Budování státu

17. dubna 2014, 12:00 - Miroslav Zámečník
17. dubna 2014, 12:00

V posledním týdnu se vyskytlo pár zajímavých zpráv, které, spojeny dohromady, podávají krásnou charakteristiku doby. Poslanci TOP 09 navrhli, aby gesce nad všemi firmami se státní majetkovou účastí přešla ze všech ministerstev na ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Hezký nápad, jak sebrat enfant terrible české politiky Andreji Babišovi nějaké hračky, které se mu teprve začínaly líbit a šilhal po dalších.

Potíž není jen v tom, že to neprojde, ale ono je to také v tom, že i takhle by to bylo špatně. Resort MPO, který by měl řídit firmy a současně lajnovat hřiště?

To je ale krásný konflikt zájmů, popravdě řečeno o dost vypuklejší než současná správa většiny státních firem ministerstvem financí. Pokud máte pocit, že to funguje, zajděte na Palackého náměstí na ministerstvo zdravotnictví a prohrabejte se trochu ve statistikách a výkazech hospodaření přímo řízených nemocnic. Podívejte se na to, kam ministerstvo směřuje finanční toky, kdo je sanován prostřednictvím úhradových vyhlášek?

Když už jsme na ministerstvu zdravotnictví, to rovněž pod vlivem enfant terrible z Letenské zatlačilo na zveřejňování smluv pojišťovnami, VZP počínaje. Svoje smlouvy s dodavateli začnou vypouštět i fakultní nemocnice. Správně.

Tahle vítaná dávka transparence ovšem vyžaduje jemnou korekci, nadějné očekávání by nemělo zakalit střízlivou mysl. Více světla neublíží, ale i kdyby se resort skutečně dopracoval k tomu, že za stejný výkon bude stejná cena, pak to ještě nic neříká o rentabilitě jednotlivých výkonů, o relativních cenách a nákladech. Všichni, kdo se kolem zdravotnictví jenom trochu ochomýtli, vědí, které obory jsou tradičně velmi výnosné, zatímco na jiných se prodělává.

Zveřejnění smluv je sice fajn, ale i za podmínky stejný výkon-jedna cena, který je vzýván jako zázračná mantra, ucpávající černé díry, dovedete vytvořit mimořádně nefér prostředí. Nevěříte?

Příklad: jestliže stát bude rozhodovat o tom, kdo jaké výkony bude dělat (specializace, koncentrace, zvyšování erudice a kvality, co tomu můžete vytknout), a pojišťovny budou muset uzavřít smlouvy (jistěže plně transparentní) s příslušnými poskytovateli, kde berete tu jistotu, že to nebudou přímo řízené nemocnice? Jejich hospodaření se samozřejmě podstatně zlepší, a pan ministr bude předvádět, jak to všechno báječně řídí.

Má to jeden háček – ony ty rovné ceny pro všechny „připuštěné“ nejsou výsledkem průmětu nabídky a poptávky, takže samozřejmě nebudete vědět, zda peníze umísťujete správně a hospodárně. Aby se občasný omyl dokázal napravit, budete potřebovat jejich zvýšený příliv. Pomiňme, že s kvalitou nemá systém stejný výkon-jedna cena nic společného, navíc ambice všechno pěkně rozplánovat, přepočíst a centrálně kočírovat už tady byla…

Vzpomínám, jak otec jednoho známého z někdejšího východního Berlína pracoval kdesi vysoko v nějakém elektronickém kombinátu. Pyšně mi říkal, že už začínají vyrábět nějaký úžasný paměťový čip, plně srovnatelný se světem, a že při sestavování státního plánu jejich zkušení soudruzi pracují s výpočetní technikou, která zvládne sestavovat matici zdrojů a užití s milionem polí, skoro do posledního šroubu. To bylo někdy v létě 1988. Za dva roky přestala NDR existovat. Kdyby centrální mozek lidstva dokázal všechno procesovat, dopadla by německá fúze úplně opačně.


Od autora čtěte také:

Chápat záplavy jako impulz pro růst je zjednodušující

Co s přebytkem kapacit?

Dobré a špatné zprávy

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče