Chce to odborníka a kapku štěstí

09. května 2006, 00:00 - RENATA BARTOŠKOVÁ
09. května 2006, 00:00

INVESTICE DO VÍNA Když investovat do vína, tak do kvalitního. Nezáleží na tom, zda se rozhodnete pro tuzemské, nebo zahraniční značky - vydělat se dá na obojím. Bez renomovaného odborníka se ale rozhodně neobejdete. Způsobů, jak vydělat na víně, je mnoho.

INVESTICE DO VÍNA Když investovat do vína, tak do kvalitního. Nezáleží na tom, zda se rozhodnete pro tuzemské, nebo zahraniční značky - vydělat se dá na obojím. Bez renomovaného odborníka se ale rozhodně neobejdete.

Způsobů, jak vydělat na víně, je mnoho. „Pokud investujete do velkých vinařských společností, je to stejné jako s jakýmikoliv jinými podniky. Zajímá-li vás ovšem jen víno, pak je to hodně specifické. V první řadě je nutné zvolit správnou šarži vína. To znamená, že musíte nejdříve pár lahví ochutnat a pak se případně rozhodnout pro zakoupení a uložení několika desítek nebo stovek láhví,“ říká předseda Svazu vinařů České republiky Jiří Sedlo.

NIC PRO ZAČÁTEČNÍKY

Pro to, aby se hodnota vína správně zúročila, je kromě správných skladovacích podmínek také nutná orientace na trhu. Musíte čas od času sledovat vývoj vína a ve vhodnou dobu je nabídnout k prodeji. „Rozhodně to není nic vhodného pro začátečníky. Investor by měl vínům rozumět nebo si alespoň najmout někoho, kdo se v nich vyzná. Obecné rady jsou těžké, ale určitě nebude fungovat, že nakoupím víno v hodnotě kolem padesáti korun za láhev a po vyzrání je budu chtít prodat za dvojnásobek. Ke zrání jsou vhodná opravdu až vína vyšší hodnoty,“ tvrdí Sedlo.

Hodnota vína se odvíjí od jeho jakosti, ročníku, místa původu a dostupnosti na trhu. „Může být dobrý ročník a dobrá sklizeň, ale někde se stane chyba. Víno je špatně uvařeno a jeho kvalita se tak zhorší. Asi jen těžko budete chtít do takového vína investovat,“ říká Petr Sláma, sommeliér Galerie vín Le Bouchon.

Cena se úročí postupně, jak víno dozrává. Čím je nápoj kvalitnější, tím dozrává déle. „Stane se i to, že koupíte láhev a ona hned druhý den stojí jednou tolik. Je to náhoda, ale už i s tím jsme se setkali,“ upozorňuje Sláma. Nejlepší vína se otevírají po pěti až deseti letech. „Víno se začne pít a teprve v tomto momentě lidé zjistí, že je perfektní. Zájem neuvěřitelně vzroste, lahví už je málo, cena neúměrně vylétne nahoru,“ nastiňuje špatnou předvídatelnost výnosu.

Na druhou stranu u každého vína existuje i hranice, za níž jeho kvalita už jen klesá. Nemalou roli v ceně hraje to, jestli nápoj získal nějaké ocenění. Každý rok se vinaři účastní soutěží a degustací, na kterých se jejich vína hodnotí. Nejvyšší takovou soutěží je v Česku Salon vín, který pořádá Národní vinařské centrum. Vína přihlášená do soutěže musí nejprve projít systémem nominačních výstav. Vzorky jsou hodnoceny komisí degustátorů, která maximálně stovce vín udělí právo označovat láhve známkou „Salon vín České republiky“, chráněnou Úřadem průmyslového vlastnictví.

I TUZEMSKÉ VÍNO VYDĚLÁVÁ Rozhodnete-li se investovat do vína, budete volit mezi tuzemskými víny a dovozem. „Nedá se obecně říci, zda je lepší investovat do českého vína, nebo do zahraničního. Určitě i u nás existuje množství kvalitních vín. Znám případy, kdy se cena českých vín zdesetinásobí třeba během čtyř let,“ říká Pavel Krška, ředitel Národního vinařského centra. Obecně platí, že v Česku vznikají mimořádně aromatická vína, která třeba na jihu Evropy nepotkáte. Je to dáno velkým výkyplacená vem denních a nočních teplot v době dozrávání hroznů. „Málo vinařských zemí světa se může pochlubit produkcí ledového vína. Raritou je i Svatovavřinecké, kterého máme největší plochu vinic na světě. Pak je tu také celá řada vyšlechtěných odrůd révy, z nichž vznikají jedinečná vína,“ říká Jiří Sedlo. Mezi moravskou špičku patří veltlínské, frankovka, rulandské červené, sauvignon nebo chardonnay. Zahraničním vínům kralují ta z oblasti Bordeaux. Další významnou vinařskou oblastí je Burgundsko a neprohloupíte ani investicí do archivního portského. NAKUPUJTE EN PRIMEUR Nejjednodušším způsoben, jak investovat do zahraničního vína, je nakupování takzvaně en primeur. „Jedná se o ten úplně první prodej, kdy investor kupuje vína jakoby dopředu, ještě v sudech, a dostane je až po dvou letech zrání. My jezdíme každý rok v dubnu na degustaci mladých ročníků pro sommeliéry a investory do Bordeaux. Přítomna je odborná komise, která vína hodnotí a boduje. První prodej pak probíhá v květnu a začátkem června,“ popisuje tento typ obchodu Sláma. Letos se tedy bude kupovat ročník 2005, který už je na světě a investoři ho ochutnali. V průběhu května a června budou známy ceny jednotlivých vín. Přestože první dva roky od zakoupení zůstává víno ještě ve Francii, můžete s ním už obchodovat. Máte totiž v ruce certifikát potvrzující, že vám víno patří, a je někde uloženo. V Bordeaux funguje tento obchod už přes sto let. LEVNÉ VÍNO DO SKLEPA NEPATŘÍ Rozlišují se vína určená pro denní konzumaci a pro uložení. Vína na uložení musí být uskladněna na chladném místě, při stálé teplotě a určité vlhkosti. „U většiny vín, která jsou na trhu, je však ukládání zbytečné, protože tím nemůžete nic získat a víno se za několik měsíců může zkazit. Jinými slovy tím, že víno zakoupené za šedesát korun v supermarketu uložíte do sebelepšího sklípku, rozhodně nedosáhnete jeho zhodnocení,“ zdůrazňuje Sláma. Pokud ale máte víno, které je určeno ke skladování, je třeba ho uložit v odpovídajících podmínkách. Hlavně záleží na teplotě! U lahvových vín by se měla pohybovat mezi deseti až třinácti stupni Celsia a důležité je, aby nekolísala. Víno by se také rozhodně nemělo potkat s přímým slunečním světlem. Pokud jsou lahve uzavřeny korkovými zátkami, měly by být v takové poloze, aby korek nevyschl - nejlepší tedy je, aby ležely. Pokud korek vyschne, dostane se do lahve vzduch a proces zhodnocování je u konce. Víno by mělo zrát v klidu, s lahvemi proto není dobré hýbat. Uskladnění jedné bedny vína stojí podle Slámy kolem deseti korun měsíčně. OBCHOD SI BERE 40 PROCENT

Z tuzemské produkce pochází asi jedna třetina v Česku spotřebovaného vína. Zbylé dvě třetiny tedy tvoří dovoz. U vína je pro určení původu rozhodující, odkud hrozny jsou, ne místo zpracování. Takže plocha vinic a jejich výnos hroznů jsou limitujícími faktory. Ze sklizených hroznů v České republice je zase přibližně jedna třetina zpracována na víno přímo v podniku, ve kterém byly sklizeny. Dvě třetiny jsou pak prodávány dalším zpracovatelům. Prodejní cena hroznů je velmi rozdílná, zpravidla podle odrůdy a cukernatosti. V minulém roce se pohybovala od čtyř do třiceti korun za kilogram. Z jednoho kilogramu hroznů se získá zhruba 0,7 litru vína. To se pak takzvaně školí a na závěr láhvuje. Následuje prodej.

Menší podniky prodávají své víno přímo ze dvora, případně je rozváží do vinoték či restaurací. Větší firmy jsou závislé na obchodních řetězcích. Složení ceny je velmi různorodé, záleží na konkrétním produktu. Přibližně dvacet procent tvoří cena hroznů, dalších dvacet procent zpracování na víno, stejná část připadá na obal (láhev, zátka, etiketa, záklopka, přepravní karton) a zbývajících čtyřicet procent je pak obchodní rabat.

PROBLÉM JE V DOTACÍCH Spotřeba vína se v Česku trvale zvyšuje, zatímco průměr Evropské unie se naopak mírně snižuje. „Předpokládáme, že se s Unií někdy za deset až dvacet let potkáme na údaji kolem necelých třiceti litrů na osobu a rok,“ odhaduje předseda Svazu vinařů. Přestože je dovoz pro tuzemské spotřebitele nezbytný, domácím vinařům komplikuje život. Vrásky na čele jim dělá zejména víno dovážené ze zemí, kde neplatí přísné předpisy Evropské unie. „Trh EU by měl fungovat na společných základech, na stejných pravidlech. Nelze přece soutěžit na stejném trhu s někým, kdo má, třeba jako USA, povoleno přidávat vodu do vína ve výši do jedné třetiny objemu,“ stěžuje si Sedlo. Problémy jsou však i s produkcí některých zemí Unie, v nichž vinaři pobírají velmi štědré dotace. „Pokud soused dostane jednu třetinu ceny hroznů formou dotace a vy jen pět procent, není to fér. Naštěstí je u vína důležité místo původu. Taky naprostou většinu dovozu tvoří jednoduché stolní víno, zatímco vyvážíme víno jakostní a s přívlastkem,“ dodává. NÁVRAT MEZI ELITU Český trh s vínem prošel v posledních 15 letech obrovskými změnami. Po roce 1989 se rozpadl monopol na výrobu vína. Do té doby byly hlavními producenty tři podniky - vinařské závody se sídly v Praze, Mikulově a Bratislavě. Liberalizací nastal v oboru značný chaos, řád zavedl až nový vinařský zákon. Ten mimo jiné vína třídí na stolní, jakostní a s přívlastkem. V průběhu několika let byl sice opakovaně novelizován a v roce 2004 nahrazen jiným zákonem, ale sklizeň 1995 můžeme považovat za předěl v produkci moravského a českého vína z hlediska kvality. Mění se však nejen legislativa, ale také trendy. Poslední dobou se začínají více dovážet i bílá vína, což pro moravské vinaře představuje konkurenci. Na druhou stranu stoupá vývoz českých vín do zemí Evropské unie. Do Česka také putuje stále více kvalitních vín. „Já, jako sommeliér, chci něco předávat. Proto mě těší, že se lidé v tomto směru posouvají dopředu.“ * Dobré a špatné ročníky Jiří Sedlo, předseda Svazu vinařů České republiky, tvrdí, že z pohledu vinaře je „dobrý a špatný rok“ ošidný pojem. Prý záleží na úhlu pohledu. Z ekonomického hlediska byly pro vlastníky vinic velmi špatnými roky 1995, 1997, i 1998 a pak rok 2005. Kombinací malého výnosu hroznů a jejich nízkých cen vinaři prodělali. Naopak ziskoví byli v letech 1996, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2004. Ovšem z pohledu kvality hroznů a následně vína to vypadá jinak. K mimořádně kvalitním patří ročníky 1997, 2000, 2002, 2003, 2004 a 2005. V posledních letech měli vinaři štěstí na kvalitní roky, ročníky jako 2000, 2003 a 2005 se nevyskytují v každém desetiletí. Za výjimečný je považován ročník Bordeaux 2005. Víno má vysoký potenciál. Letos se do něho tedy zřejmě vyplatí investovat. V kuloárech se letošní ročník srovnává s lety 1961, 1982 a 2000, což byly opravdu hodně dobré roky. |VÍNO NA FIREMNÍM VEČÍRKU Na firemní večírky zpravidla drahé víno nepatří. Nikdo by to patrně ani neocenil. Je třeba ale zajistit škálu vín - červené, bílé a rosé, aby každý našel to své. Optimální jsou dvě různá vína od každé barvy a samozřejmě odpovídající počet lahví. „Co se týče ceny, domnívám se, že vína kolem 250 korun jsou adekvátní. Lidi si pochutnají a budou nad tím spíš přemýšlet, než aby to pili jako vodu a chtěli se opít,“ říká sommeliér Petr Sláma. Druhou možností je večírek dělaný formou degustace. K tomu je třeba školený sommeliér, který daná vína zná. „Kdybych byl požádán, ať dělám degustaci moravských vín, tak odmítnu a doporučím někoho jiného. Věnuji se zatím jen francouzským vínům a nemohl bych proto lidem předat to, co je třeba. Sommeliér, který ta konkrétní vína nezná, může jen odhadovat a tápat,“ vysvětluje Sláma.** |

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče