Bruselská křížová výprava

17. listopadu 2011, 11:53 - Johanna Grohová
17. listopadu 2011, 11:53

Nová evropská regulace má zmírnit závislost EU na posudcích amerických ratingových agentur

Když ratingová agentura Standard & Poor’s nedávno omylem vypustila do světa e-mail, v němž oznamovala snížení dosud nejvyššího ratingu AAA pro Francii, nemohla si vybrat pro tak ostudný přešlap méně vhodnou chvíli. Naopak pro bruselské regulátory chystající přísnější kontrolu ratingových agentur to byla voda na mlýn. Eurokomisař pro vnitřní trh Michel Barnier, shodou okolností Francouz, tak bez složitých komunikačních kouzel dostal do ruky srozumitelný důkaz o nespolehlivosti jejich hodnocení a potřebě důslednější kontroly.
Ač se agentura za chybu vzápětí omluvila s tím, že šlo o technické nedopatření, trhy zareagovaly po svém: francouzské dluhopisy zdražily a pařížská burza padala prudce dolů.
E-mail s nesprávnou informací byl poslán jen několik dní před plánovanou už třetí reformou regulace ratingových agentur, v kterých komisař vidí spoluviníka vypuknutí finanční krize v roce 2008.
Původní návrh z pera Barnierových úředníků byl vskutku odvážný a mimo jiné počítal se zavedením Evropské ratingové agentury (ERA) jako protipólu třem téměř monopolním americkým agenturám: Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch Ratings. „Hodnocení od těchto agentur má přímý dopad na trhy a ekonomiku jako takovou a ve svém důsledku na prosperitu evropských občanů,“ poznamenal komisař.

Sporná rotace prošla

Přestože některé části návrhu postupně oslabovaly či vypadly pod tlakem lobbingu ratingových agentur, uživatelů jejich služeb, ale i zájmů jednotlivých států, reforma stále počítá s celou řadou přelomových omezení. Ta podle Barniera přinesou transparentnost, kontrolu a zdravou konkurenci. Rozbít dominantní postavení tří velkých agentur by měla nová povinnost pravidelně měnit ratingové agentury. Tento od počátku značně kontroverzní návrh počítá s tím, že klienti budou muset vyměnit agenturu každé tři roky, pokud užívají služby jen jedné. U společností obchodujících s komplexními finančními produkty by platila povinnost mít rating od minimálně dvou odlišných agentur. Komise argumentuje, že se tím povzbudí soutěž a menší hráči budou moci nahlodat dominantní postavení tří zavedených gigantů, jejichž názory jsou podle Barniera přeceňované a nespolehlivé.
V reakci na přiznanou chybu společnosti Standard & Poor’s plánuje komise zavedení občansko-právní odpovědnosti v případech, že se agentura dopustí závažného pochybení či nedbalosti. To by znamenalo, že v omyl uvedený investor by se mohl soudně domáhat náhrady za způsobenou škodu. Odpůrci však tvrdí, že tento krok bude nutit agentury pořídit si drahé pojistky a ve svém důsledku to zhorší šance pro nové menší agentury.
Přísnější pravidla mají také omezit možnost střetu zájmů. Agentury tak například nebudou mít možnost hodnotit akciové společnosti, pokud drží více než pět procent jejich kapitálu.

ERA zatím u ledu

Brusel nakonec vypustil ideu na zřízení zmíněné Evropské ratingové agentury, která měla být alternativou třem největším agenturám pocházejícím z USA. I když se původně uvažovalo, že bude placena z veřejných zdrojů a že by se specializovala jen na určité druhy ratingu, nakonec se ukázalo, že by to bylo příliš nákladné a krkolomné. Například by bylo těžko prokazatelné, že nedochází ke střetu zájmů, zejména pokud by agentura vydávala hodnocení schopnosti států platit své dluhy. Okleštění vlivu ratingových agentur se pro Barniera stalo téměř osobním křížovým tažením. Francouzský komisař obviňuje trojici velkých hráčů, společnosti Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch, že nedokázaly odhadnout blížící se finanční krach, a jsou tedy spoluodpovědné za následnou krizi. Konkrétně se jim klade na vinu, že dávaly dobré hodnocení investiční bance Lehman Brothers v předvečer jejího zhroucení v roce 2008. V poslední době pak Brusel viní agentury z dalšího zhoršování situace zadlužených zemí, které nyní unie složitě zachraňuje a spolu s nimi i společnou měnu euro.

Odhodlaný Barnier

Schválení návrhu nicméně předcházely ostré spory i v komisi samé – mezi odhodlaným Barnierem a dalšími o něco opatrnějšími komisaři. Někteří francouzskému politikovi, který má blízko k prezidentu Nicolasi Sarkozymu, vyčítali příliš neskrývané národní zabarvení jeho návrhů. „Barnier by v podstatě nejraději americké agentury z Evropy vykázal, zatímco například Almunia (komisař pro hospodářskou soutěž) ho brzdil s tím, že řadu kroků prostě nemůže jen tak udělat, protože by byly v rozporu s pravidly pro hospodářskou soutěž EU,“ poznamenal dobře informovaný zdroj. Kvůli sporům jednali komisaři o reformě o dvě hodiny déle a Barnier musel hned v několika klíčových bodech kapitulovat: v případě zákazu fúzí malých agentur s velkými a v otázce pozastavení ratingu zemí ve finančních potížích.
Na Barnierův návrh znemožnit velkým a zavedeným ratingovým agenturám pohlcovat ty menší Almuniovi lidé například argumentovali, že postačuje stávající regulace pro oblast fúzí. Někteří komisaři také vyjádřili obavu, zda plánované pozastavení ratingu států, jež vyjednávají o finanční pomoci, nebude mít nepříznivý dopad na trhy. „Barnier sice říká, že prosadil 90 procent svých návrhů, ale dva klíčové spadly pod stůl,“ dodal zdroj z komise.

Agentury: změny uškodí

Dosažené zmírnění reforem je částečným úspěchem lobbingu. Na adresu komise přišly v minulých týdnech hned dva dopisy, ze strany agentur i jejich klientů. Upozornily, že projednávaná opatření zničí sektor, naruší finanční trhy a ve svém důsledku poškodí ekonomiku.
Michel Madelain, prezident agentury Moody’s, poznamenal, že nová regulace „může zvýšit systematické riziko na evropských finančních trzích“. A naznačil, že Barnierův návrh nebyl sepsán v souladu se zavedenými legislativními procesy. Například u bodu, který počítá s povinností pravidelně měnit agentury, neměly zasažené subjekty dostatečnou lhůtu pro vyjádření.
Asociace korporátních treasury manažerů (ACT), kteří jsou jedněmi z hlavních uživatelů služeb ratingových agentur, v dopise uvedla, že nová pravidla spíše problémy způsobí, než je vyřeší. A povinné rotování agentur může vést k tomu, že se kvalita ratingu zhorší. „Zvýšení konkurence by bylo jistě prospěšné, ale nutit emitenty, aby se obrátili na nový subjekt bez předchozí zkušenosti samo o sobě tuto konkurenci nevytvoří,“ argumentuje asociace.
To, že agentury či jejich klienti považují takový krok za škodlivý, není překvapivé. Nicméně postoj komise zpochybnil i uznávaný bruselský think-tank Bruegel. Jeho člen Nicolas Vernon poznamenal: „Teorie i zkušenosti dokazují, že regulace obecně posiluje bariéry pro vstup nových hráčů na trh a není důvod se domnívat, že v případě ratingových agentur by tomu bylo jinak.“ Asi největší porážkou pro Barniera je to, že se mu nepodařilo prosadit pozastavení ratingu zemí ve výjimečných situacích, tedy těch, které například jednají o finanční pomoci. Opatření mělo zabránit tomu, aby se negativní rating objevil v „nevhodnou dobu“ a dále tak nezhoršil platební situaci států balancujících nad bankrotem.
Komisař Barnier navzdory částečné porážce odmítá opustit bojiště. Věří, že v době krize a všeobecné kritiky agentur získá pro své návrhy podporu napříč Evropou.

Historie ratingu Vznik této služby úzce souvisí s vývojem finančního trhu Spojených států amerických. Za počátek ratingu se dá považovat rok 1909, kdy John Moody začal hodnotit obligace železničních společností, což tehdy bylo velmi významné odvětví hospodářství. Nedlouho poté začal používat tento typ hodnocení i pro dluhopisy podniků veřejných služeb a průmyslových společností. Postupně se ratingový trh vyvinul tak, že dnes existují tři vedoucí globální ratingové agentury a další lokální a specificky zaměřené agentury, které ovšem nejsou celosvětově konkurenceschopné.
Ratingové agentury přidělují hodnocení jak emitentům, tak i jednotlivým emisím určitých instrumentů. Za nejvýznamnější ratingové agentury můžeme v současné době považovat Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch Ratings, které jsou označovány jako „velká trojka“. Jde o agentury z USA, které působí na celém světě a jejichž hodnocení je mezinárodně uznáváno. Nezaměřují se pouze na soukromé společnosti, ale provádějí i hodnocení jiných subjektů – například států.

Moody’s byla založena v roce 1914 Johnem Moodym. Mezi ostatními agenturami má přibližně 40procentní tržní podíl. Kromě ratingů provádí ekonomické průzkumy a finanční analýzy komerčních i státních subjektů a poskytuje software pro řízení rizik finančních institucí. Společnost má přibližně 4000 zaměstnanců ve 27 státech.

Standard & Poor’s vznikla v roce 1941 fúzí Standard Statistics Company a Poor’s Publishing Company. Zaměřuje se na poskytování řady finančních služeb. Kromě ratingů a jiného hodnocení provádí vlastní ekonomické průzkumy, vytváří několik S&P indexů a je jedním z předních světových poskytovatelů nezávislých informací o investicích. Své pobočky má ve 23 zemích a na trhu ratingu má přibližně 40procentní podíl.

Fitch Ratings založil v roce 1913 John Knowles Fitch. Dnes je Fitch Ratings, mezinárodní ratingová agentura, jednou ze tří částí finanční skupiny Fitch. V ní se Fitch Solution zabývá poradenstvím a službami pro finančnímu sektor a Algorithmics Inc. softwarem pro řízení rizik. Fitch Ratings má na trhu menší podíl než předchozí agentury – přibližně 16 procent.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče