Čekání na amerického ambasadora

24. března 2010, 18:12 - Martin Shabu
24. března 2010, 18:12

Již čtrnáct měsíců není v Praze velvyslanec USA a zatím se nerýsuje ani žádný kandidát

Česká republika je členem podivné skupiny států, do níž patří ještě Ázerbájdžán, Barma, Barbados, Bělorusko, Bolívie, Guayana, Island, Jamajka, Slovinsko, Súdán, Turkmenistán a Zambie. Co mají společného? Již dlouho marně čekají na nového velvyslance USA ve své zemi. Například Česko nemá ambasadora z Washingtonu už čtrnáct měsíců. Není ani známo, jestli prezident Barack Obama vůbec vybral vhodného uchazeče na tento post. Pozorovatelé neočekávají, že by americký velvyslanec do Prahy přijel dříve než na podzim, spíše však v zimě, kdy uplynou dva roky od chvíle, kdy přepychovou rezidenci meziválečného průmyslníka Otty Petschka v Praze-Dejvicích opustil poslední americký ambasador Richard W. Graber (20. ledna 2009). „Nic se neděje. Buďte v klidu,“ zní útěšný hlas zpoza Atlantiku. „Zapomněli jste na nás, opouštíte Evropu,“ odpovídá ozvěna ze srdce starého kontinentu. Kdo má pravdu? Jde o důsledek systematického nezájmu o dění v Česku nebo o náhodu spojenou s vnitropolitickými starostmi Obamovy administrativy?

Praha už není top

Město na Vltavě vždy patřilo do výběru „Top 10“ destinací, kam sní vycestovat každý uchazeč o velvyslaneckou funkci. Praha se díky příjemné atmosféře zařadila do skupiny lukrativních míst hned vedle Berlína a Paříže. Kandidát na místo velvyslance USA v těchto destinacích bývá zpravidla členem strany, která ovládá Bílý dům. Pokud splníte první podmínku, stejně však nemáte vyhráno. K požadovanému postu si musíte dopomoci nashromážděním slušné částky peněz, kterou zasponzorujete kampaň jednoho z pretendentů na příštího prezidenta USA.
Jednou z možností, proč americká administrativa vyčkává s nominací velvyslance v Česku, jsou možná podzimní volby do amerického Kongresu. Prezident Obama chce touto funkcí odměnit některého z donorů demokratické kampaně (viz tabulka). „Většina hlavních sponzorů prezidentské kampaně už ale byla uspokojena, a proto nyní hrozí, že by do Prahy přijel kariérní diplomat, což by byla ve srovnání s dřívějškem nepříjemná změna,“ upozorňuje český politik, který si nepřál být jmenován. Za posledních dvacet lety byli ambasadoři USA v Praze – s jedinou výjimkou Adriana A. Basory – vždy z okruhu osobností blízkých prezidentovi, a nikoliv kariérními diplomaty. Americká administrativa tak tímto mimo jiné deklarovala zvláštní zájem na vztahu s danou zemí.

Opatrnost kvůli omylu

Pokud vhodný uchazeč získá status kandidáta na post velvyslance, čeká ho vyplňování bezpočtu formulářů a odpovědi na nepříjemné otázky tykající se finančních poměrů, podnikatelských aktivit, osobních vazeb a kontaktů. Po dobu vyslání do cizí země je kandidát povinen opustit svět podnikání. Celá procedura je završena slyšením před zahraničním výborem Senátu, který schvaluje volbu Bílého domu. Předtím však ještě musíte absolvovat prověrku, že nepředstavujete pro USA bezpečnostní riziko. Když jde vše hladce, následuje takzvaná „Charm School“ (škola šarmu), kde se lidé bez dřívější zkušenosti z diplomacie naučí záležitostem protokolu, specifikům cílové země a politickým souvislostem. Výsledným „produktem“ je člověk bez chyb. Tedy téměř.
„Bílý dům nechce opakovat chyby a pečlivě kandidáty prověřuje,“ vysvětluje průtahy nejmenovaný zdroj z americké ambasády v Praze. Problémům administrativa neunikla například při navržení Marka Nathansona na pražský post. Jméno tohoto televizního magnáta se objevilo v listu The Washington Post loni v létě. Rychle však zapadlo. Na vině byly soukromé aktivity Nathansona, jenž původně patřil mezi stěžejní fundraisery Hillary Clintonové. Údajně se nechtěl vzdát podnikání a hrozil u něj střet zájmů. FBI mu proto odmítla vystavit bezpečnostní prověrku. Schvalovací proces se po Nathansonově odstoupení fakticky zastavil.

Brečí nejen Češi

Na neobsazené velvyslanecké posty v zahraničí upozorňují i v USA. Server politico.com v prosinci 2009 připomněl, že na amerického ambasadora netrpělivě čeká i největší stát jižní hemisféry Brazílie, stejně jako některé země východní Evropy. Obamova politika se viditelně zaměřuje na Asii. V Evropské unii jsou nicméně až na Česko a Slovinsko američtí velvyslanci již známí. Senátor a bývalý český velvyslanec ve Washingtonu Alexandr Vondra je přesvědčen, že nezájem Obamy o Evropu je důsledkem nepříliš úspěšného summitu EU–USA loni v dubnu v Praze. Ten se odehrál za českého předsednictví EU. „Všichni to hodili na Česko. Problém ale nebyl v tom, že byla česká vláda zrovna v demisi,“ tvrdí Vondra. Nepříjemný šok zažili Švédové, kteří po nás předsednictví převzali. Podle Vondry byl Stockholm nemile překvapen, když Obama odešel z listopadového summitu EU–USA ve Washingtonu a nechal unijní představitele na obědě pouze v přítomnosti viceprezidenta Joe Bidena. Skepse propukla i ve Španělsku poté, co Bílý dům oznámil, že se americký prezident nezúčastní květnové transatlantické schůzky v Madridu. „Ačkoli jsou Evropané stále z Obamy nadšeni, dochází jim, že on není tolik nadšen z nich, a přestože absolvoval již šest návštěv Evropy, je více proasijským prezidentem,“ napsal v polovině března Robert Kagan. USA se podle tohoto neokonzervativního komentátora odklánějí od svých tradičních spojenců.

Postlisabonská deziluze

K většímu odtažení od evropských záležitostí jistě přispívá i Evropská unie, které chybí jednotný hlas. Není proto divu, že v únoru přišla z Washingtonu zpráva, že se americký prezident nezúčastní pravidelného setkání EU–USA. Obamovi lidé tvrdí, že reakce Evropy byla poněkud hysterická. Na evropské straně zavládla nerealistická očekávání. Opakovala se tak prý situace z loňského léta, kdy skupina prominentních politiků z východní Evropy adresovala americkému prezidentovi otevřený dopis, v němž vyzývala novou administrativu, aby neztrácela ze zřetele tradiční spojenecké vazby. „Ta obava je přehnaná a jediné, co se děje ve střední Evropě, je to, že se musí smířit s ,normalitou‘. Polsko se stává normálním spojencem jako Španělsko,“ popsal nedávno změny ve strategickém uvažování Bílého domu Charles A. Kupchan, expert vlivného amerického think-tanku Rady pro zahraniční vztahy. Co z této „normality“ vyplývá pro česko-americké vztahy a čekání na nového ambasadora? Obama se nakonec pravděpodobně rozhoupe a vyšle do Prahy svého člověka. Snad se tak stane dříve než v případě Sýrie. Tam nastoupil americký velvyslanec po pětileté odmlce.

*
TABULKA
Dobře zaplacené funkce**
Kolik peněz pro demokraty nasbírali noví ambasadoři dosazení Barackem Obamou?
Země*Jméno*Povolání*Příspěvek na kampaň (v USD)
Velká Británie*Louis B. Susman*podnikatel a právník*735 000
Francie*Charles H. Rivkin*právník*883 000
Německo*Philip D. Murphy*bankéř a hlavní demokratický fundraiser*627 000
Španělsko*Alan D. Solomont*finančník* 1 400 000
Itálie*David Thorne*investiční poradce*17 650 Japonsko*John V. Roos*právník*545 000
Čína*Jon Huntsman jr.*guvernér Utahu*0
Indie*Timothy J. Roemer*bývalý kongresman*0
Jihoafrická republika* Donald H. Gips*podnikatel*553 000
Kanada*David Jacobson*právník*85 600
Pramen: The Washington Post

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče