Česká republika vstoupí do Evropské unie

23. června 2003, 00:00 - Jiří Bigas
23. června 2003, 00:00

Víkendové referendum dopadlo podle přání vlády. V ětšina občanů, kteří hlasovali, se vyslovila pro vstup do Evropské unie. Tak dobrou zprávu čekali jen opravdoví optimisté: Češi se vydali do Evropské unie s hlasitým ano, napsal Respekt. V íce než polovina jich přišla k hlasovacím urnám a tři čtvrtiny se pak rozhodly pro Brusel.

Etapa hamletovských úvah, zda být, či nebýt v Unii, končí. Nastává čas pro otázku zásadnější: Co tam budeme dělat? Deníky Bohemia napsaly: O uplynulém víkendu jsme řekli rozhodné ano našemu vstupu do Evropy. Je to dobře. Politici z toho mají ovšem větší radost než občané, kteří o tomto aktu rozhodli. Ujistili veřejnost o tom, že nemusí mít strach z růstu cen, federalizace Evropy a z vražedné konkurence. Politikům však hrozí nebezpečí, že jejich hrdost a dojetí nad úspěchem může brzy vyprchat. Měli jsme si prý samostatnosti více užít, říkal titulek rozhovoru s Václavem Klausem o vstupu do U nie. Já za sebe můžu říct, že jsem si už užil docela dost, napsal Jan Kraus v časopisu Týden. Některých zvláštností naší samostatnosti jsem dokonce nejen sytý, ale malinko i přesycený. Ono se to halt jinak užívá jako představitel politické moci, která systém buduje a tvaruje, a jinak jako občan, který je budován a tvarován. Klaus neprožil ani vteřinu jako obyčejný občan v systému, o němž tak rád teoretizuje. A už neprožije. Připravil se tím o hodně zábavy, ale i některá cenná poznání. Média víc než výsledek referenda komentovala dlouhé mlčení prezidenta Václava Klause, které nezapadá do vládních oslav, ani neodpovídá postavení hlavy státu. Kam se poděl po referendu Václav Klaus? Proč prezident, který chce být vždycky v popředí a na všechno má názor, tentokrát uhýbal a skrýval se, ptala se MF Dnes. Prezident, který dokáže být středem publicity, měl tisíc a jednu příležitost jak k lidem promluvit, kdyby chtěl. Proč to neudělal? Nedozvíme se, jaké vysvětlení platí. Jisté však je, že člověk, který nedokáže být s občany při tak zásadním rozhodnutí, v roli prezidenta zklamal. Václav Klaus prodělal o víkendu nějaký vnitřní zápas, přidalo se Právo. V eřejně se takřka neprojevil a můžeme jen hádat, co se odehrálo v jeho nitru. Duševní pochody občana Klause by nemusely nikoho zajímat. Jenže se před několika měsíci nechal zvolit prezidentem. V elmi o to usiloval, leccos v souvislosti se svým novým působením slíbil. Stál o to, projevit se jako aktivní hlava státu. O minulém víkendu se zachoval v rozporu s tímto slibem.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče