Britské hry skončily. Vydrží nadšení?

16. srpna 2012, 11:07 - Martin Čaban a Petr Třešňák
16. srpna 2012, 11:07

Olympijská pochodeň v Londýně zhasla a Británie sklidila zaslouženou chválu za hladký a organizačně zvládnutý průběh her. Když olympijská euforie trochu opadla, začaly se objevovat komentáře hledající hlubší souvislosti olympijského spektáklu. Zatímco rakouský list Die Presse ironicky hodnotí snahu tamních politiků o vylepšení příští olympijské bilance, britský Guardian dumá nad tím, zda lze olympijský triumf domácích závodníků promítnout do ekonomiky.

Die Presse: Přichází Usain Darabos

Žádná olympijská medaile pro takovou velmoc, jako je Rakousko? To nejde. A proto je řada na ministrovi sportu.
Norbert Darabos, vedlejším povoláním ministr obrany, zastává místo sportovního zmocněnce od února 2009. Měl tedy dost času získat představu – a nedělat nic. To dodává jeho ostrým slovům na autoritě právě tolik jako ona krémová tréninková bunda, kterou si v poslední době obléká při televizních rozhovorech.

Od olympijského propadáku nezná Darabos slitování, hodlá zakročit a měnit celé struktury. Asi podle kohoutího principu: tři roky se dívat, jak roste kopka hnoje na dvoře, a na konci zlostně kokrhat, že to páchne až do nebes. Ale i v této souvislosti je přehnané mluvit o hnoji. Přirozeně nás zaplaví patriotická radost, když Rakušan zvítězí, ale pro rozvoj společnosti je nakonec jedno, jestli sportovec získá na olympiádě zlatou, stříbrnou, bronzovou nebo bramborovou. Nápad dojít k úspěchům sociálně inženýrským způsobem, to až příliš připomíná NDR. Špičkové výkony nelze objednat. Bylo by absurdní nazývat londýnský debakl „momentem Sputnik“ a upínat všechny síly k Riu.
Jak by to vlastně fungovalo?

Pošleme příští týden tisíc nejrychlejších žáků Rakouska do tréninkového kempu na Jamajce? Ne, vizionář Norbert Darabos, který svého reformního génia uplatnil již v armádě, načrtl cestu na Olymp. Prosazuje do škol hodinu tělocviku týdně navíc. Pak už to půjde samo.

Al Jazeera: Proč je olympiáda důležitá

Rok 2008 začal v Keni několika dny, které se řadí k těm nejtemnějším obdobím v historii země.
Soused otočil hněv a zbraň na souseda. Násilí, kolaps infrastruktury, migrace. Země to přežila.
Mimo jiné proto, že Keňa si z Pekingu odvezla 14 medailí, z toho šest zlatých, čímž se stala nejúspěšnější africkou zemí v olympijské historii.

Byl to moment národní jednoty, která zchladila hlavně. Olympiáda je důležitá. Pro devadesát procent světa je život docela hrozný. Během dvou olympijských týdnů však může příslušník jakéhokoli národa pominout realitu a zcela podlehnout klamné představě, že národy jsou si rovny. Vše je v pořádku, když vychrtlík z Nairobi může získat zlato. Vzpomeňme na vynikající sportovní rivalitu, jež vycházela z politického klinče USA a SSSR. Olympiáda má jistě i své nemoci.

Většina her se konala za platnosti segregačních zákonů, oslavovanou štafetu s pochodní vymyslel Hitler, první polovina her patří bílým (plavání, gymnastika), teprve druhá zbytku světa, tedy atletice, v níž dominují Afričané a zástupci karibské oblasti. Kdo sleduje přenosy v Americe, musí si zvyknout, že nepřetržité pokrytí mají jen sporty, v nichž je možné snímat všechny partie ženského těla z maximální blízkosti. Při tom všem ale mějme na paměti, že ještě výraznějším symbolem her jsou Jesse Owens, který porazil Hitlera, či Kipčoge Keino, africký vítěz zlaté medaile v době, kdy africké ekonomiky kolabovaly.

The Guardian: Ekonomika potřebuje víc

Premiér řekl: „Práce britského týmu je hotová,“ a dodal, „nyní je na řadě celá Británie.“ Co tím myslel?
Působení olympijských žní na národní psychiku Cameron hodnotí slovy jako „vynalézavost“, „radost“, „přátelství“, tolerance“, „vděčnost“ a „inspirace“.

Říká si tím o zlato v soutěži o nejabstraktnější vyjádření, ale také má pravdu. Londýnské hry splnily účel – malému počtu lidí obstaraly velké peníze. Ale může být taková schopnost generalizována pro celou ekonomiku?
Noviny jsou plné souhlasu, jen nikdo neříká, jak na to.

Národní mozek se ještě nevrátil z narkotických výšin. Budování silnější ekonomiky na fyzické síle je nebezpečný nesmysl, jak ukázaly nacistické i komunistické vlády. Úspěch olympiády Cameron přisuzuje soutěžnímu duchu a dobrovolnictví, které podle něj mohou změnit zemi k lepšímu. Můžeme ale Cameronovu „inspiraci“ hrami pro běžný život někde vidět? Může premiérův „duch dobrovolnictví“ vést sportovní hvězdy k tomu, aby vynucovaly zákony? Převezme armáda roli pochůzkářů, když se na to zdá tak vhodná? Soutěživého ducha už jsme prokázali v oblasti finančních služeb a ano, můžeme se pokusit naostřit národní břit, jen kdyby Cameron řekl jak. Představa, že světoví importéři začnou dovážet zaostalé britské zboží jen proto, že viděli Londýn v televizi, je naivní. Vždyť i na těchto hrách vydělaly nejvíce americké firmy.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Dotace na fotovoltaiku: Od září až 150 tisíc korun na větší systémy
5 aplikací, které Vás ochrání před otravnými telefonáty
Jak mohou soukromé kuřácké kluby a spolky zničit restaurace, hospody i jejich majitele
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Auta
Na Audi RS Q5 už čekat nemusíte. K dispozici je SQ5…
Retro na neděli: Ford GT40 vznikl jako pomsta značce Ferrari
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Technologie
Xbox One X bude stát 13 500 Kč. Do obchodů půjde i limitovaná edice Scorpio
Až přijdou těžaři. Zásoby lithia v Krušných horách jsou velké, ruda ale není vydatná
První 120Hz 4K monitor je tu. S nižším rozlišením umí i 480 Hz a vyrábí ho dva nadšenci
Tento týden podcast Cnews FM nebude
Co přinese Intel Coffee Lake do lowendu? Máme parametry Pentií, takt až 3,9 GHz
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít