Češi se vracejí do říše ropy

25. března 2010, 05:39 - Tomáš Stingl
25. března 2010, 05:39

Irák dobře platí a má zájem prakticky o všechny výrobky i služby. Češi mají v této blízkovýchodní zemi skvělé jméno. Po roce 1989 ale vzájemný obchod téměř ustal. Teprve teď se začínají české firmy pomalu vracet. S čím musíte při vstupu na bohatý, ale tvrdý trh počítat?

Autor: Shutterstock

Po pádu režimu Saddáma Husajna v roce 2003 se stal Irák znovu lákavým trhem. Pro českého exportéra má přinejmenším tři přednosti. Především dobře platí. Petrodolary mu jen tak nedojdou. Země v Perském zálivu má druhé největší prokázané zásoby ropy na světě v závratném objemu 100 miliard barelů.

„Irácká vláda nyní finalizuje národní rozvojový plán na léta 2010 až 2014. Hodlá na něj přispět zhruba 200 miliardami dolarů,“ vyčísluje ohromující finanční možnosti Iráku česká velvyslankyně v Bagdádu Bronislava Tomášová. Díky příjmům z těžby přitom navíc není irácká ekonomika tolik zranitelná světovou hospodářskou recesí. Loni v listopadu také začal platit přelomový investiční zákon, který má do země přilákat zahraniční firmy.

Druhou výhodou je to, že poničený Irák s více než třiceti miliony obyvatel potřebuje po válce prakticky všechno. Potraviny, spotřební zboží, obnovu infrastruktury i průmyslu. „Pro české firmy má ale oproti konkurenci irácký trh ještě jedno plus. Češi na něm mají skvělé jméno,“ upozorňuje náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. Češi například pomáhali budovat irácký ropný průmysl. Postavili zhruba 60 procent všech v současnosti aktivních rafinerií. Společnost Sigma dodávala do země už od šedesátých let čerpací stanice. Zetor zase v Iráku vybudoval v roce 1970 montovnu traktorů.

Auta, traktory i munice

V devadesátých letech ale kvůli mezinárodnímu embargu na režim Saddáma Husajna klesl obchod prakticky na nulu. Po porážce režimu bylo prvním impulzem k obnově kontaktů 520 milionů korun, které uvolnila česká vláda na poválečnou obnovu Iráku. Pomoci se účastnily některé české firmy, přesto vzájemný obchod zůstával až do loňska celkově mizivě nízký.

Teprve loni se export poprvé přehoupl přes hranici dvou miliard korun, což představovalo meziročně trojnásobný růst. Vzájemný obchod navíc podpořila říjnová cesta ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Tošovského do Iráku, která byla po dlouhé době první velkou obchodní misí do této země.

Kdo jsou zatím hlavní investoři? Podobně jako v jiných regionech, i v Iráku investovala mezi prvními automobilka Škoda Auto. Loni například otevřela dvě prodejny ve městech Erbil a Sulajmáníja a prodala na 170 vozů typu Fabia a Octavia. Letos má do Iráku dodat i vozy pro taxislužbu.

Česká Zbrojovka Uherský Brod zase zajišťuje zbraně a munici pro irácké bezpečnostní složky. Ministerstvu obrany dodala munici zprostředkovaně také vlašimská společnost Sellier a Bellot.

Firmy Prokop Engineering, Unis, Chemoprojekt a Technoexport se podílejí na obnově rafinerií. Společnosti GEOtest Brno a firma Wastech pracují v oblasti iráckého vodního hospodářství, stejně jako Sigmainvest. Uskupení CZ Corp navázalo spolupráci s iráckými železnicemi a na severu země projektuje přehrady.

Zajímavou zakázku získala společnost Gema Art. Ta ve starobylém severoiráckém městě Erbilu rekonstruuje tamější historické budovy.

Již zmíněný Zetor nabídl Iráku tisíc traktorů, o které projevil zájem irácký ministr průmyslu a nerostných surovin Fawzi Hariri při loňské návštěvě Prahy. Zetor se také přihlásil do nyní vypsaného velkého tendru na dodávku dvou a půl tisíce traktorů.

Atentátů ubývá

Všichni oslovení byznysmeni se ale shodují na jednom. I když je dnešní irácký trh velmi lákavý, vstoupit na něj je těžké a má to svá úskalí.

Podnikatele, který denně sleduje v televizi zprávy o sebevražedných útocích radikálů, asi jako první napadnou bezpečnostní rizika. I když je nelze přehlížet, situace se prý v poslední době zlepšila. „Statistiky útoků mluví jednoznačně: Ještě před pár lety dosahoval počet útoků v Bagdádu i více než 150 denně. Za poslední měsíc to byly tři až čtyři útoky. Bezpečnostní situace zůstává sice stále křehká, celkově se ale Irák ubírá ke stabilitě,“ konstatuje velvyslankyně Bronislava Tomášová.

Buď přes Američany, nebo šikovného prostředníka

Z obchodního hlediska tak leží hlavní problém jinde – kudy vstoupit na irácký trh. Většinu kanálů totiž kontrolují Američané. „Naše zkušenost je taková, že bez požehnání amerických úřadů prakticky nelze napřímo obchodovat,“ podotýká k tomu ředitel prodeje společnosti Sellier a Bellot Milan Nedvěd. „V minulosti jsme uskutečnili pouze menší dodávky americkým firmám. Ty na základě pověření americké vlády naše zboží zkompletované se zbožím amerických výrobců dodali Iráčanům,“ vysvětluje Nedvěd.

Podobnou cestou šla energetická společnost EGE. „V roce 2005 jsme realizovali montáž dvou bloků elektrárny Kirkuk. Naším zákazníkem však byla americká společnost, nikoliv místní firma. Přímo do styku s iráckými obchodníky jsme nepřišli,“ říká Zuzana Ševčíková z marketingového oddělení společnosti. „Jako zajímavost se tehdy v době po válečném konfliktu jevila doprava na stavbu. Létalo se americkými vojenskými speciály z Kuvajtu,“ podotýká.

Pokud chcete zkusit obchodovat s Iráčany přímo, je na začátku nezbytné najít v Iráku dobrého prostředníka. „Ideální je někdo z iráckých vládních rodin,“ říká k tomu předseda výkonného výboru Česko-arabské obchodní komory George Kara’a.

Prostředník se orientuje v místních zvyklostech, má kontakty, sleduje státní zakázky a jedná s místní samosprávou. Takové vhodné partnery se povedlo najít například společnosti Hydroprojekt, která projektovala stavbu přehrady u severoiráckého města Kifri. Firma se snažila tři roky marně proniknout na irácký trh, až dostala tip na jednu kurdskou rodinnou stavební firmu. Ta pak celý projekt zastupovala před iráckými úřady. „Schůzek jsme se účastnili i my a schvalovací komise nám dávala zabrat, ale hlavní tíhu jednání nesli naši partneři,“ říká Milan Moravec, který v Iráku Hydroprojekt reprezentoval.

Podle něj velmi dlouho trvá, než získáte důvěru Iráčanů. Jednání o ceně a technických podrobnostech projektu jsou neuvěřitelně zdlouhavá a vyčerpávající. Když už se ale strany konečně shodnou, úmluva platí. „Zaplatili do puntíku přesně tolik a v takovém časovém sledu, jak jsme byli dohodnuti. Je to i otázka jejich cti,“ podotýká Milan Moravec.

Kurdistán je svět sám pro sebe Při plánování vstupu na irácký trh je také nutné zvážit regionální odlišnosti. Z pohledu byznysu lze zjednodušeně zemi v současnosti rozdělit na tři odlišné regiony. Pro české podnikatele se zdá v současnosti jako nejpříhodnější právě Kurdistán, ležící na severu. Je klidný, k násilnostem tam dochází oproti zbytku Iráku jen sporadicky. Jako oblast trpící nedostatkem vody je tam navíc ideální uplatnění pro české firmy podnikající v oblasti vodního hospodářství. Naopak jižní část země v okolí města Basry je hlavním střediskem iráckého petrochemického průmyslu. Vedle obnovy rafinerií má potenciál také pro energetické společnosti. Nejproblematičtějším se jeví střed země, kde dochází zatím k největšímu počtu pumových útoků. Zde ležící Bagdád je ale na druhé straně pětimilionovou aglomerací s velkým obchodním potenciálem. Navíc je samozřejmě klíčový jako sídlo hlavních státních úřadů. Kolébka zemědělství musí potraviny dovážet Z hlediska odvětví se lze uplatnit prakticky s jakýmkoliv druhem zboží. Po válce zůstalo dvanáct milionů Iráčanů bez práce, což představuje až sedmdesátiprocentní nezaměstnanost, a vlastní výroba i zemědělství v Iráku upadá. Především se lze samozřejmě uplatnit v oboru dvou cenných tekutin – vody a ropy. Další velkou příležitostí pro české firmy začíná být zpracování odpadu a dodávky stojů. Chabá je ale kupodivu i zemědělská produkce Iráku. Smutnou ironií je, že oblast, která byla historicky kolébkou zemědělské činnosti lidstva, dnes musí dvě třetiny potravin dovážet. Zajímavá šance se rýsuje také v dodávkách zdravotnické techniky. „Mnoho Iráčanů dnes odjíždí za léčbou do zahraničí, protože zde se jim zatím odpovídající péče nedostává. V Iráku se proto nyní mnoho podnikatelů zaměřuje na budování soukromých klinik, které by mohly být lákavým doplňkem státního zdravotnictví,“ dává další tip velvyslankyně Bronislava Tomášová. Spojenci odcházejí, předvolební napětí roste**

Otevírající se irácký trh tedy skýtá velké možnosti, ale exportéra na něm rozhodně nečeká jen pohádka tisíce a jedné noci. O tom, jaké budou klima a celková budoucnost země, rozhodnou za pár dní parlamentní volby, které se mají konat 7. března. Pokud vyhraje umírněný proud, který reprezentuje již současná vláda premiéra Málikího, bude Irák stále zajímavějším cílem i pro české firmy.

Volby ale budou dramatické. V posledních týdnech se totiž vyostřily spory mezi šíity a menšinovými sunnity. Z etnického hlediska zase roste napětí mezi Araby a kurdskou menšinou. A násilnostmi se neustále připomínají i radikálové spojení s bývalou Saddámovou vládní stranou Baas.

Letošní rok bude pro podnikání v Iráku důležitý navíc ještě z jednoho důvodu. Spojené státy chtějí letos ze země stáhnout své bojové jednotky. Zbytek vojska má odejít příští rok. Zůstává tedy otázkou, nakolik bude Irák stabilní potom.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče