Chcete si otevřít účet? Máte smůlu

27. června 2008, 13:51 - Petra Pelantová
27. června 2008, 13:51

Milion a půl Čechů trpí finanční diskriminací, tvrdí Evropská komise

Získat platební kartu anebo uzavřít pojištění? Pro obyvatele České republiky prý nejde o žádnou samozřejmost. Tvrdí to Evropská komise, která vydala rozsáhlou studii s názvem Financial Services Provision and Prevention of Financial Exclusion (Poskytování finančních služeb a prevence finanční diskriminace). Na materiálu pracovali pro komisaře experti z několika zemí dva roky. Analýza popisuje, kolik procent obyvatel jednotlivých zemí Evropské unie nevyužívá základní finanční služby a jak je potřeba to změnit. Česká republika má podle studie sedmnáct procent lidí starších osmnácti let, kteří jsou finančně diskriminováni. Tedy nemají přístup k základním finančním službám. Třeba kvůli tomu, že taková služba neexistuje, anebo tyto zájemce banky či jiné finanční instituce odmítnou. Jako základní produkty komisaři vymezili otevření běžného učtu, získání platební karty, přístup k elektronickému bankovnictví, možnost spoření, pojištění, ale také získání půjčky. V ČR je podle Českého statistického úřadu osm a půl milionu lidí starších osmnácti let. „Útisk“ se proto týká téměř 1,5 milionu Čechů, říkají komisaři ve zprávě. Analýza hodnotí Českou republiku jako zemi se středně vyšší mírou vyloučení obyvatel z finančních služeb.
Studii komise představila na konci května. Její prezentace se ujal komisař pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti Vladimír Špidla. „Omezený přístup k základním finančním službám brání lidem v jejich plném fungování ve společnosti. Například jim to znemožní získat práci,“ prohlásil Špidla. Jako viníky přitom označil jednotlivé finanční instituce, které by podle něj měly garantovat přístup k základním finančním službám všem bez rozdílu.

Sociální inženýrství Týdeník Euro oslovil několik bank, pojišťoven a také ekonomické experty. Všichni bez výjimky popřeli, že by v České republice byla jakákoli finanční diskriminace, a pustili se do kritiky materiálu. Proti závěrům studie totiž stojí hned několik argumentů. První problém je například v tom, z čeho analýza odvozuje existenci finanční diskriminace. Autorům totiž stačilo, že je u nás větší počet lidí, kteří nemají běžný účet nebo úspory. „Toto tvrzení ovšem naprosto postrádá logiku, protože ignoruje odlišný stupeň vývoje finančního sektoru v jednotlivých zemích a nerozlišuje mezi příležitostí a skutečným stavem,“ konstatoval analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka. Jinými slovy, materiál vůbec nezohledňuje třeba to, že člověk, který nemá bankovní účet nebo nějakou další základní finanční službu, je prostě nemá z toho důvodu, že je mít nechce. Hatlapatka dokonce tvrdí, že v této logice by bylo možné považovat za diskriminaci i to, že průměrný Čech má na účtu méně peněz než jeho německý protějšek. „Studie vychází z chybného předpokladu, že každý občan dnes bankovní účet potřebuje a pokud jej nemá, je vyloučen ze společnosti. Vždy je to přece rozhodnutí o přínosech a nákladech dané varianty a tyto přínosy a náklady je nejlépe schopen posoudit každý jednotlivý člověk,“ upozornil Hatlapatka.
Tím ale výčet chabých základů, na kterých studie stojí, rozhodně nekončí. Špidla prohlásil, že pokud někdo nemá účet, automaticky mu to ztíží získání nového zaměstnání. Ne vždy to ale platí. Pouze v některých zemích je totiž pro získání práce nutné bankovní konto. A Česko k nim rozhodně nepatří.
Další háček je v tom, že komise považuje za diskriminaci také nepřidělení půjčky. Podle ekonomů ale po bankách ani jiných poskytovatelích úvěrů nikdo nemůže chtít, aby přiklepli půjčku každému. „Z čistě formálního hlediska žádnou diskriminaci v přístupu k bankovním službám v Česku ani v jiné zemi unie nevidím. Rozhodně za ni nemůžeme považovat to, že se banka chová jako správný hospodář a přiděluje úvěry na základě přísného posuzování bonity žadatele,“ konstatoval ekonom Hatlapatka, který zároveň prohlašuje: „Pokud nechceme razit cestu znárodňování či výrazné regulace bank, musíme na sociální inženýrství tohoto typu zapomenout.“ Také ekonom Raiffeisenbank Aleš Michl tvrdí, že v Česku žádná diskriminace rozhodně není. „To, čím úředníci popsali papíry, se dá zlepšit následujícími opatřeními: rozšířením internetu a podporou regionálního ekonomického rozvoje,“ tvrdí Michl, který největší problém vidí ve snaze komise poskytovat půjčky každému. „Hlavně, ať se Evropská komise neplete do toho, proč banka odmítla půjčky. Dívám-li se na příklad z Ameriky, kde se dávaly úvěry každému, kdo přišel, pak si při takovémto uvažování bruselských úředníků klepu na čelo,“ reagoval Michl.

Chceme i chudé Ani banky nebyly z nejnovějšího počinu Evropské komise nijak nadšené. Popírají, že by klienty jakkoli diskriminovaly. „Nabízíme produkty a služby, mezi kterými si vyberou i lidé s velmi omezenými příjmy,“ uvedla Pavla Plachá z odboru komunikace České spořitelny. Otevření účtu je otázka několika minut, klientovi obvykle stačí jen platný průkaz totožnosti a případně složení minimálního vkladu, pokud to daný produkt vyžaduje, popsala Plachá. Spořitelna odmítne klienta jen v jediném případě. „Pokud se domníváme, že by účet mohl sloužit třeba k legalizaci výnosů z trestné činnosti, můžeme otevření účtu odmítnout,“ tvrdí. Pokud jde o půjčky, tam je situace jiná. Ne každému banka vyhoví a přidělí úvěr. Takové jednaní je ale logické, neboť pokud by poskytovala půjčky lidem, kteří nejsou ochotni splácet, poškozovala by tím nejen sebe, ale i tyto žadatele.
Podobný komentář poskytla týdeníku EURO rovněž Komerční banka. Její mluvčí Monika Klucová navíc zdůraznila, že banka si zákazníky pečlivě vybírat musí. Měřítkem jsou interní pravidla a také právní předpisy. „Logicky tak finanční službu nemohou dostat úplně všichni klienti, kteří o ni požádají. Navíc, příslušné právní předpisy ukládají povinnost všem bankám stanovit pravidla přijatelnosti klienta a podmínky, při jejichž splnění neuzavře s klientem obchodní vztah nebo již existující obchodní vztah s klientem ukončí,“ upozornila Klucová. „Je důležité zdůraznit, že vedle zásady nediskriminace stále platí obecná zásada soukromého práva - zásada smluvní volnosti, tedy že nikdo nemůže být nucen a ani není povinen vstoupit do smluvního vztahu.“
Také pojišťovny diskriminaci popírají. Mluvčí České pojišťovny Václav Bálek dokonce naznačil, že při takových závěrech komisaři dané problematice zřejmě nerozumí. „Pojišťovnictví je všude na světě založené na výpočtech pojistných matematiků, takže pokud by kdokoliv právě v souvislosti s jejich údaji začal hovořit o diskriminaci, znamenalo by to, že této problematice buď nerozumí, anebo chce základní stavební kameny pojišťovnictví popírat,“ reagoval na zprávu komisařů.

Účet pro všechny Jako jeden ze zdrojů diskriminace uvádí zpráva rychlý technologický rozvoj ve finančních službách. Ten ale patří k základním faktorům růstu globální ekonomiky, bez něj se trh nikdy nebude posunovat dopředu. Materiál rovněž srovnává míru finanční diskriminace v původních patnácti státech unie spolu se skupinou deseti zemí nově vstoupivších. Zatímco v EU15 je v průměru jen sedm procent obyvatel vyloučeno ze základních finančních služeb, v EU10 to je více než třetina. Jenže čísla zcela ignorují odlišný stupeň vývoje finančního sektoru v jednotlivých zemích a vůbec nerozlišují mezi příležitostí a skutečným stavem. Z nově příchozích zemí do unie jsou tak na tom nejhůř Polsko se čtyřiceti procenty a Maďarsko se čtyřiatřiceti procenty dospělé populace, která je prý finančně diskriminována. Nováčkům je tak stará Evropa dávána za příklad. Na vině jsou banky, řešit to musí stát. Tak by se dal shrnout závěr, ke kterému komisaři dospěli. A jak lze podle nich bojovat s finanční diskriminaci? Třeba zavedením produktů „pro všechny“. Jako příklad uvádí studie země s nízkou mírou finanční diskriminace, tedy Německo nebo Belgii. Ty prý zavedly levné produkty, na něž dosáhne každý potenciální klient. Belgie má prý dokonce takzvané sociální bankovní konto, jehož náklady majitelům hradí tamní centrum sociálních služeb. A takových účtů je už v Belgii údajně víc než padesát tisíc, pochvalně konstatuje materiál. Podle ekonomů je však zcela vyloučeno, aby třeba tuzemským bankám někdo nařizoval, jaké produktové novinky či jaké typy účtů mají poskytovat. Jako další následováníhodný příklad pro unijní hříšníky s vysokou mírou finanční diskriminace popisuje materiál Francii. Tam prý zase existují speciální půjčky, které získají sociálně slabí, a banky či poskytovatelé je bez problému dají všem. Jenže tyto úvěry jsou z padesáti procent jištěny státem. Autoři studie rovněž navrhují snížení finanční diskriminace tím, že budou existovat „sociálně orientovaní poskytovatelé finančních služeb“. Zda by to měly být státní neziskové organizace, anebo soukromé firmy, kterým bude ručit nebo je dotovat stát, už analýza neřeší. Další návod, který komisaři prezentují, je lepší finanční vzdělávání. Co konkrétního ale bude Evropská komise dělat, materiál nezmiňuje. Pouze říká, že studii použije jako podklad k dalšímu formování politiky unie v této oblasti. Jisté je, že bankám nikdo nic nařizovat nemůže. A komisaři to dobře vědí. V materiálu totiž naznačují, že by se hlavně každý stát sám měl svou politikou postarat o podporu rozšíření finančních služeb mezi co nejvíc obyvatel. Představují si snad komisaři, že stát má platit za vedení účtu a ručit za půjčky? Pak by si ale pořídili bankovní konto a k tomu nějaký ten úvěr opravdu všichni.

SITUACE
- Evropská komise (EK) vypracovala materiál o finanční diskriminaci
- V ČR se údajně týká sedmnácti procent lidí starších osmnácti let
- EK navrhuje situaci řešit například zavedením „produktů pro všechny“ - Nebo vznikem „sociálně orientovaných poskytovatelů finančních služeb“
- Důležité je podle komise i finanční vzdělávání
- Banky a pojišťovny se brání, nikdo je prý nemůže nutit do rizika

TABULKA
Finanční diskriminace v Evropě (Kolik procent dospělých obyvatel dané země nemá přístup k základním finančním službám)
Lotyšsko 48
Litva 41
Polsko 40
Maďarsko 34
Řecko 28
Slovensko 26
Itálie 16
Irsko 12
Německo 3
Francie 2
Belgie 1
Pramen: Evropská komise

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče