Černobílý New York podle Aj Wej-weje

15. listopadu 2011, 16:21 - Josef Vomáčka
15. listopadu 2011, 16:21

Perzekuovaný čínský umělec a spoluautor olympijského stadionu v Pekingu vystavuje v Berlíně své fotografie

Čínský umělec Aj Wej-wej se poslední týdny v médiích objevuje hlavně kvůli aktivitám tamního daňového úřadu. Mnoho lidí mu ze solidarity posílá své peníze, aby dal dohromady patnáct milionů jüanů na nesmyslně vyměřenou pokutu. O to častěji jsou také jeho díla k vidění po celé Evropě. Minulý pátek 18. listopadu započala velká výstava v dánském Humlebæku v Louisiana Museum of Modern Art. Navíc už od 15. října si lze v berlínské galerii Martin-Gropius-Bau prohlédnout sérii snímků na výstavě nazvané Aj Wej-wej v New Yorku – Fotografie z let 1983–1993.

Bez chytlavých záběrů

Aj Wej-wej, kterého letos v říjnu zvolil britský časopis Art Review nejvlivnější uměleckou osobností roku, vytvořil za svých newyorských pobytů více než deset tisíc fotografií. Berlínská expozice představuje 220 vybraných velkých snímků.
Nejznámější čínský výtvarník současnosti prožil v New Yorku důležité období, které mělo pro jeho další život značný význam. Spřátelil se tam s Allenem Ginsbergem, porozuměl pracím sochaře, malíře a teoretika umění Josepha Heinricha Beuyse, jehož vliv je na sociálních Wej-wejových plastikách citelný.
Aj Wej-wej se aktivně zapojil do života čínské intelektuální newyorské komunity, která se usídlila ve čtvrti East Village. V osmdesátých letech bylo toto místo po umělce z Číny ostrovem svobody, který se diametrálně lišil od poměrů ve vlasti.
Celý soubor snímků vystavených v galerii Martin-Gropius-Bau, která se prezentaci zajímavých fotografických souborů věnuje soustavně, je vlastně jedním velkým portrétem New Yorku. Aj Wej-wej pečlivě mapuje hlavně život mezi newyorskými Číňany, potyčky okolo Tompkinsova náměstí, portrétuje čínské umělce, intelektuály, známé osobnosti, prostředí nejrůznějších klubů, výstavních sálů. Všude na diváka ale útočí jakoby mimochodem nasnímané město plné rytmu, napětí, chudoby i špíny.
Kdo by čekal reprezentativní barevné velkoplošné chytlavé záběry, bude zklamán. Wej-wej fotil jen černobíle, na klasický film a v podstatě snímal takřka každičký krok svůj i svých nejbližších. Na stovkách záběrů se pohybuje maximálně deset nejbližších a celá jednoduchá, náčrtníková zpráva vynikne při shlédnutí kompletního souboru. Však také oněch devět sálů výstavního paláce je zaplněno doslova do posledního místa. Určitá jednotvárnost, která automaticky při tomto pojetí vzniká, má kouzlo, kterému musejí návštěvníci podlehnout.

Nežádoucí modernizace

Wej-wejův americký pobyt přerušilo umírání otce, známého čínského spisovatele Aj Čchinga, samotná výstava má navíc zajímavou genezi. Pro někoho možná napínavou, pro jiného až osudovou. Negativy zůstaly původně v New Yorku ve staré papírové krabici. Zachránil je čínský umělec RongRong, a tak mohla být v roce 2009 ve známém fotografickém centru Tři stíny v Pekingu uspořádána jejich první výstava. Dalším přelomem se stalo loňské léto, kdy společnost Matawin podpořila knižní publikaci snímků. Po první pekingské instalaci byla výstava představena dvakrát v New Yorku a dnes visí v srdci Berlína.
Připomeňme si, že Wej-wejův život nesl typická poznamenání dobou. Když byl jeho otec v rámci kulturní revoluce odsunut v roce 1958 do tři tisíce kilometrů vzdálené provincie, byl Wej-wejovi pouhý rok. Teprve po dvaceti letech – v roce 1978 – bylo otci se synem umožněno vrátit se do Pekingu, kde se Aj Wej-wej zapsal na studia režie na filmové akademii. Studoval tam například se současnými významnými tvůrci, jako jsou Čchen Kchaj-ke nebo Čang I-mou.
Aj We-wej rovněž v roce 1978 založil s pár dalšími tvůrci avantgardní Hvězdnou skupinu, která krátce nato začala pod hesly Páté modernizace podporovat na tehdy populárních nástěnných novinách více demokracie a více individuálních svobod. Nástěnky byly však v roce 1979 komunisty zakázány, protože ohrožovaly ústřední vládní moc a informační monopol. Wej-wej byl odsouzen na patnáct let do vězení, nicméně po nátlaku Spojených států mu byl povolen výjezd do exilu. V Americe žil od roku 1981 do léta roku 1993, kdy studoval Parsons The New School For Design. Po návratu k loži umírajícího otce zůstává v Číně, pokračuje však ve zveřejňování svého kritického postoje k dnešnímu čínskému režimu. Po podpisu Charty 08 byl znovu odsouzen, tentokrát k jedenáctiletému trestu. Letos v dubnu však podepsalo 140 tisíc známých osobností petici Svobodu pro Aj Wej-weje. Byli mezi nimi umělci jako Daniel Buren, Olafur Eliasson, Anish Kapoor, Günter Grass, Rosemarie Trockelová či Norbert Bisky. Ve druhé polovině června byl na základě tlaku z celého světa po složení kauce propuštěn.
Své myšlenky i kritické postoje vyjadřuje konceptem, performancí, fotografií. Cituje řadu známých čínských umělců, přiznává vlivy Duchampa, Andyho Warhola, není mu cizí dadaismus ani sociální plastiky Beuysova ražení. Jeho blog se stal jedním z nejslavnějších na světě, jeho výstavy v USA, Asii i Evropě se staly legendárními. Jeho díla zdobí výstavní haly Tate Modern, Museum of Modern Art v New Yorku, muzeí v San Francisku i Los Angeles. Výstava v berlínské galerii Martin-Gropius-Bau potrvá do 18. března příštího roku.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče