Být trenérem koní není zlatý důl

03. února 2003, 00:00 - Pavel Šnajdr
03. února 2003, 00:00

Případová studie LXXXIX. Název společnosti: Stáj LiRa Forma podnikání: fyzická osoba Datum vzniku: 1991 Předmět podnikání: trénink dostihových koní Klíčová osobnost: Vladislav Fedorowicz Cíl: udržet se na trhu Trenér dostihových koní Vladislav Fedorowicz začínal, podobně jako řada jeho kolegů z branže, u svého životního údělu od píky.

Případová studie LXXXIX.

Název společnosti: Stáj LiRa

Forma podnikání: fyzická osoba

Datum vzniku: 1991

Předmět podnikání: trénink dostihových koní

Klíčová osobnost: Vladislav Fedorowicz

Cíl: udržet se na trhu

Trenér dostihových koní Vladislav Fedorowicz začínal, podobně jako řada jeho kolegů z branže, u svého životního údělu od píky. Počátkem šedesátých let minulého století nastoupil do učení, na obor chovatel koní-jezdec z povolání, absolvoval střední zemědělskou školu, několik let jezdil závodně, mimo jiné jako reprezentant Československa, a zároveň pracoval ve V elké Chuchli pro hřebčín Napajedla. Na závodišti měly, stejně jako dnes, své pronajaté stáje různé státní podniky. Tehdy nebyly žádné soukromé firmy. V roce 1981 dostal Fedorowicz nabídku od plemenářského podniku Kladruby nad Labem, aby se stal trenérem střediska dostihových koní rovněž na chuchelském závodišti. Koncem roku 1991 došlo k privatizaci a Fedorowicz se pod tlakem událostí stal podnikatelem. „Podnik chtěl ušetřit a podobně jako mnoha jiným mi nabídl, abych pro něj dělal dál. Ne však již v pracovním poměru. Všichni zaměstnanci, kteří pode mnou pracovali, dostali rovněž výpověď. Měl jsem pět podřízených. Každý musel začít pracovat sám na sebe. Odkoupil jsem od Kladrub sedla a další materiál, převzal i lidi jako své zaměstnance,“ popisuje dnes již zkušený podnikatel své začátky bez vše zastřešujícího státního podniku. „Docela jsem se bál, jak dál. Nikdo z nás neměl s podnikáním žádnou zkušenost. Všichni jsme byli zaměstnaní a nestarali jsme se například příliš o sociální či zdravotní pojištění.“

Problém č. 1: Stát na vlastních nohou

Začínající podnikatel převzal smlouvu, kterou měl doposud kladrubský podnik se závodištěm ve Velké Chuchli. Jiná možnost nebyla. Maximálně jít dělat něco jiného. To ale pro Vladislava Fedorowicze znamenalo ještě větší riziko. Vzhledem ke svým zkušenostem a lety pěstovanému vztahu ke koním to považoval prakticky za nemožné. „Přestali jsme fungovat a druhý den jsem musel začít fungovat já, nakrmit koně atd. Tak jsem odkoupil nějaké zásoby, krmení, metráky ovsa, sena, slámy. Rok jsem to splácel, protože jsem na to tehdy neměl peníze,“ říká trenér koní. Kromě kladrubských koní, kterých měl šestnáct, začínal postupně trénovat i dostihová zvířata jiných majitelů. Přicházeli i zahraniční firmy. Během jednoho roku měl na starosti více než čtyřicet koní.

Problém č. 2: Úpadek majitelů koní zasáhne i trenéry

Začátky podnikání počátkem devadesátých let byly u malých a středních podnikatelů v České republice celkem euforické. Postupně se ale začaly objevovat menší či větší problémy. Ty se nevyhnuly ani dostihovému sportu. První dva roky měl Fedorowicz ve své péči koně zhruba dvaceti firem. Poté jich začalo ubývat. Začalo to krachem dvou velkých společností. „Jakmile se do té doby úspěšný podnikatel dostane do finančních problémů, tak první věc, se kterou se rozloučí, jsou jeho koně. Ty jdou stranou v první řadě,“ poznamenal. Momentálně má v sezoně 14 koní, tedy o třicet méně než v dobách, kdy začínal jako podnikatel. Na úbytku koní se podílela i přehnaná očekávání jejich majitelů. Jejich kůň jim nevydělal předpokládané miliony, tak se ho prostě zbavili. Někteří chovatelé dostihových zvířat také například z různých důvodů přestanou trenérovi svých koní z ničeho nic platit. „Já se na svěřená zvířata nemohu vykašlat. Musím se o ně dál starat, dávat jim nažrat, postarat se o kováře a podobně. Platíte, živíte je, u soudu není žádné dovolání. Ročně mě to stojí v průměru o sto tisíc korun navíc, které již nikdy neuvidím. Je vůbec problém sehnat původního majitele, aby si svého koně odvezl. Nemáte často vůbec šanci,“ uvedl Vladislav Fedorowicz. V současnosti není cena při pořízení koně v řádech několika milionů korun žádnou výjimkou. Jejich ceny v průměru ale v poslední době výrazně klesly. V úplném začátku svého podnikání měl trenér koní pět zaměstnanců, kteří byli předtím jeho podřízenými, když pracoval jako trenér pro kladrubský státní plemenářský podnik. V dobách největší prosperity, kdy měl Fedorowicz na starosti 44 koně, zaměstnával deset lidí. Momentálně příležitostně zaměstnává jednoho člověka - jezdce a většinou dělá všechno sám. Včetně sobot a nedělí. Podmínky jsou, podle dnes již zkušeného podnikatele, čím dál tím horší. Souvisí to i s celkovou hospodářskou situací. „Nejsou peníze na koně. A tím pádem ani na zaměstnance. Jak říká jeden známý Američan, ekonomická síla státu je vidět podle úrovně dostihového provozu. To je svatá pravda,“ je přesvědčen český trenér koní.

Problém č. 3: Povodně - katastrofa, ale i dobrá zkušenost

Srpnové záplavy v loňském roce, které pustošily i hlavní město, se nevyhnuly ani chuchelskému závodišti. Areál ve V elké Chuchli, který je hlavním českým dostihovým centrem, zasáhla povodeň, jež nemá v našem dostihovém sportu obdoby. V oda z rozvodněných řek Vltavy a Berounky neustále stoupala, až proměnila celý prostor závodiště v jedno velké jezero, ze kterého vykukovaly špičky stromů a střechy zatopených domů. Byly zatopeny stáje, celá závodní dráha, malý a velký paddock. V sázkové hale tribuny voda dosahovala k prvnímu patru (více než tři metry), což nepředpokládaly ani ty nejpesimističtější předpoklady. Některé dřevěné stáje nápor vody nevydržely. Ještě před příchodem velké vody se naštěstí podařilo všechny ustájené koně evakuovat především na hippodrom v Mostě. Podle pamětníků to bylo od konce první světové války vůbec poprvé, kdy na pražském dostihovém závodišti nebyl ani jeden kůň. Vladislav Fedorowicz tak najezdil za svými koňmi každý den celkem více než 200 kilometrů, jenom za benzin utratil 25 tisíc korun. Kromě toho přišel o roční zásoby krmiva a steliva, bez kterých je chov a trénink koní nemyslitelný. „Povodně znamenaly pro nás velkou katastrofu. Zároveň to ale byla i dobrá zkušenost. Rozhodně si nemyslím, že by samotné záplavy ovlivnily výrazně úspěšnost mého podnikání. Tam neočekávám příliš velký posun. Je to totiž především dáno politickou situací a podmínkami, které stát pro podnikatele vytváří. A to rozhodně není žádná sláva,“ podotýká Vladislav Fedorowicz.

O svobodu mě nepřipraví ani „berňák“

Ve svém podnikání využívá trenér koní pomoc profesionální účetní. Základní doklady zahrnující prvotní účetnictví si ale připravuje sám. Špatnou zkušenost má ale s finančním úřadem. Ten u něj prováděl kontrolu za období 1991-1996 dokonce dvakrát. Podruhé to bylo proto, že úřad ztratil již jednou Fedorowiczem poskytnuté doklady. „Musel jsem tam kvůli tomu být několikrát. A ještě se ke mně chovali arogantně,“ konstatoval. Zaměstnance si malý živnostník může v poslední době dovolit mít čím dál méně. Nyní na plný úvazek nemá žádného. Občas mu pomáhají učni a brigádníci. V počátcích byl dokonce problém zajistit si živnostenské povolení, protože trenér dostihových koní nebyl uveden v seznamu prací, které podle zákona spadají pod živnost. „Ve srovnání s dobou, kdy jsem byl pouhým zaměstnancem, mám mnohem větší pocit svobody. Se všemi riziky, které to přináší. Starostí tehdy bylo míň. Bylo ale i míň peněz, které rozhodně není vůbec jednoduché vydělat. Povinností je zkrátka víc. S tím se nedá nic dělat. Patří to zkrátka k podnikání,“ říká Fedorowicz, když se ohlíží zpět a hodnotí více než desetiletou podnikatelskou zkušenost. Zároveň ale nemá pocit, že by si vydělal příliš peněz. „V současnosti fungujeme všichni jen tak tak,“ říká na adresu trenérů dostihových koní. Těch je v České republice na jedno dostihové závodiště v průměru devět až deset, celkem kolem sto padesáti. Jak říká Vladislav Fedorowicz, většina jeho kolegů trenérů nyní zažívá víceméně podobné podnikatelské těžkosti.

Rady Profitu

Podnikání v oblasti dostihových sportů vyžaduje vedle profesionality i velkou oběť, odříkání a především lásku ke koním. Důležitý je citlivý přístup k zaměstnancům a k zákazníkům. V momentě, kdy nejste spokojeni se svým zaměstnancem, je potřeba tuto záležitost co nejdříve řešit. Může se stát, že je profesionál, nesplňuje ale představy vašich zákazníků, protože se k nim třeba nechová uctivě. Pokud se nic nezmění ani po domluvě, je výpověď nebo dohoda o rozvázání pracovního poměru jediným možným řešením. Účetnictví je rozumné přenechat profesionálům. Kvůli možným opakovaným kontrolám ze strany finančního úřadu je užitečné si archivovat doklady z již jednou zkontrolovaného období. Trénování dostihových koní vyžaduje korektní přístup ke klientům. Nejhorší je, když jsou jejich očekávání přehnaná a v budoucnu se nikdy nesplní. Vždy je lepší být spíše skeptický než příliš optimistický a nepředpokládat, že koně v dostizích vydělají miliony a zároveň to netvrdit jejich majitelům.

Kůň je tím prvním, čeho se podnikatel ve finančních potížích zbavuje.

Vladislav Fedorowicz: „Koně jsou mým osudem.“

Ekonomika státu se projeví i na úrovních dostihů, říká podnikatel - trenér koní Vladislav Fedorowicz.

Ještě před povodní se Vladislavu Fedorowiczovi podařilo evakuovat všechny své koně. Na snímku z doby loňské katastrofy pluje na kánoi (uprostřed) zatopeným areálem chuchelského areálu.

FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče