Buduj kolektiv, posílíš firmu

13. února 2006, 00:00 - KRISTÝNA DUŠKOVÁ, PETR KUČERA
13. února 2006, 00:00

RIZIKA TEAMBUILDINGU Moderní „budování týmu“ dorazilo už i do středních a menších tuzemských firem. A spolu s tím se zvyšuje i množství problémů, které původně dobře myšlená snaha o utužení kolektivu přináší. Některé akce mohou skončit i soudní žalobou a rozvratem firmy.

RIZIKA TEAMBUILDINGU Moderní „budování týmu“ dorazilo už i do středních a menších tuzemských firem. A spolu s tím se zvyšuje i množství problémů, které původně dobře myšlená snaha o utužení kolektivu přináší. Některé akce mohou skončit i soudní žalobou a rozvratem firmy. Pojmem teambuilding se označují všechny firemní aktivity, které mají posílit loajalitu zaměstnanců. Jde o moderní strategii, která má stmelit kolektiv a zvýšit motivaci pracovníků. Od velkých mezinárodních společností se stále více rozšiřuje také mezi malými a středními tuzemskými firmami. A hlavně na menší firmy může mít neprofesionálně připravený teambuilding zcela opačné účinky. ÚČAST JE DOBROVOLNÁ, ALE MUSÍ TAM VŠICHNI

„Po šesti týdnech, kdy vinou špatné organizace práce po nástupu nového šéfa museli všichni členové našeho oddělení pracovat prakticky neustále přesčas včetně víkendů, přišel tento šéf s nápadem konečně se pořádně poznat. Zvolil si ale ten nejhorší možný způsob,“ vzpomíná Jana Králová, která už nyní sice pracuje v jiné společnosti, ale název bývalého zaměstnavatele nechce uvést, protože nechce ublížit mezitím už změněnému vedení firmy.

Místo aby nový šéf zvolil na začátku pomalejší „oťukávání“, například formou společného bowlingu nebo odpoledne v restauraci, pokusil se kopírovat modely z největších společností. „Celé akci začal honosně říkat teambuilding a netajil se tím, že kdo tento moderní model bude kritizovat, ten to u šéfa bude mít velice špatné,“ dodává Králová. „Teprve týden před plánovanou akcí nám šéf oznámil její přesný termín - sobota a neděle. Všechny v mém oddělení to samozřejmě velmi naštvalo. Po šesti týdnech neustálé práce měli mít tento následující víkend konečně zase po dlouhé době čas na rodinu. Místo toho jsme najednou měli doma oznámit, že i tento víkend budeme muset věnovat práci,“ vzpomíná.

Přestože šéf neustále opakoval, že účast na akci je dobrovolná, hned po víkendu si začal předvolávat všechny zaměstnance, kteří se teambuildingu nezúčastnili. „A řada z nich se nálepky vyvrhele z kolektivu - alespoň před šéfem - už nezbavila,“ říká Králová. Přitom od svých kolegů věděla, že programem víkendového teambuildingu byl normální oběd v pronajatém hotelu, odpoledne pak společné opékání buřtů u ohně. „Nic, co bychom nemohli zvládnout během pracovního dne někdy k večeru,“ domnívá se.

POZOR NA ZÁKON

Zákoník práce jasně stanovuje, že pracovní doba může být stanovena nejvýše v rozsahu 40 hodin týdně. Veškeré další pracovní aktivity jsou zákonem považovány za práci přesčas. Také tato práce je ze zákona omezena - nejen co do rozsahu těchto zaměstnavatelem přikázaných hodin v roce, ale také v tom smyslu, že firma musí prokázat nevyhnutelnost práce přesčas v každém konkrétním případě.

„Účast na neformální akci jistě nepatří mezi vážné provozní důvody ani další výjimečné případy, kdy zaměstnavatel může nařídit práci přesčas,“ říká firemní právník Petr Souček.

První pravidlo tedy zní: Pokud je utužování kolektivu skutečně bráno jako činnost v zájmu dalšího rozvoje firmy (tedy investice do kvalitního kolektivu zaměstnanců), mělo by se uskutečnit jako součást pracovní doby. Ochota zaměstnanců jít místo do kanceláře „pracovat“ někam do přírody díky tomu pravděpodobně bude výrazně vyšší. „U profesí s pružnou pracovní dobou se taková akce může uskutečnit i v sobotu a v neděli, ale samozřejmě zaměstnanec si za tento pracovní víkend může vybrat náhradní volno třeba hned následující pondělí a úterý,“ upřesňuje Souček.

Ale ani firma, která zařadí teambuilding do pracovní doby, nemá vyhráno. Daleko větší překážkou je další ustanovení zákoníku práce. Podle něj zaměstnavatel nesmí nutit své zaměstnance provádět jiné činnosti, než které jsou uvedené v pracovní smlouvě. „Pokud je tedy někdo zaměstnán na pozici IT specialista, jistě do jeho pracovních činností nepatří účast na společném firemním plavání,“ varuje Souček. Účast tak lze vyžadovat prakticky jen po zaměstnancích, kteří mají péči o ostatní zaměstnance v pracovní náplni - jako například specialista interní komunikace či v některých případech firemní personalista.

Společnost, která by zaměstnance k účasti nutila nebo jakýmkoliv přímým i nepřímým způsobem sankcionovala jeho neúčast, je pak možné žalovat za porušení zákoníku práce. „Můj kolega se akce neúčastnil a v měsíčním hodnocení mu pak šéf odebral pohyblivou složku mzdy. Kolega dal celou záležitost k soudu, věc nakonec ale skončila dohodou mezi ním a firmou, jejíž součástí samozřejmě bylo finanční odškodnění. Měl štěstí - jednak ředitel nedokázal prokázat, za jaké konkrétní nesplnění pracovních úkolů mu odebral část mzdy. A hlavně: šéf se o pravém důvodu sankce - tedy neúčasti na teambuildingu - zmínil na osobním pohovoru přímo s mým kolegou, který si hovor nahrával,“ uvádí Králová.

NEBEZPEČNÉ DOTAZNÍKY

Existují i další, méně nápadná rizika. Třeba na první pohled smysluplný dotazník, která musí vyplnit zaměstnanci před tím, než podstoupí fyzicky náročnější teambuildingovou aktivitu, například šplhání po laně. V dotazníku totiž zaměstnanec musí kromě obvyklých údajů uvést například údaje týkající se jeho psychického stavu či zdravotních problémů. Mnozí toto právem vnímají jako zásah do soukromí.

„Z právního hlediska se nebezpečí žaloby může zaměstnavatel zbavit tím, že organizací takovéto aktivity - a tedy i dotazníkem - pověří nezávislou specializovanou firmu. Ta pak většinou dokáže účastníkům vysvětlit, že údaje píší pouze pro účely následné sportovní akce a že se nedostanou do rukou jejich zaměstnavateli,“ domnívá se právník Souček. I zde ale platí, že ani nezávislá firma nesmí nikoho k poskytnutí takových údajů nutit. Jedinou „sankcí“ pro zaměstnance pak může být pouze to, že se nebude moci fyzicky náročné aktivity zúčastnit.

RADĚJI BEZ PARTNERŮ? Některé firmy dokonce vyžadují, aby si zaměstnanci na firemní výlet přivedli své partnery. „Nemáme všichni partnery, kteří našimi pracovními problémy žijí a kteří by byli ochotni bez náležité odměny se něčeho tak pitoreskního účastnit. Dost na tom, že jsme v práci od rána do večera,“ říká Magdalena Frouzová, psycholožka a psychoterapeutka z Prahy. Vyžadovat účast partnerů na firemní akci je podle ní nepřípustné. Silný tlak firem na prolínání pracovního a soukromého života se může vymstít. To potvrzuje třicetiletá účetní z Plzně. „Teambuilding jsme zažili už několikrát a ne vždycky se to obešlo bez trapasů. Nejhorší byl společný výlet do Vysokých Tater. Plánovali jsme ho půl roku dopředu a každý z pozvaných zaměstnanců si měl sebou vzít partnera. V té době jsem se bohužel rozváděla, a tak jsem musela pozvat člověka, kterého jsem znala jen krátce. Pochopitelně došlo k tomu nejhoršímu: Dotyčný se zapletl s mou šéfovou a já se jí pak musela měsíce vyhýbat. Místo aby tedy došlo ke stmelení týmu, vznikla v naší firmě překážka v komunikaci,“ popisuje zaměstnankyně svůj zážitek. PŘÍNOSNĚJŠÍ JSOU NETYPICKÉ KURZY „Firemní komunismus“ nezná mezí a zejména finanční instituce jsou tímto pojetím teambuildingu proslulé. Bývalí zaměstnanci ovšem mlčí, soudit se nechce nikdo. I skutečnost, že firemní akce jsou stresující, oficiálně přizná málokdo. Navzdory všem rizikům je nepopiratelné, že dobře zorganizovaná akce dokáže zázraky: Stmelí pracovní kolektiv, usnadní komunikaci, sblíží podřízené nadřízeným a zaměstnanci nabudou dojmu, že firma je pro ně „druhou rodinou“. Toto se však může podařit jen za předpokladu, že tým stmelují odborníci. „První teambuilding po příchodu do PricewaterhouseCoopers ve mně vzbuzoval menší obavy, neboť jsem se měla setkat s mnoha neznámými lidmi a plnit různé úkoly, při kterých je často nutná i strategická spolupráce. Atmosféra však byla výborná a bylo vidět, že se lidé v naší společnosti umí bavit a relaxovat. Neměla jsem tedy problém zapadnout do kolektivu a tato forma školy hrou se mi moc líbila,“ popisuje svůj zážitek Helena Hrubešová z PricewaterhouseCoopers. „Už se začíná stírat rozdíl mezi českými a mezinárodními firmami. Zaznamenali jsme trend nástupu středních tuzemských firem. Často bývají nejlepšími klienty. Jsou otevření ve svých potřebách a dostatečně odvážní realizovat i méně typické, ale o to více přínosné kurzy,“ říká Radka Maňáková, ředitelka firmy Adventura Teambuilding. Zaměstnanci menších firem se v zájmu „tmelení kolektivu“ dočkají od své firmy nejčastěji jen „obyčejného“ společného bowlingu, večeře, fotbalového turnaje, návštěvy kulturního představení nebo výletu. U největších společností na pracovníky čeká daleko bohatší program. A zdaleka nejde jen o množství her, občerstvení či služeb, které firma za zaměstnance zaplatí. Profesionálové totiž dokáží rozpoznat problémy v komunikaci a vzájemné spolupráci a navrhnou řešení, vedoucí k možnému lepšímu fungování pracovního kolektivu. Ceny, které si za akce účtují specializované agentury, závisí na počtu zaměstnanců, typu firmy a náročnosti příprav. Velké mezinárodní společnosti jsou ochotny za víkendovou akci zaplatit i statisíce korun. Střední české firmy investují řádově desetitisíce korun. ÚSMĚV, NADŠENÍ A OPTIMISMUS Jana Králová má už zkušenosti i z profesionálního teambuildingu u svého současného zaměstnavatele. „Nic mi to sice nevzalo, ale ani nic nedalo,“ říká. Problém je podle ní v tom, že zaměstnanci vědí, jak se mají chovat a že je hodnotí psychologové a další odborníci. „Jasně, že ne vše se dá předstírat. Ale divila jsem se, kolik usměvavých, nadšených a optimistických kolegů jsem vedle sebe najednou viděla. Muž, který mne nikdy nepustil jako první do dveří, najednou překypoval ochotou. Samozřejmě že, když jsme se pak vrátili do kanceláře, bylo vše při starém,“ dodává Králová. „Akce se koná nárazově, vedoucí nepracují s lidmi ani na individuální bázi, ani dlouhodoběji. Z tohoto důvodu se volí psychická zátěž ve středních hodnotách, a to znamená, že vždy asi 30 procent účastníků tím trpí, jenže to musí skrývat a tvářit se nadšeně. Pozitivní přístup je obvykle velmi hlídán,“ potvrzuje psycholožka a soudní znalkyně Magdalena Frouzová. „Jeden klient se přišel do naší ambulance poradit, jak se má při této příležitosti chovat, aby uspěl. A tento muž si pak pochvaloval, jak uspěl na této firemní akci právě díky předešlé docházce do poradenské skupiny,“ dodává odbornice. NESTRESUJTE SVÉ ZAMĚSTNANCE „Záměr uspořádat podobné akce je dobrý, ale naráží na bariéry. Ne všichni zaměstnanci jsou schopni aktivit, které se tam požadují. I když tyto činnosti mnohdy úzce souvisejí s nároky zaměstnání a posilují například sociální dovednosti, zaměstnanci se teambuildingu bojí. Mají strach, že budou diagnostikováni a následně pomlouváni kvůli své nedokonalosti. Týmové aktivity se pak pro někoho stávají noční můrou,“ říká Frouzová. Za nejproblematičtější považuje sportovní aktivity. Ne všichni zaměstnanci totiž sportují, takže na fyzicky náročné firemní akci se mohou stát terčem posměchu. „Jde o sociální tlak skupiny. Jeho následkem je pak spíše rostoucí nechuť a strach v této firmě pracovat,“ uzavírá Frouzová. K firemním sportovním akcím, které jsou oblíbené zejména u manažerů stavebních společností, patří kurz s názvem „Park vysokých lanových drah“. Zaměstnance unavené po běžném pracovním týdnu čekají například lanové manévry (přechod po systému vodorovně umístěných lan) nebo takzvané vysoké břevno (přechod vodorovně umístěné klády široké 12 centimetrů). V nabídce je také Jakubův žebřík (zdolání obřího žebříku individuálně nebo ve dvojici) nebo Trapézový skok (skok na zavěšenou hrazdu, jejíž vzdálenost si lze přizpůsobit). TEAMBUILDING Tímto anglickým pojmem se označují všechny firemní aktivity, které mají vést k „budování týmu“. Personalisté jej často považují za formu vzdělávání. Cílem je rozvoj pracovního kolektivu, zvýšení motivace a sebepoznání. KLADY A ZÁPORY TEAMBUILDINGU + možnost lépe poznat zaměstnance + odstranění bariér ve vzájemné komunikaci + posílení týmového ducha - finanční náročnost pro firmu - zásah do soukromí zaměstnanců - další prostor pro vznik osobních sporů - při sportovních akcích riziko úrazu NEJČASTĚJŠÍ TÝMOVÉ AKTIVITY sportovní akce v přírodě (vodní a zimní sporty)hry s legendou (například hledání pokladu) adrenalinové sporty (rafty, skalní lezení) kreativní programy (divadlo, tvůrčí dílny) kurzy přežití PRAKTICKÉ RADY **Teambuildingové aktivity nejsou vhodné pro každý typ firmy. Nepřebírejte „moderní trendy“ bez toho, abyste je přizpůsobili skutečným potřebám vaší firmy. Nutit zaměstnance do „budování týmu“ je nezákonné. Zájem účastníků můžete zvýšit, uspořádáte-li akci místo běžné práce nebo jako dobrovolnou součást povinné výjezdní pracovní porady. Pokud se rozhodnete uspořádat velkou týmovou akci, vyplatí se najmout odborníky. Neodborně připravený teambuilding zhorší atmosféru na pracovišti. Firma, která pro vaši společnost připravuje teambuildingové aktivity, by měla před organizováním akce udělat výzkum mezi zaměstnanci.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče