Česká republika má stále co nabídnout

04. listopadu 2002, 00:00 - Vlastimil Zima
04. listopadu 2002, 00:00

Jen spokojený host se znovu vrátí tam, kde utratil svoje peníze za kvalitní služby Cestovní ruch, gastronomie, ubytování, balneologie - to všechno jsou pojmy, které v České republice snad ještě dokážeme nabízet turistům i lázeňským hostům. Naše pamětihodnosti, minerální vody, dobré pivo, moravské víno, typicky česká kuchyně nejsou všechno.

Jen spokojený host se znovu vrátí tam, kde utratil svoje peníze za kvalitní služby

Cestovní ruch, gastronomie, ubytování, balneologie - to všechno jsou pojmy, které v České republice snad ještě dokážeme nabízet turistům i lázeňským hostům.

Naše pamětihodnosti, minerální vody, dobré pivo, moravské víno, typicky česká kuchyně nejsou všechno. Návštěvníci ze zahraničí, ale i tuzemští turisté, je sice dokáží uznale ocenit, ale k tomu, aby se znovu vrátili, to často nestačí. Hosté chtějí za svoje peníze když ne vynikající, tak alespoň evropsky srovnatelnou kvalitu, za kterou pak rádi zaplatí, a teprve potom se rozhodují, zda přijedou opět. Ne ve všech místech a ve všech provozovnách to platí. Je jisté, že v široce rozvinuté síti hotelů, restaurací, hostelů, kempů, barů, bister a jiných osvěžoven si může každý vybrat podle svého gusta a podle stavu peněženky. Celá spousta okolností, které souvisejí s cestovním ruchem v nejširším slova smyslu, a zejména jejich chápání na nejrůznějších úrovních státní správy a hospodářství, dokáže ovlivnit spokojenost turisty či klienta lázeňského domu. Zdaleka nejde jen o zájem hoteliérů či hostinských na tržbách. Jde i o regionální rozvoj, o podporu domácích producentů potravin, nápojů, jiných druhů zboží, o rozvoj a kvalitu poskytovaných služeb. Jde o velice vážné otázky volající po tom, aby se jimi někdo opravdu seriózně zabýval. Je tak trochu nepochopitelné, že oborově cestovní ruch patřil občas pro obchod, občas pod místní rozvoj. Jeho přesouvání mezi ministerstvy připomíná přehazování horkého bramboru a svědčí spíše o nepochopení možností a cílů - společenských i hospodářských. I v nestátní sféře panuje poměrně velká roztříštěnost a někdy i řevnivost. Vždyť v oborech cestovního ruchu, hotelů, restaurací či cestovních kanceláří, které také tvoří velmi významnou složku, působí nejméně pět velkých organizací typu sdružení, asociace či společenstva. Některé pod záštitou Hospodářské komory ČR, jiné v různých sítích a řetězcích s mezinárodním napojením. Všechna tato uskupení se snaží prosadit to, co jejich členové považují za nejdůležitější a lze věřit, že to opravdu dělají zejména v zájmu klientů. Jde třeba mimo jiné o systém označování provozoven hotelů, ubytovacích zařízení apod. I když je možné navázat na tradici založenou již v první republice i na zahraniční zkušenosti přinejmenším v zemích EU, jsou stále potíže s koordinací při koncipování systému, který by při dobrovolném respektování dokázal říci klientům, do jak vybaveného hotelu vlastně přicházejí. Jsou ale oblasti, ve kterých se provozovatelé dokáží takříkajíc semknout a nechají se slyšet. Nyní jde především o přejímání práva Evropské unie a uplatňování nových předpisů. Konkrétně se nyní diskutuje o tom, co bude znamenat pro stravovací provozy případná úprava daně z přidané hodnoty, o které se v souvislosti s přistoupením k EU diskutuje, byť možná už pozdě, tedy po uzavření konkrétní kapitoly pro vyjednávání. Druhou oblastí jsou nové hygienické předpisy. Je jasné, že pro mnohé provozovatele nebude snadné se do nich vejít, protože nebudou mít dostatek prostředků na velké investice do svého, natož pronajatého majetku. Je to ale i výzva pro tuzemské výrobce, aby dokázali rozšířit svoji nabídku i s ohledem na menší stravovací provozy a přispět tak k udržení úrovně našeho stravování. A tím i postavení tradiční české, moravské a slezské kuchyně. Ani tradiční výjimečnost českého a moravského lázeňství nemusí být dlouholetou zárukou vysoké návštěvnosti lázní. Stále se projevuje propad v tuzemské klientele, který částečně nahrazují zahraniční hosté. Ale jsou pochopitelně náročnější a v lázních už nejde jen o balneologické provozy. Trendem je komplexní péče o hosta, například i po kulturní a společenské stránce.

Jaroslav Floder, šéfkuchař Interhotelu Voroněž Brno soudí, že národní kuchyně bude mít dokonce po vstupu do EU daleko větší šance na uplatnění. „Sice ani u nás není česká kuchyně vnímána jako zvlášť zdravá,“ říká, „je ale chuťově vyvážená, známá v celém světě a vždy, když se venku prezentuje, tak sklízí úspěchy. S ohledem na její charakter se nemůže někdo domnívat, že by na ni v cizině chodili konzumenti každý den. Budou ji vyhledávat, určitě si ji budou vybírat jako speciality z řecké, italské či mexické kuchyně. Samozřejmě, půjde stále více o propagaci zdravé výživy, zdravého životního stylu. Ale i když člověk žije zdravě, tak si pečenou kachnu nebo svíčkovou s knedlíkem přeci jen občas vychutná. Nemám obavy, že by česká kuchyně, z dlouhodobého pohledu, neobstála po vstupu do EU. I když to není snadné, budeme mít větší šance národní kuchyni prosadit na větší ploše.“ Samozřejmě reaguje i na aktuálně diskutovaná ohrožení, byť se netýkají jeho konkrétní práce, ale které registruje jako představitel Asociace kuchařů a cukrářů ČR. „Velký problém může být s hotovými jídly, která jsou u nás tradičnější než minutková či jiná kuchyně. Limity stanovené předpisy jsou přísné, ale některé technologické postupy v kuchyních potřebují přece jen svůj čas. Nemyslím ani na guláš, to není původní české jídlo, ale třeba na přípravu svíčkové. Nemyslím, že obtíže nepřekonáme. Myslím, že teď jde o takový typicky český křik a že najdeme cesty k řešení. Určitě budou tendence, aby se česká kuchyně odlehčila, třeba jinou než tradiční úpravou. Ale faktem je, že svíčková s rostlinnou šlehačkou není tak chutná.“ Na základě svých zkušeností, podpořených i prací v zahraničí, dokáže jasně definovat přednost české gastronomie. „Základ úspěchu je totiž v tom, že český kuchař se ještě pořád učí vařit. Ve světě je trendem využívání průmyslově připravených polotovarů. Rozšiřují se z malých provozů i do velkých. Takzvaně vaří nekvalifikovaný, tedy také levný personál. Opravdové kulinářské umění je vidět jen ve špičkových restauracích.“

KRESBA: JAN LIŠKA

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče