Černá skříňka inflačního cílování

04. října 2011, 12:06 - Tomáš Munzi
04. října 2011, 12:06

Hospodářské krize potvrzují, že centrálním bankám nemá příslušet manipulace s úroky a měnovým kurzem

Jedním z největších hospodářsko-politických paradoxů ekonomického vývoje za posledních sto let je skutečnost, že Velkou depresi i současnou ekonomickou a finanční krizi předcházelo období velké prosperity a technologického rozvoje – v cenově neinflačních dvacátých letech a analogicky i během takzvané Great Moderation v předchozích dvou dekádách. Ukázalo se, že finanční nestabilita může vzniknout i v prostředí nízké spotřebitelské inflace, jelikož zvýšené poptávkové tlaky se jako první ukážou v úvěrových agregátech a cenách aktiv spíše než v cenách zboží a služeb. Přechod na stabilizaci inflace (explicitní či implicitní) po období „monetaristického experimentu“ se odůvodňoval zejména globalizačními nejistotami na finančních trzích, nestabilitou peněžního multiplikátoru, rychlostí oběhu peněz, a tedy i nejasnou kauzalitou mezi měnovými agregáty a spotřebitelskou inflací. I když se přijal Friedmanův argument o tom, že inflace je vždy a všude jev peněžní, nikoli strukturální či institucionální, centrální banky postupně přecházely na mechanismus, kterým tak trochu „daly od peněz ruce pryč“. A to i přes to, že současné centrální banky pracují s velice sofistikovanými strukturálními modely, jež analyzují ekonomické procesy do té největší hloubky. Fundamentální otázkou tedy zůstává, do jaké míry se procesy peněžní transmise a reálné výrobní produkce změní, pokud se centrální banka zřekne přímého ovlivňování měnových agregátů?

Růst v obráceném pořadí

Jedno z vysvětlení může spočívat v tom, že měnová politika cílování inflace prostřednictvím ovlivňování krátkodobé úrokové míry ovlivňuje v mnohem větší míře ty reálné a finanční procesy ekonomiky, které „tlačí“ následný vzestup spotřebitelských cen před sebou (platí to především ve větších a uzavřenějších ekonomikách). Růst měnových agregátů je tak kauzálně způsoben především růstem produktu, nikoliv obráceně. Měnová expanze se tak prvně projeví mnohem více v růstu cen aktiv a meziprodukce – v důsledku prodlužování fází výroby. To je zřejmé i díky již dlouhodobému trendu „financialization“, tedy stále rostoucího podílu finančního průmyslu na celkové ekonomické aktivitě.
Samozřejmě musíme brát v úvahu i další vlivy jako globalizaci, deregulaci, zvýšení mezinárodní obchodní výměny a konkurenceschopnosti. Jednotlivé národní centrální banky tak mohou systematicky podceňovat inflační tlaky, a tím i systematicky cílovat nižší úrokové míry. Navíc se v důsledku antideflačního fundamentalismu často přistupuje k preventivnímu uvolňování měnové politiky. V případě neomezené endogenní multiplikace peněz je nabídka peněz velmi elastická a v čase „nikdy“ nekončící bublinové prosperity dojde k jejímu téměř automatickému přizpůsobení. To má za následek další sebeposilující tlaky na vznik kumulativních finančních nerovnováh.

Bobtnající nerovnováhy

Pokud by nabídka peněz byla mnohem více „exogenní“ a méně elastická, potom by nárůst poptávky po penězích vedl k růstu úroků a rizikové prémie. A právě třeba i díky jednotné úrokové míře pro celou eurozónu se umožnilo zejména zemím PIGS udržovat dlouhodobě neodpovědnou fiskální politiku a materializovat neefektivní investice v reálném i finančním sektoru. Právě tento moment je dost možná kritický. Centrální banky mají mnohem větší tendenci dílčí nerovnováhy vyhlazovat. Proticyklická politika v čase „věčné“ stability a růstu se zároveň stává „paradoxně“ velmi procyklickou, což umožňuje kumulovat dílčí nerovnováhy v čase, a tak je i systematicky odsouvat. Naakumulované nerovnováhy jsou ale vždy kritičtější, než když se nechají splasknout už v prvopočátku. Endogenní procyklický vývoj je navíc často posilován i nevhodnou regulační politikou a morálním hazardem ve finančním sektoru a stejně tak i územně-stavební regulací a státní hypoteční podporou v nemovitostním sektoru. To i v prostředí zdánlivé cenové stability motivuje subjekty k vyššímu zadlužení s kritickým dopadem na dlouhodobou finanční stabilitu.

Milton měl pravdu

Pokud se nebere v úvahu komplexní provázanost strukturálních a časových aspektů všech procesů ekonomiky a monetárních kauzalit, tak začne politika cílování inflace zacházet s ekonomikou jako s určitou „černou skříňkou“. Fenomén úrokové sazby je totiž v principu mnohem komplexnější. Vyjadřuje nejenom cenu za půjčení peněz, kterou lze „uměle“ ovlivnit, a „ošálit“ tak hospodářskou realitu, ale znamená i míru diskontu, výnosnosti, rizika a nákladů obětované příležitosti. Tím se přizpůsobují časové preference a relativní ceny umožňující racionální ekonomickou kalkulaci jak v čase, tak i v prostoru. V opačném případě se uměle roztáčí hospodářský cyklus a ohrožuje finanční stabilita v důsledku rozjíždění neefektivních podnikatelských projektů, které by při vyšší ceně kapitálu a včasném nárůstu rizikové prémie nikdy nevznikly.
Potvrzuje se tak i někdejší doporučení Miltona Friedmana pro měnovou politiku v tom smyslu, že by se měnové autority měly zdržet jakékoli manipulace s úroky a měnovým kurzem.
V systému, kde by se administrativně nemanipulovalo s úroky a dlouhodobými časovými preferencemi, by se banky chovaly odpovědněji a nemohly by monetizovat neudržitelný hospodářský vývoj. V ekonomice by tak v rámci cyklického vývoje došlo k dlouhodobě tržnímu přizpůsobení úspor a spotřeby, díky čemuž by i v čase boomu byly financovány jen ekonomicky racionální projekty a vlády s odpovědnou fiskální politikou.
I celá krize eurozóny je v principu způsobena tím nejhorším možným mixem manipulace úroků a zafixování kurzů. Tím se v kombinaci s porušováním paktu růstu a stability dovolilo v běhu času monetizovat fiskální neodpovědnost a politický populismus jistých zemí do té nejextrémnější možné fáze. Bohužel se ale špatné hospodářsko-politické principy spíše neřeší a již otevřená Pandořina skříňka způsobuje odklon od dlouhodobě kredibilní a transparentní měnové politiky.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Mají Češi na elektromobil? Hyundai hodlá rozšířit dojezd až na 500 kilometrů
Víte, kdo vlastní vaši banku? Ital, Rus, Rakušan, nebo Čech?
Jak napsat správně CV, aby vás pozvali na pohovor
Jak přijímat a posílat balíky do zahraničí aneb kdy se platí DPH a clo?
Která 3 slova zachránila před pěti lety euro?
Auta
BMW Z4 Concept byl neoficiálně odhalen těsně před premiérou…
Hyundai ukázal nástupce vodíkového crossoveru ix35. Příští rok dorazí také do Evropy
Volvo, Peugeot, Fiat a další vynechají autosalon ve Frankfurtu. Jsou to pro ně vyhozené peníze
Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví
Sháníte dvanáctiválcové kombi? Aston Martin vám ho prodá, praktické ale moc není
Technologie
Bitcoin přišel o rekord. Kryptoměnou Ethereum už proudí více transakcí
ČTÚ chce regulovat. Zjistil, že si mobilní operátoři málo konkurují
AMD vydalo speciální ovladač pro horníky. Zrychluje těžbu Etherea na Radeonech
Firefox x64 už je pro uživatele Windows výchozí. Je bezpečnější a stabilnější
AMD Ryzen 3 1200 a 1300X – Čtyřjádra za skvělé ceny (uživatelská recenze)
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít