Český lev útočí v Africe

31. března 2008, 00:00 - Petr Bayer
31. března 2008, 00:00

EXPORTNÍ PŘÍLEŽITOSTI - Africké státy mají velké hospodářské problémy. Ovšem zatímco pro mnohé chudé země bude vyspravování jejich děravých ekonomik velmi bolestivé, zahraniční firmy z toho mohou profitovat. Některé české podniky to již pochopily a mají se v tamní džungli čile k světu.

Přestože se Česká republika pyšní znakem lva, do jeho domoviny se donedávna příliš nehrnula. Na africký kontinent míří méně než jedno procento tuzemského vývozu. A to i přes značné možnosti, které tento jeden z posledních neobsazených trhů skýtá. Od velkých strojírenských celků, přes spotřební zboží až po potraviny, černý kontinent potřebuje vše, a to měrou vrchovatou.

Nicméně většina českých podnikatelů, pokud už se rozhodne pro tento světadíl, se zastaví na severu a do nitra tajemné Afriky proniká zlomek z nich. Polovina obchodů končí v pěti zemích podél Středozemního moře, přičemž subsaharská část čítá skoro 50 států. A právě zde je nejvíce bílých míst na mapě byznysu, která stojí za to „objevit“.

HLAVNÍ ÚSKALÍ NA AFRICKÝCH TRZÍCH

• ochrana vnitřního trhu

• nejasnost hospodářských

reforem

• slabá ochrana duševního

vlastnictví

• nerovnoprávné postavení

zahraničního subjektu před

místními soudy

• složitý postup při udělování

vstupních a pracovních víz

• omezená platební schopnost

zákazníků

• bezpečnostní a sociální

nestabilita

• korupce

Vstupte! Tady Jihoafrická republika

„Pro naši akciovou společnost Veba je západní a centrální Afrika, tedy obrovský subkontinent od Mauretánie až po Kongo, tradičním trhem, kam vyvážíme již desítky let svoje žakárské damašky,“ říká například generální ředitel broumovské textilky Josef Novák. Mnozí čeští objevitelé tak už do nitra černého kontinentu vypravili. Cestu pro zboží do subsaharské části světadílu je ovšem vhodné začít v zemi, která svým postavením umete trasy do dalších států. Na jihu Afriky je takovým nepopiratelným hegemonem lidnatá Jihoafrická republika. „Velmi dobré kontakty s partnery z dalších afrických států po linii podnikatelských subjektů a bankovních institucí předurčují, aby se stala pro české firmy vstupní bránou do celého regionu,“ tvrdí o této zemi Vlastimil Lorenz z ministerstva průmyslu a obchodu. Poptávka je zde především po dopravních prostředcích, elektrárnách, technologiích na úpravu vody a odpadů, domácích potřebách, letadlech nebo léčivech. Oblibu si získalo české spotřební zboží, jako sklo, bižuterie, porcelán.

Své křehké a blyštivé zboží se nebojí do JAR zabalit a poslat jedna z největších českých sklářských společností Bohemia Crystalex Trading. „Přes své tamní obchodní partnery se chystáme proniknout i do dalších států Afriky, především do zemí sousedících s JAR, jako jsou například Angola, Mozambik či Namibie,“ říká generální ředitel Ivan Konečný.

Domorodcům teče do bot

Česká republika pokračuje v odkazu proslulého podnikatele Tomáše Bati, který chtěl obout bosonohé domorodce. Významnou vzpruhou přitom má být poskytování zahraniční rozvojové spolupráce, která se od příštího roku centralizuje z jednotlivých rezortů pod rozhodování speciálně vytvořené rady. Rozdělují se přitom stamiliony korun. V rámci této pomoci nyní staví vsetínský ZPS Prefix obuvnický závod v Namibii, kam vloží přes 25 milionů korun. Továrna nabídne práci a kvalifikaci nezaměstnanému obyvatelstvu a zhodnotí tamní surovinové zdroje „Letos se připravuje zahájení dalšího projektu, který se zaměří na geologický průzkum přírodních zdrojů pro stavební průmysl v Mali. Finanční rámec v období let 2008 až 2012 bude činit 24 milionů korun,“ poznamenává Lorenz.

Ministerstvo zahraničních věcí, pod které rada nakonec spadne, zase v letošním roce věnuje peníze na sociální a pedagogické centrum v Angole a zavedení moderních vyučovacích metod na základních a středních školách v Etiopii. „V řadě zemí subsaharské Afriky má Česká republika dobré jméno a český průmysl zde disponuje velmi dobrými referencemi z minulosti, na něž je možno navázat,“ povzbuzuje Lorenc. Ve státních úřadech navíc působí mnozí bývalí studenti českých vysokých škol.

Ty, řediteli!

Doby, kdy se domorodci „bílému muži“ uctivě klaněli, jsou ty tam. Dnes se naopak očekává tolerance tamních zvyklostí a Afričané ze srdce nesnášejí jakýkoli náznak pohrdání. Také je nutné se připravit na mnohá specifika tamní kultury. V muslimských státech se například i obchodní jednání přerušují kvůli modlitbám. V postním měsíci ramadánu je zase nutné počítat s pracovním omezením. Je třeba se obrnit trpělivostí, neboť dochvilnost není zrovna doménou tamních podnikatelů a dojednané záležitosti se mohou vrátit do samého počátku.

Neblaze proslulé se rovněž staly dopisy nigerijských zločineckých gangů, jež lákaly peníze na přípravné obchodní operace s falešným příslibem budoucích vysokých zisků. Tyto nekalé praktiky si záhy osvojili podvodníci z dalších zemí Guinejského zálivu. „Po vstupu České republiky do Evropské unie se také zvýšil zájem o získání pozvánky k cestě do Česka na základě předstíraného obchodního zájmu. Lze očekávat, že nyní, po našem vstupu do schengenského prostoru, budou tyto pokusy ještě častější,“ upozorňuje Lorenz.

Při vstupu na nigerijský trh je tedy bezpodmínečně nutné si ověřit existenci a bonitu partnera v místním obchodním rejstříku, což může být těžké jako hledání pověstné jehly v kupce sena. Všechny firmy jsou sice registrovány u státní Corporate Affairs Commission (C.A.C.), údaje však nejsou veřejně přístupné. „Každou informaci je třeba si písemně za poplatek vyžádat. K dispozici je poté pouze ověření podle jména firmy, sídla, data a čísla registrace,“ dodává. Na druhé straně jsou jednání někdy úsměvná, když černý výrostek tyká šedovlasému řediteli evropské továrny.

Počítače s umělými střívky a pytlíky

Definovat poptávku afrických zemí není tak úplně jednoduché. Až příliš zde platí úsloví jiný kraj, jiný mrav. Zatímco Jihoafričané se vybavují hlavně českými počítači, Nigerijci se nejraději vozí v českých autech. Malijci nosí naše oblečení, Etiopané se učí na českých vědeckých přístrojích a Ghaňané stojí o naše turbogenerátory. A Seychelské ostrovy zase okouzlila česká umělá střívka.

„Jihoafrická firma Sakpro hledá výrobce pytlíků na ovoce a zeleninu, požadují 10 milionů kusů ročně,“ informuje agentura na podporu obchodu CzechTrade. Na africkém jihu rovněž stojí o české sklo, porcelán a bižuterii. O rozsáhlou spolupráci má zájem etiopská obchodní firma Shah, která chce získat výrobce baterií, hliníkových výrobků, mýdel, papírenského zboží, podlahových krytin či pneumatik. Libye zase hledá partnera na vypracování studií týkajících se rozvoje cementáren a zužitkování ložisek čediče v okolí města Garyanu. Projekt bude zahrnovat dodávky potrubních dílů, částí čerpadel, dlaždic. Tato severoafrická země rovněž shání v Česku nábytek do bytů, kanceláří a hotelů a firmu na restaurování státního archivu. V Egyptě uspějí nejvýhodnější nabídky textilních strojů, ojetých vozidel či elektroniky. V Alžírsku chybějí kovové regály do archivů univerzit, bank a pojišťoven. Značné možnosti skýtá zahraniční rozvojová pomoc, v rámci níž třeba Nigérie nakupuje stovky počítačů do vládních institucí.

Jistě by šlo si s tímto zbožím podmanit i jiné státy, nebo solitérní trhy zásobovat dalšími výrobky. „U nigerijského hospodářství se předpokládá zájem o sofistikované výrobky s vysokou přidanou hodnotou a také investiční celky,“ uvádí Lorenz. Obchodní společnost Škodaexport se vrhla do místní energetiky a v letošním roce uvede do provozu vodní elektrárny v Ugandě za zhruba osm milionů dolarů. Mezi Ugandou a Keňou se jedná o výstavbě produktovodu o délce přes 400 kilometrů za přibližně 100 milionů dolarů. Škodaexport již získal kontrakt na design celého projektu za několik milionů dolarů. Dalšími perspektivními trhy jsou Pobřeží slonoviny, Senegal, Kamerun, Keňa, Tanzanie či Angola.

Zapovězena není ani Keňa

Prostředí afrického byznysu je pro drtivou většinu cizinců nepřehledné a velmi špatně čitelné. Jednání často provází korupce a klidu nepřidají ani krvavé vládní převraty. Přesto se byznysmeni nemusí obávat ani tak komplikovaných případů, jako je Keňa, která se od loňských voleb stále potácí v politické krizi.

„V loňském roce jsme pojistili vývozy do pěti zemí Afriky,“ poznamenává mluvčí státní exportní pojišťovny EGAP Vlastimil Nesrsta. Pojistná hodnota deseti dodávek dosáhla přibližně 300 milionů korun, což však bylo necelé procento všech exportů pojištěných EGAP. „Naše čísla ale pochopitelně nemusejí odrážet celkový stav českého exportu do afrických zemí, protože někdo mohl zvolit jiné formy zajištění, nebo tam jít naostro s modlitbou na rtech,“ soudí Nesrsta. Nejvíce pojištěných vývozů šlo do Alžírska a Egypta, po jednom však též do Angoly, Tanzanie a již zmíněné Keni. Země s pomocí českých firem vylepšovaly své „technologické parky“ dovozy traktorů, turbogenerátorů či odvodňovacích zařízení. Cestovní kanceláře však prozatím zrušily charterové lety do Keni.

Egypt předčí Ukrajinu

Doslova mizérii ale v Africe zažívá Česká exportní banka, další ze státních institucí na podporu exportu. Zájem vývozců o africké země je podle ní malý, prakticky žádný. „V současné době nejsou v našem úvěrovém portfoliu žádné úvěry poskytnuté na financování vývozu do afrických zemí,“ rozkrývá dokumenty mluvčí banky Jan Stolár. Překvapením je tato nelichotivá situace zejména u zemí severní Afriky. „Egypt je stejně lidnatý jako Ukrajina, do které míří více českého vývozu než do celé Afriky. Navíc vývozní úvěrová rizika jsou zde podle klasifikace OECD nižší než na Ukrajině,“ kroutí hlavou mluvčí.

Banka v zemi faraonů spatřuje velmi reálné perspektivy, protože zde žije hodně lidí a vyznačuje se dynamickou ekonomikou. Také leží blízko Evropy, stejně jako bývalé francouzské kolonie Maghrebu. Pro jiné státy Evtopské unie, především z jižní Evropy, jsou tyto země přirozeným obchodním partnerem. Exportér se přitom u přepážky nesetká s většími problémy než při shánění peněz na dodávky do jiných teritorií. „Přijde-li vývozce s žádostí o financování svého vývozu, pak za předpokladu splnění základních kritérií, zejména ošetření vývozních úvěrových rizik, financování nic v cestě nestojí,“ povzbuzuje podnikatele Stolár.

Z očí do očí šelmám a gorilám

Jedinečnost Afriky se odráží v bezpočtu přízvisek, která si vysloužila. Z hlediska fauny se o ní hovoří též jako o živoucích třetihorách. Velké šelmy, „obrněné“ kolosy i lidoopi sem přitahují stále více návštěvníků, kteří naplno rozproudili turistický byznys. „Největší zájem byl v posledních letech o Keňu a její národní parky, v letošním roce ji ale kvůli nestabilní situaci vystřídá sousední Tanzanie,“ shrnuje majitel cestovní kanceláře ESO travel Tomáš Cikán.

Nápor Čechů toužících po afrických dobrodružstvích je již tak vysoký, že tři kanceláře se chystají společnými silami vybudovat na tanzanském ostrově Zanzibar vlastní hotel. „Je to vhodná oblast pro investice, hotel bude mít 80 pokojů se 160 lůžky,“ popisuje Cikán. Tanzanie „okrade“ Keňu alespoň o polovinu návštěvníků z Čech, očekává se, že tam zamíří přibližně tři tisíce klientů. Specialitou pro fajnšmekry zajímající se o život vzácných zvířat jsou zájezdy za pozorováním horských goril v Ugandě. Žebříček nejoblíbenějších destinací ale s velkým náskokem vedou Egypt a Tunisko, kam se loni zajelo rekreovat skoro půl milionu lidí, což jim zajistilo celkové šesté, respektive sedmé místo.

Na samotném jihu světadílu vévodí zájmu Jihoafrická republika, kam za posledních pět let každoročně jezdí o pětinu více Čechů než rok předtím. „Na jih Afriky míří ročně asi 2500 českých turistů organizovaně, a dvojnásobek individuálně,“ vypočítává Cikán. Asi třetina z nich si zalétne též na velkolepou podívanou hřmících Viktoriiných vodopádů do Zimbabwe. V poslední době si cestovatelé všimli v této oblasti i přírodních krás Namibie a Botswany.

Lidé hledající pohodu mořských pláží a ostrovního klidu si zvykli jezdit na Mauritius či Seychely. Za to na své „objevení“ čeká Madagaskar, největší africký ostrov plný živočichů a rostlin, které nejsou k vidění nikde jinde. „Na druhé straně téměř nulová poptávka je po cestách do zemí kolem Guinejského zálivu, zejména kvůli bojům a nestabilní situaci,“ dodává majitel cestovní kanceláře ESO travel Tomáš Cikán.

Egyptská bramboračka

Afrika však oplývá též přírodním bohatstvím. Již faraonové ve starověku čerpali z lůna temného světadílu cenné suroviny, jako zlato, vzácné druhy dřeva nebo slonovinu. Nyní se hlavně dováží tropické ovoce, zelenina, ořechy, káva, kakao, kakaové boby a mořské produkty. V surovinách převládají kaučuk, bavlna, vlna, dřevo a v případě Alžírska a Libye je dominantní dovozní položkou samozřejmě ropa. Tradiční česká bramboračka zase může mít svůj původ v Egyptě, odkud k nám proudí stále více brambor. Vloni se jejich import dokonce ztrojnásobil na bezmála 80 milionů korun, a brambory tak patřily mezi nejvýznamnější komodity získávané ze země pyramid.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče