Brzděný Ikarův pád

30. září 2011, 16:57 - Tomáš Plhoň
30. září 2011, 16:57

Evropští státníci se rozhodli pro další oddalování konce. Happy end už čekat nelze

Příběh o řecké zombie vstupuje do dalšího kola plného beznadějného tance a zpěvu. Tak nějak by se dal popsat bod, do kterého se dostal kolotoč ohledně záchrany Řecka minulý týden po výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu. Z nepříliš obsažných prohlášení a narýsovaných plánů se zdá, že evropští lídři nechají záchranné kapačky ještě chvíli napojené. Situace však spěje stále dál k bezútěšnému konci v podobě restrukturalizace řeckého dluhu.

Hlavně klid

„Došli jsme k jednoznačné shodě na podstatě problémů. Nebylo tam žádné popírání, žádné ukazování prstem. Jsme v kritické chvíli, ale myslím, že jsme zároveň udělali polovinu potřebné práce, sdělila šéfka MMF Christine Lagardeová médiím, která ji ve stále větší míře začínají oslavovat jako zachránkyni zadlužených evropských ekonomik. Snad si to vysloužila ráznými výroky, v nichž se nebojí volat po konci proklamací a provedení konkrétních akcí. Pravdou nicméně zůstává, že vyjma několika rádoby uklidňujících prohlášení a těžko realizovatelných plánů zatím ani ona s ničím převratným nepřišla. Jedním z bodů programu byl konejšivý projev řeckého ministra financí Evangela Venizela. „Je absolutně jisté, že nebyla a ani nemohla být žádná diskuse o scénáři přímého bankrotu,“ prohlásil Venizelos s tím, že Řecko údajně eurozónu nikdy neopustí. Jeho ujištění o tom, že helénský stát dostojí všem svým závazkům, aby mohl dál čerpat ze společného úvěru EU a MMF, působí ve světle předešlých událostí jen jako zbožné přání. O to víc, že podle neoficiálních informací některých deníků jen pár dní předtím osobně připustil, že k bankrotu může dojít. Jak navíc informovala britská BBC, Mezinárodní měnový fond v čele s Lagardeovou víceméně počítá s plánem na odpis padesáti procent hodnoty řeckého dluhu. Operace by měla být podpořena záchranným mechanismem EFSF, jehož kapacitu ve výši 440 miliard eur chtějí evropští lídři navýšit v dohledné době na dva biliony. Již v současné podobě měl být záchranný fond využit k výměně dluhopisů patřících soukromým věřitelům. K tomu by, zdá se, skutečně dojít mělo, schvalovací procedury ale posunou reálné kroky na mnohem pozdější dobu. Celou akci totiž musejí schválit parlamenty všech sedmnácti zemí platících eurem. A to se povede pravděpodobně nejdříve ke konci příštího roku, kdy už řecké finance mohou dávno vyschnout.

Poslední šance

„Už není více času, je třeba jednat hned. Hašteření a přetahování politických vůdců krizi neustále zhoršují. Trhy budou dále padat,“ prohlásil pro agenturu Reuters známý investor Mohamed El-Erian, který vede fond Pimco. Údernost jeho slov nejlépe dokládá debata o zapojení Evropské centrální banky. Zatímco nervózní američtí politici v čele s prezidentem Obamou a světoví investoři tlačí na evropské politiky, aby ECB více zapojili do záchranného plánu, na starém kontinentě unisono zaznívá, že „by to nebylo vhodné“. Přitom na jihu Evropy začíná být situace stále kritičtější. Další dávku ze záchranného balíčku ve výši osmi miliard eur Řecko patrně ještě získá dřív, než mu 10. října definitivně dojdou finance. Tamní ekonomika však stále trpí těžkou recesí, která si letos z hospodářství ukrojí dalších 5,5 procenta. Pokles je neustále podporován vládními škrty, které ještě ani zdaleka nevstoupily do své vrcholné fáze. Z původního plánu na masovou padesátimiliardovou privatizaci se vládě dosud podařilo prodat jen desetiprocentní podíl ve státem vlastněném telefonním koncernu za ubohých 400 milionů eur. Atény sice splnily slib na snížení penzí a zmrazení platů státních zaměstnanců, nicméně stále odkládají seškrtání 120 tisíc pozic ve státní správě (celkově pětina).
„Toto je okamžik pravdy. Jde o poslední šanci, jak zachránit řeckou ekonomiku. Kritéria musí být absolutně splněna, stálo minulé pondělí v prohlášení Evropské komise předtím, než řecký parlament stačil odhlasovat další kolo škrtů. Ty mezitím – přes jejich pomalé tempo – podrážejí ekonomice kolena ještě víc. Jakkoli se dnes vláda snaží zvyšovat staré daně a zavádět nové, těžko se v rychlosti aktuálního dění může naučit je vybírat – daňové podvody nabývají totiž v Řecku obrovských rozměrů. Navíc i přes dlouhotrvající recesi stále nedochází k výraznému poklesu mezd, který by dokázal zvýšit konkurenceschopnost. Hodinové mzdové náklady klesly ve druhém čtvrtletí meziročně o pouhých 3,7 procenta.
Cenová hladina v eurozóně je pro Řecko téměř nepřekročitelnou překážkou. Jak si na svém blogu všiml ekonom Paul Krugman, inflace v Německu by měla v následujících pěti letech dosahovat přibližně jednoho procenta. To znamená katastrofu nejen pro Atény, ale také pro Itálii, Španělsko a další periferní státy. „Rozumný předpoklad je, že jižní Evropa bude muset snížit svou cenovou hladinu vzhledem k Německu přibližně o 20 procent. V tomto případě se tak bavíme o masivní deflaci, která patrně není v takovém měřítku ani makroekonomicky možná, a navíc by výrazně zvýšila dluhové zatížení,“ vysvětluje Krugman.

Hradba proti spekulantům

Tím se koneckonců dostáváme k tomu, že pomalu eskalující dluhová krize není zdaleka pouze řeckým problémem. Pravda, jak nedávno vyšlo najevo, dvě velké německé finanční instituce Commerzbank a FMS Wertmanagement vlastní dohromady deset miliard řeckého dluhu, což by Němcům, a tudíž i zbytku Evropy mohlo v případě bankrotu způsobit nemalé problémy. Dohromady mají všechny evropské banky vůči řecké vládě expozici „pouhých“ 43 miliard eur, což není zas tak kritická částka. Potíž je v lavinovém efektu a následné panice, která by krizi mohla rozšířit například do Itálie. V jejím případě už hovoříme o 233 miliardách eur, což by v případě bankrotu či jiného druhu restrukturalizace udělalo z kontinentálního bankovního sektoru kůlničku na dříví. Nelze se tak divit, že Angela Merkelová hovoří v souvislosti s Řeckem o „ochranném valu“ před zlými spekulanty. V překladu ochuzeném o politickou rétoriku jde o snahu zabránit silné finanční krizi, ve srovnání s níž byl pád Lehman Brothers jen nepatrnou předehrou. Do té doby si však obyčejní Řekové budou muset zvyknout na to, že jsou, částečně neprávem, obětními beránky v tomto nerovném boji. Zatím se jim příliš zvykat nechce.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče