Botel Ristorante Matylda: kuchařská rebelie na vlnách

19. ledna 2009, 00:00 - Milan Ballík
19. ledna 2009, 00:00

Ozvláštnit Prahu restaurací, která nabízí ojedinělý, originální prostor s porcí romantiky, to je jedna z cest, kterak dobýt přízeň hosta.

Musí to být samozřejmě spojeno s dokonalým servisem, jedinečnou kuchyní a přijatelnou cenou. Takových restaurací je poskrovnu. Usedněme v jedné z nich a shledejme, jak se jí daří – pokud vůbec – plnit výše uvedený vzorec.

Docela dobře by mohlo být v botelu Matylda pod Štítkovskou věží, pomyslel jsem si pokaždé, když jsem šel okolo. Zvenčí vyhlíží loď útulně a romanticky. Navíc skýtá nové, ne běžné pohledy na město. Vždyť kdo by rád nepojedl na hladině řeky v exotickém prostředí a s produkty dobré „lodní“ kuchyně? Vybavovaly se mi četné a hodně lákavé možnosti, kterak toto prostředí využít, proto jsem tentokrát odbočil na náplavku a do Matyldy zašel.

Zpočátku šlo vše hladce a dobře. Hned za vchodem do bohatě prosklené, noblesní prostory se mne ujal číšník a – když pominu jeho totální nezájem pomoci mi z objemné zimní „kůže“ a někam ji uložit – vcelku pozorně a s jistým espritem mě usadil. Připravený jídelní lístek a vinnou kartu mi předložil vmžiku, já se do nich, také vmžiku, zahloubal.

Už při prvních předkrmech jsem však znejistěl a znova se rozhlédl kolem. Podle obsahu lístku se mi totiž zazdálo, jako bych byl ve zcela jiné restauraci, tak podobné si nabídky obou byly. O to jsem, i když prazvláštně, měl volbu lehčí a s výběrem jsem byl ihned hotov. Číšník převzal objednávku a nechal mi čas pro monitoring interiéru.

Strohý lodní příbytek

Vybavení a vůbec celý výzor této „kajuty“ je velmi působivý. Střídají se zde různé druhy dřeva, elegantní, i když trochu nepohodlné židle s vysokými, téměř kolmými opěradly potažené světlou kůží, při jiné stěně pak boxy se stejným polstrováním, ale zdobnější úpravou dřevěných partií. Prostření a založení je z těch nejjednodušších, nijak oslnivé: kovové lodní lampy spuštěné nízko nad stůl a opálové mramorované polokoule svítidel na stropě. Díky zcela proskleným stěnám je ve dne jejich úkolem jen proteplit bílou zimní atmosféru, což se daří. Zdobný, rozložitý bar v čele místnosti akcentuje atmosféru noblesní kajuty nějakého hodně slavného admirála. Nebo úspěšného korzára. Kombinováno s výhledem na v mlze zpola ukrytý Petřín a kry plovoucí po hladině Vltavy, celé prostředí zkonejší mysl a potěší originalitou.

Více rozhlížení mi není dáno, talíř kouřící polévky, je to Zuppa di pesce – polévka z čerstvých plodů moře – právě přistává na stole. Pohled na ni vzbuzuje chutě. Z krémového jezírka ani hustého ani řídkého vývaru vyhlédají doširoka rozevřené ulity slávek s ohnivě zbarvenými oříšky masa uvnitř. Kol nich potom ostrůvky pevně dokola stočených krevet a růžové či chmurně šedivé „útesy“ masa lososa a tuňáka. Ozdobeny tu a tam poházenými útržky zelené nati, působí jako řasami porostlé skalnaté, rozervané pobřeží.

Co do chuti není již dojem tolik potěšující. Vývar sám o sobě chutná dobře, vydatná rybí příchuť je rozšířena o lehce nakyslý projev, zřejmě díky vínu. Krásně to doprovází ryby a tvory z hlubin moře. Ty ale nevykazují mimořádnou kvalitu. Ještě tak krevety a slávky. Prvé, povzbuzené lehkým česnekovým přídechem a pečlivě udělané, jsou asi nejvydařenější. Nasládlá chuť a jemný závoj česneku se zdařile „potkávají“ s vývarem a společně vytvářejí velmi ladný souzvuk mořských chutí.

Slávky dopadají hůře, jejich maso, jakoby zmoučnatělé, ztratilo delším vařením svěžest i chuť. Na celku se nepodílejí, a když, tak mdlým, nepřesvědčujícím podílem. Co se nepovedlo, bylo přenést do chuti výrazy ryb.

Losos, tuhý a bez onoho příjemného, tukem lehce „rozplizlého“ charakteru, neměl formu. Tuňák pak už vůbec ne. Tvrdý na kámen, bez špetky šťávy, byl soustem těžko žvýkatelným bez radosti z konzumace. Trochu o tom napovídala už i neradostná barva „myšího kožíšku“.

Stále ještě však efektní prostředí a nový pohled na město z úrovně říční hladiny stačily tento ne zcela vydařený vstup do oběda eliminovat, stále ještě jsem byl pln tolerance a pochopení. Další výkony kuchaře je ale už nepodpořily, naopak. Jako by v podpalubí vypukla nespokojenost a ta se rozšířila i do kuchyně. I číšník, pracující doposud bezchybně, poněkud zvolnil a upustil od plné koncentrace, prodlevy se staly delšími a nadšení, byť třeba hrané, odpadlo. Nicméně Risotto ai funghi – rizoto s houbami a parmazánem – přinesl ještě „ve lhůtě“ a teplé.

Kyselá rýže s blátivými hřiby

I zde byl pro oko uchystán příjemný prožitek. Risotto se pyšnilo příjemným zabarvením stylu „bílá káva“, oplývalo i úměrnou dávkou lesknoucího se šlemu na povrchu každého zrnka rýže, notné kusy hub vykukovaly z rýžového masivu jako murény z korálového útesu. V ústech se však všechna paráda vytratila. Rýže, správně tvrdá i vazká, chutnala kysele. Hodně a jenom. Nevím, zda opět z vína, patrně ano, ale ostrý, pronikavý důraz kyselosti se zmocnil všeho. Úplně vyřadil ze hry hřiby, mimochodem nepříliš voňavé a až moc blátivé, a samu rýži odsoudil do pozice daleko ve druhém plánu. Do chuti si „neřekla“ ani sebemenší „čurdu“. Tón zoctovatělého vína se nesl jako hlavní a téměř jediný motiv po celou dobu doznívání sousta.

Mezitím už se nálada změnila zcela. Vzpoura v podpalubí zřejmě vybuchla plným žárem, kuchaře asi zavřeli a část „posádky“ se přelila do lokálu. Za bar vstupovaly osoby, které tam evidentně neměly co dělat, z reproduktorů se vyvalila ostudná směs nejprůměrnějšího popíku v děsivých aranžích, navíc proložená německými reklamami. Kuchař, nevím zda původní, přikvačil s talíři zabíjačky, usedl ke zpovykané skupince u stolu a v kajutě začal bujarý „vepřový“ mejdan. Obsluha mne už víceméně přehlížela, jen mi servírka ještě přinesla hlavní chod. Při jeho servisu se utkala se sklepníkem, který ausgerechnet v ten moment musel nalévat víno. Nechybělo mnoho a víno málem skončilo dílem v talíři a dílem v mém klíně.

Costolette di agnello alla prugna e vino rosso, neboli marinované jehněčí kotletky na švestkách a červeném víně nepotěšily už ani oči. Koruna oběda se stala jeho korunou trnovou. Ony také kosti kotletek, poskládané na sebe s úhlovým posunutím, trochu korunu připomínaly. Smutnou, šedavou korunu. Maso bylo „skrz“, ale totálně a bez milosti. Bylo tuhé a vysušené jako saharská poušť. Možná by nadchlo Kolumbovu posádku po třech měsících hladovění, já nad ním však nadšením nehýkal. Nedalo se téměř kousat, ostatně jsem se o to ani nepokoušel. Omáčce pak, nevím proč, znovu vévodil nakyslý projev. Švestky byly navíc suché, nenaleželé, česnek bez charakteru a vinná omáčka chutnala jako druholigový „krabičák“, čpěla, až urážela.

Po takovém představení jsem si odpustil dezert, domohl se účtu a vyrazil odsud. Celkem 2215 korun – tolik tahle pirátská show stála – bylo jednoznačně mojí prohrou. Jinde, třeba tam, kde, jak se domnívám, „opráskli“ valnou část lístku, bych se za ně dočkal pohoštění mnohem lahodnějšího. Nerozumím kuchařům, kteří se pouštějí cestou, které – jak bylo právě předvedeno zde – zatím nedorostli. Pokud to nebyl jednorázový výpadek, k němuž však nemůže v podniku tak vysokých cílů dojít. Návštěva zde způsobila pád jedné mé iluze a prokázala, že není vždy radno být přílišným optimistou.

Mohlo by vás zajímat

Finance
Kde vám zítra za vysvědčení dají slevu nebo dárek?
Kolik si koupíte za 1000 Kč na dovolené v Turecku nebo v Chorvatsku?
10 věcí, které by měl OSVČ znát o placení zdravotního pojištění
Hypotéky jsou více regulované a dražší, přesto zájem o ně roste
Co je třeba mít při silniční kontrole u sebe, abyste nedostali pokutu?
Auta
Pouštní supersport Zaroq Sand Racer 500 GT jde do výroby.…
Galerie: Range Rover nafocený na nejhezčích místech Severní Ameriky. Pokochejte se
BMW chystá ostré SUV X3 M jako soupeře pro Porsche Macan Turbo
Renault-Alpine A110 vypadá při testování na Nordschleife docela schopně
Dopravní nehoda v zahraničí: Jak získat odškodnění?
Technologie
iPhone slaví 10 let. Na svět přišel bez MMS, Javy, Flashe, GPS i videa
Potvrzeno: Samsung chystá duální foťák a okopíruje přitom princip od Huawei
Laserový projektor od Xiaomi vykouzlí 150palcový obraz jen 50 cm od stěny
NAND Flash se zápisem QLC je skutečností. Toshiba ji začíná vyrábět, jeden čip má 96 GB
Virtuál Kaktus zruší FB zdarma i zpomalené surfování. Data ale budou levnější
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít