Byznys se skleněnou parádou

27. června 2012, 20:58 - Miroslav Zámečník
27. června 2012, 20:58

Sklářství trvalo mnoho set let, než se dostalo na úroveň srovnatelnou s vrcholnou antikou

Česká bižuterie je jedním z tradičních vývozních oborů, který se snaží znovu postavit na nohy, a jak se zdá, docela se mu to začíná dařit. Málokteré zboží je tak těsně spojeno s historií mezinárodního obchodu jako právě bižuterie a skleněné korále zvlášť.
Nejstarší spolehlivě datované nálezy šperků v podobě provrtaných schránek mořských plžů Nassarius gibbosulus se našly před několika lety v jeskyni v marockém Taforaltu asi čtyřicet kilometrů od pobřeží Středozemního moře. Výroba skleněných korálků je podstatně „mladšího data“, v Egyptě ji znali asi tak před třemi a půl tisíci lety. První boom skleněná bižuterie zažila v egyptské Alexandrii, zvlášť po jejím ovládnutí Římany, odkud se výrobní technologie rozšířily po celém impériu. Skvělý obchodní artikl byl na světě – univerzálně líbivý, velmi trvanlivý, snadno skladovatelný a přepravitelný kamkoli, kde byla poptávka. Římské skleněné korále se našly ve Skandinávii, v Číně i ve střední Africe. Tak jako ve spoustě jiných oborů i ve sklářství trvalo mnoho set let, než se dostalo na úroveň srovnatelnou s vrcholnou antikou, natožpak aby jí překonalo. V Benátkách, kde se to podařilo, však nastal druhý velký boom. Výrobou sklářského zboží se tu živily stovky firem a týdenní objem produkce skleněných korálů dosahoval v 18. století přes dvacet tun. Ceněny byly nejen všude v Evropě, ale hlavně se uplatnily jako kvazipeníze v zámořském obchodu. Platilo se jimi severoamerickým Indiánům za kožešiny, v Africe se za ně nakupovali otroci, slonovina, cokoli. Příslušníky pasteveckých východoafrických kmenů si bez drobných skleněných perliček, z nichž vyrábějí složitě vzorované ozdoby oděvů, náhrdelníky, náramky i náušnice, dnes nikdo nedovede představit. Zelené korálky symbolizují pastviny, modré oblohu a boha, červené krev býků a bílé mléko krav. Natolik se drobné skleněné perličky benátské a později české provenience staly pevnou součástí jejich materiální kultury. Pro jabloneckou Preciosu představuje subsaharská Afrika zajímavé odbytiště dodnes.
Jestliže se Češi zlobí, že se bižuterské know-how vyvezlo do Číny, nezbývá než konstatovat, že tak to v oboru koneckonců chodí a že zdaleka nebyli jediní a už vůbec ne první, kdo o svoje tajemství přišel. Ostatně sklářský technologický monopol Benátek byl pár set let zdrojem fenomenálních zisků a jako takový byl střežen hrdelními tresty za vyzrazení výrobních postupů konkurenci. Ani Benátčané si nedokázali know-how udržet, a nové centrum bižuterního průmyslu vzniklo v severních Čechách. Mimochodem to byl taky svým způsobem vrácený úder, neboť benátské skleněné granáty předtím zničily trh pravých českých granátů přírodního původu. Dnes bychom hovořili o sklářském a bižuterním klastru, který byl od konce 19. století nejdůležitějším na světě. Ačkoli výroba polotovarů – skleněných válečků nebo tyčí – byla tovární, vlastní produkce bižuterie byla záležitostí rodinných mikrofirem a poznamenala i architekturu zdejších stavení s typickými vysokými komíny a „dýmníky“ (odvětráváním na střeše).
Tenhle flexibilní obchodní model zajistil, že světovou dominanci si podrželi na Jablonecku i za první republiky. Už v roce 1895 ovšem z regionu do tyrolského Wattensu přestěhoval výrobu rodák z Jiřetína pod Bukovou Daniel Swarovski, vynálezce strojní elektrické brusky skleněných křišťálů. Hlavní důvod? Snaha najít levný zdroj elektřiny z vodních elektráren za tím určitě nestála. Hádáte dobře: ochrana know-how.
Poválečný odsun Němců zasadil jabloneckému bižuternímu klastru těžkou ránu – 18 000 jich skončilo v areálu bývalé továrny na výbušniny severně od bavorského Kaufbeurenu, kde založili Neu Gablonz. Doteď tady působí asi stovka firem. Další jablonečtí Němci se usadili v braniborském Neuheimu v sovětské okupační zóně, kde vznikla pozdější východoněmecká bižutérka Gablona. Konec historického exkurzu. Že Číňané neuvěřitelně rychle kopírují? Pche. V téhle disciplíně uměli Jablonečáci hrát první housle už před nejméně sto dvaceti lety. Podle některých pramenů až dva tisíce obchodních zástupců tehdy objíždělo celý svět. Nejenže nabízeli zboží, ale také sbírali vzorky toho, co se kde líbí, a vozili je zpátky do Jablonce a okolí. Zpětná vazba fungovala dokonale. Už příští cesta byla s novým sortimentem. Museli se strašně činit, východoafrické kmeny by mohly vyprávět. Pořád je to o nápadu, perfektní znalosti trhu, neuvěřitelně rychlé reakci na poptávku, o kvalitě a technologickém náskoku. Od té doby se změnilo skoro všechno. Jen ten recept na úspěch v tvrdé konkurenci se ani trochu nezměnil.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče