebujete dát najevo, že jste schopní, ale musíte současně vypadat skromně. Dbejte na to, aby o vašich kvalitách nadřízení věděli, ale dělejte to nenásilnou formou.
Přizpůsobte svůj styl těm, se kterými jednáte. Zapomeňte na rovnostářské teorie o tom, že s každým musíte jednat stejně. Ti pod vámi to budu považovat za blahosklonnost a nadřízení zase budou mít pocit, že je málo respektujete. Naučte se hrát jako herci.
Nebuďte poslem špatných zpráv. Poslové přinášející zprávy o prohrách bývali zabíjeni. Špatné světlo na ně ale padá i dnes. Nebuďte první na ráně, když se vaši nadřízení dozví zdrcující informaci.
Nepředstírejte přátelství s nadřízeným. Král nechce přátele ale poddané. Nikdy s ním nejednejte jako s přítelem. Pokud se k takovému vztahu rozhodne on, buďte přátelští, ale obezřetní.
Nikdy přímo nekritizujte ty nad vámi. Mnohdy se dostanete do situace, kdy je kritika nezbytná kvůli úspěchu nějaké akce. V takovém případě ovšem sdělte své výhrady nepřímo a dobře si rozmyslete, co řeknete.
Nepřehánějte to s prosbami o laskavost. Králům bývá nepříjemné odmítat prosebníky. Častými žádostmi v nich proto vzbudíte negativní emoce. Je lepší si laskavosti zasloužit tak, že vám je nadřízení sami nabídnou.
Nikdy nežertujte o zevnějšku nebo vkusu kohokoli. Vtip a šarm jsou u dvořana nezbytností, ale znejte hranice. Vzhled a vkus jsou velmi citlivá místa a špatný vtip vám jeho adresát nikdy neodpustí.
Nebuďte dvorním cynikem. Vyjadřujte respekt a obdiv k práci ostatních. Pokud budete stále kritizovat, získáte špatnou pověst. Naopak upřímnou pochvalou zlepšíte názor ostatních na svou osobu.
Pozorujte se. Musíte vědět, jak působíte na ostatní. Nejste příliš podlézavý nebo naopak neuctivý? Nepůsobíte dojmem, že se příliš snažíte získat pozornost?
Zvládněte své emoce. Musíte se naučit plakat a smát se, kdykoli je to nutné, tak jako dobrý divadelní herec. Buďte mistrem své vlastní tváře.
Jděte s dobou. Pokud budete zastávat názory a vkus z minulého desetiletí, budete za blázny. Naopak budete-li myslet příliš dopředu, nebudou vám ostatní rozumět. Není dobré moc vyčnívat, dovolen je pouze malý dotek minulosti, který působí zajímavě.
Poskytujte ostatním potěšení. To je nejdůležitější pravidlo. Všichni lidé jsou automaticky přitahováni k těm, kteří jsou chytří, vtipní a příjemní. Ale nepřežeňte to, jinak se z vás stane pouze dvorní šašek.

BOX
Robert Greene (49) vystudoval antickou historii a jazyky na univerzitě v Berkeley. Začínal jako redaktor a poté editor v několika časopisech, mimo jiné v magazínu Esquire. Napsal také několik scénářů k hollywoodským filmům. Díky znalostem jazyků si poté vydělával jako překladatel, delší dobu pracoval například v Paříži, Barceloně nebo Londýně. Podílel se na vytvoření umělecké školy s názvem Fabrica u italských Benátek. Vedle problematiky moci se zabývá teorií vojenství a napsal knihu s názvem 33 strategií války. Na toto téma také pravidelně publikuje ve svém blogu www.powerseductionandwar.com/.

BOX 2
48 ZÁKONŮ MOCI 1) Nikdy se nesnažte překonat šéfa.
2) Nevěřte příliš přátelům, naučte se využívat nepřátele.
3) Skrývejte své záměry.
4) Vždy říkejte méně, než je nutné.
5) Svou pověst chraňte svým životem.
6) Za každou cenu na sebe přitahujte pozornost.
7) Nechte ostatní dělat vaši práci, ale přisvojte si zásluhy.
8) Přimějte ostatní, aby vás žádali o služby. Použijte návnadu.
9) Vyhrávejte spory pomocí činů, nikdy prostřednictvím hádek.
10) Vyhýbejte se neúspěšným a nešťastným lidem.
11) Naučte se dělat ostatní závislými.
12) Využívejte upřímnosti a štědrosti k odzbrojení oběti.
13) Když žádáte o pomoc, zdůrazňujte, co to přinese druhé straně, neproste o milost.
14) Tvařte se jako přítel, pracujte jako špion.
15) Zničte své nepřátele.
16) Využívejte nepřítomnosti, abyste zvýšili zájem o svou osobu.
17) Držte ostatní v obavách. Buďte nepředvídatelní.
18) Nebudujte si pevnost. Izolace může být nebezpečná.
19) Vězte, s kým jednáte. Neurazte mocnější osobu.
20) Nikomu se nesvěřujte.
21) Chcete-li někoho porazit, hrejte hloupějšího, než skutečně jste.
22) Změňte svou slabou stránku ve výhodu.
23) Soustřeďte své síly.
24) Hrajte roli dokonalého dvořana.
25) Stvořte si svůj veřejný obraz.
26) Zachovejte si čisté ruce.
27) Apelujte na lidskou potřebu něčemu věřit a získáte oddané žáky.
28) Chovejte se směle a neváhejte.
29) Plánujte do všech důsledků.
30) Nechte své úspěchy působit, jako byste jich dosáhli bez námahy.
31) Kontrolujte situaci. Nechte ostatní hrát s kartami, které jim rozdáte.
32) Apelujte na lidskou fantazii.
33) Najděte na ostatních slabá místa.
34) Jednejte jako král, a budou tak s vámi jednat i jiní.
35) Naučte se využívat načasování.
36) Přehlížejte věci, které nemůžete mít. Ignorace je nejlepší msta.
37) Předvádějte přesvědčivá divadelní představení.
38) Myslete po svém, ale navenek se chovejte jako ostatní.
39) Rozčeřte vodu, abyste chytili ryby.
40) Odmítejte vše, co je zadarmo.
41) Nechoďte ve šlépějích velkých lidí.
42) Zničte pastýře a stádo se rozuteče.
43) Snažte se získat si srdce a mysli lidí.
44) Odzbrojte a rozzlobte nepřátele kopírováním jejich strategie.
45) Hlásejte nutnost změny, ale nikdy se neměňte příliš.
46) Nesnažte se působit dokonale.
47) Nechoďte za cíl, který jste si stanovili. Naučte se kdy skončit.
48) Měňte se podle potřeby.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče