Černé pondělí a čtyři Wenova „ne“

 Zámečník 27. srpna 2015, 12:00  -  Miroslav Zámečník
27. srpna 2015, 12:00

Každý jednou dostane svůj černý den na burzách, Američané vzpomínají na svůj pátek a úterý, Čína si vybrala jako den hodný zapamatování v nejtemnější barvě pondělí, to minulé. Už jenom kvůli váze čínské ekonomiky na globálním „výstupu“, která i v přepočtu na běžné dolary stoupla za posledních třicet let čtyřnásobně (letos nějakých 12,5 procenta světového HDP) to nelze brát na lehkou váhu.

Hlavně země, které se svezly na komoditním „supercyklu“ posledních deseti let, čínské zpomalení poptávky po surovinách - a Čína je dnes největší světový dovozce kdečeho - bolí „neúrekom“- od Austrálie (železná ruda, uhlí) přes Chile (měď) až po Rusko (ropa, plyn, rudy…) a vývozce zemědělských komodit.

Spektakulární propad na čínských burzách je ve srovnání s tímhle v podstatě jenom ornamentem, dokonce i v Číně samotné je v akciích uložena jen malá část aktiv domácností (asi 15 procent), avšak i on dokresluje dvě podstatné zprávy o čínské ekonomice.

Za prvé, že předposlední čínský prezident Wen Ťia-pao měl pravdu, když v roce 2007, tedy mnohem dříve, než většina vnějších pozorovatelů prohlásil, že čínský model charakterizují „čtyři ne“. Říkal, že je nestabilní (kvůli příjmové nerovnosti, která je podstatně větší než cokoli, co známe z vlastní zkušenosti), nevyrovnaný (kvůli ohromným rozdílů mezi bohatým pobřežním pásmem a nerozvinutým vnitrozemím), nekoordinovaný (příliš vysoký akcent na investice a export oproti spotřebě) a neudržitelný (kvůli obrovské ekologické zátěži).

Za druhé, že po osmi letech je přechod k „harmonické společnosti“, která odbourá „čtyři ne“, doprovázen nikoli menšími, ale většími potížemi. Wenův nástupce Si Ťin-pching na sebe koncentroval více moci, než kdokoli z jeho předchůdců v posledních téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od úmrtí Mao Ce-tunga v roce 1976, přičemž třeba jeho protikorupční tažení na stranické i vládní úrovni (včetně provincií) je bezprecedentní.

V zemi, jejíž instituce jsou dodnes plně podřízeny vedoucí úloze Komunistické strany Číny, kde strana a stát hrají v ekonomice pořád obrovskou roli (včetně vlastnické), ale jinak vládne velmi tvrdý kapitalismus a od obyvatelstva se očekává na jedné straně pilná aktivita a osobní odpovědnost za vlastní materiální a sociální blaho, ale zároveň vysoká míra politické poslušnosti, je sociální kontrakt velmi delikátní věc. Oni nemohou ve volbách jen tak jednoduše změnit vládu jedním aktem, a dosadit k moci zcela jiné politické formace, když pociťují znechucení z toho, co „současná skvadra“ předvedla.

Jít do prudkého zpomalení ekonomického růstu a opravdu mimořádné strukturální změny, kde příliv evidentně „nezvedá všechny loďky“, a kde je legitimita vládců narušena vnímáním korupce jako všudypřítomné, to je perfektní recept na „ztrátu Nebeského mandátu“, což je eticko-politický koncept starý více než tři tisíce let v zemi, která byla vždycky vnitřně zcela přesvědčena o vlastní superioritě. Nemá nic společného se západní pluralitní demokracií, ale ani s marxismem.

V kostce na jedné straně vyžaduje poslušnost poddaného, ale na druhé klade vysoké požadavky na „ctnostného vládce pečujícího o blaho lidu“. Není-li ctnosti, není-li péče o veřejné blaho, není ani poslušnosti, ba dokonce ani důvodu k ní, neboť kontrakt je narušen a „Nebeský mandát“ vládce se ztrácí. V tomhle systému sice nenajdete legislativu, spouštějící neposlušnost a rebélii, ale ta je zpětně historicky ospravedlňována svým vítězstvím, které je samo o sobě trochu tautologicky zřetelným důkazem „ztráty mandátu“.

Tohle samozřejmě Si Ťin-pching velmi dobře ví, čínskými dějinami je prý velmi zaujat, a je si mimořádně dobře vědom, že na rozdíl od Maa předsedá nekonečně sofistikovanější společnosti, která se obtížně řídí - odtud protikorupční tažení. To je ta půlka mandátu. Ale i hospodářství se musí dařit. Čínské vedení má k dispozici velký prostor, jak si pomoci k udržení růstu, ale poslední dva měsíce opravdu vypadají ne trochu, ale hodně zmateně.

Chcete-li vědět, jaké otázky kladou evropskému návštěvníkovi z postkomunistické Evropy mladí Číňané studující na prestižních čínských univerzitách, podívejte se sem.

Zajímají se hodně a ptají se dobře. Každá z otázek stojí za odpověď, což je mimochodem vynikající intelektuální cvičení a domácí úkol.


Čtěte další komentáře Miroslav Zámečníka:

Česká zpráva výjezdním destinacím

Ubohý Cecil, a co teprve ty důsledky

Drahý lančmítek ze separátu aneb The Power of Brand

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče