Být Žid je drahý špás

29. dubna 2008, 12:47 - Benjamin Kuras
29. dubna 2008, 12:47

Pražská napodobenina newyorské deli se moc nepovedla

Šelanu znamená hebrejsky „u nás doma“ a je to lokál věru domácký čili „hajmiš“, jak se říká v jidiš. Interiér je hajmiš, obsluha hajmiš, jídlo hajmiš, lidičky hajmiš, lokál si na nic nehraje, moc se kvůli vám neobtěžuje a nedělá vám žádný „šmůzl“, jak se říká opět v jidiš, čili nepodbízí se a nesnaží se vám zbytečně zavděčit, co kdybyste, chraňpánbůh, chtěli přijít znovu. Tak nějak podobně to známe z Izraele. U jednoduchých stolků tady posedává židovská mládež z Izraele, z Austrálie, z Ameriky, ze Slovenska, z Prahy a klábosí, v angličtině, v hebrejštině, v češtině. Za pultem vedle vitríny se zákusky „hamantašn“, které tam ještě zůstaly ze svátku Purim, postává černovlasé sotva dvacetileté děvče a štěbetá slušnou angličtinou s několika děvčaty u stolu. Ona je z Košic, další dvě ze Sydney, jedna z Tel Avivu. Víno že samozřejmě má, prý jedno bílé a jedno červené. Jako tomu bývalo v českých restauracích donedávna. Akorát to víno je lepší. Z červeného za 380 korun se vyklube velmi příjemný košer merlot, z lokality, kterou na vinětě v hebrejštině louskám jako „Binjamina“. Kde to je, ptám se. V Izraeli, odpovídá Slovenka. To je mi jasné, ale kde, ptám se dál. Na severu, odpovídá Izraelka, zřejmě druhá servírka užívající si přestávku. No dobře, kde, ptám se dál, Golan, Galil, nebo Carmel? Nevím, odpovídá Izraelka a já si říkám, jak může holka neznat geografii své malé zemičky, ale pak si vzpomenu, že jsem jako Morávak donedávna nevěděl, že na severní Moravě (nebo už je to Slezsko?) existují nějaké Kravaře a že to je dokonce město, a ne vesnice. Zmlknu, nechám si otevřít a nalít merlot a vychutnávám jeho přijemnou kulatou sametovou chuť, k jaké se v posledním desetiletí izraelská vína propracovala. Žádný problém s „mevušal“, holka je buď ortodoxní (na což nevypadá), nebo neví, co to je (pravděpodobněji).
Shelanu se prezentuje ne jako ledajaký košer, nýbrž glatt košer, což je košer košerštější než košer sám, dávající najevo, že obyčejný košer není dostatečně košer pro ortodoxního, který je ortodoxnější než ortodoxní. Je pod dozorem jednoho z těch nejortodoxnějšího rabinátů organizace Chabad (též zvaná Lubavič), která má v Praze asi stovku příznivců, většinou cizinců.
A nejspíš nastal čas vysvětlit přesně, co je košer. Většina Čechů bude vědět, že to znamená nejíst vepřové, někteří ještě vědí, že se také nejedí krevety a krabi a podobné mořské potvory. Ono je to o dost komplikovanější, ale v zásadě se smějí jíst jen drůbež, šupinaté ryby a přežvýkaví sudokopytníci kromě jmenovitě velblouda (to byl tehdy dopravní prostředek, my dnes také nejíme autobusy). A samozřejmě všechna zelenina, vejce a mléčné výrobky, které se ale nesmějí jíst společně s masem. Takže taky žádný králík, sumec, kůň. Žádná svíčková na smetaně, žádný paprikáš, žádné bolognese se strouhaným sýrem. Přesný seznam živočichů jedlých a nejedlých najdete v biblické knize Leviticus, kapitola jedenáct. Jenže ani tam to nekončí. Po bezbolestném přetnutí krční tepny se zvíře musí nechat odkrvácet, neboť krev je duší zvířete, a ta se jíst nesmí. Už porcované maso se dále obsype solí, která vysákne další krev, a pak umyje pod tekoucí vodou. Tím zmizí poslední kapky krve, proto vám taky v košer restauraci udělají dušenou roštěnku, ale ne grilovaný biftek, protože jak praví staré úsloví, biftek chutná krví, košer biftek nechutná ničím. Košer víno je víno vyráběné pod rabínským dohledem jen z čistých hroznů bez jakékoli příměsi, ani vody, ani cukru, a určité žádné vepřové sádlo. Já vím, že namítnete, že tak se dnes dělá každé slušné odrůdové víno, jenže Židé to vymysleli jako první, hned po „nesesmilníš“. Odkud berete glatt košer maso, ptám se. Z New Yorku a Vídně, odpovídá Izraelka. Pokyvuju uznale hlavou, než z jídelníčku zjistím, že z masa mají jen hovězí salám, uzené pastrami a solené corned beef, které možná znáte z anglických židovských restaurací pod jménem salt beef. To je solí konzervované a pak do růžova vařené hovězí hrudí, tence plátkované ostrým dlouhým nožem napříč. Vlastně si Shelanu na něco přece jen hraje, a to na newyorské nebo londýnské „deli“, která podávají přesně takováto jídla. Akorát že v New Yorku a v Londýně vám za stejnou cenu mezi dva tenké plátky žitného kmínového chleba naskládají čtyři centimetry teplých plátků, zatímco zde dostanete jeden plátek mezi osm centimetrů tlustou celozrnnou bagetou. Ta se celá spořádat nedá, tak nakonec jíte jen ten plátek masa s trochou salátu.
Jako předkrm jste si dali trojici středoorientálních salátů, jaké znáte z Izraele: cizrnovou kaši zvanou hummus, kuskus s drobně krájeným salátem zvaný tabule a červenou peprnou zeleninovou šlahajdu jménem matbucha. Každé porcičky jsou tak tři polévkové lžíce. V Izraeli by vám za stejnou cenu naložili trojnásobek. A jestli jste podobné šlahajdičky jedli tam, chybí vám k nim chuť lehce ohřáté placaté pitty. S tou celozrnnou bagetou to chutná, no, řekněme, neautenticky. Moc velký další výběr teplých jídel není, tak si dáváte bramborové „blintzes“ s houbovou omáčkou, což jsou tři malé palačinky délky asi deseti centimetrů, plněné bramborovou kaší a polité podušenými plátky žampionu. Takže ve dvou jste měli napůl trojici malých salátových předkrmů, jednu porci bramborových palačinek a jednu porci několika malých plátků masa a chválíte si, jak nejste přejedení. Na první pohled vám 1100 Kč pro dva připadá docela rozumná cena ve srovnání s předvčerejším trojnásobkem u Solomona. Akorát že tam jste za tu trojnásobnou cenu nezvládli šestinásobné porce a za stejnou cenu byste v Londýně, New Yorku a Tel Avivu dostali trojnásobek. A voda, samozřejmě, dražší než pivo. Košer turisté musejí kroutit hlavou, jak může Praha být nejdražší město a pražští Židé nejbohatší Židé na světě. A připomenou si staré židovské přísloví, které pro ně v Praze platí dvojnásob: Být Žid je drahý špás.
Tak až tu někdy budete mít na návštěvě z ciziny nějaké košer přátele a budete jim chtít udělat radost, neraďte jim žádnou košer restauraci. Vezměte je na vlastní útraty za stovku do vegetariánské anglo-americké Country Life v Melantrichově nebo indické Beas v Týnské. Bude to, pravda, bez toho pěkného rabínského razítka, které je na účtence tou položkou nejdražší. Košer izraelské víno si kupte za pár stovek v obchodě (dnes má izraelská vína každá slušná vinotéka) a vypijte si je doma k olomouckým tvarůžkům. Ty mimochodem, jak málokdo ví, jsou židovského původu, neboť je v Lošticích u Olomouce vymyslela a vyráběla tamní početná židovská obec.

Shelanu – Koster Cafe & Deli
Břehová 208/8, Praha – Josefov
Otvírací doba: denně kromě pátku a soboty 9.00 – 22.00
v pátek 9.00 – 15.00
v sobotu zavřeno

Země původu nabízených vín: Rakousko, Izrael

value for money - 6
Jídlo 25 bodů z 50
Obsluha 10 bodů z 20
Nápoje 5 bodů z 10
Prostředí 6 bodů z 10
Kvalita/cena 6 bodů z 10 Celkem 52 bodů ze 100

+ dobré košer víno za rozumnou cenu, družná uvolněná atmosféra
- nezajímavé jídlo, špatná a předražená napodobenina newyorské deli

Výběr z jídelního lístku:
Coney Island
(solené konzervované hovězí z hořčicí, plátky rajčat, hlávkovým salátem a nakládanou zeleninou) 200 Kč

East – End
(uzené pastrami s hořčicí , plátky rajčat a hlávkovým salátem a nakládanou zeleninou) 200 Kč

Rochester
(nejlepší hovězí salámový sendvič, jaký jste kdy ochutnali, s hořčicí, plátky rajčat a nakládanou zeleninou) 180 Kč

Smokes Salmon
(plátky uzeného lososa s hlávkovým salátem a rajčetem) 170 Kč

Tuna Deluxe
(skvělá kombinace tuňáka s pepřem a nakládanou zelenou) 160 Kč

Best Egg
(vaječný salát s rajčetem, červenou cibulí a pažitkou) 160 Kč

Výběr z nápojového lístku:
Piva:
Pilsner Urquell 45 Kč
Budvar 40 Kč
Krušovice (tmavé) 40
Nealkoholické 40

Vína:
Hafner, Rakousko 70 Kč
Berkan, Izrael 80 Kč

Nealkoholické:
Coca Cola 35 Kč Fanta 35 Kč
Topnic 35 Kč
Red Bull 70 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče