Celoevropské plánování nic nevyřeší

26. února 2010, 11:03 - Alexandr Vondra
26. února 2010, 11:03

Každá členská země musí začít u sebe a udělat si doma pořádek

V úvodu dokumentu Evropské komise (EK), který vznikl před deseti lety, se praví: „Zkusme si představit, čím by Evropa mohla být.“ Cíl byl formulován, řečeno slovníkem Evropské unie, ambiciózně: „EU se má do roku 2010 stát nejdynamičtější, nejkonkurenceschopnější ekonomikou na světě.“ Politici se překonávali v předpovědích, jak brzy dožene a překoná USA. A vznikla Lisabonská strategie.

Bídné výsledky

Motivace politiků byla logická. Evropa čelí dvěma velkým problémům – pnutí zevnitř a tlaku zvenku. Na jedné straně je strašákem stárnutí populace. Vize rostoucího počtu důchodců vede k závěru: nenahradí-li objem pracovní síly vyšší produktivita, podváže se ekonomický růst. Pokles ekonomické výkonnosti a příjmů společně s vyššími výdaji na penzijní systémy vytvoří tlak, který zbortí evropský sociální model.
Na druhé straně čelí Evropa v globalizovaném světě sílící konkurenci zvenku – zejména z Asie a USA. Uzavřít se v „pevnosti Evropa“ není řešením, protože evropské ekonomiky na obchodu závisejí a protekcionismus má konfliktní potenciál. Odpovědí má být nárůst konkurenceschopnosti prostřednictvím modernizace, inovace, vyšší produktivity a zaměstnanosti. Záměry určitě správné. A jaká je bilance po deseti letech?
Výsledky jsou známy – a většinou bídné. EU si to uvědomovala již při prvním bilancování před pěti lety. Uznala, že vývoj v unii je nerovnoměrný a mnoho opatření zůstává v kompetenci jejích členských států. Ty proto zavázala, aby předkládaly národní plány reforem, které pravidelně vyhodnocuje. A také zúžila seznam cílů na několik nejdůležitějších. Jako referenční cíle měly sloužit ukazatele o výši investic do výzkumu a vývoje a o zaměstnanosti.

Referenční ukazatele

Nový přístup však víc nepřinesl. Národní plány reforem jsou jen byrokratickým cvičením. Většina zemí jim nevěnuje pozornost a v konfrontaci s domácími politikami často končí na periferii zájmu. Pokus o výraznější alokaci prostředků unijního rozpočtu od zemědělství a regionálních fondů k investicím do inovací, výzkumu a vývoje narazil na odpor agrární lobby ve Francii a na neochotu hlavních přispěvatelů – Německa, Nizozemska a Velké Británie – zvyšovat rozpočet. Například firma Google dává ročně na výzkum a vývoj víc než sedmý rámcový program EU.
Nejlépe je to vidět na referenčních ukazatelích. Cílem EU například bylo dávat na výzkum a vývoj do roku 2010 tři procenta HDP. Dnes tento cíl splňuje pouze Švédsko a Dánsko, které jej však také jako jediné plnily už před deseti lety. Průměr EU se za deset let zvýšil z 1,85 na 1,9 procenta. Pro srovnání – v USA to je 2,5 a v Japonsku více než tři procenta. EU nadále zaostává za USA jak v ekonomické výkonnosti, tak v produktivitě práce. Nad průměr v jednotlivých ukazatelích stabilně vyčnívají pouze Švédsko, Dánsko, Nizozemsko, Rakousko a v omezené míře Německo a Velká Británie. Na chvostu se pravidelně ocitají Řecko, Maďarsko, Itálie a Španělsko. O Rumunsku a Bulharsku ani nemluvě. Česko dosahuje průměru.

Najít odvahu

Poslední bilanci zveřejnila EK v únoru. Její předseda José Manuel Barroso musel přiznat, že i těch několik dobrých výsledků znehodnotila ekonomická krize. Průměrná nezaměstnanost zemí EU dnes činí deset procent. To znamená návrat o dvacet let. Úsilí o konsolidaci veřejných rozpočtů, které mělo uvolnit zdroje na modernizaci, je téměř v troskách. Průměrný deficit rozpočtů členských států EU činí sedm procent. Míra zadlužení dosahuje 80 procent. Nad všemi vyčnívá Řecko.
EK nyní přichází s novým plánem Evropa 2020. Premiér José Luis Rodríguez Zapatero nedávno jménem Španělska, jež nyní EU předsedá, prohlásil, že řešením jsou závazné cíle pro členské státy EU. A pokud nebudou plněny, dostaví se sankce. Nepůjde-li to po dobrém, půjde to po zlém. Je pozoruhodné, že tyto hlasy zaznívají z jižních zemí EU, které mají s plněním největší problém. Co s tím? Především by každá země EU měla začít u sebe a udělat si doma pořádek. Sebelepší celoevropské plánování nic nevyřeší. Naopak jen zvýší byrokracii a podváže lidské zdroje. Evropa uspěje, jen pokud víc uvolní prostor pro podnikání a reformuje své sociální systémy. Problémem však je, aby k tomu našla odvahu.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče