Cestou necestou, polem nepolem

06. února 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
06. února 2006, 00:00

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - WICHTERLE A KOVÁŘÍK VProstějově byli na počátku 20. století dva významní výrobci hospodářských strojů - Wichterle a Kovářík. Tvrdohlavě vyráběli tytéž výrobky ve dvou odlišných továrnách a spojila je až první světová válka. Spolu pak ovládli nejen louky a pole, ale pokusili se uspět i na silnici.

Čtyřsedadlová limuzína Wikov 35

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - WICHTERLE A KOVÁŘÍK VProstějově byli na počátku 20. století dva významní výrobci hospodářských strojů - Wichterle a Kovářík. Tvrdohlavě vyráběli tytéž výrobky ve dvou odlišných továrnách a spojila je až první světová válka. Spolu pak ovládli nejen louky a pole, ale pokusili se uspět i na silnici. Druhá polovina 19. století je v českých zemích spojena s velkým rozvojem zemědělské výroby, což se projevilo i na zvýšené poptávce po zemědělských strojích. Přibývalo dílen a závodů na výrobu pluhů, mlátiček, čerpadel a nejrůznějšího nářadí. Nejrychleji se tento průmysl rozvíjel v úrodných krajích, mezi které patřila i moravská Haná. V její metropoli Prostějově vznikly hned dvě firmy na hospodářské stroje - Wichterlova a Kováříkova, které se později sloučily v největší závod svého druhu v Československu. Pod značkou Wikov vyráběla firma nejen traktory a sekačky, ale také osobní a nákladní automobily. DÍLNA VE DVOŘE Prostějovský rodák František Wichterle byl původně notářským úředníkem, od roku 1871 pak spolumajitelem a ředitelem městské plynárny. Ve funkci se mu dařilo, přesto však toužil po vlastním podnikání. Rozhodl se využít zvýšené poptávky po zemědělských strojích a roku 1878 otevřel na dvoře plynárny malou dílnu, kde s několika dělníky začal opravovat a vyrábět jednoduché stroje a ruční nářadí. Měl velký úspěch a o tři roky později se proto rozhodl osamostatnit. Nová firma dostala název „F. Wichterle, první prostějovská továrna na hospodářské stroje a parní motory, slévárna na kovy a železo“. Závod zpočátku vyráběl pluhy a drobné hospodářské stroje, roku 1888 však Wichterle přikoupil ještě sousední Zajíčkovu továrnu a do výrobního programu přibyly různé druhy secích a žacích strojů, řezačky, lisy i ruční mlátičky. Široký sortiment a kvalita výrobků pak firmě výrazně pomohly při budování obchodní sítě, která brzy přesáhla nejen hranice Hané, ale i celého Rakouska-Uherska. František Wichterle se však ze svého úspěchu netěšil dlouho, roku 1891 zemřel a firma připadla jeho synům Lambertovi a Karlovi. CHYTŘÍ BRATŘI KOVÁŘÍCI Dobrého jména prostějovských strojů se rozhodl využít i další podnikatel - Josef Kovářík. Roku 1894 získal od starosty města bezúročnou půjčku a v bezprostředním sousedství Wichterlovy továrny si otevřel podnik na výrobu orného nářadí. O dva roky později vstoupil do firmy také jeho bratr František a společnost dostala název „F. a J. Kovářík“. Výrobní sortiment se začal rozšiřovat, přibyly řezačky, šrotovníky, řepáky, čerpadla, lisy, mlátičky - tedy téměř vše, co nabízela Wichterlova továrna. Mezi oběma firmami se rozpoutal ostrý konkurenční boj, který tlačil jednu i druhou stranu ke zvyšování kvality i technické úrovně výrobků. Kováříkové navíc posílili své postavení přeměnou firmy na akciovou společnost, která od roku 1909 nesla název „Prostějovská akciová továrna na stroje a motory F. a J. Kovářík“. Výroba obou firem pokračovala paralelně až do první světové války, poté však bylo nutné kvůli tíživé hospodářské situaci hledat nové řešení. Z iniciativy Františka Kováříka se obě továrny roku 1918 sloučily a vytvořily podnik s názvem „Wichterle a Kovářík“, který se stal největším svého druhu v Československu. ČESKOSLOVENSKÝ ROLLS-ROYCE

Firma se i nadále věnovala výrobě zemědělské techniky, její vedení však začalo brzy uvažovat o dalším rozšíření sortimentu. Byl to opět František Kovářík, který roku 1922 prosadil výrobu automobilů, k níž měli Wichterlové zpočátku nedůvěru. První dva prototypy vznikly v Prostějově o rok později a za jejich značku byla zvolena zkratka Wikov.

Vozy byly projektovány podle klasické koncepce, tedy s vodou chlazeným čtyřtaktním motorem a žebřinovým rámem. Prvním typem určeným pro běžný prodej se stal osobní automobil Wikov 7/28, vyráběný od roku 1925. Byl nabízen ve dvanácti verzích, od otevřeného čtyřdveřového vozu po dodávkový valník. Karoserie, které měly dřevěnou kostru a ocelový plášť, byly pak vyráběny většinou kusově, podle nejrůznějších přání zákazníků.

V podobném duchu se vyráběly i další modely Wikov 35, Wikov 40 a později i nákladní automobily Wikov 1,5 t. Vozy byly elegantní a spolehlivé, firma se proto snažila získat pro ně označení „československý Rolls-Royce“. Byly však kvůli kusové výrobě příliš drahé a špatně se prodávaly. Úspěch nepřinesl ani vůz Wikov-Baby a produkce automobilů byla roku 1937 zastavena.

VELKOVÝROBA MALOTRAKTORŮ

O dva roky později vypukla druhá světová válka a továrna byla převedena na válečnou výrobu. Po válce následovalo znárodnění a roku 1946 začlenění do národního podniku Agrostroj, který se specializoval na výrobu zemědělských strojů. Zpočátku se vyráběly zejména mlátičky, později k nim přibyly stroje pro sklizeň chmele, sazeče brambor, samojízdné řezačky píce a také populární malotraktory, které mířily především do zahraničí.

Agrostroj Prostějov se svého času řadil mezi nejvýznamnější podniky v kraji, vyvážel do řady zemí světa a ještě v roce 1989 zaměstnával dva a půl tisíce lidí. Po revoluci se však nedokázal přizpůsobit novým podmínkám a celkový útlum zemědělské výroby jeho pád ještě uspíšil. Nedostatek peněz na nákup materiálu způsobil, že přišel i o poslední zákazníky a v roce 1997 skončil v konkurzu.

Na troskách kolosu pak krátce fungovala ještě firma Wikov-Slavia, která se snažila oživit letitou tradici, o necelý rok později však skončila i ona. Posledním pokračovatelem firmy Wichterle a Kovářík je tak dnes společnost Wisconsin Engineering, která vyrábí stroje pro práci na malých polnostech, sadech či vinicích.

FRANTIŠEK WICHTERLE (1840-1891)

Český výrobce hospodářských strojů František Wichterle se narodil 23. září 1840 v Prostějově v rodině bohatého měšťana. Po studiích pracoval nějaký čas jako notářský úředník, v roce 1871 však se svými dvěma švagry zakoupil v dražbě městskou plynárnu a stal se jejím ředitelem. Po sedmi letech ho zlákalo vlastní podnikání a otevřel si malou dílnu na výrobu hospodářských strojů. Roku 1881 se osamostatnil a začal na sousedních pozemcích se stavbou továrních budov. Firma zpočátku vyráběla potahové orné nářadí a drobné hospodářské stroje, později ruční mlátičky, secí a žací stroje, řezačky a lisy. Díky širokému sortimentu a dobré kvalitě se brzy prosadila i na zahraničních trzích.

Měl tři syny, nejstarší Lambert a prostřední Karel nastoupili ještě za jeho života do rodinné firmy a když František Wichterle 11. června 1891 v pouhých jedenapadesáti letech zemřel, ujali se vedení podniku právě oni. Nejslavnějším nositelem jména Wichterle se však stal až jeho vnuk, Karlův syn Otto Wichterle, vynálezce silikonového vlákna a kontaktních čoček.

JOSEF KOVÁŘÍK (1869-1940)

Český průmyslník a podnikatel Josef Kovářík se narodil 2. února 1868 v Prostějově, jako syn tkalce. Vystudoval místní reálku a poté vídeňskou techniku. Inspirován českými snahami o hospodářské vyrovnání s Němci založil roku 1894 s bezúročnou půjčkou 100 tisíc zlatých v bezprostředním sousedství Wichterlovy továrny podnik na výrobu orného nářadí. K velkému rozvoji společnosti došlo až o dva roky později, když se k Josefovi přidal jeho starší bratr František. Firma „F. a J. Kovářík“ začala vyrábět totožný sortiment jako František Wichterle a mezi oběma továrnami probíhal ostrý konkurenční boj. Ten ustal až koncem první světové války, kdy se za tíživé hospodářské situace firmy spojily. Josef Kovářík byl od roku 1904 členem správní rady Úvěrového spolku záložny v Prostějově a po sloučení jeho továrny s firmou Wichterle se stal místopředsedou správní rady společnosti „Wichterle a Kovářík“. Zemřel 11. září 1940.

**FRANTIŠEK KOVÁŘÍK (1865-1942)

Josefův starší bratr František se narodil 25. září 1865 v Prostějově. Vystudoval místní reálku a strojní inženýrství na technice ve Vídni. Za výborné výsledky obdržel stipendium na studijní cestu do Paříže, kde navštívil světovou výstavu a při té příležitosti si prohlédl významné podniky ve Švýcarsku a Německu. Po návratu do Vídně vyučoval na technice strojní rýsování a publikoval rovněž v odborných časopisech. Roku 1896 vstoupil jako společník do firmy svého bratra Josefa a na jeho podnět došlo ke značným strojním a stavebním investicím. Značně se rozšířil sortiment a růst výroby doprovázelo také zvýšení počtu zaměstnanců. Po skončení první světové války se z jeho iniciativy spojila firma bratří Kováříků s firmou Wichterle. V novém podniku se stal šéfkonstruktérem a členem správní rady. Zemřel 21. července 1942 ve věku sedmdesáti sedmi let.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Svět motorů, archiv Profitu

Wichterlova slévárna kolem roku 1904

Wikov - první československý aerodynamický vůz.

Kováříkova továrna v roce 1905 - pohled do soustružnické dílny

 

Ruční mlátička firmy Wichterle & Kovářík.

foto: Okresní archiv v Prostějově foto: Ze sbírek Muzea Prostějovska v Prostějově

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče