Český vývoz: Diverzifikovat a integrovat

11. prosince 2011, 08:50 - Zdeněk Vališ
11. prosince 2011, 08:50

Těžko někoho ohromím informací o tom, že Česká republika má malou, a tedy velmi otevřenou ekonomiku bez výrazné domácí surovinové základny, a že je proto pro ni nutností významné zapojení do mezinárodního obchodního prostředí.

Foto: Avia

Přesto rád využívám nabídky, abych napsal pár řádek o tom, proč má smysl exportní schopnost naší ekonomiky podporovat, proč náš stát potřebuje Exportní strategii.

Zatím jsme závislí na Unii

O Česku se mluví jako o exportní ekonomice a není divu – ze země se vyvezou dvě třetiny HDP. To samo o sobě vypadá jako zajímavý údaj, který nás řadí na evropskou špičku. Mnoho dalších informací však už tak optimisticky nezní.

Podíváme-li se na objem exportu na jednoho obyvatele, zatím se jen blížíme státům, jako jsou Belgie, Holandsko, Dánsko nebo i Rakousko. Jsme výrazně závislí na Evropské unii, kam směřuje 83 procent našeho exportu. 33 procent celkového vývozu jde do Německa a zbylých 50 procent do ostatních zemí. Navíc jsou dvě třetiny exportu koncentrovány do tří oborů. Až sedm desetin exportu produkují dceřiné firmy zahraničních investorů. Velká část vývozu se trvale dodává bez doprovodných služeb, servisu, často nemá vlastní obchodní značku a je evidována v komplexní dodávce hlavního dodavatele, většina vývozců nemá vytvořenou nebo trvale zajištěnou obchodní či prodejní síť.

Dodejme ještě, že systém podpory exportu je často vnímán jako roztříštěný, protože je zajišťován několika institucemi, které ke vzájemné spolupráci vede spíš jen dobrá vůle než ustálená pravidla a platné dohody a smlouvy. Získáváme tak vcelku komplexní popis hlavních omezení a rizik našeho exportu, z nichž jsme vycházeli při přípravě Exportní strategie.

Nepříznivé dopady takového postavení jsou zřejmé – pokles evropského, především německého trhu se automaticky přenáší k nám, i když ostatní globální regiony mohou být v jiné fázi ekonomického cyklu, a propady by se tak mohly lépe vyrovnávat. Výpadek nebo jiné problémy kteréhokoli z velkých vývozců se okamžitě výrazně odrazí na vývoji exportu, a tedy i na národních ekonomických ukazatelích. Pokud se velká část našeho exportu z EU reexportuje dál, přicházíme o podstatnou část marží a o příjmy z navazujících služeb, servisu a podobně. Nemáme a nemůžeme získat znalost cílového trhu ani kontakty na něm a tím méně zpětnou vazbu, tolik potřebnou především pro inovace.

Je evidentní, že klíčovým smyslem vzniku Exportní strategie je eliminace uvedených rizik a nepříznivých stránek našeho vývozu. Připravenou sadu opatření lze obecně shrnout pod dvě slova: diverzifikovat a integrovat.

V prvním případě jde především o diverzifikaci geografickou. Opatření exportní politiky musí podporovat zvýšení přítomnosti a přiblížení se ke koncovým odběratelům například na trzích v Asii a Latinské Americe. Prozatím pracujeme s úvahou, že bychom do roku 2020 zastavili trend nárůstu podílu EU a dnešních zmíněných 83 procent stlačili dolů, což znamená, abychom posilovali export na trhy mimo Unii.

Diverzifikovat ale musíme také oborově: znamená to dostat se do více oborů a zvyšovat zapojení exportu produkce s vyšším podílem VaVaI (vědy, výzkumu a inovací) čili přidané hodnoty a služeb. Dodávám, že to samozřejmě neznamená, že by měl ubýt export dopravního strojírenství a elektrotechniky. Jistě si všichni přejeme, aby zůstal stejně silný, jako je, ale aby byl doplněn vyšším tempem růstu vývozů v jiných oborech a posílily v něm doprovodné služby například v již předvýrobních etapách projekce, konzultací či poradenství.

Vývoz i pro malé

Konečně musíme diverzifikovat také segment našich exportérů – je naším zájmem zvýšit počet exportujících subjektů zejména ze segmentu malého středního podnikání, což znamená pomoci jim překonat strach z exportu, dát jim šanci naučit se, co všechno export vyžaduje.

Pokud jde o druhý typ, opatření zaměřená na integraci, jde primárně o to, aby byly efektivněji propojeny všechny relevantní státní instituce a poskytovaly koordinované služby podle jasného katalogu. Z hlediska klienta by pak mělo být jedno, kam se obrátí, systém by mu měl nabídnout tu podporu, kterou potřebuje – a dnes možná ani neví, že takovou službu potřebuje a že je k mání.

Autor pracuje jako ředitel odboru podpory exportu na Ministerstvu průmyslu a obchodu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče