Brýle nebo šperk? Možné je obojí

18. srpna 2003, 00:00 - Jana Hájková
18. srpna 2003, 00:00

Není to tak dávno, kdy mnozí považovali brýle za handicap. V současné době ale již většina lidí zjistila, že to tak není. I přesto si jen málokdo uvědomuje, že se jim s brýlemi otvírá i nové pole působnosti.

Zvláště u mladých lidí je lepší, když optika vypadá jako módní doplněk

Není to tak dávno, kdy mnozí považovali brýle za handicap. V současné době ale již většina lidí zjistila, že to tak není. I přesto si jen málokdo uvědomuje, že se jim s brýlemi otvírá i nové pole působnosti.

O tom, že brýle mohou být nejen užitečným pomocníkem, ale i módním doplňkem, který vyzdvihne každého osobnost, jsem si povídala s Ondřejem Kočkou - šperkařem a zároveň optikem, který tyto dvě profese spojil v podstatě v jednu.

Zlato nad uměleckou hodnotu?

„Největším problémem jsou asi dovážené tchajwanské výrobky, které si mnoho lidí pořizuje. Jsou totiž levné, a tím pádem i dostupné,“ vysvětluje Ondřej Kočka a vzápětí pokračuje. „Na druhé straně tu ale přežívá i myšlení z komunizmu. Lidé kupují například zlatý šperk s vědomím, že jde o cenný kov. Umělecká hodnota je vůbec nezajímá. Jen hmota materiálu a jak je to těžký - to je pro ně důležité. Lidé prostě nakupují zlato, aby měli uloženy peníze v něčem hodnotném a trvalém. O nic jiného nejde. Neuvědomují si, že artová věc má mnohem větší hodnotu“. Je vůbec ale možné takové „ziskuchtivce“ přemluvit, aby se rozhodli pro něco jiného? „Přesvědčit se nechají v podstatě na jakýkoliv šperk. Ovšem pokud bude zlatý, tak mi dají desetkrát víc, než za opracování titanu, které je mnohokrát složitější,“ reaguje Ondra Kočka. Je to paradox, že? Vždyť u titanu se musí dělat všechno ručně. Titan je poslední dobou velmi oblíbeným materiálem - extrémně pružný, lepší vlastnosti než ocel. Největším problémem je však technologie, která je u něho přeci jenom složitější. I přesto, šetřit se nevyplatí. Levnější titanové brýle nebývají totiž z nejčistšího titanu. Pravděpodobně jde většinou o směsku, s níž brýle ztrácí pevnost. Nejkvalitnější, nejčistší titan pochází z vojenských letounů a starých ruských vrtulníků.

Jako rodiče

Ale vybrat si ty pravé brýle přeci není nic jednoduchého. „Zejména u mladých lidí je vidět, že si vybírají podobné brýle, jaké mají i jejich rodiče. Navíc volí takové, které vypadají doslova brejlovitě. Prostě je potřebují a hotovo. Zvlášť u mladých lidí je ale lepší, aby brýle vypadaly jako módní doplněk,“ míní Ondřej. Neexistuje třeba nějaký univerzální tvar, který sluší všem? „Není možné aplikovat na všechny lidi jeden tvar. Každý potřebuje mít tvar brýlí vysloveně individuální. Jak prapodivně by vypadali lidé, které by někdo vyfotil a vynásobil jejich obličeje. Obě půlky obličeje by byly najednou stejný. Vypadalo by to strašně nepřirozeně. Obličej je totiž extrémně nesouměrný,“ tvrdí Kočka. Možná právě proto nemá Ondra rád sériové brýle: „U všech sériových brýlí jsem totiž vázaný na to, že už to dál neupravím. U mých se klidně můžu rozhodnout, že to chci mít jinak - užší, hlubší. Všechno si tedy rozměřím, udělám model, který se pak vyzkouší. A zkouší se tak dlouho, až nakonec sedí dokonale.“ Mít takové brýle je jistě skvělé, ale kolik asi mohou stát? Brýle, s obroučkami a drahými kameny stojí kolem patnácti šestnácti tisíc korun. Celá kolekce, tedy s prstenem a náhrdelníkem, stojí osmnáct tisíc. Čočky i tvar je potom v ceně.

Made in Tchaj-wan

Tak to vypadá, že jedinou šancí je začít šetřit. Nebo si snad myslíte, že za hranicemi seženete brýle levněji? Je tu vůbec nějaký rozdíl? „Obrovský. V Čechách si můžu dovolit za šperk na zakázku, například za prsten s kamenem, říct dvanáct set až osmnáct set korun. Jakmile jsem s tím ovšem vyjel za hranice, tak například ve Francii jsem dostal taky dvanáct set, ale franků - dnes už by to byla eura. A to už byl přeci jenom trošku rozdíl. Za to se tam dalo i žít,“ říká Ondřej Kočka. Na druhé straně, proč jezdit pro brýle za hranice. Vždyť mnoho firem dováží i do České republiky. Osmdesát až devadesát procent brýlí u nás je dovážených. Většina je ale z Itálie, která je však hodně diskutabilní. Jde především o značky. Prapůvod většiny z nich je totiž na Tchaj-wanu. Tak vidíte. Někde si koupíte tak zvané značkové brýle a ve skutečnosti jde o malého zakuklence, který je s největší pravděpodobností velmi nekvalitní. Není tedy nakonec lepší počkat, a až se sejdou korunky pořídit si brýle, u kterých je jejich původ naprosto jasný?

Obroučky starých brýlí se dříve vyráběly ze železa, stříbra nebo zlata, ale také z rohoviny či kosti. Nejstarší brýle z roku 1313, i brýle znázorněné na obraze z roku 1352, měly obruby vyrobeny evidentně z kosti. Brýle ovšem nemohly na nose sedět, a tak se musely přidržovat držátkem.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče