Cenový kolotoč jen pro silné povahy

06. února 2006, 00:00 - Jaroslav Winter
06. února 2006, 00:00

PSALI JSME PŘED 15 LETY ŠOK Z TRŽNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ PŘINUTIL MNOHO LIDÍ OBRÁTIT SE NA LINKU DŮVĚRY „Musela jsem si ji otevřít, jinak bych ten šok nezvládla,“ uvítala mě manželka navečer druhého ledna u lahve vína zbylé od Silvestra. Tolik ji rozrušily ceny v obchodech.

PSALI JSME PŘED 15 LETY ŠOK Z TRŽNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ PŘINUTIL MNOHO LIDÍ OBRÁTIT SE NA LINKU DŮVĚRY

„Musela jsem si ji otevřít, jinak bych ten šok nezvládla,“ uvítala mě manželka navečer druhého ledna u lahve vína zbylé od Silvestra. Tolik ji rozrušily ceny v obchodech. Přitom žena naprosto chápe nezbytnost cenové liberalizace a všech dalších reformních kroků. O předpokládaném cenovém vývoji jsme předem nejednou mluvili, nemůže se řadit mezi sociálně nejslabší občany, takže strádání jí nehrozí, a přece se vysokými cenami nedokázala hned srovnat.

Jak jsem se po několika dnech přesvědčil dotazem na pražské Lince důvěry, nebyla zřejmě sama, kdo se těžko smiřoval s cenovým kolotočem. Zatímco ona však brzy pochopila, že se nemusí zapojit do klání mezi obchodníky a zákazníky zvaného kdo z koho, omezila nákup jen na nejnezbytnější potřeby a nejdříve se snažila zjistit, v kterém obchodě je pořídí nejlevněji. Ne každý měl zřejmě tolik manévrovacího prostoru či pevných nervů.

Na linku důvěry se obraceli lidé, kteří se cítili být zahnáni do kouta. Po delším hovoru se obvykle podařilo odborníkům odhalit u nich jiné životní jistoty, o které se mohou opřít, případně je zkontaktovali s charitativními organizacemi.

Nepochybně by se tito i další občané necítili tolik ohroženi budoucností, kdyby současně s liberalizací cen došlo ke zvýšení důchodů, příspěvků na děti a dalších sociálních dávek, anebo kdyby se alespoň dozvěděli o připravovaných opatřeních včas.

Stejně tak je zřejmé, že se nepodařilo dobře sladit jednotlivé kroky reformy. Kdyby už proběhla nebo aspoň probíhala malá privatizace, kdyby byl liberalizován zahraniční obchod a kdyby existoval protimonopolní zákon a orgány dozírající na jeho plnění, nemuselo by docházet k takovým výstřelkům a celý přechod na tržní hospodářství by byl kratší a méně bolestivý.

Co tedy může dělat za dané situace spotřebitel? Musí si uvědomit, že cena v tržním hospodářství je výsledkem střetu zájmu nejen výrobců a obchodníků, ale také zákazníků. Měl by se připravit, že to, co zažil s potravinami, se bude postupně odehrávat i u ostatních druhů zboží. Ale tyto výrobky, na rozdíl od základních potravin, nejsou obvykle pro něj tak nezbytné, u nich může nákup většinou odložit a nechat Černého Petra výrobě a obchodu.

Jako zákazníci si budeme muset zvyknout na ceny proměnlivé v čase i místě. Měli bychom se také naučit více si vážit věcí, rozumněji hospodařit se všemi hodnotami. Čeká nás nesporně nelehké období. Ale pouhé prvé jeho týdny naznačily, že v tunelu někde na konci už je vidět světlo. Za ně lze označit začínající změnu v poměru nabídky a poptávky. Nezmaří-li tento trend přílišný růst mezd, zde je skutečně namístě ono utahování opasků, máme aspoň trochu vyhráno.

Jaroslav Winter, Profit č. 6/1991

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče