Český klient je opatrný

31. ledna 2005, 00:00 - Petr Bým
31. ledna 2005, 00:00

Zahraniční nemovitosti má v nabídce už řada realitních kanceláří - obvykle jde o víceméně doplňkovou službu. Těch, které se zabývají výhradně těmito operacemi, ale mnoho není. Patří k nim společnost Mediterránea, v jejímž čele stojí Lucie Pilipová.

Lucie Pilipová: Obchod s realitami v zahraničí vyžaduje podrobnou znalost místních poměrů.

Zahraniční nemovitosti má v nabídce už řada realitních kanceláří - obvykle jde o víceméně doplňkovou službu. Těch, které se zabývají výhradně těmito operacemi, ale mnoho není. Patří k nim společnost Mediterránea, v jejímž čele stojí Lucie Pilipová.

* Trh realit má vždy do značné míry národní charakter. Co pro podnikatele představuje překročení hranic a obchodování v jiných zemích? Je potřeba dobře znát místní situaci na trhu s realitami, jeho specifika a samozřejmě všechny právní náležitosti spojené s koupí nemovitosti. Nutné jsou i jazykové znalosti: veškeré kupní smlouvy, potvrzení, výpisy z katastru a dokumentace jsou v jazyku země, kde nakupujete. * Mediterránea ovšem není českou firmou - myslíte, že by bylo možné dosáhnout na zahraniční realitní trhy výhradně vlastními silami bez podobné podpory? Určitě ano. Ale podobně jako je rizikové bez jakékoli znalosti investovat na burze, je rizikové koupit zahraniční nemovitost bez rady či pomoci odborníků. Smlouvy jsou zpravidla rozsáhlé a poměrně komplikované. Jen málokdo se opravdu obejde bez odborných služeb, a to i v zemi se stabilním legislativním prostředím. Tím více takovou podporu potřebuje tam, kde se trh teprve vyvíjí jako například v Chorvatsku. Zde je podrobná znalost místních poměrů naprosto nezbytná. Jinak se může snadno stát, že koupíte pozemek, na kterém nelze stavět, dům bez stavebního povolení, nebo zaplatíte někomu, kdo vlastně není právoplatným majitelem nemovitosti. * Co vás vlastně k „zahraničnímu“ obchodu s realitami přivedlo? Náhoda. Původně bylo našim záměrem pořídit si nemovitost u moře k vlastnímu využití. Rozhodli jsme se pro španělské pobřeží, protože ke Španělsku máme s manželem vřelý vztah již od dob našich studií. Pořídili jsme si domek u moře, konkrétně na pobřeží Costa del Sol v jižní Andalusii. Tuto nemovitost jsme také pronajímali v čase, kdy jsme ji nemohli využívat. Musím říct, že nás překvapil zájem ze strany zahraničních turistů, kteří navštěvují tuto lokalitu v hojném počtu. Tato zkušenost mě přivedla na myšlenku začít nabízet nemovitosti na španělském pobřeží i dalším českým zájemcům. Vila ve Středozemí - leckdo si přitom určitě představuje závratné ceny. Řekla bych, že nejnižší částka, se kterou dnes lze investovat do nemovitosti v zahraničí, je 40 až 60 tisíc eur, tedy 1,2-1,8 milionu korun. Již existující nemovitost lze ovšem ve většině případů financovat hypotékou, a to až do výše 80 procent ceny. Přitom hypoteční splátky je možné částečně až plně pokrýt příjmy z pronájmu nemovitosti. * Jaký zájem o takové nákupy mají Češi? Za dva roky, kdy Mediterránea působí na českém trhu, jsme zaznamenali výrazný nárůst zájmu o koupi - a to jak k vlastnímu využití, tak zejména v poslední době jako investici. Informovanost potenciálních českých zákazníků o možnostech koupě nemovitosti v zahraničí je ale různá. Většina klientů k nám přichází s velmi základní představou o investici v zahraničí. Někdy je záměr kupce nepřesný a nereálný a tuto skutečnost si uvědomí až po několika konzultacích. I samotná návštěva nemovitostí v lokalitě může většinou ovlivnit názor a výběr kupujícího. * Oč je největší zájem? Každý klient je jiný - má nějaké zázemí, rodinné poměry i osobní záměry. Je mnoho těch, kteří nepotřebují nemovitost používat, to jsou takzvaní „čistí investoři“. Jiní chtějí nemovitost využívat jako druhé bydlení a velká většina klientů kombinuje obojí - část roku bydlí, část nemovitost pronajímají. Někdo kupuje nemovitost už s myšlenkou, že ji chce ve středně nebo dlouhodobém horizontu prodat. * Co považujete za největší problém tohoto oboru?

Je to asi obecně velká nedůvěra ke koupi nemovitosti v zahraničí. To je zčásti způsobeno historickými poměry. Poměrně dlouhá totalitní léta jsme pojem „osobní vlastnictví“ znali spíše ve spojení hanlivém, vlastníků nemovitostí nebylo mnoho a možnosti cestování byly velmi omezené. Svou zásluhu na tom má také špatná pověst, kterou u nás po revoluci v povědomí lidí vytvořily některé společnosti, nabízející timesharing. Timesharing ale není vlastnictví nemovitosti, nýbrž jen její pronájem na určitou dobu v roce, přičemž nemovitost je sdílena s mnoha dalšími spolupronajímateli. Na rozdíl od kolegů na západ od našich hranic tedy musíme mnohem více vysvětlovat a přesvědčovat. Český klient je mimořádně konzervativní, vše chce vidět na vlastní oči, vše chce dopodrobna znát.

Koupit vilu na chorvatském pobřeží nepředstavuje tak závratnou investici - k mání jsou za ceny od jednoho milionu korun. Problémem je ovšem omezená možnost získat hypotéku a leckdy nestandardní poměry na tamním trhu. foto: cz/ profimedia.Corbis

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče