Cesta k euru je zatím stále v nedohlednu

28. dubna 2003, 00:00 - Připravila Dana Rybáková, rybakova@profit.cz
28. dubna 2003, 00:00

Podnikatelé i ČNB čekají, co a kdy udělá vláda s veřejnými financemiPropojení s eurozónou je už dnes obrovské. Za společnou měnu je třeba zaplatit mimo jiné fiskální konsolidací. Kurzový mechanizmus může přinést problémy. Nejdříve nás čeká srovnání cenových hladin.

Podnikatelé i ČNB čekají, co a kdy udělá vláda s veřejnými financemi

Propojení s eurozónou je už dnes obrovské. Za společnou měnu je třeba zaplatit mimo jiné fiskální konsolidací. Kurzový mechanizmus může přinést problémy. Nejdříve nás čeká srovnání cenových hladin.

Čím více podnik vyváží, tím více jsou jeho ekonomické výsledky ovlivněny kurzem koruny. Podniky nesou náklady výkyvů kurzů a přirozeně se snaží je minimalizovat. Cestou je najít například jiné výrobky, které nabídnou na zahraničních trzích za výhodnější marži. To však znamená obměnit třeba významnou část produkce, což představuje investice do výroby, a to třeba v situaci, kdy je firma ve ztrátě. Výrazné kolísání kurzu tedy dělá vývozcům pochopitelně těžkou hlavu. Vývozci sdružení do Asociace exportérů požadují scénář přístupu Česka k eurozóně (viz Profit 14/2003). Ovšem například to, v jakém poměru se snad jednou bude koruna měnit za jednotnou měnu, rozhodně není věc, která by se týkala jen jich. Stejně tak bude mít důsledky jak pro firmy, které nikdy nevyvážely, tak i pro každého občana. Vláda však zatím s jakoukoli strategií stále nespěchá.

Centrální banka chce euro dřív než vláda

Kromě ministrů financí a průmyslu a obchodu oslovili exportéři i Českou národní banku (ČNB), u níž se dá předpokládat, že při tvorbě příslušného modelu bude mít velmi významné slovo. Centrální banka doporučuje vládě, aby umožnila vstup do eurozóny v nejbližším možném okamžiku, který institucionální podmínky umožňují, a to je rok 2007. Premiér Vladimír Špidla ovšem nedávno zhruba odhadl interval, kdy by Česko mělo přijmout společnou měnu, na roky 2009 až 2011. Statistiky ukazují, že už dnes do eurozóny směřuje přibližně šedesát procent českých vývozů. Do Evropské unie chtějí vstoupit i další země a v takovém případě se podíl tohoto trhu na našem exportu zvedne k 85 procentům. Propojenost tuzemské ekonomiky s jednotným trhem Unie se týká i hospodářských cyklů. „Poslední údaj o růstu hrubého domácího produktu ve výši dvou procent demonstruje velmi jasně, že pokud nebude růst západní Evropa a zejména Německo jako náš nejvýznamnější partner, nelze si dělat iluze o schopnosti české ekonomiky výrazně nastartovat a urychlit hospodářský růst,“ uvedl při jednání Asociace exportérů viceguvernér ČNB Oldřich Dědek. Podle něho je iluzorní představovat si, že kurz vlastní měny je nástroj, který centrální banka či vláda pevně třímá ve svých rukou a může ho směrovat k hodnotám, které vidí jako výhodné zejména z pohledu reálné ekonomiky. Stejně tak je iluzorní představa, že společná i vlastní měnová politika je zde proto, aby kompenzovala případnou nerozvážnost fiskální politiky. Podle Dědka není taková disharmonie a nekoordinovanost měnové politiky s politikou vlády nic jiného, než koledování si o budoucí hospodářské problémy.

Společná měna není zadarmo

Z tohoto úhlu pohledu by pak společná měna řadu problémů významně zmenšila. Pokud nebude česká koruna, nebude možné proti ní spekulovat. V zóně s víceméně stejnými úrokovými sazbami není možné spekulovat na úrokové rozdíly. A v neposlední řadě se vláda bude muset dobrovolně smířit s určitými pravidly pro hospodaření svých rozpočtů. Za každou výhodu se však musí platit. V tomto případě se platí plněním maastrichtských kritérií, tedy nízkou inflací, nízkými úrokovými sazbami. Další požadavek se týká určité kurzové stability a nejzávažnější problém je zřejmě konsolidace veřejných financí. Než bude moci česká ekonomika vstoupit do eurozóny, bude se muset nejdříve podařit stlačit deficit veřejných rozpočtů pod tři procenta hrubého domácího produktu. Tím to však nekončí. Po přijetí eura vystupuje do popředí stabilita růstu, a ta ukládá ještě náročnější podmínky na hospodaření vlády. V současné době vyžaduje střednědobou vyrovnanost veřejných rozpočtů. Ovšem razantnější konsolidace může být nepříjemná pro některé sociální skupiny. Vláda tak má na jedné straně pochopit výhody společné měny, na straně druhé pak naordinovat udržitelnou a politicky prosaditelnou fiskální politiku. „Názor ČNB je, že je třeba mít kuráž k fiskální konsolidaci. Výhody, zejména dlouhodobé, převažují nad potenciálními náklady. Existuje prostor, aby fiskální konsolidace mohla probíhat svižnějším tempem,“ vyjádřil přesvědčení Dědek s tím, že jakékoli další úvahy o načasování vstupu do eurozóny se jednoznačně odvíjejí od toho, kdy vláda zveřejní svůj scénář fiskální konsolidace. A kdy oznámí k jakému horizontu je schopna plnit maastrichtská fiskální kritéria.

Zadlužování je cesta do pekel

Centrální banka však také upozorňuje na negativní důsledky pomalejší fiskální konsolidace. Problém, který pro dlouhou řadu podnikatelů není novinkou. Některé aspekty jsme si již vyzkoušeli například vloni. Viděli jsme, že pokud trhy očekávají rychlé zadlužování veřejných financí, pak z krátkodobého hlediska vždy určitou část tohoto státního dluhu zakoupí nerezidenti (zahraničí). Ti, aby se dostali ke koruně, aby mohli státní dluh zakoupit, působí na vzestup kurzu. To je krátkodobý dopad. Z dlouhodobého hlediska, tedy pokud by takové zadlužování trvalo dlouhou dobu, je tu riziko zcela opačné situace. Zahraniční investoři znejistí a pokud se ti, kdo investovali do státního dluhu, rozhodnou k masivnějšímu odchodu, nastane nadměrný pokles kurzu. „Razantní oslabování kurzu znamená posilování inflačních tlaků, které centrální banka nemůže jen tak tolerovat. Znamená to zvyšování úrokových sazeb. Problémy jsou možná závažnější, než když čelíme krátkodobému posilování kurzu,“ uvedl viceguvernér Dědek. Taková nestabilní situace by koneckonců mohla nastat, kdyby se Česká republika opožďovala ve fiskální konsolidaci za svými sousedy - Maďarskem a Polskem. Image Česka by vyzníval tak, že není schopno přijmout euro, protože není schopno dát do pořádku své fundamenty.

Kurzový režim

Členství v Evropské unii otevírá možnost vstupu do režimu, který patří do rodiny tzv. fixních kurzů. Je to jakési fluktuační pásmo plus minus 15 procent kolem centrální parity. Garantuje ho nejen ČNB, ale po vstupu do Unie se kurzové otázky stávají předmětem společného zájmu naší a evropské centrální banky. Otázka tedy zní, zda je výhodné, aby česká ekonomika přemýšlela o vstupu do tohoto kurzového mechanizmu. V případě kladné odpovědi je už dnes nejvyšší čas začít vést jednání s vládou a evropskou centrální bankou a vyjasnit podmínky.

Kurzové pásmo místo cílování inflace

Vstup do tohoto mechanizmu může být určitou náhražkou současné měnové politiky - cílování inflace. „Centrální banka vidí ve vstupu do kurzového mechanizmu jako náhrady inflačního cílování za situace, kdy není zřejmá perspektiva vstupu do eurozóny, kdy nejsou plně zřejmé obrysy fiskální konsolidace, vysoká rizika,“ uvedl Dědek. Jedním z nich je dvojakost cílů centrální banky a příkladem může být Maďarsko. Tamní reálné mzdy se kvůli předvolebním slibům významně zvedly, narostl deficit státního rozpočtu, a to vše jsou výrazné inflační tlaky. Za takové situace je třeba úrokové sazby spíše zvyšovat. Maďarská měnová politika však už simuluje kurzový režim, což znamená, že ho musí respektovat. A jeho požadavky na pohyb úrokových sazeb jsou přesně opačné. Výsledkem pak byl spekulační útok na maďarský forint. „Nechceme se dostat do schizmatu dvou cílů, kdy vlastně veřejnost neví, čemu momentálně dává centrální banka přednost - zda inflaci nebo udržení kurzu,“ podotkl Dědek. Otázkou je jistě i to, jaký charakter kurzové stability představuje pásmo široké třicet procentních bodů. ČNB spekuluje i o tom, jak opodstatněná je představa, že evropská centrální banka bude intervenovat, pokud by kurz atakoval hranu tohoto pásma, aby je bránila. Situace se však podle představitelů centrální banky naprosto mění v případě, kdy je jasný náš přístup k euru, tedy když je strategie vstupu do eurozóny hotová. Potom se kurzový mechanizmus stává silným nástrojem pro stabilizaci kurzových očekávání. „Ze zkušeností z jiných zemí víme, že pokud je s dostatečným předstihem tento konverzní poměr vyhlášen, mají trhy snahu kurz stabilizovat na úrovni této centrální parity,“ konstatoval Dědek. Vstup do kurzového mechanizmu je podle něho nutná podmínka. Ale tento den vstupu je třeba odvíjet od známého dne vstupu do eurozóny - minus dva roky.

Nejdříve srovnat ceny

Co nás však čeká ze všeho nejdříve - pokud se příští květen staneme součástí Evropské unie - je tzv. cenové dohánění. Hladina cen v tuzemsku je dosud na čtyřiceti procentech průměrné hladiny v Unii. S naším vstupem na společný trh pak bude muset nastat postupné sbližování těchto hladin. Zároveň bude třeba plnit kritérium nízké inflace. Dohánění cenových hladin se tak bude dít hlavně prostřednictvím nominálního zhodnocení kurzu. Přitom lze předpokládat, že ceny výrobků, s nimiž se obchoduje se zahraničím, jsou už víceméně srovnané a problém cenového dohánění po vstupu Česka do Unie tu tedy v podstatě neexistuje. Problém je však u cenové hladiny domácích, se zahraničím neobchodovatelných statků a služeb. Růst jejich cenové hladiny však musí být podle Dědka vázán na růst kupní síly obyvatel. A ta, aby nenastávaly hospodářské poruchy, musí být vázána na růst produktivity. „Dohánění v produktivitě není jednorázový skok. Je to proces rozložený na desetiletí, kdy by měla cenová hladina pozvolně a udržitelně vzlínat,“ uvedl Dědek. Podle něho nemá centrální banka obavy z efektu odvozeného od dohánění produktivit, ale z nesystémových kurzových pohybů, z různých kurzových bublin a přestřelování. „ČNB se neztotožňuje s tím, že čím větší posilování kurzu, tím lepší kladivo na naše líné exportéry. Kurz by měl posilovat v souladu s růstem produktivity v naší ekonomice. Pokud k tomu nedochází, snažíme se zapojit naše nástroje,“ zdůraznil Dědek.

Viceguvernér ČNB Oldřich Dědek

FOTO: ČTK

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče