Buď štědrý, nebuď hloupý

29. ledna 2010, 13:40 - Jefim Fištejn
29. ledna 2010, 13:40

Haiti je na cestě stát se hnisajícím vředem udržovaným při životě globální byrokracií

Buď štědrý! – apelovali na posluchače pořadatelé koncertů na podporu Haiťanů postižených ničivým zemětřesením. Štědrost je povznášející a chvályhodnou vlastností. Štědrý se cítí být lepším, opravdovějším člověkem. Kdo by nehodil „pěťák“ pětiletému rumunskému otrhánečkovi klečícímu Na Příkopech s čapkou mezi nohama? Potíž je v tom, že dobrák nezachraňuje almužnou sirotka před smrtí hladem, ale financuje bandu, která ho nutí klečet na zaplivaném chodníku. Ze sebepovznášející štědrosti učiní mazaní lumpové obratem obyčejnou lidskou blbost. Soudě dle přicházejících zpráv je Haiti na dobré cestě stát se pro svět druhou Gazou – věčně hnisajícím vředem udržovaným při životě globální byrokracií.
Zemětřesení na Haiti vyburcovalo svět. Nebylo však počátkem představy, dle níž haitská společnost potřebuje k existenci především vnější zdroje. Již před pohromou působily v zemi dva tisíce humanitárních organizací. Jen ve Stabilizační misi Organizace spojených národů na Haiti (MINUSTAH) pracovalo přes deset tisíc zaměstnanců a měla roční rozpočet 612 milionů dolarů. Mise byla založena v roce 2004 a jejím základním posláním bylo odvrátit krveprolití při rozdělování humanitární pomoci. Tehdy to byla pomoc obětem sesuvů půdy způsobených systematickým kácením lesů – ať již na topení nebo na výstavbu chatrčí.
Stejně jako tehdy ani v současnosti nepřiměřený počet obětí není důsledkem obzvlášť ničivé živelní pohromy, nýbrž haitských společenských poměrů. Zemětřesení o síle 7,1 Richterovy stupnice je totiž na dolní hranici otřesů spadajících do kategorie „silné“. Lidé v hlavním městě Port-au-Prince umírali především proto, že 99 procent jeho obyvatel bydlí v chatrčích splácaných z ptačího trusu. Zbytek města tvoří paláce narkobaronů a úředníků obehnané ostnatým drátem. K 30. listopadu MINUSTAH zaměstnávala 9065 vojáků a policistů a 1212 místních civilních zaměstnanců žijících ve slumech, z nichž zahynulo nebo je nezvěstných 308, neboli každý čtvrtý. Z první kategorie obyvatel žijících v běžných budovách však zahynulo nebo je nezvěstných pouze 42 lidí, tedy zhruba půl procenta.
Pouhé nahlédnutí do haitských webových stránek pak umožňuje zjistit, jak Haiťané hodnotí zahraniční humanitární pomoc. Převládá u nich pocit, že je svět nemá rád: „Zločinný mezinárodní řád potrestal Haiti, protože ukázalo světu cestu, jak bojovat proti otroctví za svobodu.“ Další jejich silný motiv zní – ať poskytnou pomoc, ale nechají nás ji rozdělovat dle vlastního uvážení. Třetí hlavní myšlenkou je, že zemětřesení je pouhou záminkou k ospravedlnění nepřátelského vpádu. A tvůrčím způsobem ji rozvinul venezuelský prezident Hugo Chávez. Prohlásil totiž – údajně „na základě zjištění ruského námořnictva“ – že haitské zemětřesení je důsledkem amerických zkoušek seismických zbraní, které budou následně použity proti Íránu. K obzvlášť populárním opatřením na záchranu země patří dva požadavky. Za prvé Francie musí vrátit Haiťanům větší část Francouzské Guayany. A za druhé zaplatit jim reparace ve výši 22 miliard dolarů. Takový plán na záchranu haitského hospodářství představil již v roce 2004 tehdejší prezident země Jean-Bertrand Aristide. Ještě před tím, než ho z Haiti vyhnalo povstání jím vytvořených lidových milicí nazvaných Armáda kanibalů. Marně však lze v místní blogosféře najít vyjádření vděku za mezinárodní pomoc. Zato lze na nich objevit četné nadávky Američanům, protože schválně zadržují zásilky na letišti, aby prohloubili utrpení Haiťanů.
V posledních 50 letech úředníci Organizace spojených národů (OSN) často vystupovali v roli hlavních zprostředkovatelů při řešení konfliktů a nenahraditelných přerozdělovačů prostředků pro chudé. Všechny konflikty, které měli řešit, se však staly neřešitelnými. A všichni chudí, jimž měli pomáhat, se stali ještě chudšími. Proč tomu tak je, se ukazuje právě na Haiti. V minulosti tato agrární země vyvážela cukr, rýži a obilí. I v dobách největšího úpadku se obyvatelstvo dokázalo samo zásobovat aspoň rýží. Poté, co ji však humanitární mise začaly na náměstích rozdávat zadarmo, i pěstování rýže se zhroutilo. Nyní je Haiti čtvrtým největším dovozcem americké rýže. Z pěstitelů rýže se stali nuzáci, které zachraňují před smrtí hladem dva tisíce humanitárních organizací.
Nikoli náhodou orgány OSN a Evropské unie tvrdě kritizují postup americké armády – jediné síly v regionu, která je schopna poskytnout účinnou pomoc – protože nehodlá zůstat na ostrově dlouho. Mezinárodní byrokracie je naopak ochotná pomáhat Haiti neomezeně dlouho – prakticky věčně. A tím z haitské společnosti učinit dalšího „obecního chudáka“ vydržovaného světovým erárem.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče