Byznys se čtyřnohými zaměstnanci

12. února 2007, 00:00 - FILIP ČERNOCH
12. února 2007, 00:00

KOŇSKÉ ATRAKCEChceš-li se zbavit peněz, kup si koně. Toto známé a většinou pravdivé pořekadlo ale mnozí čeští podnikatelé staví na hlavu. Svou životní lásku spojují s byznysem a dříve trochu snobské hobby úspěšně nabízejí stále většímu počtu dychtivých zákazníků.

KOŇSKÉ ATRAKCE Chceš-li se zbavit peněz, kup si koně. Toto známé a většinou pravdivé pořekadlo ale mnozí čeští podnikatelé staví na hlavu. Svou životní lásku spojují s byznysem a dříve trochu snobské hobby úspěšně nabízejí stále většímu počtu dychtivých zákazníků.

Ramenatí muži v zaprášených kabátech a se zatraceně nejistou minulostí, už od pohledu padouši, proti nim osamocený zachmuřený indián, s puškou pobitou stříbrnými hřeby. Nervózní prsty se chvějí nad oblýskanými pažbami koltů, ve vzduchu je cítit vůně střelného prachu a z dálky zaznívá dusot kopyt.

Nebýt napjatých tváří dětí všude okolo, mohlo by se jednat o předzvěst krvavého dramatu kdesi na Divokém západě. „Jistě, jde o show. Ne vždycky jsme historicky přesní, nabízíme hlavně spoustu zábavy, naplnění klukovských snů a netradiční odpočinek pro děti i jejich rodiče,“ usmívá se šerif Jerry, v civilu spolumajitel westernového městečka Boskovice Luboš Procházka. Z podnikatelského hlediska zjevně rána do černého: Sto tisíc návštěvníků ročně a rozsáhlé investice do probíhající rekonstrukce celého areálu mluví za vše.

POLOVINA PERSONÁLU V NEMOCNICI

K podobnému úspěchu však rozhodně nestačí jen láska ke koním. Podnikání tohoto typu vyžaduje hlavně buldočí vytrvalost hledačů zlata. „Začínal jsem úplně bez peněz, chvíli po škole. Podařilo se mi pronajmout kus bývalého lomu, ze začátku jsem tu dokonce ani neměl žádného koně a jen jeden srub. Postupně ale přibývalo atrakcí a představení, herci, vybavení. Prostě jak se vydělaly peníze. Třeba z návštěvy USA jsem dovezl stádečko koní a prodej poloviny z nich mi zaplatil zbytek,“ popisuje šerif Jerry.

Pochopitelně, netradiční podnikání se nutně setkalo i s řadou problémů. „Například když jsme dělali rodeo, sjížděli se u nás závodníci z celé republiky. Jenže nakonec jsme toho museli nechat, ke konci sezony jsem měl půlku lidí dolámanou a nepohyblivou,“ s nadhledem shrnuje šerif.

Nemalé potíže si užil i s úřednickou mašinerií. „Vlastně až do loňska jsem bojoval o prodej pozemků, na kterých městečko stojí. Nešlo je pronajmout na víc než dva roky dopředu. Za takových podmínek jsou jakékoliv investice hodně problematické. Navíc areál spadal do specifického režimu pro důlní oblasti, takže nešlo stavět pevné budovy, obrovské problémy byly třeba jen s přivedením vody,“ vysvětluje. A přestože si jinak přístup boskovické radnice a jejich úředníků velmi pochvaluje, musel nakonec přitlačit: „Už jsem skoro neměl na výběr, bylo to: buď prodejte pozemky, nebo se budu muset přestěhovat. A vzhledem k tomu, jaké množství lidí do regionu areál ročně přitáhne, vlastně nebylo co řešit.“

Původní zařízení areálu tak nahradí zhruba sedmdesát zděných budov, zahrnujících mimo atrakcí i stylové ubytování nebo hospodu.

UŽIVILO BY SE NÁS KLIDNĚ DVACET

Z podnikatelského hlediska zarazí u westernových městeček takřka mizivá konkurence. Všude v zahraničí hojně rozšířený druh podnikání v Česku ve větší míře zastupují pouze Boskovice a podobně populární Šiklův mlýn ve Zvoli nad Perštejnem. „Konkurence není prakticky žádná, dělíme si republiku půl na půl,“ uvádí počet svých potenciálních zákazníků v nadsázce šerif. „Je to až s podivem, třeba v sousedním Německu je i při zohlednění většího počtu obyvatel podobných zařízení mnohonásobně víc. Klidně bych si dovedl představit jeden areál v každém kraji a třeba i nějaký opravdu rozsáhlý u Prahy. Z tohoto úhlu pohledu jde o zatím skoro nevyužitou podnikatelskou šanci,“ neobává se případné konkurence šerif.

Minimálně o jižní Moravě ale už jeho slova v nejbližší době budou platit jen částečně. V Němčičkách na Břeclavsku by totiž během tohoto roku měl oběma velkým hráčům vyrůst vážný protivník. S investicí 45 milionů zde podnikatelka Eva Nováčková hodlá vystavět vlastní areál s krytou halou pro 400 lidí.

Na rozdíl od zmíněných městeček se ale chystá zaměřit poněkud jiným směrem. „Ve westernových městečcích jsou koně jen na doplnění atmosféry, náš areál bude nabízet skutečný výcvik a práci s koňmi,“ odhaluje své plány Nováčková. Namísto hraných show, her, soutěží a představení se podle svých slov zaměří spíše na závody, výcvik nebo hipoterapii. Na hozenou rukavici si tedy budou muset Boskovice i Šiklův mlýn ještě počkat.

KONĚ KAM SE PODÍVÁŠ

Dramaticky odlišná je naopak situace u klasických jízdáren a rančů, zabývajících se výukou jízdy na koni nebo jezdeckou turistikou. Ty si totiž rozhodně na nenasycenost trhu stěžovat nemohou. „Například v Praze a okolí by se před patnácti lety dala jezdecká centra spočítat na prstech jedné ruky. Dnes je tady zhruba 240 zaregistrovaných stájí. Jinou věcí je samozřejmě jejich často kolísavá kvalita a také důraz, který dávají na bezpečnost,“ mapuje současnou situaci Martina Ludvíčková z Jezdeckého střediska Řitka. To se mimo výcviku jezdců i koní zabývá také výkonnostním sportem a chovem starokladrubského vraníka.

Přestože je totiž jezdecký sport potenciálně poměrně rizikovou činností, obzvláště menším zařízením občas chybí dostatečně kvalifikovaný personál. „Rozhodně zdaleka ne všichni instruktoři vedoucí výcvik zákazníků vlastní alespoň cvičitelský průkaz, což osobně považuji za minimum nutné pro kvalitní a hlavně bezpečné svezení,“ neskrývá rozmrzelost Ludvíčková. Na vině je podle ní jak občasné obcházení pravidel ze strany některých podnikatelů, tak i legislativní úprava, podle níž musí mít kvalifikaci pro výkon činnosti pouze samotný vlastník zařízení či některý jeho zaměstnanec, nikoliv už konkrétní instruktor. „Případné zbytečné úrazy pak vrhají nepěkné světlo na všechny opatrné podnikatele a vůbec škodí jezdeckému sportu,“ dodává Ludvíčková.

Otázku bezpečnosti zmiňuje iMarta Žáková z Jízdárny Žák, sama bývalá parkúrová závodnice. „Kvalitu jízdáren z části kontroluje trh, dobré i špatné zkušenosti se mezi lidmi roznesou. Problém je u úplných začátečníků, kteří mohou být návštěvou nekvalitního zařízení od dalších pokusů odrazeni. Navíc u nekvalifikovaného výcviku je riziko pádu nebo zranění samozřejmě vyšší,“ říká.

ŠIKOVNÉHO CHLAPA ABY POHLEDAL

Řadu komplikací s sebou nese i zdánlivě tak banální věc jako nalezení vhodného personálu. Práce u koní totiž zjevně láká daleko více něžné pohlaví. „Faktem je, že na jezdecké učňovské školy se v drtivé většině hlásí děvčata, a navíc po konci studia převážně raději zamíří k méně náročné práci. Najít solidního spolehlivého stájníka je často skoro neřešitelný problém, bojujeme s tím vlastně neustále,“ shrnuje Martina Ludvíčková. „Je to tak, prakticky při jakékoliv návštěvě stáje nebo nějakého jezdeckého centra je jednou z prvních otázek, zda-li nevím o někom vhodném a šikovfoto: doplňuje z vlastní zkušenosti pražský podkovář Milan Plšek.

Lepší je naštěstí situace u všech služeb, které jsou pro fungování koňského byznysu nezbytné. Není už problém sehnat kvalitního podkováře či sedláře, stejně tak jako spolehlivého dodavatele krmiva, steliva nebo špičkového technického vybavení. Prudce rostoucímu počtu pacientů se pružně přizpůsobili i veterináři, specialisté výhradně na koňské potíže už zdaleka nejsou druh na vyhynutí.

ZÁVODY JSOU JEN TŘEŠNIČKA NA DORTU

A jak se tedy vlastně s koňmi podniká? „Podobně jako v celém zemědělství tady hrají silnou roli dotace,“ říká Ludvíčková. Dotace získávají podnikatelé za plochu, kterou jejich koně spásají. „Samozřejmě, v podstatě jsme schopni uživit se z toho, co vyděláme, už bychom ale mohli zapomenout na jakoukoliv přípravu dětí i koní na závody a také na chov. Obojí je v Česku zatím pouze velmi drahá zábava,“ dodává Ludvíčková. Navíc samotní krátkodobí návštěvníci uživí jakékoliv zařízení jen stěží, základem úspěšného podnikání je maximální šíře nabídky.

„Tady u Prahy je samozřejmě poměrně hodně jednorázových návštěv, podstatné příjmy máme ale z ustájení cizích koní a výcviku jejich jezdců. Naopak v turističtějších oblastech bývá velmi důležité nabídnout i možnost ubytování, kdy návštěvník zůstane několik dní.“ Podobné zkušenosti má i Marta Žáková: „Ustájení je výborné díky tomu, že zajišťuje stabilní a dlouhodobý příjem, hlavně přes podnikatelsky slabší zimu. Nám podobnou službu dělají stálí zákazníci, kteří trpělivě chodí i přes horší počasí.“

I jen krátké nahlédnutí do zákulisí koňského světa tak ukazuje, že nejde o žádnou romantickou selanku, ale o náročný byznys s pořádnou kupou běžných i atypických podnikatelských problémů. Přesto má většina lidí v tomto oboru jednu věc společnou - jejich firmy jsou pro ně vždy v prvé řadě možností, jak se uživit svou životní láskou, a až poté běžnou snahou vydělat si podnikáním.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče