Boty i do pustiny

29. května 2012, 16:16 - Jan Zeman
29. května 2012, 16:16

Korupce je pro nás nemyslitelná. Jsou proto místa, kde jsme museli byznys zastavit, protože nebyla jiná cesta než někoho podplatit

Boty od Bati. Heslo, které má v Česku ještě stále svou sílu a tradici. Tomáš Baťa je navíc v podnikatelském prostředí nadále pojmem a pro mnohé vzorem. Podnik navíc už od dob svého zakladatele zůstává v rukách rodiny. Dědictví se nerozptýlilo po anonymních akcionářích. Pražskému obchodu na Václavském náměstí v současnosti šéfuje pravnuk Tomáše Bati, čtyřiadvacetiletý Thomas Archer Baťa. „Dokážu si představit, že bych nepracoval pro Baťu,“ říká.

Kdy jste začal mít jasno, že budete pokračovat v rodinné tradici a stanete se součástí vedení podniku, nepřemýšlel jste o jiné cestě? Součástí rodinného byznysu jsem prakticky od narození, protože už v té době byl můj otec výkonný ředitel a vodil mě po továrnách a obchodech. Přesto, když jsem byl starší, tak jsem pro naši společnost vůbec pracovat nechtěl. Chtěl jsem dělat něco úplně jiného, hodně jsem se zajímal o hudbu. Také mě zajímal marketing, dokonce jsem nějakou dobu pracoval pro Nike. I do budoucna si dokážu představit, že bych nepracoval pro Baťu.
Ale mám devět sestřenic a bratranců různě po světě a nikdo z nich, kromě jednoho, který teď začal pracovat v oblasti internetového prodeje, není zapojen do rodinného byznysu.

Ve svém věku jste získal vysokou funkci, konkurenční podniky vedou lidé o dekádu až dvě starší… Upřímně, tohle není nic, co by mě trápilo. Možná to byla komplikace pár let zpátky, když jsem byl hodně mladý a byl jsem členem sboru ředitelů. V současné době v tom nevidím problém. Myslím, že už mám hodně zkušeností. Mám dobré znalosti v obuvnickém průmyslu a nemám problémy pracovat s kolegy, kteří jsou o dost starší než já.

Funguje v české pobočce „rada starších“, nebo jsou rozhodnutí plně ve vaší kompetenci? Mám na starost obchod na pražském Václavském náměstí a také se podílím na vývoji nových konceptů. V rámci rozhodování je to spíše kolektivní proces manažerského týmu, který je zodpovědný za dané projekty. Hlavní rozhodnutí jsou na týmu top manažerů, ve kterém je třeba i můj otec jako výkonný ředitel společnosti.

Největší obrat v Čechách má obchod na Václavském náměstí, jejž řídíte… Prodáme zde téměř dvě stě tisíc párů bot ročně. Je to dost, když vezmete v potaz, že v České republice se ročně prodá dvacet pět milionů párů bot. Druhým místem s nejvyššími tržbami je obchod Nový Smíchov.

Plánujete v Česku rozšířit své působení? Samozřejmě bychom tady rádi obchod posílili. Baťa zde má velký podíl na trhu, je ale trochu komplikované najít nové příležitosti. Po celém světě vymýšlíme nové koncepty, jak navýšit prodej, a doufáme, že je uvedeme do praxe také tady. Víme, že naše prodejny velmi dobře prosperují ve velkých městech. Až padesát procent Čechů ale ve velkých městech nežije. Proto musíme najít způsob, jak naše produkty nabídnout i lidem mimo aglomerace. Není ovšem výhodné rozšiřovat či otevírat nové prodejny v malých sídlech. Takže zkoušíme například internetový prodej nebo v některých zemích dobře funguje katalogový byznys. Prodej od domu k domu se pak ukázal jako velmi úspěšný třeba v Jižní Americe. Na druhé straně je nutno poznamenat, že růst v Evropě je nyní ve srovnání se světem malý, a tím jsou dány i omezené možnosti pro náš rozvoj.

A co výroba? Máte přehled, kolik párů bot společnost Baťa vyrobí v České republice? Přibližně dvě stě padesát tisíc párů ročně. Máme tady jednu továrnu v Dolním Němčí poblíž Uherského Brodu.

Putují za hranice? Řekl bych, že přibližně 70 procent je určeno pro domácí trh a zbytek na export do dalších evropských zemí.

Jak si stojíte jako zaměstnavatel s ohledem na výrobu? Pracuje tam asi dvě stě lidí. Je to malý provoz. Celkově v Evropě nemáme velké závody, vyrobíme zde hodně bot, ale továrny jsou spíše specializované na dražší obuv. Důvodem jsou vysoké náklady. Většina výroby se soustředila v Indii, Vietnamu, Jižní Americe, Číně a v Indonésii.

Jak se Baťa liší od konkurence? V poslední době dochází čím dál častěji k jedné věci v souvislosti s ekonomickou krizí. Objevuje se mnoho maloobchodů, které nabízejí zboží za nízké ceny. To má pak nízkou kvalitu, ale pro lidi je důležitá především cena. Cílem obchodů typu H&M a Deichmann je poskytnout módu pro všechny. A nikdy to nebudou měnit. Trh je jednoduše zaměřen na cenu. Je možné, že za dva roky se to změní a lidé půjdou po kvalitě, ale teď ne. Baťa si udržuje svůj standard kvality, nechceme být zaškatulkováni podobně jako právě některé obchody a nabízet levné a ne příliš kvalitní zboží. Úroveň kvality našich bot tedy zůstává střední a vyšší, stále vyrábíme obuv z kůže a dalších kvalitních materiálů.

Co říkáte na současné používané materiály? Použití materiálů v dnešní době je závislé především na výrobci, ceně a dalších aspektech, přičemž platí, že jejich kvalita je díky novým procesům ve výrobě o mnoho vyšší, než tomu bývalo. Současně se zvyšují nároky zákazníka na obuv a výrobci musejí nabízet větší škálu použitých materiálů.

V čem chodí pravnuk Tomáše Bati? Většinu bot si kupuji u nás v obchodě. A mé požadavky? Boty musejí dobře vypadat, musejí být pohodlné a musejí být za relativně dobrou cenu, protože sám vím, kolik stojí výroba. Poznám, co je dobrá cena a co je špatná. Poměr ceny a kvality je ukazatelem pro většinu lidí. Samozřejmě také chci, aby boty něco vydržely.

Máte oblíbené značky? Asics, dříve Puma. Hodně záleží na typu boty a jejím užití.

Můžete zhodnotit kvalitu dětské obuvi v České republice? U dětské obuvi je obzvlášť důležité pracovat s nezávadnými materiály, jako jsou například netoxická lepidla. V Evropské unii platí velmi striktní pravidla určující, z jakých materiálů je možné boty vyrábět. Pokud jde o trh s obuví jako takový, domnívám se, že mnoho obchodníků bezpečnostní normy dodržuje a jejich boty jsou bezpečné, což ale nemusí platit pro obuv koupenou v neoficiálních obchodech. > Mnoho takových bot pochází přímo z asijských továren, které nesplňují regule Evropské unie a za normálních okolností by se do EU ani nedostaly. Z toho důvodu doporučujeme dětskou obuv kupovat jen v prověřených kamenných obchodech, které procházejí pravidelnou inspekcí.

Myslíte si, že se čínský dovoz podepisuje na nohách dětí i dospělých? Vzhledem k tomu, že se tam vyrábějí tři pětiny celkové světové produkce obuvi, najdete tam z hlediska kvality ty nejlepší a zároveň nejhorší boty. Mnoho produktů top značek jako například Nike pochází z Číny, a přitom splňují ty nejvyšší nároky na kvalitu. Je prostě nutné prověřovat, odkud daný produkt pochází.

Na jaká nejodlehlejší místa se Baťa dostal se svou obuví? V Zimbabwe máme obchod, a je to pravděpodobně jedno z nejhůře dostupných míst. Nalézá se v horách u hranic s Mosambikem, kam vede pouze zablácená cesta. Dále prodáváme třeba na Azorských nebo Kanárských ostrovech. Další prodejny jsou rozeseté na ostrovech v Pacifiku a Karibiku. Není úplně jednoduché je udržovat v provozu, protože musíte řešit cla, dodávky, zpoždění. Na druhé straně je tam máme hodně dlouho a ukázaly se být velmi prosperující. Není tam moc konkurence a zákazníci jsou loajální a vracejí se.

Dostal jste rady od svého otce nebo dědy, čeho se v byznysu vyvarovat, a co naopak následovat? Existuje několik zlatých pravidel. Jedno, které u nás vždy platilo, je poslouchat zákazníka, přičemž platí, že zákazník ví všechno. Někdy je to naopak, společnosti mají nové vize a nápady, ale vytěsní z nich zákazníka, což je velká chyba. Poslouchat zákazníka zní jako samozřejmost, ale to, že se na něj zapomíná, se děje pořád.
Další je vztah k zaměstnancům, je potřeba jednat s nimi tak, aby se cítili jako součást rodiny. Nesmějí si připadat izolovaní. Důležité je pracovat jako tým. Pokud si stanovíte hlubší cíl než jen vydělávání peněz, tak se to vyplatí. Vždy jsme chtěli nazout boty všem lidem na světě. A to je naším mottem i nyní.
Dále je samozřejmostí vyhnout se korupci a podobným nelegálním praktikám. Baťa má prodejny v 74 zemích a v minulosti se již stalo, že jsme byznys museli někde zastavit, protože nebyla jiná cesta než někoho podplatit.

Už víte, kam zamíříte dál? Chci dokončit práci na rozběhnutých projektech v Praze. Budu tady do roku 2013, a pak se uvidí, jaký bude další krok, ještě jsem o tom moc nepřemýšlel.

Mohl by to být třeba jeden z těch ostrovů? Bohužel ne. Chci být tam, kde to z hlediska obchodu žije, a rád bych se podílel na chodu byznysu.

Příběh podnikatelského klanu

Baťa drtí drahotu Historie podnikání Baťovy rodiny se začala psát 21. září 1894, kdy bratři Antonín a Tomáš spolu se sestrou Annou získali živnostenský list. Za první zlom by se dal označit rok 1910. Produkce bot se začala solidně rozjíždět a spolu s ní stoupaly i počty dělníků. Proto firma zainvestovala do prvních takzvaných Baťových domků. Další mezník byl v roce 1912, kdy začal Baťa vyrábět celokoženou obuv. Světové konflikty podnikání firmy přály, během 1. světové války dostala zakázku na 50 tisíc párů bot a počet zaměstnanců se zdesetinásobil. Finanční krizi a potíže s nadbytkem zaměstnanců, které měla firma z válečných dob, se snažil Tomáš Baťa vyřešit za pomoci vnitřního úvěrového systému a zřízením podnikové banky. Pod heslem „Baťa drtí drahotu“ snížil ceny o 50 procent a mzdy zaměstnanců o 40 procent. Krok se ukázal jako správný a firma začala opět prosperovat.
V roce 1923 se Tomáš Baťa rozhodl kandidovat ve volbách do obecního zastupitelstva a s hesly „Chci pracovat pro všechny. Bojovat proti bídě“ volby nakonec i vyhrál. O rok později se začal se sítí prodejen po celém světě soustřeďovat na zahraniční obchod. Boty prodával levněji než konkurence, čímž ji brzy zlikvidoval. Export rostl zejména v letech 1926 až 1928, firma Baťa ovládla více než polovinu československého vývozu. V té době expandoval Baťa i do jiných sfér hospodářství. Rok 1931 znamenal pro rodinný podnik změnu na akciovou společnost.
Zakladatel obuvnické firmy zemřel při letecké havárii 12. července 1932. Po jeho smrti přebral řízení firmy Jan Antonín Baťa. Společnost tehdy rozšířila své působení například o výrobu letedel, pneumatik, technické pryže, hraček nebo pletacích strojů. Ke koncernu patřila pojišťovna, uhelné doly a 63 zahraničních společností. Konglomerát zaměstnával více než 67 tisíc lidí, z toho více než 25 tisíc v zahraničí. Pak ale přišel protektorát. Jan Antonín Baťa opustil zemi a přesunul se do Kanady. Od roku 1938 tam budoval byznys i jeho synovec Tomáš Jan Baťa. Po druhé světové válce se podnik nuceně rozdělil, českou část znárodnili komunisté, a centrum Baťova obchodu se tak definitivně přesunulo do země javorového listu. Slavný návrat domácí firmy do Zlína se uskutečnil až v roce 1991. Společnost má v současnosti čtyři obchodní jednotky: Bata Europe se sídlem ve švýcarském Lausanne, Bata Asia Pacific-Africa se sídlem v Singapuru, Bata Latin America se sídlem v Ciudad de México a Bata North America se sídlem v kanadském Torontu. Podle firemních stránek obslouží prodavači denně jeden milion zákazníků, společnost zaměstnává více než 40 tisíc lidí, provozuje 4600 obchodů a 40 výrobních závodů.

Thomas Archer Baťa (24)

- Narodil se v kanadském Torontu.
- Hovoří šesti jazyky, češtinu už po pár měsících obstojně zvládá.
- Vystudoval střední školu ve skotském Etonu. - Promoval na univerzitě v Edinburghu, obor politologie.
- Od srpna 2005 do března 2006 se věnoval obchodnímu plánování v H&M v Ženevě.
- V letech 2006 a 2007 dělal sportovní marketing pro společnost Nike.
- V letech 2008 až 2009 působil v event managementu města Edinburghu. - Od srpna 2011 vede obchod Baťa na Václavském náměstí a stará se o koncepci značky.
- Nosí boty číslo 45, které nakupuje ve své prodejně.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče