Česká státnost: Boleslav, či Václav?

30. září 2002, 00:00 - Dušan Šrámek
30. září 2002, 00:00

Nevýznamného lokálního knížete vystřídal schopnější bratr Den české státnosti bývá spojen se jménem knížete Václava I., katolickou církví zvaného "svatý Václav". Z historického hlediska šlo však o průměrného, ne-li podprůměrného panovníka, o němž se v podstatě vše dozvídáme pouze z legend, jejichž historičnost je přinejmenším problematická.

Nevýznamného lokálního knížete vystřídal schopnější bratr

Den české státnosti bývá spojen se jménem knížete Václava I., katolickou církví zvaného „svatý Václav“. Z historického hlediska šlo však o průměrného, ne-li podprůměrného panovníka, o němž se v podstatě vše dozvídáme pouze z legend, jejichž historičnost je přinejmenším problematická. Stačí vzpomenout vášnivých diskuzí o skutečném datu Václavova skonu, kdy se ještě dnes ne všichni historikové shodují na roku 936. Problematický z hlediska toho, zda se jednalo skutečně o vraždu či o nešťastnou náhodu, je i samotný fakt Václavovy tragické smrti.

Příčina rozmíšky je nejasná

Dnes už se ani nedozvíme, co bylo příčinou napjatého vztahu mezi oběma přemyslovskými bratry, jejichž jména znamenají vlastně to samé -více slávy. Není vyloučeno, že souboj mezi nimi se táhl již od smrti jejich otce Vratislava I. roku 921. Tehdy nastoupil na trůn Václav. Podle některých hypotéz byl sice mladším z obou bratrů, měl ale to štěstí, že se narodil již jako knížecí syn, a tak měl přednostní nárok na trůn. To mohlo poznamenat bratrské vztahy, stejně tak to mohl být střet o politickou koncepci rodícího se českého státu a o jeho zahraniční orientaci, která u Václava vedla až možná k přílišné závislosti na Sasku. To právě po Francích a Bavorsku začalo přebírat štafetu nejenom německého, ale i středoevropského hegemona.

Hašteření po pitce?

O tento případný střet ale s největší pravděpodobností onoho osudového 28. září 936 na Boleslavě dvorci, kam pozval svého knížecího bratra, nešlo. Zkusme si situaci představit takto. Po bujaré noční pitce přicházejí oba bratři ráno téměř shodně ke kostelu. Zde dochází k výměně názorů, Boleslav vytahuje meč z pochvy, a chce jím praštit Václava čepelí naplocho. To, že by jej chtěl seknout, je nesmysl. Románský meč byl krátký, těžký, a holou rukou nemohl jeho ránu nikdo nechráněný vykrýt. Zvláště, když pocházela od cvičeněného bojovníka. Václavovi se však podařilo nejenom ránu vykrýt, ale vytrhnout meč Boleslavovi z ruky. V tom přispěchá stráž. Vidí svého pána odzbrojeného, knížete Václava s namířeným mečem proti němu. Nezaváhala. Rychlý odjezd do Prahy, kde byla na Hradě vyvražděna Václavova družina, pak převrat na trůně logicky dokončil.

Vzestup českého knížectví za Boleslava

Ať již došlo k tragédii jakkoli, nástupem Boleslava I. na trůn význam českého knížectví rapidně vzrůstá. Celých čtrnát let, až do roku 950, se mu dařilo bojovat s německým císařem Otou I. Po podrobení se císaři při obléhání doposud neidentifikovaného hradu kdesi v Čechách a po společném vítězství nad Maďary na Lechu o pět let později si Boleslav I. uvolnil ruce k expanzi směrem na severovýchod a východ od dosavadní přemyslovské domény a zároveň k podrobení doposud nepodrobených českých kmenů, které zatím příslušely k svazku českých zemí pouze formálně. Expanzi Boleslava I. a po jeho smrti od roku 967 jeho syna Boleslava II. nakonec padla za obět nejenom Morava, ale celé jižní Polsko s Krakovem a část západní Ukrajiny téměř ke Kyjevu.

Vyvraždění Slavníkovců

Boleslavovi a jeho potomkům se dařilo sjednocovat i území v České kotlině, které v době Václavovy smrti zaujímalo maximálně prostor dnešního Středočeského kraje. Jediným územím, které se Boleslavům nedařilo ovládnout, bylo východočeské území Slavníkovců. I tam došlo ale ke zvratu, který je kouzlem nechtěného opět spojen s magickým 28. zářím, i když o mnoho let později, v roce 995. Ten den totiž byla dobyta a zcela vyvrácena Libice Bílá, centrální slavníkovské hradiště. Když se vojsko Boleslava II. šikovalo toho dne k rozhodující zteči, snažili se jej podle kronikáře Kosmy obránci přesvědčit, aby ten den neútočili, že je den patrona země české. „Je-li vaším svatým Václav, je našim svatým Boleslav!“ zvolali však útočníci, vyrazivše do útoku. Z Libice nezůstal kámen na kameni, vyvražděna byla i nemluvňata.

U zrodu české státnosti stály politické vraždy

Hovoří-li se dnes o Dni české státnosti, z hlediska skutečného významu je oním dnem 28. září roku 995. Vyvražděním Slavníkovců došlo ke skutečnému sjednocení státu. První z obou dat, 28. září 936, mělo pouze ten význam, že namísto nevýznamného lokálního knížete nastoupil na trůn panovník, který dohlédl z Pražského hradu dále než za vltavský brod. Ironií dějin pouze je, že naším státním svátkem vážícím se k nejstarším tradicím, se stal den, kdy došlo k politickým vraždám. Na objektivním významu obou událostí pro českou státnost to ovšem nic nemění.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče