Českého ševce hodili přes palubu

23. května 2005, 00:00 - BLANKA RŮŽIČKOVÁ
23. května 2005, 00:00

PREZIDENT OBUVNICKÉ A KOŽEDĚLNÉ ASOCIACE PETR KUBÁT:Drobní výrobci obuvi tvrdí, že stát neochránil jejich investice. A před časem oznámili, že budou Českou republiku žalovat o náhradu škody. * Mluvíte o žalobě na český stát. Proč jste ji dosud nepodali? Nenašli jsme právníka, který by do toho šel.

PREZIDENT OBUVNICKÉ A KOŽEDĚLNÉ ASOCIACE PETR KUBÁT:

Drobní výrobci obuvi tvrdí, že stát neochránil jejich investice. A před časem oznámili, že budou Českou republiku žalovat o náhradu škody.

* Mluvíte o žalobě na český stát. Proč jste ji dosud nepodali?

Nenašli jsme právníka, který by do toho šel. Jsme v obtížné situaci - pro organizaci typu asociace by to bylo po právní stránce velmi složité a proto i drahé. Škoda navíc nevznikla asociaci, ale jednotlivým firmám. Každá z nich by je musela vyčíslit sama za sebe.

* Jaké škody jim vznikly?

Asociace už deset let a marně žádá, aby stát vytvořil rovné podmínky na trhu podnikání s obuví a textilem. Čím dál víc se tady uplatňuje kategorie „takypodnikatelů“ - nekalá konkurence, pro niž neplatí žádná pravidla ani české zákony. Mluvím o dovozu zboží z Číny a jeho prodeji na vietnamských tržištích. A o tom, že stát tuto situaci dlouhodobě toleruje.

* V zemi s obuvnickou tradicí asi musí lidem z branže hodně vadit, že si dnes Češi kupují boty od Vietnamců.

Nejsem xenofobní, vadí mi ten systém. Fakt, že čeští úředníci nic nedělají. A že ani vládní politiky netrápí, že stát tady přichází na daních a celních poplatcích o stovky miliard korun. Samozřejmě jim vytýkám i to, že hodili českého ševce přes palubu.

* To jsou dost silná slova.

Proč? Česká republika se plně otevřela dovozům obuvi z Asie, a když jsme požadovali jejich omezení, nikdo na to neslyšel. Poláci, Maďaři, Slováci, všichni si svůj trh nějak chránili, ale česká vláda o omezení dovozu textilu a obuvi vyjednávat s Čínou nechtěla. Preferovala jiná odvětví. Když měl obuvnický průmysl první problémy, protože nedostal zaplaceno za zboží z Ruska, neoddlužila ho. Ve stejné době přitom šly dvě miliardy korun státní pomoci do Královopolské strojírny, která za tři měsíce skončila v konkurzu.

* Nezahájili jste boj proti čínskému importu příliš pozdě?

Naopak. My jsme stále křičeli, ale úředníci nás odbývali tím, že nemáme zákon, který by nám umožnil dovozy omezit. Přitom už v roce 1995, kdy jsme vstoupili do WTO, jsme ten zákon měli mít. Nakonec začal platit až v polovině roku 2000, kdy teprve mohlo být zahájeno šetření, zda omezení dovozu potřebujeme. Ministerstvo průmyslu nejprve to šetření protahovalo a pak nám sdělilo, že se neprokázala příčinná souvislost mezi dovozy a újmou, kterou naše odvětví utrpělo.

* Jaké argumenty jste měli vy?

Alarmující čísla o růstu dovozů a proti nim údaje o rovněž alarmujícím úbytku pracovních míst v českém obuvnickém průmyslu. A také o nekalé konkurenci v podobě neproclených nebo poddeklarovaných dovozů. Ta čísla zcela jasně vypovídala pro zavedení antiimportních bariér, ale chyběla politická vůle. Tehdejším vládním představitelům šlo hlavně o to, aby další průmysl - strojírenský, automobilový a energetika - mohl vyvážet do Číny. Zašlo to až tak daleko, že ministr průmyslu Grégr tehdy vyhodil ze svého úřadu člověka, který se snažil našemu odvětví pomoci.

* Vy jste ale bránili konkurenci.

Vůbec nešlo o to, že by ševci žádali od státu ochranu před konkurencí. My jsme jen žádali, aby zabránil nelegálním dovozům. A aby přestal tolerovat nezdaněný prodej na tržištích. Jenže při jednání s politiky a vysoce postavenými úředníky jsme se bohužel setkali i s názorem, že přece ta tržiště také musí existovat. Aby méně movití lidé měli možnost někde levně nakoupit. Pravomoc kontrol na tržištích mají i starostové. Ale každý to raději nechá být, aby lidem, svým voličům, nevzal levné tenisky.

* Nebyl problém spíš v tom, že jste nedokázali čínskému dovozu konkurovat cenou?

Jak bychom to mohli dokázat, když to je vyloženě nekalá konkurence. S cenami mohla jít dolů, protože neplatí clo a ve většině případů ani daně. A státní instituce, které mají dohlížet na řádné proclení dováženého zboží, výběr daní a případně to, aby vietnamští prodejci nezaměstnávali lidi načerno, tento fakt totálně ignorují. Takže Česko má světový primát: tady se na tržištích prodávají boty za ceny, které nejsou reálné ani v Číně.

* Jsou snad v Číně boty dražší?

Takto obecně to asi nelze říct. Ale zkuste počítat. Z údajů o dovozech, které slouží jako podklad pro výběr daní, vyplývá naprosto neuvěřitelná věc: že dovozci nakoupili v Číně jeden pár obuvi v průměru za 54 korun. A to je cena, za niž dnes nekoupíte - nejen v Česku ale nikde na světě, tedy ani v Číně - ani ten nejlevnější materiál. Sám jsem kdysi boty v Číně nakupoval, pracoval jsem pro jednu obchodní firmu, dovozce do Evropy. Takže vím, že tam za padesát korun pořídíte tak akorát pantofle nebo ryze textilní obuv.

* Budete ještě dál bojovat?

Snažíme se. Letos se nám podařilo uspořádat tady ve Zlíně výjezdní zasedání pro poslance hospodářského výboru. Shodli jsme se, že by se s tím mělo něco dělat. A že by možná stačilo jen důsledně využívat pravomoci, které mají jak celníci, tak i finanční úřady a úřady práce.

* Jaký je výsledek?

Poslanci slíbili, že budou chtít, aby jednotlivá ministerstva předložila do dubna návrhy řešení této situace, ale zatím se nic neděje. Koordinátorem by mělo být ministerstvo průmyslu. Hlavní problém vidím v tom, že tam sedí lidé, kteří berou pořád stejné peníze, ať něco dělají nebo ne.

* Takže neradostné perspektivy odvětví.

Už z toho začínám být unavený. Když vidíte tu ignoranci, nezájem a to, že pokud ti lidi vůbec něco dělají, tak jenom proto, aby se udrželi na svých místech… Jeden příklad za všechny: když bylo tady ve Zlíně to zasedání, měl přijet ministr Urban, ale ten pak musel odletět do Číny „budovat zázemí“ pro české podnikatele. Za sebe poslal náměstka Tlapu, ale ten musel řešit pomoc pro země postižené tsunami, takže ministerstvo nakonec delegovalo člověka, který má na starosti lesní hospodářství. Ten sice přijel s nějakým dalším kolegou, ale když je poslanci vyzvali, aby k danému tématu něco řekl, tak se omluvili, že bohužel o této problematice nic neví.

* Postaví se ještě někdy český obuvnický průmysl na nohy?

Myslím, že ty možnosti by tady byly, kdyby k tomu existovaly jiné podmínky. Vezměte si Polsko. Tam se dnes malosériově vyrábí 55 až 60 milionů párů ročně.

* Ale ani jinde v Evropě se obuvnické výrobě už nedaří

V Itálii se stále ještě vyrábí to, co dřív -na 250 milionů párů ročně. Většinou malosériově a v malých firmách, v průměru s dvanácti zaměstnanci. Kromě tradice tam ovšem mají i dobře zorganizovaný obchod a zboží dokážou vyvážet do celého světa.

* Mohli bychom se stát druhou Itálií?

To asi ne, my nemáme takovou tradici, co se týká módy. Itálie v ní byla vždycky na špičce, vždycky udávala tón. My jsme tu naopak měli před revolucí velkovýrobu a v designu jsme čím dál víc pokulhávali s tím, jak se ta výroba orientovala na země RVHP.

* Obviňujete stát, ale není nynější úpadek české obuvnické výroby spíše důsledkem ztráty těchto trhů?

Je pravda, že tu velkovýrobu táhl sovětský trh, kam jsme ročně vyváželi desítky milionů párů. Jenže o tento východní trh jsme přišli i kvůli necitlivé politice v rámci porevoluční euforie. V podstatě jsme ho odepsali.

* Přežije obuvnická výroba v Čechách rok 2010?

Věřím, že minimálně úzká specializace přežije.

* V čem mohou být dnes domácí výrobci úspěšní?

Jsme přesvědčení, že umí udělat kvalitní, pohodlnou a hlavně zdravotně nezávadnou obuv. Věříme, že ta tradice tady zůstane a že je tam ještě i prostor pro nějaký rozvoj. Ale nesměla by tady přetrvávat situace, kdy nás nelegální dovozy tlačí do neúnosných cen, na kterých nic nevyděláme.

* PETR KUBÁT je soukromý podnikatel, majitel firmy D. P. K.

Firma má 25 zaměstnanců a v Březolupech u Zlína vyrábí dětskou obuv.

Prezidentem České obuvnické a kožedělné asociace je od jara minulého roku.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče