Chcete podporu? Nebude to zadarmo

06. listopadu 2008, 13:28 - Kateřina Menzelová
06. listopadu 2008, 13:28

Svět požaduje po Číně pomoc v krizi, ta na oplátku žádá větší vliv

Další židli ke stolu budou muset přidat organizátoři před každým summitem světových velmocí. Žádné jednání se totiž nadále neobejde bez zástupce Číny. Posílení pozice nejlidnatější země světa je jedním z dnes již zřejmých důsledků globální finanční krize. Pozvání mezi světové lídry přichází, bohužel pro Čínu, v době, kdy její hospodářství zpomaluje. Čínští ekonomové se čím dál častěji nechávají slyšet, že vláda by se měla soustředit hlavně na domácí problémy a nikoliv hasit ty zahraniční. Vedení země otevřeně přiznává, že pokud se Čína bude podílet na řešení současných mezinárodních problémů, nebude to zadarmo. Požaduje větší podíl na rozhodování v mezinárodních organizacích.

Změní svět Mediální magnát Rupert Murdoch prohlásil, že pokračující přeměna Číny a Indie „ze stojatých vod v ekonomické mocnosti“ pomůže v příštích dekádách změnit svět. Dodal, že Čína a Indie jsou země, jejichž lidé se teprve nedávno odpoutali z dlouhotrvajícího uvěznění v komunismu nebo v kastovním systému. Vzestup jejich ekonomik prý vytváří novou střední třídu, která během třiceti let bude čítat na tři miliardy lidí a bude novou výzvou pro globální konkurenceschopnost. „Svět nikdy dříve nebyl svědkem takového pokroku. Toto jsou lidé, kteří prožili strádání. Toto jsou lidé, kteří jsou zaměření na rozvoj svých schopností, zlepšují své životy a ukazují světu, že to dovedou,“ konstatoval Murdoch. Během televizního vystoupení v Austrálii obhajoval také svobodnější obchod mezi zeměmi a jako příklad uvedl zemědělství. Řekl, že snížení umělých bariér je otázkou morálky a strategie.
Rostoucí důležitost Číny si uvědomují nejen podnikatelské kruhy. Čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa pozval do Washingtonu dosluhující americký prezident George Bush na summit G20. Jeho agenda bude zaměřena na řešení globální krize. Nejde o lecjakou schůzku státníků. Summit bývá přirovnáván k mezinárodnímu setkání v Bretton Woods v roce 1944, z něhož vzešel podnět k založení Mezinárodního měnového fondu (MMF). Čína již několikrát volala po mezinárodní koordinaci řešení finančních turbulencí. Důvodem ale není velká ochota podílet se na pomoci finančně. Peking se snaží zajistit si podmínky pro udržení stabilního domácího růstu. Schůzka státníků, kteří debatovali o současných poměrech, se konala nedávno také v Pekingu. Již tam prezident Chu poznamenal, že „vzestup čínské ekonomiky je největším příspěvkem ke globální finanční stabilitě a ekonomickému růstu“.

Dejte peníze Světové mocnosti ale chtějí mnohem více než jen dobře fungující hospodářství. Britský premiér Gordon Brown požádal Čínu a bohaté státy Perského zálivu, aby přispěly do Mezinárodní měnového fondu. Hlavně po Pekingu Brown chce, aby na mezinárodní pomoc použil část ze svých měnových rezerv dosahujících 1,9 bilionu dolarů. Číňané souhlasili s tím, že budou spolupracovat, ale zopakovali, že odpovědnost Číny tkví především v podpoře domácí poptávky, která má vynahradit výpadky v exportu. Čína již snížila úrokové sazby a ekonomové předpovídají, že použije dalších kroků, aby spotřebu ještě více stimulovala.
Zatím jediným opatřením, na které byl Peking ochoten přistoupit, je vytvoření fondu, do něhož přispěje ještě Japonsko a Jižní Korea. Fond by měl být založen v červenci příštího roku a měl by disponovat kapitálem 80 miliard dolarů. Ty půjdou na pomoc zemím v regionu, které se budou potýkat s nedostatkem likvidity. Pro Čínu, která má k dispozici 1,9 bilionu dolarů devizových rezerv, a pro Japonsko, jenž drží rezervy dosahující téměř bilionu dolarů, je spoluúčast ve fondu téměř zanedbatelná.
Jenže pro Peking představují jakékoliv zahraniční nákupy a investice riziko, že se doma setkají s ostrou kritikou. Číňané nezapomněli, že ne vždy byl jejich kapitál ve Spojených státech vítán. Zájem o některé akvizice byl pro Američany nepřijatelný. Společnost China National Offshore Oil Corporation (CNOOC) kupříkladu v roce 2005 nabízela 18,5 miliardy dolarů za největší americkou nezávislou ropnou společnost Unocal. Zamýšlenou akvizici vzápětí hodnotili komentátoři jako test americko-čínských vztahů. Obavy Washingtonu z možné čínské expanze v tak strategicky důležitém oboru vedly k tomu, že firmu Unocal nakonec získal za nižší cenu americký Chevron. Dnes finance z Číny v USA nevadí. Právě naopak. Jenže Číňané zase nemají tak ochotně otevřené dlaně plné peněz.

Jako komerční banky Přestože americký záchranný plán ve výši 700 miliard dolarů byl ohlášen začátkem října, tedy v době čínského státního svátku, Číňané tyto informace pozorně sledovali a vyjadřovali se i na různých blogech. Dle přispěvatelů jde o masivní částku, která má naoko dodat na trhy více likvidity a obnovit důvěru v americký bankovní systém. Ve skutečnosti je prý tato suma pouze začátkem další vlny požadavků na zacelení deficitu v globálním finančním systému, který vznikal v posledních deseti letech. Někteří Číňané dokonce tvrdí, že schválení enormní částky má pouze vyplnit čas, než se najde lepší řešení krize.
Čínští ekonomové tvrdí, že Čína je spolu s dalšími asijskými ekonomikami tlačena k tomu, „aby se účastnila hry ještě předtím, než se nějaké řešení najde“. Vysokými úsporami domácností a vývozními přebytky jsou některé asijské ekonomiky přirovnávány ke komerčním bankám. Když v rozvinutých zemích nastaly bezprecedentní turbulence, pro finanční instituce a vůbec všechny společnosti by byla hotovost, kterou by bylo možné získat z Asie, vítanou podporou. Byla by škoda, dle Západu, kdyby tyto zdroje zůstaly nevyužity. Vyspělé státy poukazují také na to, že by mělo být v zájmu Číny udržet v dobré kondici americkou ekonomiku, a to nejen kvůli zajištění svého exportu, ale i k nalezení budoucích podnikatelských příležitostí.
Jenže podobně jako Američané, kteří nejsou ochotni poskytovat politikům a manažerům bianco šek, aby mohli v době krize volně nakládat s jejich penězi, ani Číňané nechtějí, aby, jak píše deník China Daily, se jejich peníze „utrácely stupidním způsobem“. Kritiky se zaměřují hlavně na investice, jež provedly subjekty ve vlastnictví státu. Nejkurióznější v tomto ohledu je nabízená pomocná ruka Bear Stearns krátce před krachem. Ale ani další nákupy nelze označit za podařené. Minulý rok jeden z čínských suverénních fondů koupil za pět miliard dolarů podíl v Morgan Stanley, dnes klesla hodnota investice na polovinu. Nesouhlasné názory se v Číně ozývají i k nákupu podílů v mezinárodních private equity fondech. Daleko lepší by prý bylo, kdyby vláda peníze utratila za bonitní akcie na čínských burzách.

Něco za něco Vláda si je dobře vědoma, že pokud by v současné době nějaká instituce, v níž má podíl, podnikla riskantní zahraniční investici, opět by následovala kritika. A tomu se chce Peking vyhnout. China Daily uvádí, že k zahraničním nákupům je příliš brzy v době, kdy nikdo neví jistě, jak budou mezinárodní finanční instituce v budoucnu spolupracovat, jak se bude vyvíjet problematika likvidity a úvěrování.
Číňané již několikrát konstatovali, že pokud skutečně uvolní část hotovosti na pomoc při řešení finanční krize, měli by na oplátku získat větší vliv v institucích, jako je MMF. „Všichni se domnívají, že Čína je bohatá a vidí těch 1,9 bilionu dolarů rezerv. Ale Čína musí také splácet zahraniční dluhy a udržovat stabilitu svého vlastního finančního systému,“ uvedl pro CNN Cuo Siao-lej, ekonom společnosti China Galaxy Securities Company. „Předpokládejme, že Čína dá peníze MMF. Samozřejmě že potom může požadovat více pravomocí,“ dodal Cuo. Již na začátku letošního roku se členové měnového fondu shodli na tom, že ztrojnásobí základní hlasovací práva rozvíjejících se zemí. Ale ani tak neodpovídá hlasování v případě Číny, Indie nebo Brazílie podílu jejich ekonomik na globálním hospodářství. Čína má ve 24členném výboru MMF jednoho zástupce a disponuje hlasovacími právy s podílem 3,66 procenta, přestože ekonomika země se na celosvětovém hospodářství podílí deseti procenty.

Dolar a jüan? Kromě posílení vlivu požadují čínská média také to, aby Amerika upustila od své dominance v MMF. Stejný názor zastává i čínský premiér Wen Ťia-pao. Ten při své návštěvě Moskvy konstatoval, že rozvíjející se země by měly mít silnější hlas v mezinárodních finančních institucích a schopnost stanovovat pravidla. Wen dokonce požaduje nastolení nových mezinárodních měnových pravidel kvůli finanční krizi a také volá po využívání více měn v mezinárodním obchodě. Zatím nespecifikoval, zda měl na mysli čínský jüan.
Albert Keidel z washingtonské instituce Carnegie Endowment for International Peace v časopise BusinessWeek uvedl, že „Čína nechce být považována za problém pro světové mocnosti v této etapě ekonomického cyklu“. Domnívá se také, že by kvůli finanční krizi mohla čínská ekonomika předhonit tu americkou dříve než v roce 2030, kdy k tomu má podle odhadů dojít. Pokud se tak stane, Keidel tvrdí, že to pro Američany bude znamenat „psychologickou ránu“.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče