Český trh s doručováním jídla se rozjel později než v cizině, je však dravější

14. února 2015, 13:15 - Petr Weikert
14. února 2015, 13:15

Češi se učí objednávat jídlo po internetu. Byznys, jehož boom v zahraničí nastal už před několika lety, začíná kvést i u nás. Podle průzkumů si zatím jen jeden z pěti objednávajících sedá k počítači, číslo se má v příštích letech změnit. I proto na český trh vstoupil největší světový hráč, německá společnost Delivery Hero. Němci koupili firmy DámeJídlo a JídloTeď, přičemž hodnota transakce se podle informací týdeníku Euro pohybovala kolem 280 milionů korun.

Společnost DámeJídlo je spojena od roku 2012 se jménem Tomáše Čupra. Ten stál u jejího založení, stejně jako u úspěšného Slevomatu. Firma DámeJídlo se postupně vypracovala v jeden z největších internetových portálů, kde si lidé objednávají domů dovážku obědů či večeří. Čupr, který DámeJídlo vlastnil spolu s firmami Miton a Enern, byl po dokončení obchodu nadšený. „Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na této jízdě podíleli,“ radoval se.

Přímým konkurentem Čuprova projektu bylo JídloTeď investora Marka Westermanna, po rodičích napůl Čecha, napůl Němce. I tento web Delivery Hero pohltila. V Česku tak vznikla zcela dominantní firma. Pikantní je, že o paralelním jednání společnosti Delivery Hero neměli oba konkurenti ani potuchy, dokud nepodepsali smlouvu.

„Chceme dále urychlit růst značek velkými investicemi do technologií, marketingu a nových a vylepšených služeb pro zákazníky i restaurace,“ plánuje Niklas Östberg, generální ředitel Delivery Hero. Firma nyní působí v šestadvaceti zemích světa, zaměstnává kolem patnácti set lidí a jejími partnery je přes dvě stě tisíc restaurací. DámeJídlo má v současné době kolem třinácti set restaurací, každý měsíc jich přibývá přibližně padesátka.

Využít se dají i taxikáři. Ale podle zkušeností zákazníků obvykle nechtějí chodit s jídlem do patra, neusmívají se a chovají se jako taxikáři.

Němečtí investoři věří v český trh kvůli třem věcem. První je ta, že v sousedním Maďarsku a Polsku vypukl boom s rozvážkou jídla kolem let 2010 a 2011, kdy se čeští podnikatelé teprve rozhlíželi. Dnes už jsou o něco dál.

Druhou šanci dává Němcům letmý pohled do evropských statistik. Vyplývá z nich, že zboží či služby přes internet si objednává osmatřicet procent Evropanů, kdežto v tuzemsku jen 21 procent. Potenciál je tedy velký.

Podtrhuje to i třetí důležitá věc, průzkum samotné firmy DámeJídlo. Podle něj si zbytek lidí do restaurace prostě zatelefonuje. Šéf firmy Lukáš Uhl tak s úsměvem říká, že po akvizici už nemá konkurenci, kromě telefonního čísla nejbližší restaurace, které mají lidé připevněné doma na ledničce.

Taxikáře nebrat

Zbylá konkurence, která by mohla výrazněji do doručování jídel v Česku promluvit, buď odešla, nebo se přetransformovala. Konec ohlásil například projekt Foodpanda. Do Česka vstoupila německá firma velmi ambiciózně. Její šéf Ralf Wenzel oznamoval útok na čelné místo v Česku i na Slovensku, společnost ale v obou zemích nevydržela ani rok, loni v květnu vyklidila pole.

„Byla to nafouknutá bublina. Globálně měli tolik, co my v té době v Česku,“ říká Lukáš Uhl. Foodpanda odložila prý expanzi a soustředí se na stávající trhy, faktem však je, že ji český trh převálcoval.

Anketa

Využíváte službu doručování jídla?

Ano Ne

V anketě hlasovalo 296 čtenářů.

O tři měsíce později zase koupil globální restaurační průvodce Zomato dalšího možného konkurenta, portál Lunchtime. Firma původem z Indie za nákup zaplatila v přepočtu 65 milionů korun. Lunchtime založili v roce 2008 podnikatelé a někdejší spolužáci Adam Kurzok a Igor Třeslín. Kurzok mimochodem z Lunchtimu vyčlenil společnost s ručením omezeným Pizzatime, kterou později prodal Tomáši Čuprovi coby základ projektu DámeJídlo. Česko je prostě malý rybník.

Vedle dominantní společnosti Delivery Hero působí na trhu ještě několik menších firem. Například Eurobest delivery, Jerrys či Pizza Go Home. Princip fungování je v zásadě podobný, jako byl u bývalých konkurentů nyní zastřešených v Delivery Hero.

V jejich pojetí si restaurace většinu jídel rozvážejí samy. U dveří s jídlem zazvoní jejich poslíček a firma se na rozvážce podílí jen tím, že restauraci přes své know-how sehnala objednávku.

Druhým principem je pak klasická rozvážka. Od objednání přes start nejbližšího poslíčka sledovaného z dispečinku GPS signálem to přes restauraci trvá až ke dveřím bytu v průměru pětačtyřicet minut. Třetím principem je pak využití standardní kurýrní služby, která rozváží třeba balíky. Využít se dají i taxikáři. Ale podle zkušeností zákazníků obvykle nechtějí chodit s jídlem do patra, neusmívají se a chovají se jako taxikáři.

Právě zákaznické ohlasy hrají u online prodeje velkou roli. Restaurace musejí už před vstupem na portály plnit přísná kritéria a kvůli nevoli zákazníků z nabídky mohou kdykoli vypadnout. Třeba u DámeJídlo nesmí hodnocení restaurace klesnout pod sedmdesát procent. „Už od osmdesáti se snažíme s restaurací mluvit a pomoci jí odstranit chyby. To je vlastně pro mě osobně velmi důležité, že pomáháme zvednout úroveň gastronomie,“ říká Lukáš Uhl.

Přivezeme, uvaříme

Zcela nový princip, úplně mimo zaběhnuté koleje doručování jídel, razí v Praze projekt Ordr.cz. Jeho lidé nejenže jídlo rozvážejí, dokonce ho také ve své režii vaří. Ordr začínal obědy, nyní přidává i večeře a postupně se rozšiřuje po pražských čtvrtích. Rozvoj jde pomalu a je to logické. Ordr se rozhodl být nejrychlejším v Česku. Jídlo vozí do deseti minut.

Služba je společným projektem kuchařské školy Chefparade, kurýrní služby Messenger a mobilní agentury STRV. Ordr sází na čtvrti, kde jsou v Praze kancelářské komplexy, za svou výhodu považuje kromě času doručení cenu jídla a rozvoz zdarma. Nevýhodou je pak malý výběr, jde o jedno jídlo na oběd a jedno na večeři. Po půlroce fungování Ordr hlásí dvě stě obědů denně.

Fakta o rozvážkovém byznysu
• Jídlo v restauracích stojí stejně jako na internetu.
• Portál má z jejich objednávky marži, která jde na úkor prodejce. Její výši ale nezveřejňuje.
• V průměru mají restaurace uvařit online objednané jídlo za dvacet minut, záleží ale na typu jídla.
• Rozvoz platí zákazník. Cena začíná na nule a jde až ke sto korunám za objednávku.
• Placení probíhá kartou i hotově poslíčkovi. Poslíčkové uvítají spropitné.

Vedle rozvážení obědů a večeří je v Česku na vzestupu ještě jeden fenomén – rozvoz nákupů. Ve společnosti DámeJídlo kvůli tomu spolupracují s platformou Rohlík.cz. Firma, narozená a testovaná pod křídly DámeJídlo, je od léta loňského roku zcela samostatná a využívá logistiky DámeJídlo.

„Naše nové vedení je s tím srozuměno a nehodláme z naší strany nic měnit. Nákupy mají špičku přes den v jiném čase než jídlo a pomáhá nám to využít volné kapacity,“ říká Lukáš Uhl.

Za rozjezdem Rohlíku stojí opět parta kolem Tomáše Čupra, v nabídce spolupracuje například s řetězcem Makro. Jejich cílem je v rozvozu nákupů předehnat náskok Teska. Rohlík chce do pěti let dosáhnout ročního obratu deset miliard korun. Online trh s potravinami má podle Čupra v Česku potenciál dorůst až na 50 miliard korun. „Ambice je vybudovat silného, spíše regionálního hráče,“ uvedl Čupr.

V současnosti se obrat prodeje potravin na tuzemském internetu – bez alkoholu – pohybuje okolo jedné miliardy korun, odhaduje Asociace pro elektronickou komerci (APEK). Online prodej potravin má podle APEK před sebou slibnou budoucnost, podobně jako rozvoz jídla. Největší bariérou je podle asociace ale logistika.

„Jestliže se podaří dodávat potraviny co nejrychleji v co nejpřesnější čas, budou mít e-shopy vyhráno. V každém případě i s ohledem na stále rostoucí důvěru spotřebitelů v internetový nákup věříme, že prodej potravin online bude v nejbližších letech významně růst,“ uvedl výkonný ředitel asociace Jan Vetyška.


Čtěte také:

Tomáš Čupr: Po Slevomatu a jídlu chystáme revoluci v logistice

Čupr: Rohlík.cz by mohl mít do pěti let obrat 10 miliard

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče