Čeští obchodníci to na vietnamském trhu nemají lehčí než ostatní

11. března 2009, 00:00 - Luboš Marek
11. března 2009, 00:00

Pochopit asijskou mentalitu je těžké, pro obchod ale důležité. Leckoho možná překvapí, že Vietnamci nejsou z našich firem tak nadšeni, jak bychom čekali z jejich zájmu o práci v Česku.

Vietnamskou kancelář CzechTrade najdete na klidném místě blízko letiště i luxusního centra téměř desetimilionového velkoměsta, dodnes známého spíš pod jménem Saigon. Po více než roce existence kanceláře je už možné její výsledky hodnotit.

Mediální obraz Vietnamu je v Česku velmi zkreslený. Téměř by člověk uvěřil, že je zde čeština druhým úředním jazykem, a každý má záruku na úspěch. Moje první týdny a měsíce ve Vietnamu však byly tvrdým střízlivěním. Nezájem, pohrdání vším z bývalého východního bloku, silný patriotismus a nelítostný boj o přežití. Pohlédl-li jsem na dosavadní aktivity českých firem, viděl jsem v podstatě jen padesátiletou historii nezdarů, proher a omylů.

Během prvního roku se na kancelář obrátila zhruba stovka českých firem, a pro půlku z nich se realizovala nějaká placená služba. Naše kancelář zorganizovala několik seminářů, pět veletrhů, a na dvou dalších veletrzích jsme se podíleli spolu s ministerstvem průmyslu a obchodu. Úzká spolupráce funguje také s velvyslanectvím v Hanoji.

A největší zájem českých firem? Drtivá většina služeb se v prvním roce týkala organizování osobních schůzek a marketingových průzkumů trhu. Už se ale začínají postupně dostavovat obchodní úspěchy konkrétních firem. Několik českých firem začalo do Vietnamu pravidelně exportovat, další projekty jsou „na spadnutí“ a realizují se investice, které již nezůstávají jen na papíře. Společnost Sezako Přerov třeba právě zaváží stroje na drcení štěrku do podniku v provincii Ha Tinh, kde má 60procentní majetkovou spoluúčast.

Umět komunikovat neznamená jen umět anglicky

Častou překážkou pro české firmy je komunikace a časté vzájemné nedorozumění. Nejde ani tak o jazyk (angličtina se stává standardem), ale není tu obvyklé komunikovat, natož obchodovat s někým, koho Vietnamec nezná osobně, nebo na koho nedostane doporučení.

Také existuje spousta technických překážek – faxy, e-maily nebo SMS nefungují vždy tak, jak jsme zvyklí. Důležitá jednání probíhají zásadně při osobním jednání, obvykle mimo prostory kanceláří, například u večeře. Pokud však pozvete na večeři manažerku, budete pravděpodobně překvapeni, neboť přijde s doprovodem, kterého představí jako kolegu nebo manžela.

Obchodník musí i nasát kulturu města

A jaký je život v Saigonu, městě věčného léta? Saigon je obchodní centrum Vietnamu a je zde koncentrována více než polovina výkonu ekonomiky celé země. Město se podobá obrovskému mraveništi, všude se staví, tvoří, na motorkách se přepravují nejrůznější předměty. Jezdí se na červenou, v protisměru i po chodníku.

Téměř v každém domě je nějaký obchod a ulice jsou komoditně rozděleny. Na jedné ulici se prodávají motorky, na jiné padělky věhlasných malířů. Je to velmi praktické.

Kultura v evropském pojetí v Saigonu v podstatě neexistuje, ale je zde spousta kaváren, často zahradních a velmi vkusných. Specifická je také odpolední siesta. Po obědě se spí téměř všude – na stole, na podlaze, na motorce, na lehátku. Můžete si pospat také v kavárně, nebo si u cesty na chvíli pronajmout houpací síť.

Hluk a zápach na každém rohu

Noční můrou velkoměsta jsou dopravní zácpy a životní prostředí. Hluk je všudypřítomný, voda ve vodovodním řádu silně kontaminovaná a škodliviny v ovzduší mnohonásobně překračují i vietnamské normy. Řeky a říčky ve městě jsou páchnoucí stoky, a nejhorší je kouř ze skládek komunálního odpadu, který je často v noci velmi silně cítit. Nemocnice praskají ve švech, ale namísto prevence a zlepšování životního prostředí se budují raději další a další nemocnice.

Pokud nemáte vlastní motorku, můžete využít čtyřkolé, tříkolé nebo dvoukolé taxi. Ale pozor, pokud je řidička taxi-motorky žena, jedná se o prostitutku! Dále existují městské autobusy, ale ty jsou dost nepopulární. Pěšky se chodit nedá – chodníky jsou plné zaparkovaných motorek, lidí konzumujících polévku a improvizovaných obchodů či dílen. Na jakýkoliv pohyb je navíc příliš teplo. Prach, hluk motorek a smog také nejsou nic příjemného.

Vedle buddhismu a nejrůznějších pověr je ve Vietnamu rozšířeno také křesťanství, zvláště na jihu. A jak vypadají Vánoce ve Vietnamu? Spousta polystyrenových sněhuláků a rampouchů, plastových borovic a světýlek. I v tropických vedrech nosí personál restaurací a obchodů santaklausovské kulichy. Většina lidí si sice pod pojmem Vánoce představuje jen kulturu západu, ze zvědavosti se však často jedou podívat do centra a následuje

dopravní kolaps.

Autor je ředitelem zahraniční kanceláře CzechTrade v Ho Či Minově Městě.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče