Černozem brali i Němci

15. září 2011, 19:46 - Tomáš Pergler
15. září 2011, 19:46

Na stavu resortu se podepsala kolektivizace a Chruščovovy experimenty

Hlína černá doslova jako uhel. Když se promne, drolí se a mění v sypký a zároveň jakoby mastný prach. Ornice je mocná, do hloubky mívá často i přes metr. V Česku najdete podobnou zeminu jen v moravských úvalech nebo v Polabí. Nikde na světě jí ale není tolik jako na pláních jižního a středního Ruska, v oblasti nazývané příznačně „černozemí“. „Když Němci za druhé světové války vozili vojáky na ruskou frontu, nazpátek odváželi půdu a rozhazovali ji na písčitá pole v Sasku,“ říká Jiří Němec z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Na těchto půdách se daří téměř všemu, především pšenici a dalším obilovinám. Z jednoho hektaru se dá sklízet deset i více tun obilí,“ dodává.
I Rusové jsou si svého půdního bohatství dobře vědomi. Ostatně byl to právě jeden z nich, Vasilij Dokučajev, který koncem 19. století sestavil jednu z prvních odborných typologií půd. Horší už to ale bylo s využíváním jedinečného přírodního daru. Násilná kolektivizace nařízená Stalinem nevedla k efektivnějšímu hospodaření, ale naopak k dlouholeté krizi zemědělství a zásobování. Sektoru nepomohly ani bláznivé experimenty během Chruščovovy éry. Po rozpadu Sovětského svazu mnoho kolchozů zkrachovalo a pole zůstala ladem.

Základem je technika

Změna k lepšímu přišla až zhruba na přelomu tisíciletí, kdy se stabilizovala celá ruská ekonomika. Vysoce bonitní půda, relativně nízké ceny, rostoucí poptávka po zemědělských produktech a později také změny v legislativě umožňující vstup zahraničního kapitálu přilákaly investory, kteří z pozůstatků rozpadlých družstev začali budovat efektivně fungující agrokombináty. Jedním z nich je i holding RAV Agro-Pro se sídlem ve Voroněži. V několika „černozemních“ regionech obhospodařuje na české poměry až nepředstavitelných 164,5 tisíce hektarů půdy, chová třináct tisíc kusů hovězího dobytka a čtyři tisíce prasat. Vedle toho vlastní také rozsáhlá sila a podílí se na genetické úpravě plodin.
„Největší výzvou je naučit lidi novým technologiím,“ říká generální ředitel RAV Agro-Pro Aaron Baldwin. Statný Kanaďan, který se opírá o zkušenosti získané v americké korporaci Cargill a jenž několik let strávil v managementu konkurenční zahraniční firmy v Rusku, připomíná, že používání moderní techniky a výrobních procesů je v zemědělství obzvlášť klíčové. Bez toho se totiž prakticky nedá dosáhnout trvalého zisku.
Ti, kteří chtějí se svými zemědělskými podniky v Rusku přežít, proto v prvé řadě investovali do nové techniky. Jak ukazují statistické údaje, mnoho podniků se tímto směrem vydalo. Zatímco v roce 1991 připadalo na jeden traktor 92 obdělaných hektarů, v posledních letech je to více než 220 hektarů. U kombajnů a ostatních žacích strojů je nárůst efektivity ještě vyšší.

Na troskách kolchozu

Je začátek srpna a právě vrcholí sklizeň pšenice. Na poli ohraničeném osikami pracuje několik kombajnů. Nejsou to žádné rezavé stroje sovětské výroby, ale moderní americké kolosy John Deere s plně automatizovanou obsluhou a devítimetrovým rozvorem žacího mechanismu. „Je to dobrá mašina,“ pochvaluje si jeden z kombajnérů. V klimatizované kabině mu k ovládání sekacího kolosu stačí několik tlačítek. Velká změna oproti relativně nedávným časům, kdy se musel během žní celý den péct ve starém kombajnu, který navíc často vypovídal službu.
Na obnovu strojového parku jsou náležitě hrdí i ve vedení rostlinářského podniku holdingu se sídlem v okresním městě Olchovatka. Podnik má formu společnosti s ručením omezeným. Původně vznikl jako servisní firma pro kolchozy, respektive jakási přidružená výroba. S tím, jak se kolchozy v okolí dostávali v 90. letech do potíží, ale postupně převzal kontrolu nad samotnou zemědělskou výrobou. Půdu, která kdysi patřila družstvu, má firma zpravidla v dlouhodobém pronájmu a mnozí bývalí družstevníci teď pracují pod křídly RAV.

Proti cenám a počasí

Zatímco rostlináři z RAV Agro-Pro už mají největší část změn za sebou, u živočišné výroby si modernizace vyžaduje delší období. „U zrna je návratnost rychlejší,“ vysvětluje finanční ředitel společnosti Vladimír Demucký. Právě živočišná výroba bude v následujících letech hlavním investičním cílem holdingu. Jak připomíná Baldwin, pro chovatele dobytka jsou důležité i subvence, kterými se stát snaží živočišnou výrobu oživit. V návaznosti na to se v RAV plánuje také harmonizace výroby a obchodu s mlékem, poslední investiční fáze bude směřovat do šlechtitelství.
Mezitím pokračují i další kroky, které mají agrokombinát definitivně posunout na úroveň dobře výdělečného podniku. „Teď jsme ve fázi, kdy jsme centralizovali nákup,“ ozřejmuje Demucký. Měnit se pak musejí i sami zaměstnanci. Lidé se musejí naučit ctít a respektovat zásadu, že náklady musejí přinést také odpovídající výnosy. O tuto rovnici se totiž dlouhá léta téměř nemuseli starat. „Důležité je přivést lidi k tomu, aby si uměli věci naplánovat a pak zrealizovat,“ doplňuje. „I při aplikaci sebedokonalejších metod je ale v zemědělství stále třeba počítat s faktory, které se nedají ovlivnit,“ zdůrazňuje Baldwin. „V prvé řadě jsou to cenové výkyvy, hlavně ale počasí, v nejhorším případě přírodní katastrofy,“ konstatuje s narážkou na rozsáhlá sucha a požáry, které postihly Rusko v loňském roce a zničily velkou část úrody. Dalším problémem, se kterým musejí v zemědělských firmách bojovat, je ochrana majetku. Ať se jedná o prostý polní pych nebo sofistikovanější kriminalitu včetně uloupení celého kamionu se zrním. Traktorovou stanici, areál s kravínem nebo komplex se sily všude při vjezdu do areálu hlídají pracovníci ostrahy.

Obilniny i maso vydělají

Možnosti, které nabízí rozloha a úrodnost ruských polí, jsou nedozírné. Statistický úřad Rosstat uvádí, že se zemědělské plodiny pěstují v Rusku na rozloze zhruba 70 milionů hektarů. Pro srovnání, osevní plocha v České republice dosahuje necelých 2,5 milionu hektaru. Bez ohledu na to, že se potenciál ruského zemědělství ještě stále nevyužívá v plné míře, už nyní ruská produkce významně ovlivňuje globální zemědělský trh. Například zmíněné loňské požáry vedly k celosvětovému snížení produkce pšenice o pět procent. To byl nejhlubší pokles od roku 1991.
Podle analýz má investice do ruského zemědělství dobré vyhlídky. V první řadě se dá počítat s rostoucí poptávkou jak na domácím trhu, tak v zahraničí. Zároveň lze očekávat nárůst cen – podle společné prognózy OECD a FAO z června letošního roku se světové ceny obilnin zvýší do roku 2020 o dvacet procent, a ceny masa stoupnou dokonce o třicet procent. „Díky investicím a zvýšené efektivitě po provedených strukturálních reformách může Ruská federace a další země bývalého Sovětského svazu hrát výraznější roli na exportních trzích s obilninami,“ konstatuje zmiňovaná studie, podle které se Rusko, Ukrajina a Kazachstán stanou do roku 2020 největším exportérem pšenice na světě s třicetiprocentním podílem. Zároveň by měla klesat závislost Ruska na importu masa a stoupat jeho domácí produkce.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče