Češi se o práci bát nemusejí

06. ledna 2010, 12:51 - Petra Pelantová
06. ledna 2010, 12:51

Tuzemská ekonomika má našlápnuto na lepší časy, tvrdí šéf ING Finanční trhy

EURO: Jak byste popsal kondici české ekonomiky? Souhlasíte s některými optimisty, že nejhorší už máme za sebou?
ROBERTSON:
Základní ukazatele pro Českou republiku zlepšení naznačují. Ale je třeba rozlišit několik věcí. Podívejte se na sousední Německo, které je na tom mnohem lépe, což je pro český export, a tedy i celou ekonomiku jednoznačně pozitivní zpráva. Takže v tomto směru bude vidět v příštích několika měsících určité zlepšení i v Česku. Méně jasné je to, jak se bude vyvíjet domácí poptávka, maloobchodní tržby, investice v regionu. Nejprve zde musí nastat zlepšení exportu, a tedy i průmyslu, a teprve potom lze čekat pozitivní vývoj v dalších oblastech.

EURO: Naše ekonomika je závislá na vývoji v zahraničí. Nemáte přesto pocit, že se na to někdy až příliš spoléhá? Není to tak trochu záminka k tomu, že není třeba dělat nic?
ROBERTSON:
Mnoho zemí bylo při finanční krizi překvapeno, jak moc jsou závislé na ostatních státech. Nečekaly tak obrovský vliv. Když se podíváte na průmyslovou produkci během první poloviny roku 2009, vidíte, že Česká republika patří k nejhorším. Dařilo se jí hůře, než byl průměr eurozóny. To byly pro Česko těžké časy. Když ale země zase začne vyrábět naplno, což se děje nyní, tak o zlepšení není pochyb. Důležitá je i poptávka. Kdyby Češi byli jako Američané a půjčovali si více, dařilo by se lépe i ekonomice.

EURO: To myslíte vážně?
ROBERTSON:
Byl to jen takový příklad. Samozřejmě že Češi nechtějí být a nebudou nikdy jako Američané. Ale musíme se závislostí na okolních zemích počítat.

EURO: Co je tedy pro naši ekonomiku do budoucna největším rizikem?
ROBERTSON:
Právě vývoj v Německu. Jakmile se tamnímu průmyslu nebude dařit, přijde další pokles poptávky v Německu, což stáhne dolů i Českou republiku. Mohlo by se stát, že se ekonomika zcela zastaví a růst bude nula. Pokud se ale sousedům bude dařit, může nastartovat tuzemské hospodářství k růstu na tři až čtyři procenta. V průměru tedy příští rok v Česku očekáváme dvouprocentní růst.

EURO: Může pro to něco udělat vláda?
ROBERTSON:
Myslím, že příliš mnoho dělat nebude. Něco by udělat mohla a třeba by to opravdu pomohlo, ale v této obtížné situaci pravděpodobně nic neudělají.

EURO: Jaký očekáváte vývoj nezaměstnanosti?
ROBERTSON:
Nezaměstnanost v Americe dosáhne vrcholu v první polovině roku 2010, ta česká se dostane na vrchol o něco později. Pro ekonomiku je však v tomto ohledu víc než míra nezaměstnanosti důležitější, zda se lidé bojí o svá místa. Pokud totiž máte desetiprocentní nezaměstnanost, ale zbytek lidí normálně utrácí, neboť se nebojí o svou budoucnost, nejde o nic rizikového. Pokud ale nastane situace, že deset procent lidí je bez práce a zbytek zaměstnanců má strach, že o ni přijde, tudíž šetří a ani si nepůjčují, tak to znamená problém.

EURO: Myslíte si, že se lidé v Česku nebojí ztráty místa?
ROBERTSON:
V Americe se lidé přestali bát o práci okolo března 2009, což byl ten moment, kdy se trhy začaly zvedat. V Česku sice podle nás ještě nezaměstnanost vzroste o procento dvě, ale je zde skoro devadesát procent lidí, kteří se o práci bát nemusejí.

EURO: Když vypukla finanční krize, lidé obviňovali analytiky a ekonomy, že nedokázali její příchod předpovědět. Nyní kvůli tomu příliš neberou vážně, když ekonomové tvrdí, že nejhorší je za námi… ROBERTSON: Třeba v případě České republiky jsem ani já nepředpokládal, že dopad finanční krize bude tak silný, pokud jde o propad HDP. Kolegové z týmu analytiků eurozóny nebo i USA mi před rokem tvrdili, že ekonomika USA a eurozóny bude v roce 2009 růst. Naučili jsme se, že pokud jde o ekonomiky rozvíjejících se trhů, jsme rukojmí závislí na obrazu globální ekonomiky. Takže pokud stavíte na chybných předpokladech analyzujících globální vývoj, budete se mýlit také. Když budu predikovat vývoj ve střední a východní Evropě, mohu si samozřejmě udělat podkladové prognózy vývoje na USA, Čínu, Japonsko sám, abych nemusel spoléhat na cizí analýzy, jenže tímto směrem to prostě dělat nelze. Chyba byla v tom, že jsme dostatečně dobře neznali produkty typu CDO (credit default swap, směna úvěrového selhání – pozn. red.), ze kterých vznikla krize, nikdo nemohl tušit, co přijde. Stejně tak je těžké nyní říkat, jak se přesně bude situace vyvíjet.

EURO: Jak konkrétně může dění okolo Dubaje ovlivnit Českou republiku? ROBERTSON: Mohlo by to mít vliv. Ale nemyslím si, že to, co se stalo v Dubaji, je něco velkého. Šedesát miliard dolarů dluhu není zase až tak vysoké číslo. Okolnosti v Dubaji jsou podobné tomu, co se dělo v Kazachstánu. Investoři věřili, že kdyby banky v Kazachstánu půjčovaly příliš hodně peněz a dostaly se do potíží, tamní vláda jim pomůže. V Dubaji se rovněž spoléhalo na to, že Abú Zabí je zachrání. Pak přišly ratingové agentury a snížily hodnocení. Jenže stejně jako se zmýlily u Kazachstánu, netrefily se u Dubaje, neboť někdo přišel a nakonec hodil záchranné lano.
Šedesát miliard dolarů je ztráta pro mnohé banky i investory, ať už jsou z Evropy nebo z Asie. Může následovat to, že investoři se budou vyhýbat netransparentním regionům jako třeba právě Kazachstán nebo Dubaj a zaměří se na oblasti, kde své peníze dostanou zpět. Například na Českou republiku nebo Rusko, Brazílii. Tedy místa, kde investoři byli v posledních deseti letech bez problému vypláceni. V tomto směru by to tedy na Česko mohlo mít dopad.

EURO: Jmenujete Česko jako region, kde jsou peníze investorů v bezpečí. Co říkáte na zdejší státní rozpočet? Naše neustálé zadlužování přece může toto všechno ohrozit.
ROBERTSON:
Česko je opravdu pro investory jedno z nejbezpečnějších míst, kam umístit své prostředky. Před krizí byl veřejný dluh na úrovni třiceti procent hrubého domácího produktu. V příštích dvou letech se odhaduje na čtyřicet procent. To opravdu není nic strašného. Německo má sedmdesát procent, eurozóna pětasedmdesát, Francie je na osmdesáti. Pro Česko by bylo nebezpečné mnohem prudší zadlužování, tedy kdyby se dluh vůči HDP zdvojnásobil, což znamená na zhruba šedesát a více procent HDP. Češi se bojí deficitu státního rozpočtu na úrovni šesti procent, ale ostatní země mají deset, dvanáct procent. Takže se v případě České republiky není čeho obávat.

BOX
Charles Robertson (38)
Generální ředitel skupiny ING Finanční trhy zaměřené na výzkum rozvíjejících se trhů Evropy, Středního východu a Afriky. Vystudoval London School of Economics. Do ING Barings přišel v srpnu 1998 jako koordinátor výzkumu trhů střední Evropy. V roce 2004 byl povýšen na hlavního ekonoma pro region a v současnosti řídí tým dvaceti ekonomů. Před nástupem do ING působil ve společnosti Hilfe jako analytik pro východní Evropu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče