ČEZ čeká bitva až do hrdel a statků

24. ledna 2013, 12:00 - Miroslav Zámečník
24. ledna 2013, 12:00

Albánská story společnosti ČEZ dostává až švejkovsko-balkánský nádech, především by však neměla zapadnout. Albánský regulátor ERE totiž v pondělí odebral licenci distribuční společnosti ČEZ Shpërndarje (dříve OSSH), oné nešťastné investici ČEZ v nejchudší balkánské zemi.

Albánci navíc „napálili“ ČEZ Shpërndarje mastné pokuty a doměrky daní a poslali tam administrátora, který převzal kontrolu nad společností. To vypadá na rozvod, který bude provázen bitvou až do hrdel a statků.
ČEZsi původně myslel – nebo to alespoň ze všech jeho prohlášení vyplývalo – že má „Partial Risk Guarantee“ od Světové banky, takže si zavolá o 60 milionů eur a částečně zhojí bolest a újmu. Nijak tím přitom neztrácí právo žádat o náhradu škody v mezinárodní arbitráži, třebaže právě albánská strana při pokusech o nalezení smíru v uplynulých měsících velice stála o to, aby se ČEZ tohoto práva vzdal. Z transakčních dokumentů z jara roku 2009 ovšem vyplývají dvě podstatné věci.

Jednak Albánci jasně udělali to, co podle svého slavnostního závazku nikdy učinit neměli: přestali respektovat vzorce pro výpočet tarifů, které byly nedílnou součástí smluvní dokumentace. Naopak cenu od dodavatele elektřiny zvedli, přičemž ČEZ Shpërndarje jako distribuční společnosti nedovolili přenést tyto náklady i se všemi přirážkami vyplývajícími z tarifních vzorců na konečného uživatele. Nárok na plnění ve prospěch ČEZ díky tomu evidentně je.

Druhá věc je ovšem méně pochopitelná. Příjemcem plnění totiž není ČEZ jako investor, ale ČEZ Shpërndarje, tedy společnost, kterou dnes ovládá administrátor a kterou ČEZ vlastní ze tří čtvrtin (zbytek patřil albánskému státu). Absurdita vyniká zejména při představě, že stát vyvlastní investora a zároveň při superorientální dávce drzosti může žádat o plnění ze záruky ve prospěch společnosti, kterou sice přizabil, ale také ji ze čtvrtiny vlastní.

Těsně předtím, než uplynula lhůta 60 dnů pro smírné řešení zakotvená ve smlouvách, v Tiraně nelenili a firmu fakticky převzali zmíněným administrátorem. Tomu se říká „loss of control“ (vyvlastnění tou či onou formou) a je to při pojištění investic například u specializované dcery Světové banky (MIGA) jasná pojistná událost. Jenže ČEZ se u MIGA nepojistil (za toto pojištění se platí kolem dvou procent ročně) a spokojil se s částečnou zárukou na vybrané typy regulatorního rizika od samotné Světové banky ve prospěch ČEZ Shpërndarje.

Arbitráž ČEZ vyhraje, o tom není sporu. Jiná věc je, kdy něco dostane. Co na celém případu ale člověku vrtá hlavou, není postup protistrany. Ten je na Balkáně historicky pevně zakotvený a překvapit tam při obchodování může máloco. Divný je fakt, že ČEZ v roce 2009 vstoupil do rizikové transakce, aniž by měl pojištění na ztrátu kontroly. Nikoli tedy v Tiraně, ale v Praze je koho za co peskovat. Ten, kdo tehdy dostatečně nevaroval před rizikem, nebyl profesionál. Ale kdo, kdo to byl?


Další komentáře Miroslava Zámečníka:

Trochu opatrněji, pane Miloši

Dobrá zpráva: některé daně nejsou navždy

Tirana nemá pochopení pro každého

Kdo potěší von Clausewitze?


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče