Bruselský políček

06. dubna 2011, 13:52 - Táňa Králová
06. dubna 2011, 13:52

Za tolerovanou devastaci polí hrozí Česku miliardová sankce. Kdo ji zaplatí?

Bruselským byrokratům se spíše spílá, než děkuje. Výjimečně si ale pochvalu zaslouží. Za to, že přinutili české politiky a úředníky, aby už dál nepřehlíželi nevratnému poškozování zdejších polí, kterého se ve velkém dopouští řada zemědělců. Teprve pod hrozbou miliardové sankce se Česko rozhýbalo a začalo řešit obrovský problém zvaný eroze. Finanční políček ale nejspíše Českou republiku stejně nemine a půjde za daňovými poplatníky.

Díru řešit, až vznikne

V pondělí 11. dubna přijíždí do Prahy agrární eurokomisař Dacian Ciolos. Je možné, že přiveze i nechtěný dárek. Tedy postih vyměřený za nedodržování pravidel pro poskytování zemědělských dotací, konkrétně za přespříliš měkké podmínky v oblasti eroze půdy. Česku je vytkl unijní audit z roku 2008, odkdy se tuzemská potíž řeší. „Loni v listopadu jsme Evropské komisi poslali definitivní vyjádření. Čekáme, jak s ním naloží,“ řekl týdeníku EURO náměstek ministra zemědělství Juraj Chmiel. Předpokládá, že pokutu by Brusel Česku strhl z přídělu hlavních agrárních dotací, takzvaných přímých plateb, vyplácených na hektar zemědělské půdy. „Zemědělci nemohou dostat méně, s tím si musí poradit český rozpočet,“ tvrdí Chmiel. Vysvětluje to postupem, kdy evropské dotace proplácí farmářům s předstihem státní kasa. Do ní přijdou peníze z unijní pokladny až posléze. Jak by se tedy řešila miliardová či několikasetmilionová díra v českém rozpočtu? Na otázku nechce Kalouskovo ministerstvo konkrétněji odpovídat. „Finální závěry k auditu dosud Evropská komise nesdělila. Není proto možné předjímat další postup,“ uvedl Jakub Haas z tiskového oddělení ministerstva financí. Ani náměstek Chmiel neupřesnil, kde by případně škrtalo ministerstvo zemědělství (MZe). „V tom nemohu předbíhat. Zatím jsme před takovou situaci nebyli postaveni.“

Politický metr

Stanovení okatě měkkých limitů vůči erozi bylo politickým, nikoli odborným rozhodnutím. Agrární lobby si pravidla, která nebudou nikoho moc omezovat, a tedy ani ochraňovat půdu, vymohla u MZe. Úřad tehdy vedl Jaroslav Palas(ČSSD), nyní hejtman Moravskoslezského kraje. Eroze přitom u nás postihuje téměř polovinu polí. Navzdory tomuto alarmujícímu stavu mohli zemědělci dál sít širokořádkovou kukuřici, ideální plodinu pro spláchnutí ornice, i na kopcích, kde se traktor skoro převrací. Jenže takové „hospodaření“ odmítá EU podporovat. Za dotace přirozeně něco požaduje. Bruselští úředníci proto lpí na takzvaných standardech dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC). Lidsky řečeno, po zemědělcích EU „pouze“ chce, aby používali selský rozum jako jejich předci. V českém zemědělství se však nehospodaří, ale hlavně podniká. Akciovky, družstva a „eseročka“, obdělávající zhruba tři čtvrtiny polí a luk, půdu většinou nevlastní a podle toho s ní také zacházejí. Před péčí o svěřenou půdu, která je nenahraditelným a neobnovitelným přírodním zdrojem, má přednost krátkodobá honba za ziskem.

Uplavou desítky miliard

Evropská unie svým trváním na dodržování standardů GAEC chrání i zájmy zhruba tří milionů vlastníků české půdy, kteří o jejím znehodnocování mnohdy nic netuší. Důsledky eroze ovšem velmi dobře znají lidé v obcích, kteří po každém prudším dešti odklízejí z návsí, zahrad či sklepů ornici spláchnutou z přilehlých polí. Jak upozorňuje ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS), kvůli nevhodnému hospodaření přicházejí vlastníci ročně o půdu v hodnotě až desítek miliard korun. „Odplavená půda je nenávratně ztracená a snižuje výnosy několika budoucích generací. Správný zemědělec nemyslí v horizontu let, ale minimálně desetiletí,“ prohlásil Fuksa na nedávném shromáždění Agrární komory, která v minulosti bezzubou „ochranu“ proti erozi vylobbovala.
„Vždycky se jedna generace snažila předat půdu další generaci v dobrém stavu. Nyní se půda bere jako nástroj. Ekonomika převažuje nad správným způsobem hospodaření,“ říká Jiří Hladík, ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Jak poznamenává, odborníci už delší dobu bili u eroze na poplach, ale nikdo je nebral vážně. Až kontrola z Bruselu probudila české MZe a teprve od loňského ledna vláda svým nařízením zemědělcům zakázala největší prohřešky na nejvíce ohrožených místech. To ale ještě neznamená, že nová pravidla všichni respektují. Další zpřísnění přijde od letošního července, kdy se bič v podobě krácených dotací rozšíří také na mírně ohrožené pozemky, pokud na nich kontrola odhalí erozi. „Tady už nebudeme zemědělcům diktovat, co kde nesmějí pěstovat a jaké technologie musejí používat. Vydáme pouze nezávazné doporučení a každý ať si na poli dělá, co chce. Když ale způsobí erozi, bude mít průšvih,“ vysvětluje Fuksův poradce Michal Pospíšil.

Strašák z ozelenění

„Nyní školíme poradce, na které se zemědělci mohou obracet. Stejně proškolíme i kontrolory,“ říká Hladík. Zároveň upozorňuje na nebezpečí, kterým mohou jednou být bioplynové stanice odkázané na přísun kukuřičné siláže. „Když se bioplynky účelově stavějí takzvaně na zelené louce a kolem se pěstuje monokultura kukuřice, není to pro půdu nic dobrého,“ předem varuje před byznysem, který by mohl dorůst rozměrů fotovoltaiky. Aby EU před občany i nadále opodstatnila tučné agrární dotace, chce je více „ozelenit“, tedy zavázat farmáře k důslednější ochraně životního prostředí. Tomu se ale Agrární komora i česká agrární diplomacie brání. „Nemáme nic proti ekologickým podmínkám. Ty současné jsou ale už dostatečně přísné,“ prohlašuje náměstek Chmiel. Pokud je Česko bude brát tak vážně jako erozi, zdejší daňový poplatník ví, s čím může počítat. Dál bude přispívat na dotace i na sankce.

Kde se vzala eroze Vodní erozí je v Česku ohroženo téměř padesát procent orné půdy, větrnou zhruba desetina. Příčinou je mohutné scelování polí do obrovských lánů, kdy z původně typické středoevropské krajiny zmizely meze, remízky, aleje a vše, co bránilo velkoplošnému industrializovanému zemědělství. Velké plochy monokultur a nešetrné hospodaření devastují půdu, která na svazích přichází o nejúrodnější část – ornici. Zemědělci snižují úrodnost půd tím, že porušují základní pravidla – pěstují širokořádkovou kukuřici, brambory či cukrovku na svažitých pozemcích, ořou i kopce, kde by měla růst tráva, nedodávají do půdy organickou hmotu (hnůj, zelené hnojení či zbytky po sklizni), neorají po vrstevnici, půdu utužují těžkými stroji a nedodržují vhodné osevní postupy. Důsledek? Hluboké erozní rýhy, obnažené vršky, z nichž nejkvalitnější část půdního profilu sjela do dolní části svahu, kde se pak boří technika. Prudší déšť a jarní tání sněhu otestují, jak se s pozemkem zachází. Při nedostatečné protierozní ochraně voda spláchne půdu na silnice nebo přímo do obcí. Mnohdy by stačilo málo – přerušit dlouhý svah pásem jiné plodiny, který vodu přibrzdí, a ta nenapáchá tolik škody.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče