Celoevropské plánování nic nevyřeší

26. února 2010, 11:03 - Alexandr Vondra
26. února 2010, 11:03

Každá členská země musí začít u sebe a udělat si doma pořádek

V úvodu dokumentu Evropské komise (EK), který vznikl před deseti lety, se praví: „Zkusme si představit, čím by Evropa mohla být.“ Cíl byl formulován, řečeno slovníkem Evropské unie, ambiciózně: „EU se má do roku 2010 stát nejdynamičtější, nejkonkurenceschopnější ekonomikou na světě.“ Politici se překonávali v předpovědích, jak brzy dožene a překoná USA. A vznikla Lisabonská strategie.

Bídné výsledky

Motivace politiků byla logická. Evropa čelí dvěma velkým problémům – pnutí zevnitř a tlaku zvenku. Na jedné straně je strašákem stárnutí populace. Vize rostoucího počtu důchodců vede k závěru: nenahradí-li objem pracovní síly vyšší produktivita, podváže se ekonomický růst. Pokles ekonomické výkonnosti a příjmů společně s vyššími výdaji na penzijní systémy vytvoří tlak, který zbortí evropský sociální model.
Na druhé straně čelí Evropa v globalizovaném světě sílící konkurenci zvenku – zejména z Asie a USA. Uzavřít se v „pevnosti Evropa“ není řešením, protože evropské ekonomiky na obchodu závisejí a protekcionismus má konfliktní potenciál. Odpovědí má být nárůst konkurenceschopnosti prostřednictvím modernizace, inovace, vyšší produktivity a zaměstnanosti. Záměry určitě správné. A jaká je bilance po deseti letech?
Výsledky jsou známy – a většinou bídné. EU si to uvědomovala již při prvním bilancování před pěti lety. Uznala, že vývoj v unii je nerovnoměrný a mnoho opatření zůstává v kompetenci jejích členských států. Ty proto zavázala, aby předkládaly národní plány reforem, které pravidelně vyhodnocuje. A také zúžila seznam cílů na několik nejdůležitějších. Jako referenční cíle měly sloužit ukazatele o výši investic do výzkumu a vývoje a o zaměstnanosti.

Referenční ukazatele

Nový přístup však víc nepřinesl. Národní plány reforem jsou jen byrokratickým cvičením. Většina zemí jim nevěnuje pozornost a v konfrontaci s domácími politikami často končí na periferii zájmu. Pokus o výraznější alokaci prostředků unijního rozpočtu od zemědělství a regionálních fondů k investicím do inovací, výzkumu a vývoje narazil na odpor agrární lobby ve Francii a na neochotu hlavních přispěvatelů – Německa, Nizozemska a Velké Británie – zvyšovat rozpočet. Například firma Google dává ročně na výzkum a vývoj víc než sedmý rámcový program EU.
Nejlépe je to vidět na referenčních ukazatelích. Cílem EU například bylo dávat na výzkum a vývoj do roku 2010 tři procenta HDP. Dnes tento cíl splňuje pouze Švédsko a Dánsko, které jej však také jako jediné plnily už před deseti lety. Průměr EU se za deset let zvýšil z 1,85 na 1,9 procenta. Pro srovnání – v USA to je 2,5 a v Japonsku více než tři procenta. EU nadále zaostává za USA jak v ekonomické výkonnosti, tak v produktivitě práce. Nad průměr v jednotlivých ukazatelích stabilně vyčnívají pouze Švédsko, Dánsko, Nizozemsko, Rakousko a v omezené míře Německo a Velká Británie. Na chvostu se pravidelně ocitají Řecko, Maďarsko, Itálie a Španělsko. O Rumunsku a Bulharsku ani nemluvě. Česko dosahuje průměru.

Najít odvahu

Poslední bilanci zveřejnila EK v únoru. Její předseda José Manuel Barroso musel přiznat, že i těch několik dobrých výsledků znehodnotila ekonomická krize. Průměrná nezaměstnanost zemí EU dnes činí deset procent. To znamená návrat o dvacet let. Úsilí o konsolidaci veřejných rozpočtů, které mělo uvolnit zdroje na modernizaci, je téměř v troskách. Průměrný deficit rozpočtů členských států EU činí sedm procent. Míra zadlužení dosahuje 80 procent. Nad všemi vyčnívá Řecko.
EK nyní přichází s novým plánem Evropa 2020. Premiér José Luis Rodríguez Zapatero nedávno jménem Španělska, jež nyní EU předsedá, prohlásil, že řešením jsou závazné cíle pro členské státy EU. A pokud nebudou plněny, dostaví se sankce. Nepůjde-li to po dobrém, půjde to po zlém. Je pozoruhodné, že tyto hlasy zaznívají z jižních zemí EU, které mají s plněním největší problém. Co s tím? Především by každá země EU měla začít u sebe a udělat si doma pořádek. Sebelepší celoevropské plánování nic nevyřeší. Naopak jen zvýší byrokracii a podváže lidské zdroje. Evropa uspěje, jen pokud víc uvolní prostor pro podnikání a reformuje své sociální systémy. Problémem však je, aby k tomu našla odvahu.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Víte, kdo vlastní vaši banky? Ital, Rus, Rakušan, nebo Čech?
Jak napsat správně CV, aby vás pozvali na pohovor
Jak přijímat a posílat balíky do zahraničí aneb kdy se platí DPH a clo?
Která 3 slova zachránila před pěti lety euro?
Zdraží v roce 2018 energie? A je dobré si cenu elektřiny nebo plynu fixovat?
Auta
Sháníte dvanáctiválcové kombi? Aston Martin vám ho prodá,…
Galerie na středu: Nejlevnější rychlá kombi s výkonem od 200 koní na českém trhu
Honda Civic dostane naftový motor 1.6 i-DTEC. Koupíte ho ale až na jaře 2018
Řidičské průkazy: Skupiny, podskupiny, druhy vozidel a minimální věk pro udělení
BMW zveřejnilo první fotku nové Z4. Oficiálně se představí zítra
Technologie
Nokia 8 je tady. Znovuzrozená značka konečně představila špičkový telefon
GeForce na bázi Volty letos nebudou. Masová výroba na 12nm procesu začne koncem roku
Elektromobilů a hybridů u nás přibývá. Je jich přes jedno procento
Synology uvádí základní čtyřdiskový NAS. Je rychlejší a úspornější
Samsung za týden uvede Gear Fit 2 Pro, svůj nejlepší sportovní náramek
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít