Čeští živnostníci slaví patnáctiny

30. ledna 2006, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
30. ledna 2006, 00:00

MALÁ PRIVATIZACE Před patnácti lety začala malá privatizace. Ve veřejných aukcích bylo vydraženo 24 289 jednotek za zhruba třicet miliard korun. Vydražená cena byla v průměru o 50 až 60 procent vyšší, než cena vyvolávací. Celý proces malé privatizace skončil v roce 1993. Je právě deset hodin, dvacet minut.

MALÁ PRIVATIZACE Před patnácti lety začala malá privatizace. Ve veřejných aukcích bylo vydraženo 24 289 jednotek za zhruba třicet miliard korun. Vydražená cena byla v průměru o 50 až 60 procent vyšší, než cena vyvolávací. Celý proces malé privatizace skončil v roce 1993.

Je právě deset hodin, dvacet minut. Datum - sobota, 26. ledna 1991. Místo děje - pražský magistrát. Ve zcela našlapaném sále pro osm set lidí se jich tísní více než tisícovka. Všichni sledují bez dechu dopad licitátorova kladívka. Ivo Gavlas zahajuje historicky první dražbu v rámci malé privatizace. Za necelých deset minut je na světě první vydražená prodejna -Ovoce a zelenina v Koněvově ulici v Praze 3 za 580 tisíc korun. A Profit byl tehdy u toho. „Snad se nám záhy podaří dosáhnout toho, co chceme -prosperujícího hospodářství. Privatizace je velkou ozdravnou operací,“ řekl tehdy Profitu ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek. Nicméně ani účast ministra nezabránila některým přehmatům a nepřesnostem - nakonec, dražilo se poprvé po více než čtyřiceti letech, takže praktické zkušenosti nikdo ze zúčastněných neměl. Přestože se nemohla malé privatizace účastnit družstva, jednu provozovnu získala. Do aukce byl zapsán i dražitel, který už neměl v jejím průběhu nárok provozovnu získat. Po skončení dražby odešla zapisovatelka, takže se nedalo zjistit, kdo a za kolik jednotlivé objekty vydražil. Nicméně, jak Profit tehdy zaznamenal, v neděli, tedy hned druhý aukční den, se dražby uskutečnily už bez závad.

Do měsíce se jako indiánské tamtamy rozezněly údery licitátorských kladívek po celé republice. Jedna provozovna za druhou měnily vlastníky. Způsob privatizace byl přitom zcela jednoduchý. Kdo přihodil více, vyhrál. Na rozdíl od velké privatizace, kdy se musely předkládat privatizační projekty, které zohledňovaly dostupnost služeb, zachování charakteru výroby a zaměstnanosti a podobné výmysly.

MALÁ PRIVATIZACE VYHRÁLA

Tento postup pak vedl zcela logicky k tunelování podniků, protože majitelé záhy zjistili, že jim trh nedovolí závazky naplnit. Zatímco malá privatizace měla největší vadu na kráse v bankovním socialismu, temnou stránkou privatizace kuponové byly investiční fondy, které s majetkem lidí zacházely jako se svým. Vezmeme-li v úvahu další z privatizačních nástrojů, restituce, u nichž dodnes nejsou ukončena soudní řízení či vydání pozemků povinnými osobami, pak ze všech použitých metod malá privatizace vychází bezkonkurenčně nejlépe.

Nesplnily se ani nejrůznější obavy, že nebude dostatek primárních služeb, že místo potravin vyrostou všude klenotnictví, herny a butiky. Neprošly ani návrhy tehdejší ministryně obchodu Vlasty Štěpové po předkupním právu zaměstnanců dražených provozoven.

Přesto i malá privatizace měla vady na kráse. Mohly se jí účastnit pouze fyzické osoby, a jen českoslovenští občané. Značná část objektů byla vydražena jenom s právem prodeje v získané provozovně, zatímco objekt, v němž byla provozovna umístněna, čekal na vyřízení majetkoprávních vztahů.

VYHNÁNÍ Z RÁJE I VYDÍRÁNÍ

Historicky první dražby před patnácti lety se zúčastnil - byť tehdy v roli diváka - i předseda Sdružení podnikatelů Bedřich Danda. „Sdružení podnikatelů malou privatizaci od počátku podporovalo a prosadilo ji na vládě. Tehdejší nejasné vymezení vlastnických a majetkových vztahů v legislativě však celý proces i následně značně zkomplikovalo a živnostníkům nadělalo problémy,“ vzpomíná Danda. O jeden z vydražených objektů se soudil s majitelem objektu (ministerstvem vnitra) ještě v roce 2000.

Až 65 procent podnikatelů z vydražených objektů totiž o provozovny přišlo, protože se nájemce nedohodl s majitelem objektu. Negativem bylo podle Dandy i časové omezení nájmu na dva roky. Až před koncem tohoto období se podařilo prodloužit jej na dalších pět. „Samotné aukce poznamenaly další problémy. Často jsme dostávali „dobré rady“, ať od nabídky odstoupíme, a když jsme odmítli, tak následovali nezakryté výhrůžky,“ vzpomíná Danda.

Na další z problémů upozorňují dražebníci. „Příprava malé privatizace a její realizace měla být svěřena soukromým subjektům. Okresní privatizační komise totiž často místo čistě ekonomických aspektů sledovaly i politické cíle, což byla chyba,“ formuloval již v době první dražby své názory první licitátor Gavlas.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče