Brusel vyhlašuje další liberalizační válku

05. března 2007, 00:00 - FILIP ČERNOCH
05. března 2007, 00:00

Boj o volnější přeshraniční poskytování služeb sotva skončil a europolitici už startují další výbušnou snahu o uvolnění bariér na společném trhu. Nepřítelem číslo jedna by se v následujících měsících měly stát překážky pro pohyb zboží.

Boj o volnější přeshraniční poskytování služeb sotva skončil a europolitici už startují další výbušnou snahu o uvolnění bariér na společném trhu. Nepřítelem číslo jedna by se v následujících měsících měly stát překážky pro pohyb zboží.

to padesát miliard eur ročně, takové jsou podle Bruselu náklady způsobené nadbytečnými byrokratickými obstrukcemi při převozu zboží z jednoho státu do druhého. Valnou část tohoto břemene nesou na svých bedrech malé a střední podniky. Přitom volný pohyb zboží je jedním ze základních pilířů společného trhu. Problém je ale v často rozdílných technických a bezpečnostních normách jednotlivých zemí.

KAŽDÝ PES, JINÁ VES

„Každý stát má své vlastní standardy, bez ohledu na jeho členství v Evropské unii. A to znamená, že my musíme své produkty různě upravovat. Co vyvážíme do Francie, vyhovuje jen Francouzům, co do Německa, Němcům,“ shrnuje problém řady exportérů Magnus Scott, šéf odboru vývozu švédské firmy vyrábějící elektrické vybavení domů El - Bjorn.

Nejmenovaná česká firma zase chtěla do Nizozemska vyvážet hasicí spreje. Tamní Národní úřad pro prevenci však s odkazem na specifické domácí požadavky na tyto technologie dovoz zakázal. Přitom tento výrobek byl bez problémů dodáván třeba do Německa, Francie nebo Itálie. Výrobce nakonec musel podat stížnost k Evropské komisi. V podobném případě, kdy šlo o vývoz hasicích přístrojů do Německa, se zase tamní orgány shodnout vůbec nedokázaly. Drážďanská zkušebna požadovala provedení kompletního souboru svých testů, jejímu protějšku v Telgte by stačily zkoušky dvě.

TAK TROCHU PROTIPRÁVNÍ JEDNÁNÍ

Přitom jakékoliv bariéry by podle evropského práva měly už dávno odpočívat na smetišti dějin. Unijní zásady totiž jasně stanovují, že zboží z jedné země nesmí být v jiném členském státu nijak diskriminováno.

Prakticky tento deklarovaný volný pohyb zajišťuje rozdělení zboží do tří základních skupin. Malá skupinka potenciálně rizikového nebo zdraví škodlivého zboží, třeba léky, chemikálie nebo hnojiva, podléhá velmi detailním a striktním normám. Ty zajišťují jejich jednotnou výrobu v celé Evropské unii. Jde o takzvaný „starý přístup“ k harmonizaci norem.

Další segment zboží musí splňovat určité minimální standardy, přičemž způsob jejich dosažení si může zvolit sám výrobce. Formálně se tato úprava nazývá „nový přístup“.

O splnění kritérií potom informuje známá značka CE.

A poslední, přibližně čtvrtinový díl exportovaného zboží nepodléhá žádné harmonizaci, vývoz je zde řešen principem „vzájemného uznávání“.

Takže v případě, že je zboží jako dostatečně bezpečné akceptováno v členském státu jeho původu, otevírají se mu dveře do jakékoliv země Unie. Bez ohledu na to, zda odpovídá či neodpovídá tamním technickým předpisům. Stát pak může vstupu zboží bránit pouze a jen z důvodů vážných veřejných zájmů, jako je například ochrana zdraví a životního prostředí nebo veřejné bezpečnosti.

A přestože ani první dvě skupiny rozhodně nejsou vždy bezproblémové, zakopaný pes leží hlavně u této poslední skupiny. Neexistují totiž žádná jednoznačná a jasná pravidla, jak by měly úřady při uznávání takovéhoto zahraničního zboží postupovat.

Často proto dochází k případům, kdy jsou na exportéra kladeny nadstandardní požadavky, vycházející z národních technických úprav. Důvody jsou zřejmé, jsou to neznalost a laxnost úřadů nebo přímo jejich cílená snaha bránit domácí výrobce před zahraniční konkurencí.

A S NÁMI PŘIJDE ZÁKON!

„Jemně řečeno, národním pravidlům v této oblasti není vždycky snadné porozumět. Mluvíme přitom o velkém počtu různých norem, o kterých nejsme vždycky přesvědčeni, že slouží ochraně zdraví nebo životního prostředí. Někdy máme dojem, že tato pravidla mají přístup na trh spíš zkomplikovat nebo znemožnit,“ komentuje situaci eurokomisař pro průmysl Günter Verheugen. Naštěstí nezůstalo jen u slov, jeho úřad také představil balík legislativních opatření, která by měla neuspokojivý stav postupně napravit.

Dnešní situací snad zásadně zamíchá pravidlo, které přenáší tíhu dokazování nepřijatelnosti výrobku na úřady země dovozu. V praxi to bude vypadat takto: Pokud podnikatel bez problémů vyrábí zboží v domovské zemi a při snaze o vývoz jej cizí úřady zastaví, nebude muset pracně a nákladně zjišťovat, které normy a standardy musí splnit. Bude naopak na úřednících dokázat, že jeho zboží odmítli oprávněně a v souladu s evropským právem. Což by vzhledem ke výše zmíněnému pravidlu „vzájemného uznávání“ mělo zároveň většinu stávajících bariér odstranit - úřady je jednoduše nebudou mít jak obhájit.

Zároveň chce Brusel donutit jednotlivé země k zavedení takzvaných „kontaktních míst pro zboží“. Zde by měl podnikatel nalézt kompletní a vyčerpávající přehled všech potřebných norem, zákonů a pravidel, se kterými by se při snaze o vývoz zboží mohl setkat.

ZJEDNODUŠIT, ZJEDNODUŠIT, ZJEDNODUŠIT

Komise se ve svém návrhu věnuje i druhé skupině výrobků, tedy těm, které musí splňovat základní dohodnutá bezpečnostní kritéria v rámci „nového přístupu“. Podnikatel si zde může vybrat, zda technický předpis splní díky sledování dohodnutých norem, nebo bezpečnosti svého zboží dosáhne vlastním technickým řešením. Na jeho soulad s předpisem potom dohlíží zkušební orgány jednotlivých zemí.

A právě tyto orgány, mezi něž spadají různé zkušebny, laboratoře nebo certifikační zařízení a kterých je v Unii zhruba 1800, hodlá Brusel podrobit podstatně účinnějšímu dohledu. V budoucnu by tak měla být představena jednotná kritéria, podle nichž budou státy muset těmto orgánům schvalovat jejich fungování a provoz. Ve výsledku by tak mělo ubýt situací, kdy jsou některé takové orgány zbytečně náročné, nebo naopak nepřiměřeně benevolentní.

Zároveň se chtějí unijní úředníci zaměřit i na důslednější dohled nad exportovaným zbožím obecně, s cílem efektivněji odhalovat výrobky, které se jakékoliv kontrole snaží vyhnout.

NADŠENÉ PŘIJETÍ? JAK OD KOHO

Na první pohled se tedy jedná o vcelku velmi potřebnou, navíc mezi podnikateli žíznivě očekávanou úpravu, která se v praxi dotkne hlavně menších firem. Ty velké už totiž od počátku ve svých plánech s expanzí výrobků počítají a logisticky se na to připravují. Oproti tomu malé firmy většinou začínají na domovském trhu, o vývozu uvažují až později. A obecnou zkušeností potom je, že při problémech s exportem výrobek raději přizpůsobí, než by šly do konfrontace s cizími kontrolními orgány.

Zároveň ale touto legislativou Brusel nejspíše píchl do vosího hnízda. „Vnímám to jako velmi kontroverzní balík legislativy, protože v něm půjde o velké peníze. Zároveň pravděpodobně znovu vyvolá ideologický boj mezi protekcionisty a těmi, kteří věří ve svobodný obchod,“ nastínil možné budoucí obtíže Alexander Stubb, finský pravostředový europoslanec. Aby totiž navrhovaná legislativa mohla vejít v platnost, budou ji muset ještě schválit vlády národních států a také Evropský parlament. Možná se tedy schyluje k nové zásadní bitvě o směřování společného trhu.

HARMONIZACE ZBOŽÍ NA VNITŘNÍM TRHU

„Starý přístup“ - uplatňuje se hlavně tam, kde jsou předpisy jednotlivých států natolik rozdílné, že nemůže být používán princip vzájemného uznávání. Na jednotlivé kategorie zboží se vztahují detailní a přesné technické podmínky, jejichž splnění výrobcem je nutné pro uvedení na trh. Jde o léky, chemikálie, některé potraviny. „Nový přístup“ - pro zhruba dvacet velkých skupin zboží se používá tento modernější přístup. Evropské směrnice stanovují pouze omezený počet základních technických parametrů a také cílové vlastnosti, které musí z hlediska bezpečnosti a funkčnosti výrobek splňovat. Týká se to třeba tlakových nádob, plynových spotřebičů, stavebních výrobků, ale i hraček a rekreačních plavidel. Neharmonizovaná oblast - u zbylého zboží, které není nijak specificky upraveno, se používá princip „vzájemného uznávání“. Tedy je-li výrobek dostatečně bezpečný pro uvedení na trh v jedné zemi, měl by být uznán také v celé Unii.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče