Čeští podnikatelé se musejí naučit lobbing

18. listopadu 2002, 00:00 - Dana Rybáková, rybakova@profit.cz
18. listopadu 2002, 00:00

Nejdříve musíme pochopit fungování Unie a naučit se prosazovat své zájmy u jejích úředníků Podnikatelské prostředí v tuzemsku se zřejmě posune k lepšímu. Největší šanci budou mít ti, kdo jsou schopni rychle reagovat a nacházet příležitosti. O přípravách na vstup do Evropské unie se hovoří velmi často.

Nejdříve musíme pochopit fungování Unie a naučit se prosazovat své zájmy u jejích úředníků

Podnikatelské prostředí v tuzemsku se zřejmě posune k lepšímu. Největší šanci budou mít ti, kdo jsou schopni rychle reagovat a nacházet příležitosti.

O přípravách na vstup do Evropské unie se hovoří velmi často. Co však bude členství Česka v tomto společenství znamenat pro podnikatelskou i nepodnikatelskou veřejnost, na co se má připravit a co může očekávat, to zatím zůstává jen v obecné a dost mlhavé rovině. Konkrétní situace přinesou jistě konkrétní řešení. O možnostech a „pravidlech hry“, jak je z U nie znají, hovořili na přelomu října a listopadu v Praze účastníci Evropské manažerské konference, kterou pořádala společnost pro strategické řízení, inovace a podnikatelství ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR, Sdružením pro informační společnost, CMC Graduate School of Business a First T uesday CZ. Z jednání celkem jasně vyplynulo, že výhody, které členství v Evropské unii může přinést, si tuzemští podnikatelé musejí umět najít a využít. Stanou se sice součástí většího trhu, ale také budou čelit nárazu konkurence na vlastním hřišti. Padnou jistá omezení, ale nikdo jim nic na stříbrném podnose nepřinese.

Unie je zklamaný klub

Jak tedy vypadá průmyslové a podnikatelské prostředí, do kterého bude Česko vstupovat? „Vstupujete do klubu, který je sám sebou poněkud zklamán,“ uvedl David White z generálního direktoriátu pro podnikání Evropské komise. Evropská U nie zůstává pozadu za Spojenými státy, které mají za sebou deset velmi prosperitních let. Produktivita práce v U nii je asi na 80 procentech produktivity USA. Příjem na hlavu pak představuje v EU asi dvě třetiny příjmu na hlavu ve Spojených státech. „Potřebujeme více prostředků pro staré lidi, lepší vzdělání pro mladé, prostředky na ochranu životního prostředí, a to více než v USA. Náš výkon neodpovídá našemu potenciálu. Na všechno, co potřebujeme zaplatit, musí vydělat průmysl,“ konstatoval White. Dosáhnout toho může pouze za předpokladu, že se stane nejdynamičtější společností. Otázka je, zda jsou na to kandidátské země připraveny. Jejich průmysl pokročil, jejich technická úroveň není ještě tak vysoká, ale existuje tu transfer technologií. Celkově může podle Whitea jejich průmysl obstát. Jsou ale zranitelné, hlavně jejich malé podnikání a především v příhraničních zónách. Přesto má Evropská unie s 25 členy pro dnešní členské země své kouzlo. Znamená příležitost vybudovat další sítě. Bude přitažlivá i pro investory. Evropa se tak stává větší hybnou silou v obchodě než USA.

Umí společnost ocenit riziko malého a středního podnikání?

Pro kandidátské země, hlavně jejich podnikatelskou sféru, to znamená projít jakýmsi testem. Na začátku je třeba si uvědomit, že 99 procent podniků v unii jsou malé firmy - a ty jsou zdrojem inovace. V patnácti členských státech EU je podle Whitea dvacet milionů malých podniků. Malé podniky však často krachují. T o znamená, že je třeba vytvořit prostředí, aby se rozvíjely. Pokud jde o to, jak na to, White říká: „Zkuste si odpovědět na otázku: Kdyby Gates začínal v Praze, vznikl by Microsoft, jak ho známe? Jinými slovy, je společnost schopna ocenit lidi, kteří na sebe berou takové riziko?“ Jistěže je třeba podporovat novátorství. Pak ovšem dojdeme k dalšímu problému. Je bankovní systém schopen jít do novátorských projektů, nebo se brání riziku? Není to zdaleka jen problém kandidátských zemí. „Jsou to jejich - bankovní - peníze, ale když to neudělají, nehneme se z místa,“ řekl White. Budování prostředí pro podnikání závisí na obchodní politice. Státní dotace by neměly podle Whitea zkreslovat podmínky soutěže. Fúze a akvizice jsou cesty k lepší výkonnosti, nikoli pro získání monopolu. Dále je nutné budovat výzkum. A konečně průmysl musí být schopen zvládnout náklady na ochranu spotřebitele - týká se to požadavků na zdravotní nezávadnost produktů, ochrany životního prostředí a podobně. „Otázka nezní, zda si takové náklady připustíte, ale kdy je zaplatíte. Protože dříve či později se to stane,“ uzavřel White.

Nedotujte chudobu a selhání

Marc Battaille, prezident International Public Affairs Centre a spolumajitel belgické potravinářské rodinné firmy, která existuje od roku 1747, zdůraznil, že tuzemští podnikatelé musejí v první řadě pochopit, jak fungují unijní úřady. Potom je důležitý lobbying. „Bez toho se neobejdete,“ řekl Battaille přímo. V Česku to znamená především jednu věc - umět své zájmy spojit. Belgičtí byrokrati totiž nebudou mít zájem jednat s pěti asociacemi, svazy a sdruženími z jednoho rozhádaného odvětví o stejné věci. Důležité jsou rovněž požadavky na pracovní sílu. T a musí být mobilní a jazykově vybavená. Nutnost snížit náklady a zajistit růst produktivity práce není žádnou novinkou. Stejně jako to, že sociální záchranná síť má sloužit pouze těm, kdo to skutečně potřebují. „Pokud se odstraní podvody v této oblasti a podporu nebudou brát lidé, kteří ji jen zneužívají, bude více prostředků na jiné věci. Pokud budete dotovat selhání a chudobu, bude selhání a chudoby přibývat,“ konstatoval Battaille.

Byznys už v Unii je

Podle spoluzakladatele českého Microsoftu Ivana Pilného tuzemský byznys už v rozšířené Evropě podniká. Přirozeně se to však netýká všech podniků. Podle něho jsou v Česku tři skupiny podniků. První z nich jsou firmy „ranného kapitalizmu“, které se zabývají hlavně korupcí a hledáním mezer v zákonech. Druhou skupinu tvoří zakonzervovaní dinosauři, bývalé státní podniky, pro které zřejmě nebude v Evropě moc místa. A třetí jsou normální podnikatelé. Upozornil na to, že každou změnu a také krizi je třeba brát jako příležitost. „Krize není katastrofa, ale příležitost a každý podnik je od ní vzdálen maximálně dva roky,“ konstatoval Pilný. T aké sebeuspokojení je velmi nebezpečné. Ujišťovat se, byl jsem a jsem úspěšný, znamená podle něho chovat se jako královna, která se u svého zrcadla ujišťovala o tom, že je nejkrásnější. „Pokud podlehnete sebeuspokojení a přestanete tvrdě pracovat, buďte si jisti, že Sněhurka jednou přijde,“ tvrdí Pilný. Nemá také smysl přeceňovat restrukturalizaci a reengineering, není to cesta ke spáse. „Činnost některých manažerů mi v tomto směru připomíná přerovnávání křesel na palubě T itaniku,“ řekl Pilný. Podle něho omezení českého trhu přestanou platit. Ať už jde o jeho velikost, nebo o podnikatelské prostředí, které dnes znamená omezení. T o však skončí a záleží na tom, zda jsme schopni být rychlí. Pro nízkou nebo žádnou etiku nebude místo.

Je třeba hledat mezery na trhu

Motorem je podle Pilného obchod. Podnikatelé a manažeři musejí umět zacházet s firemními penězi, musejí sledovat náklady a nepřekračovat je. Důležitá je i práce s lidmi. T o znamená neblokovat přirozenou kreativitu. Je nemyslitelné, aby firma upravovala výsledky a nákladové položky - počítá se doopravdy a se skutečnými čísly. Dalším důležitou věcí je podle Pilného neopakovat stejné chyby. „Podstatné je hledat mezery na trhu a využívat je. A také umět firmu včas prodat. Pro rozvíjející se středně velký podnik nastane chvíle, kdy potřebuje další kapitál a prodej firmy nebo její části je také cesta jak získat peníze na její další rozvoj. Podnikatel také musí umět využít jednorázových příležitostí. Například čerpání z evropských strukturálních fondů. Jak je česká ekonomika a podniky využívají dosud, to je tristní,“ uvedl Pilný.

Úskalí, která přinese integrovaný trh

Je třeba připravit se na větší nárůst konkurence. Týká se to hlavně těch, kdo neexportují, zejména malých a středních podniků a především v příhraničí.

Určité zvýšení cen některých produktů a možný růst nákladů. To ovlivní jednání s odbory, které budou tlačit na růst mezd, což znamená další zvýšení nákladů.

Náklady na ochranu životního prostředí. Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Stanislava Kázeckého je třeba ohlídat, aby Česká republika nebyla v některých předpisech tvrdší než Evropská unie.

Firmy se musejí naučit pracovat s institucemi Evropské unie, lobbisty a byrokracií Unie.

Je nutné nastudovat nové předpisy Evropské unie.

V české ekonomice je dosud nízké jazykové vybavení lidí.

Příležitosti, které členství v Unii přinese

Kultivace pravidel - zjednodušení legislativy a její vymahatelnosti (i když nelze čekat, že to bude hned).

Odstranění zbylých hranic mezinárodního obchodu, české zboží bude zboží EU.

Stanovení jasných pravidel pro hospodářskou soutěž a ochrana slabších subjektů.

Využití fondů Evropské unie - vědět jak, mít pečlivě připravený projekt a prostředky na kofinancování.

Urychlení přechodu zboží přes hranice.

Česká republika bude ještě zajímavější pro investory.

Bývalí státní průmysloví „dinosauři“ to budou mít v Evropě velmi těžké.

ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče