České mléko a stroje míří na Saharu

17. května 2010, 14:00 - Tomáš Stingl, Alžír
17. května 2010, 14:00

Bránu do severoafrického Alžírska otevřela koncem února obchodní delegace vedená dvěma českými ministry. Češi se tak po dlouhé odmlce vracejí na trh, kde byli kdysi velmi oblíbeni. Pouštní stát projevil zájem například o české sušené mléko, stroje či o pomoc při zalesňování země.

Autor: Shutterstock

Když v Alžírsku někomu řeknete, že jste z České republiky, reakcí bude obvykle přátelský úsměv a uznalé pokývání hlavou. Češi jsou v myslích mnoha alžírských obyvatel zapsáni jako ten sympatický národ, který saharské zemi pomáhal budovat hospodářství a infrastrukturu poté, co v šedesátých letech vybojovala nezávislost na Francii.

V moderní éře se ale české podniky z Alžírska vytratily. Přelomem ve vzájemných vztazích byla až velká obchodní mise, která navštívila Alžír koncem letošního února. Svou účastí ji zaštítili i ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský a ministr zemědělství Jakub Šebesta, s nimiž do Alžíru přiletělo na třicet českých byznysmenů.

„Naši alžírští partneři ocenili, že Česko konečně opět projevilo na nejvyšší úrovni zájem o obchod s Alžírskem. Ptali se nás - kde jste posledních deset patnáct let byli? Máme vás rádi a stojíme o vzájemný obchod,“ řekl po jednání ministr Tošovský.

Alžírský ministr průmyslu a podpory investic Abdelhamid Temmar připomněl, že právě nyní je pro české firmy ideální šance zapojit se do rozsáhlého projektu modernizace Alžírska. „Pro nejbližší tři roky jsme připravili plán na rozvoj infrastruktury a průmyslu v objemu 150 miliard dolarů,“ sdělil Temmar.

Právě státní zakázky jsou přitom v Alžírsku klíčové. Vláda totiž stále kontroluje většinu velkých průmyslových podniků a díky příj­mům z prodeje ropy a zemního plynu má dostatek peněz. Alžírsko je ve vývozu ropy dvanáctým a v exportu plynu dokonce třetím největším vývozcem na světě. Příjmy z těžby tvoří téměř čtyřicet procent hrubého domácího produktu země. Alžírsko tím pádem také není tolik zranitelné ekonomickou krizí.

Averze k francouzským kolonialistům pomohla podnikům z Východu

Někdejší Československo si vytvořilo v obchodu s Alžírskem vynikající tradici. Mělo to svou historickou logiku. Severoafrickou zemi sevřenou z jedné strany Saharou a z druhé strany Středozemním mořem zničila v padesátých a šedesátých letech krvavá válka za osvobození z francouzské kolonizační nadvlády. Během vleklého konfliktu zahynulo na dva miliony Alžířanů. Až v roce 1962 byli Francouzi ze země definitivně vyhnáni a nově vzniklý stát s arabským a berberským obyvatelstvem se spíš než na západní mocnosti logicky orientoval na spolupráci se sovětským blokem.

Československo tak mohlo pomáhat při rekonstrukci Alžírska jak dodávkami zboží, tak i investičních celků. „Sám jsem se například koncem sedmdesátých let podílel na zprovoznění šesti set československých strojů v jedné zdejší továrně na výrobu pump,“ vzpomíná předseda představenstva společnosti Strojimport Miroslav Otépka.

„Když tady v Alžírsku otevřete dveře jakékoliv dílny, téměř jistě tam vždycky najdete nějakou frézu z Olomouce nebo vrtačku z Dačic,“ podotýká k tomu ředitel Svazu strojírenské technologie Ivan Čapek.

Úrodná země bez úrody Po roce 1989 ale nastala v česko-alžírských obchodních vztazích dlouhá odmlka. Nejen proto, že se svobodné Česko v exportu snad až příliš jednostranně zaměřilo na vyspělé trhy. Důvodem byla také nestabilita v Alžírsku, kde došlo k několika státním převratům a mnoha násilnostem. V posledních letech se ale situace zklidnila, umírněná vláda chce přilákat zahraniční investory a také zprivatizovat část velkých podniků. S čím konkrétně by dnes mohly české firmy v Alžírsku uspět? Jednak s potravinářskými výrobky, protože pouštní země s 36 miliony obyvatel musí zhruba 80 procent potravin dovážet. „Uvažuje se například o dovozu českého sušeného mléka. Ve zdejších klimatických podmínkách je praktičtější než čerstvé mléko,“ vysvětluje ministr země­dělství Jakub Šebesta. Podle něj by ovšem čeští odborníci mohli pomoci i při budování zemědělských farem přímo v Alžírsku. Země má totiž obrovský a v současnosti nevyužitý agrární potenciál. „Je zde více srážek než v okolních severoafrických státech. Ale přitom považte, že země, která kdysi zásobovala potravinami celou Francii, musí dnes sama dovážet mandarinky z Maroka,“ ilustruje Jakub Šebesta. Postup pouště má zastavit les Alžírsko také rozjíždí ambiciózní plán na zalesnění země. Cílem je jednak získat dřevo jako materiál, jednak zabránit postupu pouště, jež dnes pokrývá již téměř čtyři pětiny z celkové rozlohy Alžírska. „V tom mohou také pomoci čeští odborníci, kteří mají například již úspěšnou zkušenost se zalesňováním suchých oblastí na jiho­americkém kontinentu,“ připomíná ministr zemědělství Jakub Šebesta. Alžírsko chce rekonstruovat a rozšířit svůj petrochemický průmysl, na čemž by se také mohly podílet české firmy. A nenasycený trh vítá prakticky veškeré druhy spotřebního zboží. „Stručně řečeno, jde o klasickou ukázku země, která potřebuje úplně všechno a při­tom na to má peníze,“ shrnuje náměstek ministra zahraničí Hynek Kmoníček. Vzájemný obchod je ale zatím hluboce pod možnostmi. V posledních letech se český roční vývoz do Alžírska pohyboval v rozmezí 60 až 80 milionů dolarů, dovoz je s výjimkou ropy a plynu téměř úplně zanedbatelný. Obchodní bilanci navíc zkresluje fakt, že některé dodávky jdou přes třetí státy. Alžírsko tak například nedávno přes prostředníky dovezlo české obilí a české automobily za dva miliony dolarů. Cílem současné snahy je tedy i napřímení obchodních vztahů. Nabídli jsme dřevo i pojízdná jatka |ALŽÍRSKÁ LIDOVÁ A DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA|
|
Počet obyvatel: 36 milionů Rozloha: 2382 tisíc km2 Hlavní město: Alžír (3,5 milionu obyvatel) Měna: Dinár (100 dinárů je asi 27 korun)|
Některé české firmy se o obchody ve velkém již pokusily. Jako jeden z prvních se na alžírský trh vrátil již zmíněný Stojimport. „Za poslední čtyři sezony dodáváme do Alžírska ročně stroje asi za 30 milionů korun. Teď finišujeme další velkou zakázku. Jde o modernizaci kovárny na výrobu zbraní za 700 tisíc eur,“ říká předseda představenstva Strojimportu Miroslav Otépka. „Během obchodní mise jsem mluvil s Alžířany také o možnosti dodání klasického investičního celku. Šlo by o míchárnu cementu,“ zmiňuje další možnou zakázku Otépka. Zajímavý nápad představil v Alžírsku Vít Škrobánek, majitel opavské společnosti Cargo design. Firma vyrábí speciální nákladní vozy na přepravu dobytka, televizní přenosové vozy či přepravní vozy pro formuli. Alžírským zájemcům Škrobánek ale mimo jiní nabídnul i kamion, který by fungoval jako pojízdná jatka. „V tak obrovské zemi jsou stacionární jatka nepraktická. Vůz by mohl naopak jezdit i do odlehlých vesnic nebo pouštních osad a zpracovávat maso z ovcí nebo velbloudů přímo na místě. Navíc by zajistil humánní porážku zvířat. Viděl jsem videozáznam z toho, jak jsou porážena v současnosti, a je to velmi nešetrný způsob. Kapacita pojízdných jatek je třicet až čtyřicet velbloudů denně,“ vysvětluje Škrobánek s tím, že vůz by vyšel zhruba na 17 milionů korun. Přímé dodávky českého dřeva nabídla Alžírsku společnost Less & Timber. „V Alžírsku je velká poptávka po dřevě. Zatím ho nakupují hlavně z Finska, z Rakouska, tak jsme si řekli, proč jim nenabídnout to naše. Během mise jsem se setkal se dvěma případnými alžírskými partnery, kteří by nás tu mohli zastupovat,“ říká ředitel společnosti Ladislav Prchal. O možnost dodávat Alžírsku nákladní vozy již delší dobu usiluje společnost Tatra. Té se ale zatím nepodařilo prorazit, a navíc naráží na kuriózní problém – Alžířané si ji pletou s méně kvalitní indickou značkou TATA. Na indickou a čínskou konkurenci narážejí také strojaři. „Alžírsko je zralé na generační obměnu strojů. Místo těch starších bychom sem rádi dodávali moderní CNC stroje řízené počítačem. Na trhu ale zatím dominují indické a čínské výrobky díky ceně,“ uvádí ředitel Svazu strojírenské tech­nologie Ivan Čapek. Vzájemný obchod je pod svými možnostmi i v opačném směru, tedy z Alžírska do České republiky. Nabízí se jednak samozřejmě dovoz některých druhů ovoce, zejména datlí. „S trochou nadsázky lze říct, že zelenina a ovoce, které tady produkují, bychom v Evropě vzhledem k tradičním postupům pěstování označovali nálepkou bio,“ podotýká ministr zemědělství Jakub Šebesta. Zásadní význam má ale především nákup ropy a zejména plynu. Ten by měl mít v budoucnosti význam hlavně geopolitický. Díky dodávkám z Alžírska by totiž Česko mohlo dále snížit svou závislost na plynu z Ruska. Ozvat se jednou za půl roku nestačí

Alžírský trh má ovšem pro českého investora i svá úskalí. Jednak již zmíněnou asijskou konkurenci. „Především Číňané jsou v současnosti v Alžírsku neuvěřitelně aktivní. Česká firma musí partnera přesvědčit, že i když je možná dražší, stojí její práce za to,“ říká Khalil Shamma, obchodní rada české ambasády v Alžírsku. „Českým podnikatelům bych doporučil, aby se jich alespoň pět šest dohodlo a otevřeli si tady společnou kancelář. Stačí v ní pak v zásadě jeden člověk, který je bude zastupovat, sledovat vypisování veřejných zakázek, vytipovávat vhodné obchodní partnery a udržovat kontakty s nimi,“ pokračuje Shamma. „Arabovi se totiž nestačí ozvat jednou za půl roku a jen rychle vyřídit obchodní věci. Ne, musíte mu pravidelně volat, ptát se jak se má, jak se vede jeho rodině, prostě budovat vztah. Jinak na vás rychle zapomene,“ říká Khalil Shamma, který má z arabského obchodního světa mnohaleté zkušenosti.

Raději francouzsky než anglicky**

Někteří podnikatelé mohou v Alžírsku narazit také na jazykovou bariéru. Není sice nezbytné mít arabského tlumočníka, stejně jako v celé oblasti severozápadní Afriky je ale i zde před angličtinou upřednostňována francouzština. Tou mluví plynule většina obchodníků. Za francouzské kolonizační éry byla dokonce jediným jazykem, který se na místních základních školách vyučoval. S obligátní angličtinou mohou být naopak problémy.

Na potíže s platební morálkou na alžírském trhu upozorňuje ve své analýze poradenská společnost Dun & Bradstreet. „I ty nejlepší alžírské společnosti mají problém doručit platby svým dodavatelům, protože banky zadržují firmami odeslané platby mnoho dní, v některých případech dokonce i tři měsíce. A týká se to jak domácích, tak i zahraničních plateb,“ varuje ředitelka společnosti Alena Seoud.

Případná nejistota českého investora by ale mohla vzít v nejbližší době za své. „Letos by totiž měly vstoupit v platnost mezi Českem a Alžírskem dva klíčové dokumenty. Dohoda o ochraně investic a smlouva o zamezení dvojího zdanění,“ říká náměstek ministra zahraničích věcí Hynek Kmoníček.

Všichni podnikatelé i státní představitelé se každopádně shodují, že rozjet obchod s Alžírskem naplno bude běh na dlouhé trati. Únorová mise tak byla jen prvním přátelským podáním ruky a zmapováním terénu. Zda se zúročí v podobě nových zakázek, to by mohlo být zřetelnější až po reciproční návštěvě Alžířanů v Česku. „Pozvali jsme naše protějšky na návštěvu do Prahy. Termín ještě není upřesněn, ale byl bych rád, kdyby proběhla už letos v létě,“ naznačuje ministr průmyslu a dopravy Vladimír Tošovský.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče