Čeští hoteliéři se nemusejí Evropské unie bát

19. ledna 2004, 00:00 - JAN KRUPKA
19. ledna 2004, 00:00

OD KVĚTNA LETOŠNÍHO ROKU BUDE ČESKÁ REPUBLIKA ŘÁDNÝM ČLENEM EVROPSKÉ UNIE. POSLANCI PŘIJALI ŘADU ZÁKONŮ, KTERÉ JSOU V SOULADU S UNIJNÍ LEGISLATIVOU. NEJDE VŠAK JEN O ZÁKONY. JE TŘEBA ZMĚNIT SPOUSTU ŠPATNÝCH PRACOVNÍCH NÁVYKŮ. O TOM, CO ČEKÁ ČESKÉ GASTRONOMY V EU, HOVOŘÍ PROFIT S HOTELIÉREM LUBOMÍREM HLAVÁČEM, KTERÝ MÁ ZKUŠENOSTI ZE SOUSEDNÍHO RAKOUSKA.

* Dochází ke sjednocování všech pravidel, včetně těch platných pro gastronomické provozy. Jsou rozdíly v podnikání v Rakousku a v České republice velké? Rozdíly jsou značné. Nejmarkantněji je to vidět na přístupu úřadů, konkrétně živnostenského úřadu a státní obchodní inspekce. V Rakousku magistrát a živnostenský úřad živnostníkům pomáhají. Je to vlastně druh servisu. V Česku je to naopak. Uvedu příklad. Měl jsem kontrolu ze státní obchodní inspekce. Nejprve převážila všechna jídla, a když zjistila, že je všude o něco více, tak se soustředila na pět kusů plyšových panáčků, které v recepci dáváme zdarma. Kontrola požadovala dodací list a certifikát, zda-li se tento výrobek smí distribuovat v Česku. Ačkoliv jsem vše doložil, dostal jsem za plyšové panáčky pokutu tisíc korun. Takovýto zlovolný přístup úřadů v Rakousku je naprosto nemyslitelný. * Instituce jako naše státní obchodní inspekce v Rakousku neexistuje. Přesto tam magistrát provádí přísné kontroly na hygienu.

Ano, ale kontrola je založena na něčem jiném. Přijde nečekaně, úředníci se legitimují a postupně odeberou vzorky z kuchyně, lokálu, chodeb, toalet a šaten. Seškrábnou nečistoty ze sporáků, dřezů, toalet a kachliček, vše se zapečetí do lahviček a já uzávěry lahviček podepíši. V případě nedostatků následuje pokuta. Kontroly jsou častější u nově otvíraných provozoven, a to i několikrát do roka. Když však kontroloři zjistí, že provozovna nemění majitele a personál, tak postupně četnost kontrol slábne. * Je rozdíl v přístupu zaměstnanců k zaměstnavateli a k podniku?

Ten přístup je značně rozdílný. Srovnávám svých čtyřicet zaměstnanců v Česku s dvaceti v Rakousku. Rakouský zaměstnanec se hned od začátku identifikuje se svým zaměstnavatelem, je od začátku loajální, solidní, diskrétní a iniciativní. To mu vštěpuje odmalička škola. Český zaměstnanec si od samotného nástupu snaží nějak přilepšit. Samozřejmě na úkor podniku. Já se snažím své pracovníky motivovat finančně tak, jak je to obvyklé v Rakousku. Platím jim dovolenou, třináctý a čtrnáctý plat, dostávají dárky. Bohužel to lidi dostatečně nemotivuje. Stále mám případy okrádání. S tím souvisí další typický český fenomén, a to je tzv. nemocnost. V Rakousku po nástupu neschopnosti dostane každý již třetí den předvolání k reviznímu lékaři. Nemocnost je tam velmi nízká.

* Euroskeptici varují, že po vstupu do EU se bude muset řada gastronomických provozů zavřít, protože nevyhoví přísným normám, jako jsou například speciální mrazáky a podobně. Jste na tyto nové předpisy připraven? Situace v Evropské unii je taková, že nejen v Rakousku, ale třeba i v Německu jsou tisíce provozů bez požadovaných nových vybavení. Ten, kdo jednou dostal licenci, tak podle této licence funguje. Nikdo mu ji nezmění. I kdyby neměl bezdotykové kohoutky třeba dalších dvacet let. Jiná otázka je u nově budovaných provozů, přestaveb a rekonstrukcí. Tam je už potřeba se do nových předpisů vejít. * Co si nejvíce slibujete od vstupu České republiky do EU? Vymahatelnost práva a také lepší práci policie. Dám příklad. V hotelu Macocha jsem měl ubytovaného hosta z Anglie. Po jednom měsíci jsem ho požádal, zda-li by mohl uhradit část pobytu. Slíbil, ale nic nezaplatil. Jeho pobyt se protáhl na další měsíc a jednoho dne zmizel. Obrátil jsem se na policii, ale ta nereagovala. Tak jsem si Angličana našel sám, byl ubytován v jiném hotelu. Policie jej sice předvedla k výslechu, ale to bylo všechno. Protože moje škoda přesáhla padesát tisíc korun, žádal jsem na policii, abych si mohl ponechat něco z jeho věcí, což policie nedovolila. Poradili mě, abych se obrátil na anglickou ambasádu v Praze. Udělal jsem to, strávil u nich celý den, vše se sepsalo, ale výsledek žádný. Nikdo mě už nikdy nekontaktoval. Toto se stát v Rakousku, tak mu policie zabaví jednak cenné věci a samosoudce ho dá do vězení. Zkuste v Rakousku dopravnímu policistovi nezaplatit na místě pokutu. Pokud nemáte peníze, tak mu musíte dát hodinky nebo autorádio. To si potom můžete vyzvednout, až peníze seženete. To je prostě vymahatelnost práva v Evropské unii. * Motorest Černá studánka jste prodal. Jaké byly důvody prodeje motorestu, do kterého jste předtím investoval řadu milionů korun?

Tady vznikl problém, který by se v Evropské unii nemohl nikdy stát. V EU existuje zákon, který vás jako provozovatele uchraňuje před nekalou konkurencí. V konkrétním případě šlo o to, že jsem měl s ředitelstvím dálnic uzavřenou smlouvu za nemalý poplatek, která mě ochraňovala podle platného zákona před tím, aby v délce čtyřiceti kilometrů před a za mým motorestem nebylo vydáno povolení pro stavbu dalších motorestů. V tomto smyslu má ČR i vlastní zákon. Přesto v průběhu šesti let vznikly přede mnou dva nové motoresty a za mnou jeden. Naše dálnice tolik motorestů prostě neuživí.

* Existuje něco, v čem má Česká republika přednost nebo výhodu vůči Rakousku? Ano, je to v prvé řadě otvírací doba obchodů, restaurací, hospod, bister, večerek, supermarketů, nákupních center a podobně. V Rakousku je velmi přísná tzv. policejní hodina. To se musí prostě lokál zavřít a přetažení této doby v rámci minut je už trestáno pokutou, která není malá. Nevím, jestli se v tomto bodě Evropská unie přizpůsobí České republice, nebo obráceně. * Jak se prosazujete na inzertním trhu? Dneska vládne doba internetu. Většinu objednávek přijímáme přes internet, a to i ze zahraničí. Inzerujeme v turistických publikacích, nabízíme se cestovním a dopravním kancelářím, ale i podnikům formou různých prospektů a akčních nabídek. GASTRONOM LUBOMÍR HLAVÁČ** (53) pracoval od svého vyučení jako číšník v různých provozovnách v okolí Brna. V roce 1981 odešel do Rakouska, kde začínal ve Štýrsku a Tyrolích jako pomocná síla v kuchyni. Postupně se vypracoval na vedoucího kuchaře sportovního hotelu Alpina v Tyrolích. Odešel do Vídně, kde si nejprve otevřel ve středu města espreso, následovala první vlastní restaurace, poté druhá s pizzerií. Od roku 1997 podniká v České republice. Dnes vlastní hotel Macocha v Blansku a manažerský hotel Annahof na dálnici D1.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče