Češi a jejich čelní laloky

31. srpna 2012, 14:00 - Tomáš Plhoň, Euro
31. srpna 2012, 14:00

Domácnosti málo utrácejí. Zdá se, že v současnosti je to problém české ekonomiky číslo jedna. Ještě, než se začneme navážet do vlády a její fiskální politiky, která na tom má svými špatně načasovanými škrty lví podíl, chce se to podívat na trochu širší obrázek.

Popravdě, ekonomie jako věda nedokáže úplně uspokojivě odpovědět na to, proč se lidem nechtějí otevírat peněženky. Disponibilní příjmy Čechů neklesly i přes škrty zase tolik (nominální mzdy dokonce rostly). Banky rozhodně nesedí na penězích více než v předchozích letech. Nezaměstnanost se sice nelepší, ale ani zásadně nehorší. To všichni prostě ztratili rozum?

Ach, rozum. Lidská racionalita. Jak krásný by byl svět, jak nádherně funkční by byl kapitalismus nebýt emocí. Dovolte mi jednu hodně velkou odbočku (ale má smysl, slibuji). V první polovině 90.let zkoumal lidskou racionalitu neurolog jménem Antonio Damasio, když prováděl experiment na pacientech postižených poraněním čelního mozkového laloku, konkrétně centra, které je odpovědné za lidské emoce. Pacienti měli plně k dispozici celou šíři svého intelektu a byli schopni racionálních rozhodnutí. Nedělali ale nic. Byli letargičtí, nerozhodní, zkrátka neměli žádný hnací motor. Damasio na základě toho vytvořil vlastní teorii lidské racionality. Emoce, tvrdí, je to, co pohání lidská rozhodnutí. Potřebujeme impuls, důvod, počitek, abychom mohli volit mezi tím, co je pro nás nejlepší.


Čtěte další kometář autora:

Proč musíme růst


Zdá se mi, a snad při tom nebudu moc troufalý, že nálada v naší zemi prostě není dobrá. Máme strach z toho, co se děje ve světě, a zároveň už máme dost toho, co se děje doma (a není divu). Jistě, je trochu vachrlatá konstrukce spojovat to se spotřebitelskou poptávkou, ale podívejte se například na Estonsko. Tamější vláda naordinovala drsné škrty, překonávající naši představivost, a Estonci dokázali neuvěřitelným způsobem držet při sobě (bez jakýchkoliv masových demonstrací proti vládním krokům). Dnes rostou o 2,5 procenta. Češi mají pochopitelně čelní laloky naprosto v pořádku. Budu ale tvrdit, že s emocionálním stavem na tom moc dobře nejsme, a že se to promítá do způsobu, jakým pracujeme s našimi peněženkami.

Celou šlamastiku, v které se naše hospodářství nachází, to hází do trochu jiného světla. A to je to jediné, o co mi šlo. Pokud jste na konci čekali jednoduchý návod, asi vás zklamu. Na něco takového patrně snadno dostupný lék neexistuje. Takové ale skutečné problémy bývají.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče