Česko patří v zásobách plynu mezi nejlepší v Evropě. Přesto by je mělo zvětšit

23. listopadu 2010, 09:15 - Dalibor Dostál
23. listopadu 2010, 09:15

Před necelými dvěma roky přestal do Česka proudit plyn. Země od té doby hledá cestu, jak se alespoň trochu vymanit z energetické závislosti na zahraničí.

Foto: Jakub Stadler

Není to tak dávno, co Česká republika pocítila, jak důležitou roli pro fungování tuzemských podniků i život lidí a domácností mají zásoby strategických surovin. V lednu roku 2009 ustaly dodávky plynu do zemí střední Evropy kvůli sporům Ruska s Ukrajinou o splacení dluhu za ruský plyn. Opakovala se tak situace z roku 2006, kdy do střední a západní Evropy přestal kvůli sporům obou zemí proudit plyn poprvé.

Téma: Státní hmotné rezervy

Zbraně pro příští ropnou krizi Když se utáhnou všechny kohoutky Zastavení ruského plynu nás neohrozí

Česko má přitom zásoby plynu na úrovni zhruba 3,08 miliard metrů krychlových. Stát jako takový, na rozdíl od ropy, přitom nemá u zemního plynu žádné státní hmotné rezervy. Veškeré zásoby plynu se nacházejí v podzemních zásobnících soukromých společností. RWE Gas Storage má k dispozici 2,321 miliard metrů krychlových plynu, MND v zásobnících v Uhřicích zhruba 0,18 miliard metrů krychlových plynu a SPP Bohemia v Dolních Bojanovicích asi 0,58 miliard metrů krychlových plynu.

Kde byla ropa, je dnes plyn

Mezi státy EU máme druhou největší kapacitu zásobníků v poměru ke spotřebě a při běžném provozu by jejich zásoby pokryly zhruba třetinu roční spotřeby plynu. Podzemní plynové zásobníky, kterých máme momentálně osm, slouží k vyrovnání rozdílů mezi objemem dodávek a spotřeby. V létě je spotřeba malá a část plynu, který k nám přiteče, tak skončí v zásobnících. V zimě naopak spotřeba stoupá a je vyšší než nasmlouvané dodávky, proto se čerpá právě ze zásobníků. Ty u nás zatím vznikly ve třech různých geologických prostředích.

Nedaleko Příbrami se nachází kavernový podzemní zásobník v žulovém masivu. V tomto místě se dřív těžil uran a některé z šachet byly využity pro shromažďování plynu. Česko má také jeden aquiferový zásobník, kde plyn v podzemí nahradil slabě mineralizovanou vodu. Nejčastěji je ale plyn skladován ve strukturách, které byly původně syceny plynem. Zásobníky tedy vznikají v místech bývalých plynových a ropoplynových ložisek. V původních geologických strukturách zásobníky dosahují špičkových parametrů a navíc jsou značného objemového rozsahu.

Podobně je tomu i v Uhřicích. Geologický průzkum v této oblasti byl zahájen na sklonku šedesátých let

20. století. V roce 1983 bylo objeveno původní plynové ložisko Uhřice, které bylo v roce 2001 konvertované na podzemní zásobník plynu s kapacitou 180 milionů m3. Prostor v pórovitém pískovci je v hloubce

1700 metrů. Každý den je z něj možné vytěžit 6 milionů m3 plynu.

Třetina nestačí

Celkem tak podzemní zásobníky obsahují přibližně 35 procent roční spotřeby plynu v Česku. To zemi řadí v tomto ohledu mezi nejlepší v Evropské unii. Denně je přitom z těchto zásobníků možno dostat ke spotřebitelům zhruba 50 milionů metrů krychlových na počátku zimního období a přibližně 33 milionů metrů krychlových plynu ke konci zimního období. Na první pohled se tedy může zdát, že v této oblasti je vše bez problémů. Nicméně právě poslední krize s dodávkami ukázala, že zásoby plynu je třeba zvýšit.

Ani více než třetinová zásoba roční spotřeby plynu totiž zemi nezaručuje, že by v případě dlouhodobého výpadku bez problémů přečkala zimu. Většina plynu se spotřebuje právě ve třech nejchladnějších měsících. Pokud by tedy dlouhodobý výpadek nastal na začátku topné sezony, země by se kvůli nedostatku plynu dostala do velkých problémů někdy uprostřed zimy.

Aktualizovaná Státní energetická koncepce České republiky z února letošního roku proto počítá s navýšením zásob na 40 procent roční spotřeby země do roku 2015. A to není jediné kritérium, které by se mělo zlepšit. Koncepce počítá také s tím, že rychlost získávání plynu ze zásobníků by se měla zvýšit alespoň na 70 procent průměrné denní spotřeby v zimním období.

Vytěžené šance

Jedním z projektů, který by měl ke zvýšení kapacity podzemních zásobníků plynu přispět, je přeměna části bývalého uranového dolu v Dolní Rožínce na Žďársku. Za dva roky tam mají začít ražby prostor pro obří zásobník s kapacitou 180 milionů metrů krychlových zemního plynu. Půjde o největší zásobník na plyn v Evropě. Na průzkumu tam zatím pracovalo jen asi 20 horníků. Samotná ražba celkových 120 kilometrů podzemních chodeb pro ukládání plynu v Rožné potrvá pět až šest let a měla by zaměstnat až 1 000 lidí. Plyn by se měl v těchto zásobnících začít skladovat v roce 2018. Investorem akce asi za 9 miliard bude firma GSCeP společnosti Česká plynárenská.

Podle odborníků by přitom stát, který zatím žádné zásobníky plynu nevlastní, mohl podobné zařízení získat podstatně levněji. Na zásobníky by se totiž mohly přeměnit prázdné prostory po vytěženém plynu či ropě v tuzemských nalezištích. Do úvahy přitom přicházejí dvě možnosti. Stát by si mohl tyto zásobníky buď odkoupit, nebo pronajmout.

Zkušenosti ze sousedního Slovenska, které podobně jako Česko prodalo veškeré podzemní zásobníky plynu soukromým firmám, totiž ukázaly, že v době skutečně velké krize může být problém, pokud stát nemá žádné zdroje plynu pod kontrolou. V Česku přitom zatím nejsou k dispozici nástroje, které by garantovaly použití plynu uskladněného v České republice pro tuzemské spotřebitele. Slováci po zkušenostech z roku 2009 přístup k zásobám plynu soukromých společností zákonem upravili.

Odborníci navíc upozorňují na to, že právě pro případ krizí ukládá zákon obchodníkům s plynem mít určitě zásoby této energetické suroviny pro případy výpadku. Řada firem však podle tvrzení expertů toto nařízení nedodržuje. Mimo jiné i proto, že stát jeho plnění nekontroluje. Kromě přijetí obdobné úpravy v Česku se rovněž uvažuje o tom, že by stát, podobně jako u ropy, zřídil svoje hmotné rezervy také pro plyn.

Podzemní zásobníky přitom nejsou jediným opatřením, jak se má stát připravit na možnou krizi v dodávkách plynu. Dalším je diverzifikace dodavatelů nebo propojování plynovodů s dalšími zeměmi Evropy. Zatímco do roku 1996 bylo jediným dodavatelem plynu do Česka Rusko, nyní již zhruba 25 procent plynu do země proudí z Norska.

Pronájem zásobníku může být výhodnější než stavba

Aktuální situaci kolem strategických zásob ČR nám popsal Zbyněk Parma, generální ředitel MND.

  • *V rámci připravovaného nařízení EU by měl každý členský stát mít dostatečnou plynovou rezervu pro zejména malé nebo sociálně potřebné spotřebitele (domácnosti, školy, nemocnice). Je na tento krok Česká republika připravená? Nařízení EU konkrétně neuvádí, že by členský stát měl mít dostatečnou plynovou rezervu, ale zavádí určité standardy pro infrastrukturu a dodávky plynu. Na jejich plnění by měl příslušný orgán členského státu dohlížet a případně přijímat opatření k jejich zabezpečení. Příslušné nařízení EU je v současné době zcela novou záležitostí. Není proto zřejmá připravenost státu pro naplnění a vyhodnocení tohoto nařízení. Jak stabilní jsou pro skladování plynu podzemní prostory, ve kterých původně byla ropa? Samotná existence ropy v ložisku je důkazem toho, že se jedná o podzemní strukturu hermetickou, a tedy stabilní, která je vhodná pro podzemní skladování plynu. Jakou kapacitou plynu MND disponuje – jak velké máte zásobníky a jak s těmito zásobami nakládáte? MND má celkem 180 milionů m3 disponibilních skladovacích kapacit, kterou využívá pouze pro obchodní účely. Jak finančně náročné by bylo pro stát postavit vlastní zásobník a udržovat ho a jaké by byly jeho náklady v případě, že by si určitou kapacitu plynu pronajal od soukromé firmy? Otázka výstavby podzemního zásobníku není jenom otázkou finanční, ale také otázkou potřebného odborného personálu a know-how, kterým stát nedisponuje. Takže je velmi obtížné odhadnout, za jakou sumu je schopen zásobník postavit a provozovat. Pokud by si určitou kapacitu pronajal, byla by cena buď stanovena regulačním úřadem, a nebo tržně. Tyto ceny by se nesporně odvíjely od investičních nákladů, které by musela soukromá společnost vynaložit. Ve státní režii Jiný režim než pro plyn platí u strategických zásob ropy. Ty jsou u nás státními hmotnými rezervami, které spravuje Správa státních hmotných rezerv. Ropu a ropné produkty pak správa skladuje prostřednictvím státních společností Čepro a Mero. Státní hmotné rezervy jsou vytvářeny ze státního rozpočtu a jeho vlastníkem je stát. Tento model není v zemích Evropské unie běžný. Na světě spravuje zásoby ropy pouze asi šest států – například USA, Slovensko, částečně Japonsko a Finsko. Brusel a Mezinárodní energetická agentura přitom tento model označují za nejvíce transparentní, protože stát má nejvyšší vliv na tvorbu, kontrolu a uvolnění nouzových zásob v případě ropných krizí. Česká republika za to byla pochválena Mezinárodní energetickou agenturou, když v zemi v roce 2006 dělala hloubkovou prověrku připravenosti na stavy ropné nouze. V jiných zemích fungují systémy umožňující například vytváření strategických rezerv na základě povinnosti dovozců ropy a ropných produktů. Dovozci vytvářejí zásoby buď sami, nebo tyto zásoby u nějaké společnosti skladují a za tuto službu platí. Například v Německu udržuje a skladuje strategické rezervy společnost sdružující největší petrolejářské firmy jako Wintershall, Shell, Total, Conoco. V současnosti musí zásoby ropy ze zákona vystačit na 90 dní, v rámci zvýšení energetické bezpečnosti se však zvýší na 120 dní. To bude vyžadovat výrazné investice. Proto se vedou diskuse, zda zvýšený podíl zásob by měl na starost opět výhradně stát, nebo by se do jejich skladování zapojily ropné společnosti působící na tuzemském trhu. O tom, že stát nemusí mít ani na zajištění energetické bezpečnosti dostatek peněz, svědčí diskutované rozhodnutí z jara letošního roku. Správa státních hmotných rezerv totiž v dubnu oznámila, že 15 procent strategických zásob nafty uskladní v Německu. Tímto krokem má ušetřit desítky milionů korun. Na druhou stranu někteří odborníci tvrdí, že v případě skutečné krize mohou být s dostupností zásob nafty umístěných v zahraničí problémy. Kovy na ústupu**

Zatímco u ropy budou zásoby státních hmotných rezerv narůstat, u jiných strategických surovin dojde k poklesu. Týká se to například barevných kovů, především mědi, hliníku, niklu, olova a zinku.

Naopak nově se uvažuje o zřízení strategických rezerv jaderného paliva pro elektrárny v Dukovanech a Temelíně. Ve hře jsou dvě varianty financování - buď bude mít zodpovědnost za ochraňování zásob jaderného paliva stát prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv, anebo energetická společnost ČEZ provozující jaderné elektrárny.

Neustálé diskuse o zvyšování strategických zásob surovin pro výrobu pohonných hmot automobilů, zdroje tepla pro domácnosti i pro výrobu elektřiny ukazují, jak je země závislá na dovážených surovinách. Kromě investování miliard do větších zásobníků a delších potrubí by proto Česko mělo přijímat také opatření ke snížení závislosti na dovážených energetických surovinách. Tou nejlevnější cestou jsou energetické úspory, v nichž mají tuzemské domácnosti i podniky stále velký potenciál. Tou druhou, i když to v současné době v Česku asi není příliš populární, je z dlouhodobého hlediska zvyšování podílu dvou nejperspektivnějších a nejčistších zdrojů obnovitelné energie. Tedy solárních a geotermálních zdrojů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče