Byznys se dá roztočit i na kolečkách

30. dubna 2007, 00:00 - JAROSLAV SCHEJBAL
30. dubna 2007, 00:00

POJÍZDNÉ PRODEJNY Po českých silnicích se již neprohání zdaleka tolik pojízdných prodejen jako na začátku devadesátých let. Jejich úbytek se ale zastavil. U některých komodit, především pečiva, čerstvého masa a uzenin, lze na kolečkách roztočit slušný byznys.

POJÍZDNÉ PRODEJNY Po českých silnicích se již neprohání zdaleka tolik pojízdných prodejen jako na začátku devadesátých let. Jejich úbytek se ale zastavil. U některých komodit, především pečiva, čerstvého masa a uzenin, lze na kolečkách roztočit slušný byznys.

V médiích se čas od času objeví zaručené zprávy, že s pojízdnými prodejnami to jde z kopce a za pár let nezbude v Česku ani jedna. Tato tvrzení však nelze potvrdit žádnými statistikami. Státní zemědělská a potravinářská inspekce sice eviduje všechny prodejce potravin, nerozlišuje však, zda se jedná o kamennou či pojízdnou provozovnu.

Špatné vyhlídky pojízdného byznysu do budoucna nepotvrdil ani průzkum týdeníku Profit. Některé prodejny na kolečkách sice skutečně končí či pouze živoří na pokraji zájmu, najdeme však řadu podnikatelů, kteří dokáží mobilitu svých obchodů přetavit v ziskový byznys.

TRHY SE MĚNÍ

„Pojízdná prodejna dovede operativněji reagovat na pokles zájmu a tím i tržeb v jednom místě. Dokáže také využít mimořádné prodejní příležitosti, například slavnosti či trhu. Pojízdné obchody jsou pro nás co do přínosu plně srovnatelné s kamennými,“ říká například Barbora Mrázková, jednatelka společnosti Diana Fish z Kolína, která se zaměřuje na zpracování a prodej mořských ryb.

Slibné budoucnosti mobilního prodeje nahrává i měnící se situace na trhu. Podle posledního průzkumu výzkumné agentury Incoma se totiž zastavil pokles podílu menších prodejců na maloobchodním trhu. Malé obchůdky již dokáží v některých segmentech, zejména u pečiva a masa, konkurovat obchodním řetězcům. Lidé začínají více hledět na kvalitu a čerstvost potravin a nechce se jim pro některé produkty příliš daleko dojíždět.

„O naše čerstvé rybí speciality je zájem. Řetězce pro nás nepředstavují velkou konkurenci, nejsou schopny nabídnout takovou šíři a kvalitu sortimentu,“ tvrdí Josef Glover ze společnosti Diana Mrázek Eko, který se svojí prodejnou stojí přímo vedle kladenského Kauflandu.

Z tvrdého úderu řetězců se začíná oklepávat i největší provozovatel pojízdných prodejen v Česku, tuzemská pobočka německé společnosti Family Frost, zaměřující se na pojízdný prodej mraženého zboží. „Loni nám poprvé po deseti letech vzrostly tržby,“ říká spokojeně jednatel společnosti Martin Odvárko.

VDĚČÍME ZA TO I ŘETĚZCŮM

Do jisté míry obchodní řetězce prodejnám na kolečkách také pomohly. Zničily totiž obchůdky na malých vesnicích, čehož některé firmy využily. Příkladem je jablonecké Pekařství Šumava, které vlastní takových provozoven hned dvanáct. Zániku vesnických obchůdků svérázným způsobem využil také prodejce Robert Hanuš, u zákazníků známý prostě jako Robin. Ten začal po vesnicích v Českém ráji na tříkolce rozvážet rohlíky, sladké pečivo i další pekárenské zboží. Zejména pro starší obyvatele, kteří nedojíždějí do nedalekého Turnova nebo Jičína za prací, tak Robin a jeho tříkolka představují téměř jedinou možnost jak se dostat k čerstvému pečivu.

„Obchody se mi proto hýbou. Pomalu jsem už nestíhal uspokojovat poptávku. Takže na uplynulou zimu jsem si pořídil velké auto, které mi umožnilo objíždět vesnice i za studeného počasí,“ říká Robert Hanuš. U zákazníků je oblíben i proto, že má prodej koncipován téměř jako zábavnou one-man show. Vrozenou upovídaností okouzluje zákaznice a rozesmává zákazníky. V mnohých obcích je příjezd Robinova pojízdného krámku jediným momentem v týdnu, kdy se sejde k družnému potlachu celá místní komunita. Úspěšný je také Petr Juračka, jehož pojízdná prodejna s uzeninami krouží po Vysočině a jižní Moravě.

BLÁZNI UBÝVAJÍ, DOTACE NESTAČÍ Příkladů méně úspěšných prodejců je však také dost. „Zhruba do roku 2002 to bylo celkem zajímavé, teď se dá říct, že to už není ani na uživení. Staří lidé, kvůli kterým do těch obcí jezdím, vymírají a jiní přijdou jen občas,“ konstatuje Zbyněk Mrkvička, který provozuje pojízdnou prodejnu v okolí Havlíčkova Brodu a Chotěboře. Je tomu tak i přesto, že v loňském roce obdržel od několika obecních úřadů dotace v celkové výši 150 tisíc korun.

„Na okrese je, myslím, už jenom jeden takový blázen jako já. Dříve jich jezdilo pět. Momentálně jsem už po čtvrté musel předělat prodejnu, tentokrát do Avie, protože nic většího už neuživím. Sortiment mám stále stejný, to znamená základní potraviny, ovoce a zeleninu, maso, kuřata, uzeniny, pivo, nealko, cigarety, omezenou drogerii,“ pokračuje Mrkvička. Podle něho může být pojízdná prodejna úspěšná, jenom pokud ji provozuje sám výrobce nebo přímý dodavatel. A s čím má Mrkvička největší potíže? „Hygiena, špatné silnice, drahá nafta a byrokracie,“ říká Mrkvička.

Jenom díky dotaci se zatím drží nad vodou také pojízdná prodejna Ladislava Mařatky ze Semil. Ten rozváží smíšené zboží již téměř třicet let. Podle svých slov by bez roční dotace v celkové výši 80 tisíc korun od jednotlivých obecních úřadů nemohl svoji živnost dále provozovat.

TAJEMNÁ ZKÁZA Z UNIE Začít provozovat pojízdnou prodejnu není nikterak složité, postačí běžný živnostenský list. Problémy se však nevyhýbají ani tomuto segmentu trhu. Hrozbou pro další existenci pojízdných prodejen jsou podle některých Profitem oslovených prodejců především různé regulace a předpisy diktované Česku z Bruselu. Žádný prodejce si však nepřeje být jmenován a nechce ani prozradit, v čem spočívají konkrétní problémy.

Mnoho prodejců také volá po zavedení celostátního programu na podporu pojízdných prodejen, které zajišťují dodávku základních potravin lidem na malých vesnicích či odlehlých místech. O něčem takovém však ministerstvo průmyslu a obchodu neuvažuje. Ne všichni však požadují vyšší dotace. Pro Barboru Mrázkovou je nejobtížnější hledání a udržení opravdu dobrých prodejců, na kterých podle ní velmi závisí úroveň prodeje a spokojenost zákazníků. A jaké nedostatky identifikovaly u pojízdných prodejen státní kontrolní úřady? „Nejčastějším zjištěním byly nedostatky při označování,“ říká Pavla Burešová z oddělení komunikace Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

|HOSPODAŘENÍ POJÍZDNÉ PRODEJNY (Zbyněk Mrkvička rozváží ve staré Avii základní potraviny v okolí Havlíčkova Brodu a Chotěboře) marže 20 % tržby 3 miliony Kč dotace od obcí 120 tisíc Kč náklady na prodavačku 204 tisíc Kč oprava Avie 40 tisíc Kč nafta 60 tisíc Kč elektřina 25 tisíc Kč povinné ručení 12 tisíc Kč silniční daň 9 tisíc Kč Pozn.: roční výnosy a náklady | NÁJEZDNÍCI Z POLSKA

Na Horní Suchou a další obce na severní Moravě útočí v posledních několika měsících pojízdné prodejny z Polska. Obchodníci si stěžují na nekalou konkurenci. Podle nich totiž polské prodejny nesplňují hygienické předpisy a prodávají například pečivo v znečištěných bednách.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče